Vím, že ztrácím pozornost, když neustále přeskakuji od úkolu k úkolu. To je pro mě vykřičník. Znamení, že dělám něco špatně. Asi to znáte: koukáte z jedné webové stránky na druhou, otevíráte e-maily a zprávy, sledujete tohle a tamto.
Žádné soustředění, stres, hodně mentální únavy, aniž byste vlastně cokoli udělali nebo dokončili.
Znamená to, že jsme se ztratili ve změti věcí, které nás rozptylují, a ve skutečnosti si nejsme úplně vědomi toho, co děláme.
Mám pro vás řešení, když se vám stane něco podobného:
1. Všímejte si toho, co je důležité. Na čem bych měl/a teď pracovat? Vím, že to není milion drobností. Je to něco velkého, čemu se nejspíš vyhýbám. Často to znamená podívat se zpět na svoje priority.
2. Zjednodušujte. Neustálé přepínání pozornosti může znamenat, že jsem toho na sebe nabalil moc. Musím se zbavit pocitu, že musím stihnout úplně všechno. Stačí se soustředit na to, co opravdu mohu dnes udělat. To může znamenat zavolat nebo napsat lidem, že něco dnes nestihnu (nebo tento týden). Nechám být nedůležité úkoly. Buď je úplně vyškrtnu, nebo si je nechám na později. Zjednodušování mi pomáhá se opět soustředit.
3. Udělejte si pořádek. Když mám úkol, na který se musím zaměřit, všude si uklidím. Zavřu záložky na počítači, prohlížeče, všechno, co nepotřebuji. A dělám pouze jeden jediný úkol. To mi neuvěřitelně pomáhá. Jakmile vyškrtáte rušivé vjemy, opravdu dotáhnete úkoly do konce.
4. Zůstaňte v přítomném okamžiku. Často se ztratíme mezi změtí úkolů. Když si všude uklidím, snažím se zůstat u daného úkolu a co nejvíc se soustředit. Dělám, co mohu, abych potlačil potřebu něco někde kontrolovat nebo přejít k činnosti, která je mnohem příjemnější, ale méně důležitá. Uvědomuji si svoje myšlenky, a jak reaguje moje tělo. Tohle soustředění se pak stane cvičením mysli.
Zjednodušování, zavření záložek a udělání toho nejdůležitějšího je užitečné, i když v tom ještě nejsem žádný mistr. Podle mě jde o proces: nechat být a přijmout.
Zbavit se potřeby být neustále online, kontrolovat novinky, všechno stihnout a na všechno kývnout.
A přijmout přítomný okamžik takový jaký je. A zůstat v něm.
Nechat být a přijmout je tajemství ke štěstí a klidu. Stojí za to.
