Nesčetněkrát denně viníme druhé ze svých problémů. Lezou nám na nervy, nedělají věci správně, jsou neschopní, hrubí, bezohlední, hrozní řidiči, moc pomalí, nepořádní, nudní a je jim všechno jedno.
A je to právě naše nastavení, které způsobuje, že se cítíme mizerně. Vždycky si najdeme způsob, proč být rozčilení, uražení, ublížení a zklamaní. Nikdy tomu nebude konec, pokud budeme věřit tomu, že všichni kolem nás nemají pravdu a my ano.
Oni ale nejsou tím problém. Nikdy.
Existuje poučení, které jsem se naučil v knize Charlotte Joko Beck – Everyday Zen (Každodenní zen). Problém je naše reakce. Vnější událost (někdo se vás dotkne) se bude dít vždy, každý den, a to i několikrát. Nemůžeme v tom druhým zabránit, ale můžeme změnit svoji reakci.
Pokud dokážeme reagovat klidněji a mírumilovněji, budeme šťastnější. Budeme mít pak daleko větší soucit, úsměv na tváři a možná právě naše reakce donutí druhého, aby se také zachoval jinak.
A tady je krátký návod na to, jak reagovat víc mírumilovně:
1. Jakmile si všimnete, že se začínáte urážet, jste frustrovaní, naštvaní, podráždění nebo zklamaní, tak se zastavte. A nadechněte se.
2. Nereagujte. Reakce ze vzteku akorát všem ublíží.
3. Prozkoumejte, jak si vlastně představujete, že by se měli lidé kolem vás chovat. Až moc se této představy držíte a v tu chvíli dojde ke střetu s realitou. Dokud se držíte představ, které nejsou možné, budete zklamaní. Pokoušíte se změnit okolnosti, aby byly v souladu s vašimi požadavky. Dejte mi vědět, až se vám to povede.
4. Odhoďte svoje očekávání pryč.
5. Usmívejte se a přijměte lidi i sebe i s jejich chybami.
6. Mějte soucit. Jakmile přestanete druhé vinit z toho, že se nezachovali podle vašich představ, můžete pak mnohem lépe zareagovat. Přijetí reality neznamená, že nebudete nic dělat. Znamená to pouze, že nebudete frustrovaní. Místo toho se můžete zachovat adekvátně a být víc sami sebou.
Otázka: Co když jsou ale lidé, na které spoléháte, neopatrní a nezodpovědní? Nejsou pak skutečně oni ten problém?
Je pravda, že takoví můžou být. To je realita a vždycky to tak bude. Nemůžete to změnit, takže otázkou zůstává, jak se s tím vyrovnáte? Můžete se rozčilovat a být na ně naštvaní, nebo se můžete zbavit svých představ, nadechnout se a zachovat se podle toho.
Zbavte se svých představ, usmějte se a mějte soucit. To budou druzí čekat ze všeho nejméně.
ahoj! áno, snažím sa, stále sa snažím. ale vždy to nejde, zostať kľudná. čo mi poradíte, ak žijem s človekom, ktorý je veľmi neporiadny. tak ako veci používa, púšťa ich z ruky, necháva ležať po byte, … obývačku som prestala používať. v kuchyni je to horšie. použité nože, lyžičky, tanieriky, poháre, omrvinky, šupky, za…..tý sporák. javí sa mi, že buď budem žiť v chlieve, alebo bude zo mňa upratovačka. po rozhovore – kľudnom, láskavom napomenutí, to je trochu lepšie, ale len krátko. deň-dva. keď má prísť návšteva, obývačku uprace :) aký postoj mám zaujať? ako to spracovať, aby ma to nehnevalo. nekričím na neho, nechávam tie nepríjemné pocity v sebe. no to ma unavuje. kazí mi to radosť zo života.