Jak si snadno a rychle uklidit

Moje rodina se příští víkend kompletně stěhuje do jiného domu. Připravujeme proto všechno na stěhování a chystáme se projít celý dům a zbavit se věcí, které nepotřebujeme.

Nový dům nemá tolik úložných prostor, což mi přijde jako požehnání. Znamená to, že musíme vyhodit zbytečnosti. V tom jsem docela dobrý, ale přesto se člověku děje, že se mu za nějakou dobu věci jednoduše nahromadí (hlavně u dětí v pokoji!).

Stěhování je mimochodem nejlepší důvod k úklidu. Obyčejně rozdělím úklid do několika menších kroků, ale někdy může být zábava vrhnout se na všechno najednou.

A tady je návod, který na úklid používáme doma my. Místnost po místnosti:

  1. Ukliďte si psací stoly. Jako odkladnou plochu použijte postel nebo podlahu.
  2. Začněte na jedné straně místnosti a postupujte ke druhé.
  3. Vždy vyklízejte jenom jednu poličku nebo šuplík, abyste si nepomíchali věci.
  4. Z poliček a šuplíků všechno vyndejte, dejte na hromádku a poličku nebo šuplík umyjte.
  5. Hromádku si rozdělte na dva komínky: 1) to, co používáte často a máte rádi a 2) to, čeho se chcete zbavit. Berte předmět po předmětu a rozhodujte se – Kdy jsem to na sobě měl/a naposledy? Kdy jsem to naposledy použil/a? Pokud je odpověď několik měsíců (6 a více), vyhoďte to. Vyjma sezónního oblečení, které nosíte třeba jenom v zimě.
  6. Jakmile jste si protřídili věci, vraťte je zpět do poličky nebo šuplíku. Hezky srovnané. Věci na vyhození vložte do krabice, kterou vyhodíte, zrecyklujete nebo někomu darujete.
  7. Přejděte k další poličce nebo šuplíku. A zopakujte celý proces od začátku. Udělejte to samé také se skříněmi. Jednu po druhé.

Díky takovému postupu budete mít jednotlivé místnosti uklizené během pár hodin. Pokud to chcete dělat pořádně, počítejte tak se 3-5 hodinami na jednu místnost. Vyčleňte si tedy nějaký čas o víkendu.

A ten pocit, když máte hotovo.

Hezky si sedněte a užívejte si ten pořádek a jednoduchost.

Mít rád zdravé jídlo je volba

Mám teorii, kterou už nějakou dobu testuji. To, jestli vám něco chutná nebo ne, je volba!

Věřím, že vám ledacos nevoní: zelenina, lilek, kapusta nebo tofu.

Zjistil jsem ale, že chutě se mohou měnit. Dokonce úmyslně:

  • Nesnášel jsem zeleninu. Teď jí miluju.
  • Nesnášel jsem sojové mléko, když jsem ho poprvé ochutnal. Teď ho piji denně.
  • Neměl jsem rád hnědou rýži. Teď si ji dám mnohem raději než bílou.
  • Miloval jsem sladkosti, ale vzdal jsem se jich. Dal bych si, ale už mě to netěší jako dřív.

A tak dál. Chutě se mi změnily několikrát za život.

Proč nemají lidé rádi některá jídla, když se chuť k nim může změnit? Protože na ně nejsou zvyklí! Jakmile si na jídlo zvyknete, může chutnat skvěle.

Proč nám nechutná to, na co nejsme zvyklí? Protože od jídla očekáváme, že jaksi zapadne do měřítka, které v sobě máme. Kritéria pro dobré jídlo, která existují v rámci naší komfortní zóny. Jde o naše očekávání, a pokud se s ním jídlo nesetká, nechutná nám. Nejde o to, že by chuťově bylo špatné. Hodně lidí například nemá rádo hořká jídla, já je ale miluji. Jídlo nechutná dobře, protože nám nesedí, nezapadá do našich očekávání.

Co kdybychom se ale našich očekávání zbavili? Co kdybychom například řekli: „Jídlo nemusí nijak specificky chutnat, vyzkouším něco nového.“

Slyšel jsem o jednom expertovi na víno, který si chtěl rozšířit paletu chutí a tak koštoval různé věci. Třeba i hlínu. Strčil si ji do pusy a ochutnával. Většina lidí by se cítila zhnuseně, ale co když prostě jen chcete zjistit, jak to chutná?

Buďte zvídaví. Objevujte nové chutě. Zahoďte svoje očekávání a soudy za hlavu. Možná odhalíte něco nového.

A mimochodem: Toto se dá promítnout do čehokoliv na světě. Nejenom do jídla.

Vědomý život

Většina z nás jde životem, je vzhůru, ale přitom jenom jede podle zajetých vzorců, které vyvinula během života. Děláme domácí práce, jsme online, v práci a ani o tom moc nepřemýšlíme.

Porovnejte si to s myšlenkou na vědomý život. Vše, co děláte, činíte vědomě a naplňujete u toho alespoň jednu z vašich hlavních hodnot (například soucit). Vše děláte vědomě.

Je pravda, že hodně činností děláme s nějakým záměrem. Myji nádobí, protože nechci mít doma nepořádek nebo hmyz v kuchyni. Jezdím do práce, protože si musím nějak vydělat peníze. Vozím děti do školy, protože se musí učit. Jakmile to ale opakuji každý den, záměr odpluje někam do pozadí a už si ho ani neuvědomuji.

Záměr víme od začátku, nemusíme o něm proto přemýšlet.

Co když to ale změníme?

Co kdybyste si byli vědomi velice dobře toho, proč děláte, co děláte? Jak by to změnilo váš život?

Co kdybyste umyli nádobí, ale předtím si řekli, dělám to pro svoji rodinu, aby měli radost a abych u toho uklidnil/a vlastní mysl? Mytí nádobí bude najednou daleko důležitější a přestane být nudné.

Rozdíl je v záměru.

Z jízdy do práce se může stát cesta za přáteli, kterým jedu pomoci, udělám jim radost a získám zadostiučinění. Jízda je najednou veselejší a pravděpodobně vás nerozruší ani ten řidič, co vám nedal přednost.

To je vědomý život.

Praktikuji ho po kouskách každý den. Ne neustále, ale čím dál tím víc. Když to dělám, cítím se jinak. Můj život má větší smysl, víc ho prožívám, v každé činnosti je daleko víc radosti.

Proto pro vás mám jednoduchý návod na to, jak žít víc vědomě:

Než půjdete do další činnosti vašeho dne, zastavte se, zavřete oči a v duchu si dejte záměr. Proč to dělám? Je to kvůli druhým? Chci někomu udělat radost? Zlepšit svět? Je to z vděčnosti, že mám práci nebo dobroty k ostatním?

A pak, když jdete do akce, si svůj záměr připomínejte.

Je to malý krok, ale budou to právě tyto momenty, kdy budete žít opravdu vědomě.

Pauza. Na ničem jiném nezáleží.

Existuje jeden návyk, který změnil celý můj život.

Pauza.

Když se nám něco nepovede, jednáme zkratkovitě, aniž bychom si to uvědomili. Máme potřebu jíst fast food, tak to uděláme. Máme potřebu jít na email, místo toho, abychom napsali další kapitolu do naší knihy, tak jdeme a otevřeme prohlížeč. Chceme kouřit, brát prášky, kousat si nehty, hrát hru na Facebooku, prokrastinovat, vynechat cvičení, sníst víc hranolek, kritizovat, žárlit, být naštvaní, hrubí…a tak tomu podlehneme.

Co kdybychom se ale před každou činností zastavili? Co kdybychom pochody stopli, podívali se, kam nás ženou, vnímali pocity, které nám proudí, ale nezachovali se tak, jak nás situace nutí?

Potřeba by nás už neměla pod kontrolou. Byli bychom schopni udělat vědomá rozhodnutí, která by pro nás mohla být zdravá, díky kterým bychom byli šťastnější.

Pokud zastavíme, vytvoříme prostor. Prostor dýchat, přemýšlet, nic nedělat.

Pauza je odpověď na mnoho problémů. Taková malá věc a tak mocná.

Stačí si to uvědomit v momentě, kdy máte další nutkání sklouznout do návyku. Je potřeba jít se podívat na e-mail? Sníst něco nezdravého? Věnujte svojí pozornost nutkání a naučte se o něm, co to půjde. Pokud mu podlehnete, je to v pořádku. Jen si to uvědomte a příště se zastavte.

Udělejte to tak pokaždé. Nakonec se v tom zdokonalíte a příležitostí k procvičování bude určitě dost.

Nutkání jen tak neodejdou, ale vaše schopnost se zastavit a změnit situaci se bude zlepšovat. A jakmile se budete umět zastavit, zvládnete cokoli.

Zbavte se toho, co vás rozptyluje

Dnes jsem si z mobilu smazal několik aplikací: Twitter, Reddit, Feedly, Snapchat, aplikaci N.Y. Times a další…

Zbavuju se toho, co mi bere pozornost nebo se to alespoň učím.

Ve skutečnosti jsem vytvořil seznam věcí, které dávám pryč:

  • Twitter (kromě zveřejňování mých článků)
  • Reddit
  • Oblíbené webové stránky a blogy
  • Stránky se zprávami a novinkami ze světa
  • YouTube (a další stránky, pokud sám nepotřebuji něco zveřejnit)
  • Nakupování nesmyslů
  • Čtení více než jedné knihy najednou
  • Další projekty
  • Časté kontroly telefonu
  • Kontrolování emailu/zpráv víc jak 3x denně
  • Více než jednu nebo dvě otevřené záložky na internetu
  • Čtení během jídla
  • Zbytečné oblečení, knihy a věci
  • Potřebu neustále něco dělat

Neznamená to, že budu schopen se zbavit všeho najednou nebo dokonale. Věřím, že to bude jízda. Nejde mi ale o striktní pravidla, jako o mapu směru, která mi pomůže. Obecně se však budu snažit se věcí ze svého seznamu postupně zbavit.

Proč? Rozptýlení jsou jako berlička, návyk, únik pro vaši mysl.

Skrz ně prokrastinujeme a schováváme se.

Od čeho nám odvádění pozornosti pomáhá:

  • Nudy
  • Složitých emocí
  • Přítomného okamžiku
  • Věcí ohledně nás samých, které nechceme vidět
  • Od ostatních lidí
  • Od nepohodlí a strachu
  • Odmítání
  • Myšlenkových vzorců
  • Strachu, že nebudeme mít, co dělat
  • Obavy, že nejsme dost dobří

Můžete si myslet: „No, co je špatného na tom mít si kde odpočinout od všeho shonu? Kdo chce neustále čelit nepříjemným věcem?“

Zjistil jsem, že když se před pocity schováváme, rozhodně neodejdou, ani nám to nepomůže. Jediné, co mně osobně pomohlo, bylo čelit otevřeně těžkostem, a to s odvahou, zvědavostí a upřímností. Pokud budeme problému věnovat s láskou pozornost, může to ledasčemu pomoci.

Schovávání není proto to, co bych chtěl dál dělat. Jsem sám k sobě upřímný a přiznávám, že jsem se nechával strhnout, abych utekl a schoval se. Teď mám ale v úmyslu schovávání odložit a dívat se na věci tváří v tvář.

Můžete si myslet: Co je špatného na troše rozptýlení, drobné myšlenkové pauze? Nemyslím si, že je něco špatného na tom, když naše mysl odpočívá. Také se nesnažím být neustále produktivní. Jde mi ale o to odhalit, kdy se snažím od věcí utíkat, zastavit se a setkat se svými vnitřními démony. Třeba tím, že půjdu cvičit, půjdu ven, zamedituji si, budu přítomný. Nechci neustále pracovat. Odpočinek je důležitý, ale útěky od reality nejsou jediný způsob, jak si odfrknout. Není to jediný způsob, jak si užívat zábavy.  Pokud k sobě budeme upřímní, zjistíme, že rozptýlení jsou opravdu jenom berlička.

Nemám žádný předpis na to, jak žít a rozhodně nechci druhé soudit za jejich návyky. Já sám se musím potýkat s těmi svými, takže nejsem pozici, kdy bych mohl posuzovat jiné. Myslel jsem si, že se s vámi jednoduše podělím o to, co mám teď v plánu a na čem pracuji. A říct vám, že to dělám s láskou.

Uvědomění

Poslední dobou jsem si kladl jednu otázku:

Co když právě tenhle okamžik, který se děje, je dokonalý? Co když už mám úplně vše k tomu, abych byl šťastný?

Tahle myšlenka je transformační.

Když jsem kvůli něčemu naštvaný, zamyslím se a uvědomím si, že se na to dívám moc z blízka. Jakmile se kouknu na situaci s odstupem, vidím vše, za co můžu být vděčný.

Když jsem na někoho naštvaný, najednou vidím, že ten člověk je skvělý, krásný a měl bych být rád, že ho ve svém životě mám.

Když mě rozezlí nějaká situace, uvědomím si, kolik hojnosti kolem sebe mám, jaké mám štěstí a jak úžasné je být na živu.

A i v lepších okamžicích si mohu uvědomit, jaký dar je přítomný okamžik, zastavit se a opravdu ho ocenit. A pak z něj vymáčknout naprosté maximum.

Je možné, že právě tenhle moment je právě a přesně to, co potřebujete ke štěstí?

 

Můj velký cestovní experiment

Spouštím čtyřtýdenní cestovní experiment!

Miluji cestování a objevování světa, ale během cest čelím různým potížím:

  1. Jídlo: Jsem rozmazlený veganskými pochoutkami a po chvíli mám pocit, že jím nezdravě
  2. Cvičení: Je pro mě těžké pravidelně cvičit. Hodně chodím, ale chtěl být víc posilovat.
  3. Práce: Obvykle si dělám práci dopředu, takže ji při cestování nemusím moc řešit. Znamená to ale, že si musím před každou cestou pořádně máknout. Mám raději, když můžu při cestování pracovat, na úrovni, byť minimálně. Cestování je pak pro mě snesitelnější.

 Také se nedostanu tolik k meditacím.

Tyto problémy nemám ještě vyřešené. Pokusím se ale na ně zaměřit během rodinného výletu. Odjíždíme zítra na čtyřtýdenní výlet do Evropy (celá osmičlenná rodina). Myslím si, že když se mi povede najít řešení, budu moci cestovat zdravěji, víc si to užiju a budu víc v sobě.

A tady je můj plán:

  1. Jídlo: Pokusím se zaměřit na zdravější veganské jídlo, co to půjde a když ne, alespoň se budu soustředit na cokoli, co jím a nebudu se přejídat. Zjistil jsem, že když jím do polosyta, cítím se lépe, ale někdy se zapomenu, protože mi moc chutná! Budu se muset po každém jídle oznámkovat. Přestanu-li jíst, když ještě nejsem plný, dostanu 5 bodů. Když se přejím k prasknutí, dostanu jenom 1 bod. Pokusím se získat každý den mezi 12-15 body.
  2. Cvičení: K chození přidám ještě posilování každý den. Myslím, že si budu vybírat mezi kliky s posilováním z jógy a zvedání činek. Za každý den posilování dostanu 5 bodů.
  3. Práce: Mám v plánu vstát o něco dříve než ostatní, najít nějakou kavárnu a na hoďku trochu pracovat. Když se mi to povede, bude to skvělé. Ostatní se mezitím můžou vypravovat a pak společně vyrazíme. Za hodinu práce denně dostanu také 5 bodů.

Maximum každý den je 25 bodů a minimum 20 bodů. Na konci každého týdne bych měl mít alespoň 140 bodů (20 denně). Když se mi nepodaří získat 140 bodů za týden, selhal jsem!

Nevím, co přesně z toho pro mě plyne. Každopádně bych vám napsal, jak se mi dařilo. Držte mi palce!

Ah. Samozřejmě budu také každý den meditovat, a to několik minut. Pokusím se být víc v přítomném okamžiku, s dětmi, popustit uzdu snaze vše kontrolovat a jít víc s proudem. Uvidíme, jak se mi bude dařit.

 

Nejjednodušší způsob, jak vyčistit svoji e-mailovou schránku

Ve zkratce: Neodpovídejte nebo ani nečtěte většinu svých e-mailů.

Vaše schránka může být prázdná během pár minut, stačí na to jednoduchý trik.

Toto bych vám doporučil:

  1. Vyberte všechny zbytečné maily, newslettery, spamy, automatické odpovědi, řetězáky, vtipy, reklamy a další „super“ důležité položky a vymažte je.
  2. Označte polovinu (nebo víc) dalších e-mailů, o kterých víte, že nejsou důležité a archivujte je.
  3. Rychle projděte očima zbytek, archivujte a vyberte ty, na které je potřeba odpovědět nebo na ně reagovat. To jsou ty nejpodstatnější.
  4. Odpovězte na ně třemi větami nebo méně nebo si vložte do kalendáře poznámku, že na ně odpovíte později, případně kdy.

Hotovo.

Když půjdete podle tohoto návodu, může se vám dařit projít svoji schránku každý den do 5 minut, když budete rychlí (používejte klávesové zkratky).

Co? Ale co všechny ty maily, na které potřebuji odpovědět? Prezident Obama také dostával tisíce dopisů denně a četl jich tak maximálně 10! Tato metoda vás nutí zjednodušovat a soustředit se pouze na to, co je skutečně důležité.

Pak, když jste ušetřili čas, který normálně trávíte na e-mailu, jděte ven a udělejte něco skvělého. Ano a na e-mail choďte maximálně jednou, dvakrát denně. Jinak se od něj držte dál.

Zkuste to na den nebo dva. Zhroutil se kvůli tomu svět? Hádám, že ne. Pokud ano, koupím vám pivo, pokud ne, jedno mi dlužíte.

Jde o něco mnohem hlubšího. O naši potřebu odpovědět a reagovat na vše, co k nám přijde spíš, než převzít kontrolu nad našimi pracovními dny a udělat to, co je doopravdy důležité. Nemusíte odpovídat na každý email, na vše reagovat nebo všechno číst. Můžete si vybrat to nejdůležitější a pak se pustit do toho, na čem záleží. A když ostatním řeknete, že neodpovídáte na všechno, nakonec to po vás přestanou chtít.

Poznámka: Uvědomuji si, že tento návod nebude fungovat všem, ale je to snadná metoda. Můžete ji použít, abyste si zjednodušili život. Prostě vyberte 1-5 emailů, na které odpovíte a zbytek archivujte.

Zbavit se stresu a na ničem nelpět

Stres je zabiják. Podílí se na zdravotních problémech, depresích, ničivých vztazích a dalším.

V životě se stresu nikdy úplně vyhneme, ale jak ho můžeme zvládnout?

Tím, že najdeme příčinu a s tou pracujeme.

Při svých meditacích jsem zjistil, že kořenem stresu bývá to, že na něčem lpíme. Na tom, že věci půjdou tak, jak jsme předpokládali nebo plánovali a pak to je úplně jinak.

Lpění vyvolává frustraci a nespokojenost.

Takže, jak to zastavit?

Tím, že si uvědomíme, že není nic, na co by se dalo opravdu upnout.

To čemu dáváme pozornost, ať už je to hmotné, ve skutečnosti neexistuje. Mění se to, není to jisté nebo je to dokonce vymyšlené.

Není na čem lpět.

Představte si, že plavete ve vodě a snažíte se zachytit klacku, který plave kolem vás. Moc vám to nejde, chňapáte po něm a buší vám srdce.

Teď si zkuste představit, že kolem vás je jenom voda. Můžete se snažit po něčem šahat nebo přijmout, že existuje jenom voda a uvolnit se. A plout.

Mám pro vás výzvu:

  1. Zeptejte se sami sebe, co vás dnes stresuje.
  2. Zeptejte se, na čem lpíte.
  3. A teď si představte, že to, na čem lpíte, neexistuje. Prostě plavete ve vodě.

Jak to změní váš život?

Malé kroky, velký dopad

Většina lidí se dostane do stresu kvůli několika důvodům:

  1. Úkol nebo projekt je moc veliký, takže to vzdá.
  2. Nové návyky jsou těžké, takže po týdnu nebo dvou selže.
  3. Život jí padá na záda, protože je toho tolik na práci, tolik možností, co je potřeba udělat.

Problémem je, že se v těchto běžných situacích na úskalí díváme jako na něco obrovského, nepřekonatelného, a to použijeme jako důvod k tomu nejít dál.

Přišel jsem na to, že se to dá obejít a to tak, že si vyberete jeden drobnější úkol, který všechno změní.

Příklad:

  1. Mám toho teď tolik na práci. Je toho na mě moc. Udělám tedy jednu věc. Začnu. Postupuji těmi nejmenšími kroky. Napíšu si seznam. Něco, co mi zabere minutu nebo dvě. To přeci zvládnu!
  2. Několikrát jsem u nového návyku selhal. Třeba u pravidelné meditace nebo cvičení. A to mi způsobilo, že jsem se už nechtěl do ničeho dalšího pouštět. Vzal jsem tedy mnohem menší část. Mohu se na chvíli zastavit a dát si teď meditaci? Mohu udělat pár kliků? A takhle několikrát za sebou a najednou je návyk mnohem snazší. Vždycky začít v malém.
  3. Odkládám projekt a nedělá mi to dobře. A tak udělám alespoň jeden malý krok a hned se cítím lépe. Najednou mi jde vše víc od ruky díky drobným krůčkům, malým vítězstvím.

Každý z těchto příkladů je jednoduchý. A přesto je jeho dosah daleko větší, než si lidé uvědomují. Akce je to drobná, ale má obrovský dopad. Může se to zdát zanedbatelné, ale ve skutečnosti jde o opravdovou změnu.

Co teď oddalujete vy? Čeho je na vás moc? Jaký drobný krok můžete udělat?

Získejte svoje malé vítězství už teď a sledujte změny, které vám to přinese.