Existuje jeden návyk, který změnil celý můj život.
Pauza.
Když se nám něco nepovede, jednáme zkratkovitě, aniž bychom si to uvědomili. Máme potřebu jíst fast food, tak to uděláme. Máme potřebu jít na email, místo toho, abychom napsali další kapitolu do naší knihy, tak jdeme a otevřeme prohlížeč. Chceme kouřit, brát prášky, kousat si nehty, hrát hru na Facebooku, prokrastinovat, vynechat cvičení, sníst víc hranolek, kritizovat, žárlit, být naštvaní, hrubí…a tak tomu podlehneme.
Co kdybychom se ale před každou činností zastavili? Co kdybychom pochody stopli, podívali se, kam nás ženou, vnímali pocity, které nám proudí, ale nezachovali se tak, jak nás situace nutí?
Potřeba by nás už neměla pod kontrolou. Byli bychom schopni udělat vědomá rozhodnutí, která by pro nás mohla být zdravá, díky kterým bychom byli šťastnější.
Pokud zastavíme, vytvoříme prostor. Prostor dýchat, přemýšlet, nic nedělat.
Pauza je odpověď na mnoho problémů. Taková malá věc a tak mocná.
Stačí si to uvědomit v momentě, kdy máte další nutkání sklouznout do návyku. Je potřeba jít se podívat na e-mail? Sníst něco nezdravého? Věnujte svojí pozornost nutkání a naučte se o něm, co to půjde. Pokud mu podlehnete, je to v pořádku. Jen si to uvědomte a příště se zastavte.
Udělejte to tak pokaždé. Nakonec se v tom zdokonalíte a příležitostí k procvičování bude určitě dost.
Nutkání jen tak neodejdou, ale vaše schopnost se zastavit a změnit situaci se bude zlepšovat. A jakmile se budete umět zastavit, zvládnete cokoli.
