„Všechna lidská utrpení vychází z neschopnosti sedět sám v tichu“ ~ Blaise Pascal
Je až překvapivé množství lidí, kteří mají strach být sami. A možná, že se toho do určité míry bojí každý z nás.
Bojíme se být bez partnera, bez přátel a bez rodiny. Bojíme se cestovat na neznámá místa a jsme ztraceni, když nemůžeme někoho poprosit o pomoc. Bojíme se pokračovat v životě bez pomoci a máme strach ze selhání.
Je přirozené mít strach být sám. Všichni jsme to někdy pocítili, někde hluboko v nás, ačkoliv se zoufale snažíme tomuto strachu vyhnout.
A tohle je příčina našeho utrpení: Snaha vyhnout se strachu být sám. Budeme se raději pořád setkávat s ostatními a to klidně i přes sociální sítě a e-maily. Abychom se vyhnuli samotě, tak raději skončíme s někým, kdo pro nás zdaleka není ten pravý. A to jenom proto, abychom se měli o koho opřít. Budeme jíst jídla z fast foodu nebo se uklidňovat nákupy, protože nám tyto věci nahrazují lásku.
Řeknu vám ale tajemství: být sám je posilující. Ticho samoty může přinášet radost.
Máme tendenci vidět osamělost jako bezútěšnou, pochmurnou a děsivou. Ale může být osvobozující příležostí k růstu. Možností, jak poznat sám sebe.
Tohle je něco, co jsem se já učil těžce. Sám jsem měl dlouhé roky strach ze samoty a nejlepší věc, ke které jsem díky tomu došel, bylo poznání, že si vystačím sám se sebou.
Zkuste teď na chvíli sedět o samotě a obraťte se sami k sobě. Kdo jste? Čeho jste schopni? Nad čím přemýšlíte?
Dokážete se přijmout, když se na sebe podíváte zblízka?
Můžete vidět tu krásu uvnitř sebe, když se učíte něco nového? Jak přemýšlíte o svém životě?
Není se čeho bát, je co oslavovat. Samota je nádherná.
Cestování životem o samotě
No, není to děsivé cestovat po světě sám? Jít životem sami, když se cítíte nepřipraveni?
Ano, může to nahánět hrůzu. To je přesně ten důvod, proč se to naučit.
Nevíte, jak najít cestu ve městě, kde jste poprvé? Začněte tam, kde žijete – ztraťte se, a pak najděte cestu zpátky. Naučte se používat Google mapy. Naučte se nacházet orientační body. A teď se vydejte na výlet vyzbrojeni svými novými dovednostmi. Ptejte se na cestu. Naučte se být v pohodě s tím, že jste se ztratili.
Nevíte, jak zaplatit faktury a zvládnout svůj život? Začněte s jednou složenkou. Naučte se být soběstační krok za krokem. Je lepší stát na vlastních nohou než být na někom závislí. Když dokážete být soběstačnými, tak je spolehnutí se na druhého zdrojem síly, ne slabosti.
Nevíte, jak chránit sami sebe? Naučte se vyhýbat špatným situacím. Naučte se být si vědomi svého okolí. Naučte se bránit alespoň tak, že si dokážete říct o pomoc. Uvidíte, že se potom budete cítit mnohem jistěji v neznámých situacích.
Putování životem o samotě je proces učení, ale jak kráčíte, stáváte se silnějšími. Jste jako dítě, které nemůže najít cestu domů – napoprvé je to děsivé, ale když se naučíte cestu, cítíte se bezpečně a lépe.
Vztahy a samota
Je pravda, že pokud se cítíte v pohodě o samotě, nemůžete mít vztah? Vůbec – ale když se necítíte v pohodě se samotou, tak Vás vztahy nebudou od základu uspokojovat.
Proč? Protože se stanete závislými. Budete potřebovat druhou osobu nejen k placení účtů a pomoci to všechno zvládnout. Nejen k ochraně, ale i k poskytování určitých pocitů. Potřebujete druhého, aby vám věnoval pozornost, aby vás ocenil, uklidnil a miloval. Všechny tyto věci jsou moc pěkné, ale když potřebujete druhého k tomu, abyste tohle cítili, staváte se pro něj „zoufalou koulí na noze“ a to není zrovna pěkná vlastnost. Kdo chce být s takovým člověkem ve vztahu?
Mnohem přitažlivější je sebevědomí, soběstačnost a síla.
Naučte se být v pohodě, když jste sami. Učte se plnit si své potřeby a uvědomte si, že jste v pořádku tak, jak jste. Nepotřebujete dalšího člověka, aby vás doplnil.
A co když už jste v milostném vztahu? Sám jsem se s tím dlouho potýkal – dá se na tom pracovat. Je důležité si uvědomit, jestli jste závislí a případně od toho upustit. Postarat se sami o sebe. Jde to.
Jakmile tohle víte, tak máte ve vztahu výhodu, jste celiství. Jste pak s druhým proto, abyste si něco předávali.
Radost být sám
Samota může být děsivá věc, ale taky dobrá příležitost.
Můžete oslavovat chvíle, kdy jste sami. Poznat sami sebe. Začněte s drobnostmi – přečtěte si pěknou knížku, pište, poslouchejte hudbu, tančete, kreslete, učte se. Jděte na túru, prozkoumejte svět bez potřeby své poznání neustále sdílet on-line.
Buďte sami a buďte tak šťastní.
Zasloužíte si to.
Souhlas,samota je mnohem příjemnější,než strávený čas ve společnosti nevyhovujících lidí.
Díky , tohle je svatá pravda !
Musím říct, uff, klobouk dolů nad tímto článkem, naprosto vystihnul moje pocity :)
Já si na samotu zvykla, ostatně už od malička, proto se toho nebojím, spíš to potřebuji, cítím se pak celistvá, souzním sama se sebou, se svými myšlenkami, pocity. Relaxuji tak, uvědomuji si svou hodnotu. Ale co jsem začla být se svým přítelem, který neumí být sám, začal být na mě „závislý“, nebo on asi byl od začátku, jen já si to neuvědomovala.. až teď při čtení tohoto článku se mi leccos potvrdilo. On neumí žít v samotě. A proto si moji lásku div „nevynucuje“ a když ucítí mé sebemenší oddálení od něj, tak se cítí ohrožen a přitom já jen toužím po svém prostoru, který je mi tolik naplňující z mého mládí. Pokud začnete být sami se sebou rádi, je to velký krok k úspěšnému žití na této planetě, zvládnete to! Jste totiž užásní, ano, i ty :)
Příjemné dny. Romi
Ano to je pravda a měl jsem to samé proto jsem ted sám.
Děkuji za ze srdce mi mluvící článek.
Je obrovsky málo lidí, bohužel, co jsou toto schopni pochopit. Skutečnost, že člověk může být šťastný sám…sám se sebou. Dle mého, je to ten nejnáročnější, ale zároveň nejkrásnější a když ho zvládneme tak i nejstabilnější vztah v životě lidském. Všichni pořád řeší vztahy, hlavně partnerské. Ale je skutečně smyslem života být v páru s druhým člověkem? Myslím, že není. Podle mne je smyslem života být „v páru sám se sebou“. Někdy mám pocit, že my, co milujeme být sami se sebou, jsme v tomto světě pro většinovou skupinu lidí, závislých na druhém, divní. Ještě jednou děkuji.
Krásné dny Eva
Nazvat „bytí v páru sám se sebou“ smyslem života je totální bullshit, egoismus, narcismus a sebestřednost. Umění vystačit si sám je samozřejmě v pořádku a v mnohém to člověka posune, také se snažím být toho schopen, každému doporučuji se to naučit. Ale nazvat to smyslem života? To je teda síla. Uvědomujete si vůbec význam, hloubku a sílu slovního spojení „smysl života“?
Také to tak vidím. Samota je prospěšná, ale cíl života to být nemůže. Zvláště pokud má někdo děti, tak to nemůže brát vážně!
Ja, dette blir du glad i. Skikkelig artig å hekle innimellom. Håper å bli ferdig med mitt mormor-teppe om ikke lenge. Liker best å hekle andre ting enn ruter, vet ikke hvorfor. Ha en kjempefin frevsgakdeld!
Ja milujem samotu (svoj priestor), preto aj svojho partnera posielam na pivo, a všetci chlapi mu závidia :)))
Je to perfektný článok a úplne s autorom súhlasím.
Niektoré zhodné body s týmto článkom som rozoberal na svojom blogu, aj keď som sa tam zamyslel aj nad využívaním nihilizmu: http://executor.blog.cz/1408/samota
I agree with you that having men be feminists is an important part of the feminist third wave movement. In every movement feminists became more accepting and opening up to different groups of people, so having men join the fight sh&l7dno#821u;t be a far stretch. Teaming up with men in the feminist goal could mean great things for the movement and hopefully let more people know the struggles women are still facing to this day.
Já bych to doplnil o další nezbytnou věc a tou je sebeláska.
Sebelásku vystihuje tento článek a je mi jasné, že o ní Pavel psal.
Poslední dobou se učím mít se rád ještě víc, než kdy dřív a věřte mi, dělá to zázraky!
Právě kvůli tomuto nedostatku zalepujeme svá srdce vztahy, závislostmi, online komunikací, zkrátka a dobře se neumíme postavit svému nitru a pohledět až dovnitř.
Jsem rád, že už tohle vím, protože byly doby, kdy jsem se cítil skvěle a zároveň jsem cítil mezeru v srdci a nevěděl jsem, jak to napravit. Nechatoval jsem, nezajídal jsem to, nechodil přílišně ven a ani jsem neskákal do špatných vztahů, jen jsem se zkrátka cítil prázdně a přál si, aby mi tuto mezeru někdo pomohl zalepit, což jsem si zpětně uvědomil, že napravit to můžeme pouze my samotní.
Přeji všem čistý soulad se svým nitrem.
A jak se taková mezera dá svépomocí zaplnit???
Smysl života z osamění a ze samoty bych si taky nedělal :-)
Nie som žiadny poustevník.
Ale v tichu je nádherne veľký liek.
Všechno toto jsou názory lidí kteří vyrostli ve společnosti. Nepopírám, většina je pravdivá a přiznávám, že jsem všechny nečetl. Nicméně si dovolím říci zásadní rozdíl a tím je dětství, pokud člověk v tomto věku je sám, může si vytvořit komplex, který je značně hlubinný a nezmění se jen tak. Abych pouze nekritizoval, dovolím se poradit, nebo sdělit to, co považuji za radu. Těmto a nejen těmto lidem pomáhá meditace, základní, spíše nijaká než určitá, tak jak je tu popisováno. Dodá novou energii a s ní i nový směr, kteří spousty z nás hledají. Nehledejte mantry, moudra ani odpovědi. Prostě si jen seďte, jak je vám po libosti, dýchejte do bránice, lépe z hluboka než-li zbrkle a buďte, nic více, nic méně. S drzostí pravím, že každý, nebo téměř každý je schopen použít ticho ku prospěchu svému. Zbytek je na vás :)
A pak nastane zlom. Najednou se to ve vás začne lámat. A z pohodového pocitu samoty začíná být frustrace. Žijete samy se se sebou, máte se rády, samy cestujete, samy všechno vyřizujete a zařizujete a najednou cítíte, že se Vás mužský bojí, protože jste až moc soběstačná, takový téměř babochlap se sexy ženskými křivkami (když si potřebujete koupit nové wc prkýnko nebo vyměnit těsnění na vod. kohoutku, co jiného vám zbývá?). Ale on si raději vybere nesoběstačnou ufňukanou nánu, která není schopná bez chlapa ničeho. A vy se ptáte, kde je chyba? A najednou vám dojde, že už nechcete být sami, chcete se k někomu večer přitulit, chcete slyšet i názor někoho jiného, chybí vám večerní pohodová komunikace….sice se pořád máte ráda a nemáte problém být sama, ale hodně všeho je spíš na obtíž. Takže tyto články jsou spíše pro nesoběstačná stvoření, které se si sami nedokážou ani zalít čaj. Já už mám ty samoty dost, už nechci být sama, dokonale se poznám, vím o svých přednostech i slabinách, jsem naplněná láskou a mám lásky na rozdávání… ale není komu.
Už jsem myslel, že si tady nepřečtu normální přirozený názor. Dnes mi bylo doporučeno, ať se naučím žít sám, přestože už hromadu let opravdu sám jsem. A tak jak to píše Katy: Jeno odpoledne, jeden den, jeden týden o samotě je úplně jiný level než když vám začne docházet, že vám opravdu něco podstatného začíná chybět…
Katy, díky.
Tohle cítím taky. Být sám je fajn, ale cíl to není. Ano sociální vazby lze budovat neustálým kolotočem společenských akcí, kultury, nakonec i hospod. Ale to je jen náhražka, kterou je potřeba neustále tak „nějak vytvářet“. Žít s někým, znamená že tuto energii je možno využít k naplňování lásky a sdílení štěstí. Protože být šťastnej a ještě s někým dalším, tak to je fajn. Doufám, že mě to ještě zase potká.
No hezky …ty .
Wow! Nevím jestli to můžu říct, ale já uměl žít sám a užívat si život sám, předtím než jsem narazil na mou tanečnici, do které jsem se zamiloval. Poté jsem nedokázal být sám… Pociťoval jsem náznaky deprese, úzkosti… A proto jsem vyhledával vztahy, kde jsem se cítil spokojeně. A až po posledním, který jsem nedávno ukončil, jsem si uvědomil, že se musím naučit žít sám.
A tenhle článek mi úplně promluvil do duše!
Vážně děkuji. :)