Poslední dobou jsem si kladl jednu otázku:
Co když právě tenhle okamžik, který se děje, je dokonalý? Co když už mám úplně vše k tomu, abych byl šťastný?
Tahle myšlenka je transformační.
Když jsem kvůli něčemu naštvaný, zamyslím se a uvědomím si, že se na to dívám moc z blízka. Jakmile se kouknu na situaci s odstupem, vidím vše, za co můžu být vděčný.
Když jsem na někoho naštvaný, najednou vidím, že ten člověk je skvělý, krásný a měl bych být rád, že ho ve svém životě mám.
Když mě rozezlí nějaká situace, uvědomím si, kolik hojnosti kolem sebe mám, jaké mám štěstí a jak úžasné je být na živu.
A i v lepších okamžicích si mohu uvědomit, jaký dar je přítomný okamžik, zastavit se a opravdu ho ocenit. A pak z něj vymáčknout naprosté maximum.
Je možné, že právě tenhle moment je právě a přesně to, co potřebujete ke štěstí?
