Pospícháme napříč naším životem a máme toho pořád tolik na práci. Stále je co dělat, neustále něco nestíháme. Ale jak často se prostě jen zastavíme a oceníme, kde jsme zrovna teď?
Nemyslím tím, abychom se soustředili na svoji cestu, protože ta může vést různě. Chci, abyste se soustředili právě na tento okamžik. Kde fyzicky, emočně jste. V jaké fázi života.
Zastavte se na chvíli a podívejte se, kde jste.
Jaké to je? Jaké je tam světlo? Co zvuky, pachy, pocity, lidé okolo vás? Jaký je váš stav mysli? Čeho se bojíte nebo co vám dělá radost? Co vám brání opravdu ocenit tento okamžik? Najděte něco, za co můžete být vděční: máte-li okolo sebe například někoho, koho milujete, užijte si to. Pokud pracujete na něčem, co zlepšuje svět, mějte z toho radost. Jste-li na nějakém krásném místě, buďte za to rádi.
Co když se vám ale nelíbí, kde jste? I to je potřeba ocenit. Zastavte se a vnímejte svoje pocity. Prociťte svoji bolest. Všimněte si, jak moc si přejete, aby byly věci jinak. Jaký je to pocit? Dovolte mu naplnit vaše tělo a uvědomte si, že je to součást života, ale pouze dočasná. Není to nic špatného, ani dobrého. Prostě se to jenom děje.
Pak se zkuste zamyslet nad věcmi, které se vám nedějí: Pokud nejste v zemi, kde je válka, poděkujte za to. Pokud nemáte zdravotní problémy, nejste na ulici nebo neumíráte…tak je to malý zázrak. Jste naživu a život jako takový je přeci něco úžasného.
