Dnes jsem z mého telefonu odstranil několik aplikací: Twitter, Reddit, Feedly, Snapchat, aplikace N.Y. Times a další.
Končím s rozptylováním, nebo se o to alespoň snažím.Ve skutečnosti jsem udělal seznam věcí, se kterými jsem se rozloučil:
- Twitter (s výjimkou publikování mých nejnovějších článků)
- Oblíbené blogy a webové stránky
- Zprávy (většinu času)
- YouTube (nebo jiné weby s videem, kromě těch, které potřebuji)
- Nakupování, kupování zbytečností
- Čtení více než jedné knihy najednou
- Další projekty
- Neustálé kontrolování mobilu
- Kontrolování e-mailů / zpráv více než 3x za den
- Otvírání stále nových a nových karet na internetu (pokud to není absolutně nutné)
- Čtení při jídle
- Oblečení, knihy, vybavení, které nepotřebuji
- S potřebou stále něco dělat
To neznamená, že můžu tohle všechno škrtnout ze života najednou a definitivně. Jsem si naprosto jistý, že to bude těžká cesta. A také to neberu jako striktní nařízení, ale spíše jako pokyny, které mi pomohou žít v plném vědomí. Ale je mým záměrem prostě nechat tyto věci jít.
Proč? Protože rozptýlení je berlička, duševní zvyk, útočiště pro mysl.
Skrze rozptylování prokrastinujeme a také jej používáme ke skrývání.
A co že nám pomáhá rozptylování skrývat?
- Nudu
- Těžké emoce
- Možnost být v přítomnosti
- Věci o sobě, které se nám nelíbí
- Sebe před ostatními lidmi
- Nepohodlí a strach
- Odpor
- Naše duševní vzorce
- Strach z toho, že zrovna nic neděláme
- Naše obavy, že nás život nenaplňuje, že nejsme dost dobří
Možná si teď myslíte: „No, co je špatného na tom, si na chvíli od toho všeho odpočinout ? Kdo chce stále čelit všem těm děsivý věcem tam venku? „Zjistil jsem, že skrývání se před těmito problémy je nepřiměje, aby zmizely, prostě to nijak nepomůže. Jediná věc, která mi kdy pomohla, je čelit svým potížím s otevřeností, odvahou, zvědavostí a čestností. Pokud obtížné situaci dáme veškerou svou milující pozornost, velmi nám to pomůže k řešení celého problému.
Takže skrývání není to, co chci dělat. Jsem upřímný vůči sobě a přiznávám, že se občas nechám rozptýlit, abych mohl utéct a skrýt se. Mým záměrem ale je svým potížím čelit, ne se skrývat.
Možná se teď ptáte: „A proč si nemohu dopřát trochu rozptýlení, malou duševní přestávku?“ Nemyslím si, že by bylo něco špatného na tom, nechat svou mysl odpočinout – nesnažím se být stále produktivní. Jen se snažím zachytit tu chvíli, kdy se utíkám k rozptýlení a místo něj se prostě zabývat strachem, který se za tímto útěkem skrývá. Chci odpočívat, cvičit, chodit na procházky, meditovat, být přítomen – ne neustále pracovat. Odpočinek je důležitý, ale rozptylování není jediným způsobem, jak můžeme odpočívat. Rozptylování není jediným způsobem, jak se bavit. Upřímně, rozptylování je prostě berlička.
Nechci vám tu dávat žádný recept na život, ani nikoho nesoudím za jeho zvyk se rozptylovat – i já mám své spouštěče rozptylování, se kterými se chci vypořádat, tudíž nejsem ani v pozici někoho posuzovat. Jenom jsem si říkal, že bych mohl přiblížit lidem, které miluji svůj současný záměr a praxi. A dát jim vědět, že to dělám s láskou.