“Většina lidských bytostí tráví 50 – 90 % a více času ve své fantazii…žijí ve svých představách.”
– Charlotte Joko Beck
Kvůli představám selháváme ve vytváření nových návyků.
Kvůli představám prokrastinujeme.
Kvůli představám jsme frustrovaní ostatními lidmi i sami sebou.
Kvůli přestavám nám unikají divy světa.
My všichni – většinou – žijeme své životy v představách. Možná vám to nepřijde pravdivé, ale zamyslete se:
- Když se vzbudíte a začnete myslet na to, co budete dnes dělat, vaše plány se opravdu nedějí, jsou jen ve vaší hlavě.
- Když se bojíte selhání, které může nastat, když na sebe vezmete v práci velký úkol a prokrastinujete, doopravdy neselháváte, všechno je to jen ve vaší hlavě.
- Když někdo dělá něco, co vám vadí, je to jen proto, že se nechová tak, jak by se podle vás chovat měl (např. měl by být ohleduplnější), ale ono „měl by se nějak chovat” není realita, ale jen ideál, který nosíte v hlavě. Frustrace nepochází z jeho chování, ale z toho, jak se jeho činy liší od vašich představ.
- Když začnete s novým návykem (řekněme cvičení), jste motivovaní představou toho, jaký váš život bude, až si návyk vytvoříte…ale to není opravdové. Když nastane realita návyku, nikdy se nesejde s vaší představou. Často je těžší, neupravená. Méně idealizovaná. A díky tomu s novým návykem přestanete.
- Když se pohybujete doma nebo v kanceláři, vaše mysl se často nesoustředí na chůzi a věci kolem vás, ale na něco jiného – na představy.
- Když jíte, většinou se nesoustředíte na jídlo. Vaše mysl je někde jinde, v představách.
- Když s někým mluvíte, nesoustředíte se na to, co říká, ale přemýšlíte nad tím, co řeknete, nebo nad něčím jiným.
Samozřejmě, občas se soustředíme na daný moment, ale ta pravděpodobnost je menší než si myslíme.
Představy nám zabírají většinu času a většinou nám moc nepomůžou. Způsobují, že se bojíme, prokrastinujeme, naštveme se, zklameme a skončíme.
Namísto toho, zkuste opustit představy a věnujte se přítomnému okamžiku. Vnímejte ho takový, jaký je, ne jaký byste ho chtěli mít. Přijměte ho takový, jaký je – s bradavicemi i se vším ostatním.
Pohybujte se dnem a trénujte dívání se na věci, jaké jsou.
Dělejte svou práci bez přemýšlení nad svou představou selhání nebo toho, co se může stat v budoucnosti, jak těžká ta práce bude…jen ji udělejte teď, v přítomnosti.
Nový návyk (cvičení, meditace, zdravá strava) dělejte v aktuálním momentu, berte to tak, jak to je, ne jaké to je oproti vaší představě. Ne jak to bude v budoucnosti těžké. Ale jaké to je. Teď.
Dívejte se na lidi takové, jací jsou a akceptujte je bez odsuzování. Včetně cizích lidí.
Můžeme si to představovat, jak chceme, ale všechny představy se nikdy nezrealizují. Právě probíhající realita je vše, co máme. Naučme se ji milovat.
I usually do not write a leave a response, but I looked at a few of the comments here The Golden Age | My Aging and Wellness. I actually do have a couple of questions for you if it’s allright. Could it be only me or do some of the responses come across as if they are left by brain dead inlaviduids? And, if you are posting on additional social sites, I would like to keep up with you. Could you list of the complete urls of your social community sites like your linkedin profile, Facebook page or twitter feed?