Přestaňte druhé soudit (těchto 7 otázek vám pomůže)

Jedna z nejlepších změn, kterých jsem dosáhl, byla, když jsem zjistil, že nemám soudit druhé.

Nechci vám tvrdit, že nikdy nikoho nesoudím. Myslím, že to je buď něco, co nám je vrozené nebo se to naučíme v průběhu života. My všichni odsuzujeme a já nejsem výjimka.

Já osobně jsem se ale zlepšil. Dokážu totiž určit, kdy se to děje. A už samotné uvědomění mi řekne, že se děje něco škodlivého.

Samotné odsuzování není tak hrozné jako škodlivé. Úmyslně neříkám špatné. Škodlivé je správný výraz, protože tohle chování způsobuje bolest.

Co může odsuzování lidem způsobit? Pár bodů tu pro vás mám:

• je mi naprosto jedno, čím druhý člověk prochází

• nerozumím situaci

• mám ohledně lidí přehnaná očekávání

• myslím si, že jsem lepší než ostatní

• nejsem vděčný

• jsem sebestředný

• nezajímám se a nechci se učit nic nového

• když odsuzuji, tak nic neměním

Jak se to děje

Ukažme si to na příkladu, ať vidíte, jak to myslím (budu trochu zveličovat, tak mi to odpusťte):

Mám příbuznou, která si neustále aktivně ničí zdraví. Má nadváhu, je diabetička a pořád kouří a jí nezdravá jídla. A to není všechno. Vím, že by se jí mohlo udělat lépe, kdyby změnila svoje návyky. A proto ji odsuzuji za to, co dělá. Myslím si o ní ledacos špatného, frustruje mě to a nakonec ji vytěsňuji z hlavy, protože už na to nechci myslet. Tohle se mi děje často a ostatním lidem také. Jenom si tam dosaďte něco jiného, co vám vadí na vašem partnerovi, kolegovi, dítěti nebo kamarádovi.

O co v tomto příkladu jde? Tak zaprvé, naprosto ignoruji, čím prochází, a nechápu situaci. Má deprese, protože prochází zdravotními problémy, viní se, neví, jak dál, bojí se a nevěří si. Kvůli těmhle pocitům raději na svoje zdraví nechce myslet, a tak se uklidňuje kouřením a jídlem. Jen se snaží být šťastná. Já to dělám také. Utěšuji se. Nejsem tedy lepší než ona, i když si myslím, že ano.

A co víc! Nejsem vděčný za to, jaká je, ať už má jakékoli zdravotní problémy. Je úžasná. Tím, že se soustředím na odsuzování, ji nedokážu opravdu ocenit. Místo toho jsem zaměřený sám na sebe, protože porovnávám, o kolik jsem lepší, vadí mi, jak mě frustruje, moje pocity jsou pro mě důležitější než její vlastní bolest. Nezajímá mě, jak se jí daří, čím prochází nebo proč. Místo toho jsem jí odsoudil a tím to končí. V tuhle chvíli jí nemůžu pomoct. Ukončil jsem dialog a odepsal jsem jí.

Tady můžete vidět, jak škodlivé tohle všechno je. Jsem frustrovaný, nešťastný, kazí mi to vztah s milovanou osobou, narušuje komunikaci. Nezmírní to moje utrpení a uzavírá mě to všemu, co mi můžou druzí nabídnout.

Jak přestat odsuzovat

Nejdřív si musíte uvědomit, že něco takového vůbec děláte. Zvednout prst a říct: „Aha!“

Není na tom nic strašného, ale je to dobrý ukazatel toho, že děláte něco, co by mohlo škodit vám i druhým.

Chce to trénovat. Existují ale příznaky, které vám řeknou, jestli odsuzujete. Pokud jste naštvaní, frustrovaní nebo se od druhého odtahujete. Pokud si na někoho stěžujete nebo ho pomlouváte. To jsou znaky odsuzování. Uvědomte si je.

Jakmile to vidíte, zastavte se a buďte zvědaví. Nemusíte se na sebe naštvat, ale zkoumejte:

• co odsuzujete?

• jaká nereálná očekávání máte?

• čím asi druhý člověk prochází?

• není toho víc?

• co na druhém člověku můžete ocenit?

• dokážete se dostat ze své sebestřednosti a vžít se do druhého?

• dokážete si představit situaci, kdy jste v životě prožívali něco podobného?

Jakmile to uděláte, tak se sami sebe zeptejte: „Jak můžu pomoci? Co druhý člověk potřebuje?“ Někdy prostě jen potřebují, abyste je vyslechli, byli s nimi, nesoudili, přijali je. A někdy potřebují víc. Radu, vedení nebo objetí.

Nemůžete jim ale pomoci, pokud jste je odsoudili. Jenom když se zbavíte odsuzování, přijmete druhého, zajímáte se a soucítíte, pak můžete pomoci. A ke všemu zjistíte, že vás to činí daleko šťastnějšími.