Jak konečně zabít výmluvy!

Všichni se vymlouváme.

Ale jsou to úspěšní, kteří umí s výmluvami bojovat.

Jsem moc unavený/á. Nemám čas. Nemám náladu. Raději bych dělal/a něco jiného. Nemám peníze, prostor, nástroje,… Nemůžu, protože…

Všichni jsme se někdy vymluvili. A tady je návod, jak se výmluv zbavit:

    1      Podívejte se na to pozitivní. Obyčejně se vymlouváme, protože se nám do něčeho nechce. Vidíme jenom to negativní. Místo toho se zaměřte na to, co je na tom dobré, to zábavné. A k tom se vracejte nebo výmluvy nikdy nepřekonáte.

    2      Převezměte zodpovědnost. Výmluvy jsou vždycky snaha se vykroutit ze zodpovědnosti. Když nemáme čas, peníze, nástroje, pak to přeci není naše vina, že? Převezměte zodpovědnost a jděte za řešením.

    3      Najděte řešení. Každý problém má i řešení. Nemáte čas? Začněte s tím, že se činnosti věnujete 5-10 minut. Čas si udělejte. Začněte pracovat dříve. Udělejte úkol během oběda. Nemáte členství v posilovně? Cvičte doma nebo v kanceláři. Nemáte energii? Posilujte, když máte během dne nejvíc energie. Jste inteligentní. Určitě na něco přijdete.

    4      Mějte v hlavě svůj cíl. To je vaše motivace. Váš důvod, proč to všechno děláte. Jasně, mohli byste si prostě lehnout na gauč, ale když si představíte, čeho chcete dosáhnout, nakopne vás to. Představujte si svůj sen a cíl a zůstaňte namotivovaní.

    5      Buďte zodpovědní. Najděte si kamaráda, který do toho půjde s vámi. Mějte svůj vlastní tým, někoho, komu se musíte zpovídat z toho, co jste dělali. Pokud máte kouče nebo kolegu, úkoly vám půjdou snáz.

    6      Jděte do toho a vymlouvejte se. Pak to ale stejně udělejte.

 

Tragédie zanedbání

Otec se synem si vyrazili na malou loďku zarybařit, oba hladoví.

Táta pomáhal synovi přitáhnout první rybu a byla krásná: „Skvělá práce synu.“ řekl otec.

„Ano, ale mám strach, že mi mezitím uteče nějaká lepší ryba.“ řekl syn. „Co když bych mohl chytit větší a chutnější?“

„Tak bys to měl možná zkusit.“ odpověděl otec.

A tak to syn udělal. O hodinu později chytil ještě větší rybu. „Opravdu nádherná.“ prohlásil otec.

„Ale co když je tam ještě někde lepší ryba?“ reagoval syn vzápětí.

„Tak to tedy opět zkus.“ pověděl mu otec.

Syn tedy začal rybařit znovu. Vždycky chytil větší rybu, ale zase ji pustil, protože by přeci mohla být ve vodě ještě lepší. A tak to šlo dál a dál.

Na konci dne byl syn úplně vyčerpaný. Otec se ho zeptal: „Jak ti ryba chutnala?“

Syn zaváhal: „Nevím. Byl jsem tak zaměstnaný rybařením a hledáním, že jsem žádnou neochutnal.“

Otec se usmál a pohladil si břicho. „Neboj. Chutnaly všechny skvěle.“

—

Všichni jsme někdy jako onen syn. Neustále se bojíme, že nám utíká něco důležitého. A proto se pořád někam ženeme a nabereme si toho hodně, aby nám náhodou něco neuniklo. Tucty úkolů a snů, protože prostě nechceme nic zameškat.

Ale pravda je taková, že nám vždycky něco uteče. Je to nevyhnutelné. Nemůžeme v životě stihnout úplně všechno, i kdybychom žili dvojnásobně dlouho. Nemůžeme vidět všechna města a vesnice, přečíst všechny zajímavé knihy nebo vidět všechny dobré filmy. Vždycky nám něco uteče.

A tady je druhá, možná ještě důležitější pravda: Pokud se budete neustále strachovat tím, co vám možná utíká, uteče vám i to, co máte přímo před sebou.

Nemusíte mít kilometr dlouhý seznam knih. Prostě se soustřeďte na knihu ve vaší ruce. Nebalte si mapu na dovolenou, kde jsou vyznačena úplně všechna zajímavá místa, kam se chcete podívat. Prostě se jděte projít a užívejte si výhled. Nemyslete na to, že byste měli procestovat celý svět. Kochejte se světem, který je kolem vás už teď. Nemějte strach, že přijdete o něco na internetu nebo ve zprávách. To, co děláte teď, stačí.

Zbavte se dlouhých to-do listů a seznamů. Je to jenom snaha zvládnout úplně všechno. Nikdy se vám to úplně nepovede, a když se pořád za něčím poženete, promeškáte i to, co se vám právě teď děje.

To, co děláte teď je to jediné důležité. Nechte zbytek plavat a užívejte si ryb, které jste už nachytali.

Bohové dnešního dne

Dnes ráno se probudil můj syn Seth, objal mě a já mu řekl, že on i já jsme bohové.

Jsme bohové dnešního dne a máme tu moc udělat z dnešního dne ten nejúžasnější na světě.

Nemáme neomezenou moc, ale obrovský vliv. A můžeme ho využít následovně:

  1. Vybrat aktivity, které máme rádi nebo změnit obyčejné věci na něco skvělého
  2. Skutečně věnovat pozornost každé aktivitě a opravdu ocenit krásu okamžiku.

Nemusíte ale dělat nic a o nic se nestarat.

My jsme se však rozhodli, že nám ale na každém dni záleží. A tak jsme dobrých 20 minut přemýšleli nad tím, co bychom mohli dnes udělat, aby to bylo nezapomenutelné a přišli jsme s tímhle:

  • Snídaně: palačinky
  • Číst společně Harryho Pottera
  • Proměnit úklid ve hru – jsme elfové a závodíme
  • Oběd: domácí pizza
  • Ježdění na kolech
  • Hraní v parku
  • Hraní šachů
  • Čtení povídek
  • Psát/programovat
  • Večeře: Teriyaki tofu
  • Večer: koukat na oblíbené seriály

Den nejspíš nepůjde úplně přesně podle plánu, takže musíme být přizpůsobiví, ale miluju fakt, že trávíme čas představami, jak úžasný může být a že je v naší síle ho uskutečnit.

A jak dnem procházíte, budete cvičit přítomný okamžik a vděk za takové okamžiky.

Ne každý den se dá naplánovat. Obvykle musíme trochu pracovat s tím, co přijde nebo jsme jednoduše v práci. To je v pořádku. Avšak stejně jako bohové máme sílu proměnit svoje pocity a udělat z obyčejného dne něco úžasného.

A co vy? Jste bohové svého dne. Co se svojí mocí uděláte?

Radost a strach

Když se narodila moje dcera, byl jsem radostí bez sebe. Byla živoucí zázrak! Měl jsem ale také obrovský strach. Taková křehká bytůstka, o kterou se musím postarat.

Bylo to intenzivní. Mix obou emocí.

Začal jsem tomu říkat strachoradost.

Slovo mě napadlo na jednom summitu a napsal jsem si ho na ruku.

Strachoradost (pozn.: přesný překlad – radoststrach)

Ukázalo se, že jsem ho cítil u narození každého z mých dětí. A je to tak u každého významného okamžiku v mém životě. Směs radosti a strachu, které se spojí, povznesou mě a nutí mě vidět věci daleko jasněji než kdy předtím.

Můj první maraton byl také spojen se strachoradostí (vlastně každý maraton, který jsem zaběhl). Cítil jsem ji, když jsem odešel z práce a začal pracovat sám na sebe, když jsem se zamiloval do svojí ženy a když jsem si ji vzal, když jsem se přestěhoval s celou rodinou bez jediné tašky a kufru do San Francisca, když jsem vydal svou první knihu a cítím ji v podstatě pokaždé, když vytvořím něco nového a jdu s tím do světa.

Radost sama o sobě je skvělá. Strach sám o sobě je na nic. Ale obojí dohromady…to je úžasné a mění to životy.

Nebojte se strachoradosti. Vyhledávejte ji. Sledujte, když na vás přijde. Změní vám život a na momenty, kdy přijde, nikdy nezapomenete.

 

Tři cvičení pro ty, kteří jsou zahlcení, vystresovaní a nervózní

Hodně z nás se cítí zahlceně pod náporem práce, kterou potřebujeme udělat. Může to být setsakra stresující. Chtěl bych proto s Vámi sdílet 3 praktiky, které Vás přenesou z přehlcenosti k odpočinku. Nemůžete se úplně zbavit stresu, nervozity nebo pocitu, že je toho na vás moc a ani byste to neměli chtít. Můžete ale všechny tři vidět jako úžasnou příležitost, jak sami sebe cvičit ve všech oblastech svého života.

Jakmile je toho hodně, jste ve stresu a nervózní, můžete udělat jeden z těchto tří bodů:

1          Trénování v nejistotě. Pokud se cítíte ve stresu nebo přehlceně, jde to z pocitu nejistoty. Nevíme, co se bude dít, bojíme se, že to nezvládneme všechno, nevíme, jak úkoly vůbec udělat, přemýšlíme, jestli jsme na to dost dobří. Nejistota. Naší mysli se tenhle stav nelíbí, chceme pevnou půdu pod nohama, něco jistého a jasného. Bohužel život nám tohle nikdy úplně nedá. Tak neustále běháme, snažíme se s nejistotou vyrovnat tím, že děláme, co můžeme, píšeme si seznamy, stahujeme ty skvělé aplikace a softwary, běžíme od jednoho k druhému. Místo toho bychom si mohli cvičit mysl, aby v té nejistotě dokázala zůstat a čím dál tím víc se v ní cítila lépe. Pak můžeme být v jakémkoli chaosu v klidu.

2          Trénování stavu – nechat být. Když jsme vystresovaní, je to proto, že na něčem lpíme. Chceme zvládnout všechno, záleží nám na tom, co si o nás druzí pomyslí, chceme dosáhnout konkrétního cíle, deadlinu nebo výsledku, záleží nám na tom, abychom byli takoví, jaké se vnímáme, jací chceme dít. Co kdybychom ale tato lpění opustili a jednoduše byli v přítomném okamžiku? Vše by najednou bylo jednodušší. Naštěstí pustit a nechat být je něco, co opravdu můžeme udělat. A to hned. Jednoduše se ponořit do toho, co děláme.

3          Trénování dělání jenom jednoho úkolu. Naše mysl bývá často přehlcena, protože přemýšlíme nad naší nejistou budoucností. Co kdybychom ale mohli přítomnému okamžiku věřit víc? Co kdybychom se naplno ponořili do aktivity, kterou zrovna děláme? To je způsob, jak se zbavit lpění a stresu a je to také o tom, že jsme přítomní a jdeme plně do hloubky činnosti. Být naplno v jedné aktivitě a po jejím dokončení přejít k další. Přečtěte si tenhle článek, odpovězte na jeden e-mail, umyjte ten jeden kousek nádobí a nemyslete u toho na nic jiného. Jako kdyby šlo o tu nejdůležitější a také jedinou činnost na světě. Protože to tak je. Toto jsou 3 transformační body. Můžete je cvičit hezky postupně. Jeden po druhém. Nejlépe v pořadí, ve kterém jsem je sem napsal.

Každá trvá jenom chvilinku, ale mohou změnit všechno. Vyzkoušejte je, s láskou v srdci a opravdu věřte tomu, že začnete růst.

 

 

Jak být skvělý/á

Začněte tím, že si uvědomíte, že krása a naplnění nepřichází z rozptýlení a nekonečné práce, kterou děláme.

Pochází z toho, že nějakým způsobem měníme svět.

Zamyslete se, jak můžete změnit život lidem kolem sebe. Podívejte se na to, co děláte, možná už ho měníte teď. Jak se na to ještě víc zaměřit? Rozhodněte se třeba pro nějaký menší projekt, kterému se budete věnovat.

Buďte příkladem pro druhé.

Nezáleží na tom, jestli dosáhnete bůhvíjakých výsledků, jde o záměr pomáhat druhým. Výsledek neovlivníte úplně, ale záměr vždycky.

A můžete ho prožívat každý den.

Najděte si čas, vše ostatní dejte stranou. Uvědomte si, že Váš život je něco dočasného, významného a skvělého a neměli byste plýtvat ani minutu.

Vykročte za tím s odhodláním. Záleží jenom na jedné věci, pro kterou se rozhodnete, vše ostatní odsuňte, pokud to není pro váš záměr důležité. (dobré zdraví, cvičení a spánek vám jenom pomohou)

Procvičujte to, dokud nebudete profíci.

Soucit, vášeň, záměr a odhodlání. To je na světě to krásné.

Moje čtyři přikázání

Gretchen Rubin, která má skvělý blog s názvem Projekt Štěstí nedávno napsala příspěvek, kde radí, aby si lidé napsali svoje vlastní osobní přikázání. A to mě donutilo k zamyšlení. Jaká jsou ta moje?

Gretcheniných Dvanáct přikázání jsem si velice oblíbil, a to ještě před tím, než jsem začal psát Zen Habits, ale až teď jsem se nad nimi skutečně zamyslel.

Je to těžká otázka. Mnoho z nás má různé ideály, které bychom rádi v životě ztvárnili. Jak si vybrat? Začal jsem přemýšlet nad tím, jaká je moje osobní filosofie. Vytvořil jsem si seznam a pak ho zjednodušil. Určitě by to šlo ještě víc (stačilo by asi i jedno přikázání), ale můj list se mi líbí. Ukazuje mi různé věci, kterých se v životě snažím dosáhnout.

Původně jsem měl na svém seznamu 12 činností, ale zkrouhnul jsem je. Tady jsou moje 4 přikázání:

  1. Buď přítomný.
  2. Snaž se pochopit a přijímat.
  3. Měj soucit a vášeň.
  4. Dělej méně.

A zde jsou činnosti, které jsem ze svého seznamu vymazal: usmívej se, jdi pomaleji, buď láskou, udělej to hned, zjednodušuj, buď jemný. Některé jsem také nakombinoval. To vidíte u dvojky a trojky.

Buďte v klidu

Buďte v klidu.

Aspoň na chvíli.

Naslouchejte světu kolem sebe. Vnímejte svůj dech, jak jde dovnitř a ven. Poslouchejte svoje myšlenky. Všímejte si detailů ve vašem okolí.

Buďte v míru a poklidní.

V dnešním moderním světě je neustálá aktivita a pohyb něco jako standard. Když ne pro naše těla, minimálně pro naše hlavy a pozornost. Neustále někam spěcháme, něco děláme, mluvíme, emailujeme, posíláme a čteme zprávy, klikáme na internetu z jedné stránky na druhou.

Jsme neustále aktivní, připojení, přemýšlíme a mluvíme. Není čas na klid. A sezení před blikajícím počítačem nebo uřvanou televizí rozhodně nemůžeme počítat jako odpočinek.

Platíme za to tuto cenu: ztrácíme čas na to se pozastavit a zamyslet, pozorovat okolí, naslouchat. Přicházíme o klid.

A co je horší: všechen ten spěch je strašně neefektivní. Vím, že v dnešní společnosti se tvrdí, že je to důležité, odpočinek je brán jako lenost, pasivita a neproduktivita. Ale někdy je až moc akce horší, než když neděláte nic. Můžete zběsile pobíhat, být hlasití a udýchaní a přitom nic nemít hotovo. Nebo můžete udělat všechno, ale nic, co by bylo skutečně důležité. Svojí snahou být akční můžete všechno ještě zhoršit.

Když jsme nuceni být v klidu – čekáme u doktora, na autobus nebo vlak, cítíme se nepříjemně a snažíme se najít si nějakou činnost. Vezmeme do ruky mobil, notebook, úkolníček, knihu nebo se ošíváme. Na klid nejsme zvyklí.

Dejte si chvilku na to, abyste se zamysleli na tím, jak trávíte dny. V práci, po práci, když se vypravujete do práce, večer a o víkendech. Spěcháte? Neustále něco čtete, kontrolujete zprávy, koukáte na novinky a nesmí vám nic uniknout? Snažíte se neustále zvládnout toho, co nejvíc, odškrtáváte si úkoly jako robot a prolétáváte skrz svůj denní harmonogram?

Takhle chcete strávit svůj život?

Pokud ano, potěš pánbůh. Pokud ne, dejte si pauzu a vyklidněte se. Nemyslete na to, co všechno musíte udělat nebo co už jste zvládli. Prostě jenom buďte.

Pak, po minutě nebo dvou, popřemýšlejte nad svým životem a jaký chcete, aby byl. Podívejte se na něj a představte si, že je klidnější, děláte toho méně, méně spěcháte. Představte si více klidu, času na zamyšlení, pohody.

Pak se tou představou staňte.

Je to dost jednoduché. Vše co musíte udělat je v klidu sedět každý den. Jakmile si na to zvyknete, zkuste ubrat práci. Pokud odhalíte, že zase spěcháte, pořádně se nadechněte a vydechněte. Dýchejte, zpomalte, buďte přítomní. Najděte radost teď, v tomto okamžiku místo toho, abyste na ni neustále čekali.

Vychutnejte si klid. Je to poklad, který máme neustále k dispozici.

 

Proč je zákon přitažlivosti špatně, ale přesto funguje

Nedávno se mě čtenář s přezdívkou calande zeptal, co si myslím o zákonu přitažlivosti:

„Myslím, že by bylo zajímavé se od Lea dozvědět něco o zákonu přitažlivosti (jestli tomu ovšem věří).“

Tak mě napadlo, že by nebylo špatné o tom něco napsat. Jenom si pamatujte, že jsem jeden člověk a je to jenom můj osobní názor, ale když se ptáte…

Na zákon přitažlivosti nevěřím. Myslím, že může fungovat, ale ne kvůli tomu, co se říká (nejde ani o zákon nebo vědeckou teorii, protože se nedá vyvrátit).

Moment, kdy může zákon přitažlivosti zabrat, nastane, když člověk následuje tyto tři kroky:

1) Jasně určí, co chce – něco, co tolika lidem nejde

2) Neustále se na to soustředí

3) Jde do akce, aby se to stalo. Tento krok není součástí zákonu přitažlivosti, ale logicky musí následovat po prvním a druhém kroku.

Tato kombinace umožní, že se cíl pravděpodobně splní.

Ne ale kvůli tomu, co se v zákonu říká, protože ho znám. Většina výroků (existuje mnoho definic, kterým je těžké oponovat) používá pseudo-vědecká vysvětlení, proč přitažlivost funguje. Jak jsou naše myšlenky vysílány do fyzického světa a nějakým způsobem ho ovlivňují. Během vysvětlení jsou používány různé fráze jako elektromagnetismus, apod. Ve skutečnosti ale neexistují žádné reálné studie, které by tyto teorie podpořily, tedy podle toho, co vím já. A jak jsem řekl, teorie zákonu přitažlivosti nemůže být vyvrácena, takže nemůže jít o nic vědecky podloženého.

Avšak to neznamená, že si z toho nemůžete odnést něco užitečného a dát to do praxe. Pokud dokážete říct, co chcete, opakovaně na to myslet a hlavně jít do akce, budete mít velkou příležitost dosáhnout čekoholi, co si usmyslíte.

Rád bych slyšel víc i od vás a co si o tom myslíte. Tímto děkuji calandovi za skvělou otázku.

Realita tohoto okamžiku

Jak tak sedíte a čtete tenhle článek, zastavte se a zkuste trochu vnímat svoje okolí, kromě počítače nebo telefonu…co se právě teď děje?

Koukáte na tyto řádky a možná máte několik úkolů, které musíte dnes udělat na svém počítači, ano. Ale je tu také vaše tělo. Jak se cítíte? Máte kolem sebe prostor, možná jiné lidi. Nablízku je i příroda, alespoň částečně.

Pozastavte se a opravdu se podívejte na realitu okamžiku.

Jak tak procházíme dnem, jsme často vystresováni z toho, co všechno musíme udělat a z toho, co neděláme nebo nestíháme. Bojíme se budoucnosti a prokrastinujeme, protože máme strach, že bude úkol až moc těžký. Máme pocit, že nejsme dost dobří, přirovnáváme se k druhým a myslíme si, že na ně nemáme. V hlavě si přehráváme dokola rozhovory, které se už staly.

To všechno se odehrává v naší mysli, je to ale všechno jenom výmysl. Ve skutečnosti jsme v pohodě. Ve skutečnosti existuje tolik věcí, za které můžeme být teď a tady vděční.

Jde o věci, které probíhají právě teď. Kombinace zvuků, barev, tvarů a pachů, které se už se takhle přesně neseskupí, nikdy. Způsob, jakým se cítí vaše tělo, myšlenka, kterou máte v hlavě, už vás přesně takhle nikdy nenapadne.

My sami se také neustále měníme. Přemýšlíme nad sebou jako nad někým, kdo je stejný, ale naše já je před přečtením a po přečtení tohohle článku už jiné. Stejně jako to, co se probudilo dnes ráno. Dějí se nám různé věci, které nás ve větším či menším měřítku mění.

Naše já se tedy za chvíli změní a pak znovu a znovu… Já, kterým jsme teď už nebude nikdy znovu existovat.

Tohle je naše podstata. Ve skutečnosti se neměníme jenom my, ale i vše kolem, jen to nemusí být vždy tak nápadné. Každý se mění. Každý okamžik je jen výstřižek z neustále měnícího se kolosu, který spolu vzájemně interaguje.

To je realita okamžiku. Nezmeškejme ji.

Toto uvědomění máme neustále na dosah ruky. Během dne, jak přijdou obavy, a když se ztratíme v množství práce, se musíme zeptat sami sebe: „Jaký je tento okamžik doopravdy?“