Recenze knihy Soustředění: najděte čas na to důležité

Ústředním tématem Babautovi knihy Soustředění je problém vyrušování a neustálého spěchu v dnešní moderní době. Autor se zde obrací na čtenáře s jednoduchým poselstvím: zpomalte, soustřeďte se na to, co vás baví a přináší výsledky a omezte činnosti a povinnosti, které vás nebaví, nic vám nepřinášejí, ačkoliv jste na nich možná závislí.

„Jsou dny, kdy se vzbudím a odmítám si pustit internet. V klidu si sedím se šálkem kávy v tom tichu, které vyplňuje hodiny před úsvitem. Naslouchám tomu klidu. přemýšlím o životě. Ponořím se do nějakého románu. Jsou dny, kdy sedím a píšu, sám se svými myšlenkami jen lehce ťukám do klávesnice. A je to nádhera.“

Jak autor často zmiňuje, jde především o soustředění se na samotnou tvorbu, která je základem všeho a zpravidla je podstatně důležitější než činnosti, kterým věnujeme většinu času. A když autor jmenuje tvorbu, neznamená to, že by cílil jen na spisovatele či jiné umělce. Tvorbu vnímá v tom nejširším možném smyslu a tvůrčí osobnost je podle něj každý, kdo něco vytváří. Ať už jste učitel, kuchař, úředník, manager nebo spisovatel, vždy se v rámci vaší práce najdou chvíle, kdy tvoříte… a co víc, ačkoliv si to mnohdy neuvědomujeme, odsouváme ji do pozadí a kvůli vyrušování na ni jen málokdy najdeme čas, je to právě tvorba, který nás činí jedinečnými a posouvá nás dále.

A právě proto bychom se měli učit lépe soustředit. Jak sám Babauta píše: „Naše schopnost soustředit se nám umožní uplatňovat tvůrčí schopnosti tak, jak se nám to už léta nedařilo. Dovede nás k zjednodušení a zúžení na ty nejzákladnější věci, tedy na ty, na nichž nejvíc záleží.”

Ano, ti z vás, kdo Lea Babautu znají, již vědí, že minimalismus je jedním z ústředních témat celé jeho tvorby — a ani tato kniha není výjimkou. Stejně jako jinde, budeme i zde zjednodušovat, uklízet a dělat pořádek ve všem kolem nás, počínaje pracovním stolem a konče vlastní hlavou. Ptáte se proč? Protože pouze tehdy, kdy nás nerozptylují jiné věci či lidé, dokážeme bez vyrušování tvořit. Pouze tehdy dokážeme dělat to, na čem skutečně záleží.

„Kdysi jsme s počítačem, který jsme měli na stole, mohli provádět jen určité věci, a i když hra solitaire je určitě návyková, celý život vám nezabere.“

Velkou pozornost Babauta věnuje moderním technologiím, zejména internetu, ve kterých vidí skvělý prostředek prokrastinace, bezcílného nic nedělání a již zmíněného vyrušování. Neobviňuje přitom technologie z něčeho špatného, jen se zamýšlí nad tím, zda na jejich bleskurychlý nástup byli lidé dostatečně připraveni. Zda se s nimi stihli naučit zacházet tak, aby fungovali v jejich prospěch.

„Nejsou to technologie, čeho bychom se měli obávat. Je to život, ve kterém jsme neustále připojeni, neustále přerušování, neustále rozptylováni, neustále bombardováni informacemi a požadavky. Je to život, ve kterém nemáme čas tvořit ani vytvářet propojení se skutečnými lidmi.“

Spolu s příchodem internetu se obrovským způsobem zvýšil počet úkolů a povinností, kterým je třeba se věnovat hned teď. Dříve, když vám někdo poslal dopis, neočekával okamžitou reakci. Pokud jste nezvedli telefon, zavolal o něco později. Dnes jsme ovšem neustále připojeni, neustále čelíme emailům a zprávám, a lidé čekají, že budete reagovat okamžitě. Samotná komunikace a výměna informací přerostla do takových rozměrů, že už nezbývá čas na nic jiného. Je proto třeba vědomě se tomu postavit a příval informací omezit tak, abychom si mohli vyhradit svůj vlastní čas, kdy nás nikdo nebude rušit. Kdy budeme moci dělat to důležité.

„Rozdělte si den: čas k tvorbě a čas ke konzumu a komunikaci. A tato dvojice ať se nikdy nesetká.“

A nejedná se jenom o komunikaci a rušení ostatními, co nám nedá chvíli klidu. Internet, emaily a sociální sítě si nás podmanily a zamyslíme-li se nad tím, mnohdy vytvořily závislost — hlad po neustálém proudu informací, který se bojíme přerušit. My sami se vyrušujeme tím, že se nedokážeme od těchto zdrojů informací odpojit ani na pár minut. Máme nutkání být neustále informováni a zdroje kontrolujeme již automaticky — ne proto, že bychom vědomě chtěli, ale zkrátka proto, že se z toho stal (zlo)zvyk. Naše vlastní závislost, kterou si většinou vůbec nepřipouštíme, nám nedovoluje se na cokoliv soustředit delší dobu.

„Pokud o tom skutečně popřemýšlíte, neustálé sledování všech těchto informací nám toho moc nepřinese. Jak moc nám obohatí život? Jak nám pomůže tvořit, šťastně žít, dělat to, co je pro nás nejdůležitější, trávit čas s našimi milovanými? Pravděpodobně nás od toho všeho bude jen odvádět.“

Výše jsem nastínil dnešní svět takový, jak ho zhruba vnímá Leo Babauta, a jaký, zamyslíme-li se nad tím, skutečně je. Zeptejte se sami sebe, kdy jste naposledy vytvořili něco hodnotného? Kdy jste udělali něco, co vás posunulo dál? A proč to neděláte každý den?

Právě o tom, jak se odpoutat od nekonečného přívalu informací, úkolů, které nedávají hlubší smysl, a emailů, jejichž vyřizováním trávíte nejlepší léta svého života, je tato kniha. Cítíte-li, že je toho na vás moc, že byste potřebovali zpomalit, chcete-li si udělat čas na to důležité a nevíte jak, pak vám Soustředění může pomoci.

Českou verzi knihy před nedávnem vydalo nakladatelství Jan Melvil v elektronické i tištěné verzi.

„To ovšem neznamená, že by rozptýlení nemělo své místo ani v jediné minutě našeho dne. Potřebujeme rovnováhu.“

—

Napsal Pavel Říha

Soutěž o 5 výtisků

Ve spolupráci s nakladatelstvím Jan Melvil vám přinášíme soutěž o 5 výtisků knihy Soustředění. Pro zařazení do slosování stačí tweetnete-li o této soutěži s hashtagem #VyhrajSoustredeni.

Tweet

Soutěž je u konce. Výtisk knihy Soustředění získávají soutěžící @Orvokit, @hori85, @martinvladik, @davidmach14 a @lukasdurfina. Šťastným výhercům gratulujeme!
—
[flattr btn=’compact’/]
(K čemu je Flattr?)