Jednoho rána mají otec se synem hlad a tak jedou rybařit na své malé loďce.
Otec pomůže synovi nadhodit, a za chvíli už táhnou krásnou rybu. “Skvělý úlovek, synu,” povídá otec.
“Ano, ale mám strach, že promeškáme ještě lepší úlovek,” opáčí syn. “Co když chytím větší a chutnější rybu?”
“Možná bys to měl zkusit,” odvětí otec.
Syn tak učiní a o hodinu později větší rybu skutečně vytáhne. “Opravdu pěkná,” povídá otec.
“Ale co když je tam ještě lepší?” ptá se syn nejistě.
“Jestli chceš, můžeš to zkusit,” řekne otec.
A syn jde, a znovu uloví rybu o něco větší, načež si láme hlavu, zda tam není další, kterou by mohl promeškat, znovu nadhodí, uloví, a tak pokračuje celý den.
…
Večer, když je syn již vyčerpán, se otec ptá: “Jak ti ryby chutnaly?”
Syn zaváhá. “Vlastně ani nevím. Měl jsem tolik práce s lovem ryb, že jsem žádnou nestihl ochutnat.”
Otec se usměje, spokojeně si pohladí břicho a povídá: “Bez obav. Chutnaly skvěle.”
—
My všichni jsme stejní jako ten syn. Bojíme se, že nám v čase, kdy nic neděláme, něco uteče.
To je důvod, proč jsme tak zaneprázdnění – děláme toho tolik, protože nechceme nic zmeškat. Dáváme si desítky cílů a předsevzetí, protože si je nemůžeme nechat ujít.
Ale holá pravda zní: ať se budeme snažit jakkoliv, vždy nám něco uteče. Je to nevyhnutelné. Nemůžeme zkusit všechno na světě, ani kdyby náš život byl dvakrát tak dlouhý. Nemůžeme poznat všechny města světa, číst každou zajímavou knihu, vidět každý důležitý film. Vždy budeme předurčeni meškat.
Zde je druhá, důležitější pravda: budete-li se neustále starat o to, co zmeškáte, promeškáte i to, co již máte.
Nedělejte si seznam četby kilometr dlouhý – soustřeďte se na knihu ve vašich rukou. Nedělejte si plán dovolené s každým místem, které byste mohli navštívit – choďte a užívejte si to, co najdete. Netrapte se s cestováním po celém světe – radujte se ze světa kolem vás. Nebojte se, jaké důležité události promeškáte na internetu či ve zprávách – vystačíte si s tím, co děláte právě teď.
Své nekonečné seznamy úkolů a cílů nechte plavat. Beztak jsou jen marným pokusem o to, abyste nic nezmeškali. Možná zameškáte, ale snahou udělat všechno, přijdete o radost z toho, co děláte právě teď.
Co děláte právě teď, je vše, na čem záleží. Nechte zbytek být, a vychutnejte si rybu, kterou jste už chytili.
Skvělé, přesně tohle jsem si nedávno uvědomil, kdy jsem si hodně věcí zapisoval, jako správný člověk, co na sobě pracuje a chce jít dál.
Dospěl jsem k názoru, že to vše bylo pomíjivé a absolutně k ničemu, protože mi to stavělo pomyslné zdivo okolo mého vývoje. Přiznám se, že mi to tak nějak zůstalo z různých cvičení z internetu ohledně projektového plánování.
Namísto toho, abych nechal přijít nějaké další posuny a inspirace a jednotlivé posuny a body bral to jen jako cestu, jsem každý krok viděl hrozně důležitě, vše si psal, atd…
Nakonec to nikam nevedlo, takže radím vám to co Pavel napsal, nechejte to být a raději užívejte vždy jen to, co je, protože nic jiného ani není.