Opravdu miluji články jiných lidí, kteří píší o svých pracovních návycích a nastaveních. Je to mé malé potěšení. Čtu o bloggerech, jak si nastavují své počítače, jaké mají modely notebooků, jaké používají psací pomůcky, jak jim jde přednášení, jak jim fungují různá zařízení nebo jak se staví na hlavu, zatímco jim roste zelenina na jejich zahrádkách.
A když čtu o někom, kdo má opravdu, ale opravdu skvělý postup, nějaký nový božský způsob nastavení, nevyhnutelně to chci vyzkoušet. Jsem prostě jen člověk.
Pravděpodobně jste si také již takovou touhou někdy prošli. Možná soustavně čtete články a recenze nového software, který pomáhá tvořit nový modní styl, nebo o nějakých skvělých botech, novém iPadu anebo poslední úžasné iPhone aplikaci. Nebo jste možná minimalista a čtete článek o tom jak běhat bosý, žít pouze s batohem na zádech a rádi byste to také zkusili. Nebo ne?
Je to PAST!
Do nekonečna se díváme kolem na ostatní, jak co dělají, pro svou inspiraci…, ale vždy to skončí tak, že chceme také mít a dělat věci, co mají a dělají ostatní.
Zní to bezbolestně dokud si neuvědomíte, že si kupujete téměř vše o čem se někdo jen zmínil nebo napsal líbivý článek nebo recenzi. A znělo to opravdu super. Budete žít život nekonečné série objednávek, protože to mají a dělají ostatní. Tohle nikdy neskončí. I když nehodláte nic kupovat, váš život se stejně změní na základě toho, co dělají jiní.
Vzdejte se svých článkových koučů, přestaňte donekonečna kupovat nábytek, vzdejte se svého mobilního telefonu, vzdejte se počítače, začněte s jogou, a staňte se Zenovým mnichem a pak vytvořte technologický startup. Toto je přeci úžasné… Ano, ale skončí to vůbec někdy?
Kdy se budeme cítit jako součást životů, které žijeme, a kdy s nimi budeme cítit sounáležitost?
Pokud se stále budete dívat po ostatních, nebudete spokojení.
Místo toho se dívejte sami na sebe a své blízké, co máte, co umíte a buďte zato vděční. Redukujte své potřeby a buďte spokojení. Váš život plný honby za ideály budoucnosti se změní ve vyvážený život. Život okamžiku a vnitřního míru.
Nemyslim si, ze bych chtel zit ve svete, kde nic neni. Ale na druhou stranu uznavam, ze v urcite jednochuchosti i je krasa.
Řekl bych že je třeba všeho s mírou. Při čtení tohoto článku jsem cítil souhlas, ale zároveň nesouhlas. Prostě někdy je jednodušší a rychlejší rozhodnout se na základě zkušeností jiných lidí (než si třeba kupovat několik počítačů, abych si je sám mohl vyzkoušet). Ale ano souhlasím, že člověk nesmí propadnout do virtuálního světa tak, že pak vlastně stává jen sběratelem názorů.