Jak najít své štěstí v neštěstí

Náš život není vždycky jen šťastný. Někdy se nám může dokonce zdát, že se propadáme do temnoty.

Podívejme se na pár příkladů situací, které se mohou stát nám všem.

  • Když ztratíme někoho drahého.
  • Když obdržíme špatné zprávy.
  • Když zjistíme, že jsme na mizině.
  • Když máme opravdu špatný den v práci.
  • Když se s partnerem pohádáte, nebo když se rozejdete.
  • Když jste vážně nemocní.
  • Když máte bolesti.
  • Když vám někdo emocionálně ublíží.

Zažít některou z nich je hrozné a je naprosto normální být hodně smutný a nešťastný, když se nám něco takového přihodí. Možná se ptáte, proč je život někdy tak těžký, tak nespravedlivý. A proč se nemohou stávat jen hezké věci.

Většinou se nám nepříjemné věci stávají tak říkajíc samy od sebe, nemůžeme je nijak ovlivnit či kontrolovat, ať už v daném okamžiku, či následně. To ale neznamená, že se nemůžeme pokusit najít alespoň jiskřičku štěstí i když je nám nejhůř a vše vypadá beznadějně.

Najít onu jiskru štěstí je možné, když se naučíte pár jednoduchých technik:

Dovolte si být nešťastný.

Když se cítíme zle, něco nás bolí jediné co často chceme aby to prostě přestalo. Chceme od toho utéct. Ignorovat to, předstírat, že je vše v pořádku, utišit bolest a někam se schovat. Všechno to zapomenout a třeba si sáhnout po léku na bolest a prostě to vypnout. Tohle všechno je naprosto běžná lidská reakce. Ale ve skutečnosti to, že od neštěstí a bolesti utečete, vaše utrpení neukončí. Většinou to problémy spíše prohloubí. Místo útěků a schovávání zkuste pro jednou něco jiného. Řekněte si, že je to OK, cítit se nešťastný, je to OK cítit bolest. Zpomalte, nadechněte se a zcela vědomě prožijte svou bolest. Buďte do své bolesti a neštěstí zcela pohroužení. Za chvíli jí zkuste místo odmítání přijmout, prozkoumejte ji, buďte zvědaví a projděte všechny její kouty. Není to nic příjemného, ale nebojte se, zvládnete to. A ve skutečnosti to bude ten moment, kdy začnete léčit svou duši i tělo a  opět o něco vyrostete na své cestě za sebepoznáním.

Poděkujte, že jste naživu.

V okamžiku, kdy se postavíte své bolesti a utrpení tváří v tvář, uchopíte ji a zcela ji poznáte, najednou zjistíte, že se vlastně díky ní cítíte tak nějak více na živu. Život přece není o tom nic necítit, vyhýbat se všemu nepříjemnému (alespoň ne stále). Život přece není jen o jednorožcích, beruškách a sluníčku. Být naživu znamená cítit bolest, cítit strach a někdy se také o tom cítit se úplně sám, odpojený od ostatních. Dovolte si toto procítit a představte si, že přesně toto znamená BÝT NA ŽIVU. Ano, můžete mi na to odvětit: „ Ale to je fakt na nic, to mi nijak nepomůže“, nebo to můžete zkusit a sám pro sebe si říci: „Wow, to je hodně zajímavá zkušenost, tak takové to je být naživu.“

Je to jako bungee jumping, nebo já si to také představuji jako pocit, kdybychom zjistili jak můžeme začít létat. Pocit plný strachu, vzrušení. Pocit který s tebou otřese, ale zároveň tě naplní štěstím. Je to neuvěřitelná zkušenost. A vy máte právě příležitost ji prožít.

Zkuste najít drobek vděčnosti.

V okamžiku, kdy jste plně naživu a plně ponořeni do bolestivého okamžiku můžete se zeptat: „ A za co mám být teď jako vděčný?“ Zkuste maličkosti, které vám dělají radost. Smích dítěte, krásná květina, nebo nádech teplého vánku v létě, šumící pole, cokoliv co vás potěší. Nebo se zaměřte na věci, které už bereme jako samozřejmost. To, že vidíme, že si můžeme pustit hudbu, máme vztah a podporují nás milióny lidí. To, že můžeme dělat všechno to, co chceme. Připomeňme si chuť jahod a vůni dobrého jídla. Svůj dech. Můžeme být vděční za jakoukoliv z těchto věcí, kdykoliv a kdekoliv. Zkuste najít právě tři věci, za které jste vděční právě teď.

Okuste chuť života.

Jste naživu! Měli byste vyběhnout na kopec a z plných plic zakřičet. JÁ JSEM NAŽIVU! I v těch nejhorších okamžicích našeho života můžeme najít záchytný bod štěstí jen v konstatování tohoto faktu. Že jste živí. Vaše srdce pracuje. Jak úžasné to je! Jo, já vím. Je to těžké. A neříkám, že když zkusíte postupovat podle tohoto návodu tak se jako zázrakem všechno spraví. Ale opravdu pevně věřím, že v každém okamžiku našeho života dokážeme najít alespoň nějakou drobnost, která nám přinese pocit štěstí. A že hlavně musíme chtít hledat a nikdy to nevzdat.

Skončete to s rozptylováním

Dnes jsem z mého telefonu odstranil několik aplikací: Twitter, Reddit, Feedly, Snapchat, aplikace N.Y. Times a další.

Končím s rozptylováním, nebo se o to alespoň snažím.Ve skutečnosti jsem udělal seznam věcí, se kterými jsem se rozloučil:

  • Twitter (s výjimkou publikování mých nejnovějších článků)
  • Reddit
  • Oblíbené blogy a webové stránky
  • Zprávy (většinu času)
  • YouTube (nebo jiné weby s videem, kromě těch, které potřebuji)
  • Nakupování, kupování zbytečností
  • Čtení více než jedné knihy najednou
  • Další projekty
  • Neustálé kontrolování mobilu
  • Kontrolování e-mailů / zpráv více než 3x za den
  • Otvírání stále nových a nových karet na internetu  (pokud to není absolutně nutné)
  • Čtení při jídle
  • Oblečení, knihy, vybavení, které nepotřebuji
  • S potřebou stále něco dělat

To neznamená, že můžu tohle všechno škrtnout ze života najednou a definitivně. Jsem si naprosto jistý, že to bude těžká cesta. A také to neberu jako striktní nařízení, ale spíše jako pokyny, které mi pomohou žít v plném vědomí. Ale je mým záměrem prostě nechat tyto věci jít.

Proč? Protože rozptýlení je berlička, duševní zvyk, útočiště pro mysl.

Skrze rozptylování prokrastinujeme a také jej používáme ke skrývání.

A co že nám pomáhá rozptylování skrývat?

  • Nudu
  • Těžké emoce
  • Možnost být v přítomnosti
  • Věci o sobě, které se nám nelíbí
  • Sebe před ostatními lidmi
  • Nepohodlí a strach
  • Odpor
  • Naše duševní vzorce
  • Strach z toho, že zrovna nic neděláme
  • Naše obavy, že nás život nenaplňuje, že nejsme dost dobří

Možná si teď myslíte: „No, co je špatného na tom, si na chvíli od toho všeho odpočinout ? Kdo chce stále čelit všem těm děsivý věcem tam venku? „Zjistil jsem, že skrývání se před těmito problémy je nepřiměje, aby zmizely, prostě to nijak nepomůže. Jediná věc, která mi kdy pomohla, je čelit svým potížím s otevřeností, odvahou, zvědavostí a čestností. Pokud obtížné situaci dáme veškerou svou milující pozornost, velmi nám to pomůže k řešení celého problému.

Takže skrývání není to, co chci dělat. Jsem upřímný vůči sobě a přiznávám, že se občas nechám rozptýlit, abych mohl utéct a skrýt se. Mým záměrem ale je svým potížím čelit, ne se skrývat.

Možná se teď ptáte: „A proč si nemohu dopřát trochu rozptýlení, malou duševní přestávku?“ Nemyslím si, že by bylo něco špatného na tom, ​​nechat svou mysl odpočinout – nesnažím se být stále produktivní. Jen se snažím zachytit tu chvíli, kdy se utíkám k rozptýlení a místo něj se prostě zabývat strachem, který se za tímto útěkem skrývá.  Chci odpočívat, cvičit, chodit na procházky, meditovat, být přítomen – ne neustále pracovat. Odpočinek je důležitý, ale rozptylování není jediným způsobem, jak můžeme odpočívat. Rozptylování není jediným způsobem, jak se bavit. Upřímně, rozptylování je prostě berlička.

Nechci vám tu dávat žádný recept na život, ani nikoho nesoudím za jeho zvyk se rozptylovat – i já mám své spouštěče rozptylování, se kterými se chci vypořádat, tudíž nejsem ani v pozici někoho posuzovat. Jenom jsem si říkal, že bych mohl přiblížit lidem, které miluji svůj současný záměr a praxi. A dát jim vědět, že to dělám s láskou.

Tři rituály ke zvládnutí stresu, úzkosti a pocitu zahlcení

Mnozí z nás se cítí doslova zavaleni vším tím, co potřebujeme udělat, což může být velmi stresující.

Chtěl bych podělit se o tři praktiky, které vás ze stavu zavalení přenesou do uvolnění.

Nemůžete zcela eliminovat stres, úzkost nebo pocit, že se na vás vše v životě valí a ani byste to zřejmě nechtěli. Můžete ale pocity stresu, úzkosti začít brát místa, kde můžete zkoušet tyto skvělé , praktiky, které vám pomohou ve všech oblastech vašeho života.

Když se cítíte ve stresu, ovládne vás úzkost či jste vším kolem zahlceni … můžete zkusit začít praktikovat jeden nebo i více z těchto tří malých rituálů:

  1. Zůstávejte v nejistotě.

To, že se cítíte ve stresu či na vás přijde úzkost, pochází z pocitu nejistoty. Nevíme, co se na nás chystá, obáváme se, že to všechno nezvládneme. Nevíme, jak to zvládneme a jsme si jisti, že jsme dost dobří. Nejistota. Naší mysli se tento pocit vůbec nelíbí. Chceme stabilní půdu pod nohama, něco pevného, ​​jistého a uklidňujícího. Ale život nám nikdy nedává úplnou jistotu. Takže jsme stále v pohybu, snažíme se vypořádat s nejistotou tím, že děláme co nejvíce, vytváříme seznamy, hledáme dokonalý software nebo systém, utíkáme k rozptýlení. Místo toho můžeme trénovat naši mysl, aby zůstala v nejistotě a aby se jí postupně v tomto stavu zalíbilo. A pak můžeme najít klid uprostřed chaosu.

  1. Nechte to jít.

Když jsme stresováni, je to proto, že jsme s něčím propojeni – s tím, že musíme zvládnout všechno, s tím, jak nás lidé vidí, s dosažením cíle nebo termínu nebo s určitým výsledkem, propojeni s naším obrazem. Co kdybychom se mohli zbavit této spoutanosti a mohli jsme jen tak BÝT v okamžiku? Věci by se najednou zjednodušily. Naštěstí nechat to jít, je něco, co je v našich silách.

  1. Dělejte pouze jednu aktivitu.

Naše mysl je zahlcena a stresována protože stále přemýšlíme o naší nejisté budoucnosti … ale co kdybychom se naučili věřit tomuto okamžiku? Co když bychom se, místo stresu, plně ponořili do činnosti, kterou právě vykonáváme? Jedná se vlastně o kombinaci prvních dvou rituálu, tedy nechat to jít a být právě teď. Opravdu se stačí plně věnovat aktivitě, kterou děláte, ale pouze jen té jedné. Jen si přečtěte tento příspěvek. Nebo odpovězte na jeden e-mail. Jen si umyjte jídlo. Vykonejte to, jako by to byla jediná a nejdůležitější aktivita na světě. Protože ona je.

Jedná se o vysoce transformační praktiky a můžete je praktikovat jednu po druhé nebo jen jednu a za nějaký čas další (a zřejmě i ve výše uvedeném pořadí).

Každá z nich vám zabere jen chvíli, ale všechny mohou změnit váš svět. Vyzkoušejte je s láskou ve svém srdci, a uvidíte, že začnete znovu hluboce věřit sami v sebe.

Rozvoj odolnosti: Jak jít vstříc svým strachům

Jedna z věcí, které obvykle provádíme, je odklon od věcí, kterých se bojíme. Jak velmi lidské, jak velmi milující, děláme to abychom se chránili!

Bohužel tendence vyhýbat se strachu je přesně to, co nás omezuje.

Vyhýbáme se strachu z bolesti, ponížení, úzkosti, ze selhání … a snažíme se všemi způsoby chránit, abychom se vyhnuli nebezpečí, obtížným rozhovorům, obtížným projektům a všem situacím, ve kterých bychom mohli ztratit tvář.

Ale jak můžeme důvěrně komunikovat s ostatními, pokud se vyhýbáme zranitelnosti? Jak můžeme v našich vztazích milovat, pokud se vyhýbáme tomu, abychom naši hrdost nechali stranou a zvládli i rozhovory, ze kterých máme hrůzu?

Jak můžeme někdy naskočit do nového projektu, začít nové podnikání, usilovat o to, co máme rádi … pokud to neustále odkládáme kvůli strachu, že budeme vypadat jako idioti?

Jak se můžeme něco naučit, pokud hledáme pouze jistotu a vyvarujeme se nejistoty? Nemůžete se naučit šachy (například), aniž byste hráli spoustu her a prohráli v nich … takže se vyhýbáme skutečnému učení a prostě si o tom přečteme. Skutečné učení se odkládá, když se vyhýbáme nejistotě.

Chceme, aby nám někdo dal kouzelnou odpověď, když dobře víme, že onou odpovědí je, že musíme zažít nepohodlí, musíme tvrdě pracovat, musíme si dovolit cítit strach.

Takže odpověď je přestat utíkat. Místo toho jít vstříc svému strachu.

Když se bojíte chodit na společenské události, běžte vstříc této obavě. Udělejte to a nedovolte si utéct.

Když si všimnete, že se chcete vyhnout konverzaci, obrňte se a běžte ji iniciovat.

Když prokrastinujete na nějakém náročném úkolu, otevřete své srdce a zjistěte, čeho se obáváte.

Strach, který cítíte, úzkost … to je váš maják. Je to místo, kam byste měli jít, namísto toho, abyste s něj utíkali.

Strach je místo, kde můžete růst. Je to místo, kde se učíte, milujete, propojujete se sami se sebou a kde se zbavíte všech starých omezení.

Strach je děsivý. A přesto je to nejkrásnější místo na světě. Naučte se milovat ten krásný děs a pobuďte s ním, kdykoliv to zvládnete ustát.

Zdolejte svůj den s mini-misemi

V poslední době jste nebyli příliš produktivní, přiznejte to.

Sledovali jste příliš mnoho videí, surfovali jste po internetu a na sociálních sítích, moc jste necvičili …ocitli jste se na šikmé ploše přátelé.

Mám tu pro vás řešení. Mini-mise.

Zde je návod, jak to funguje:

Můžete si nastavit několik mini-misí pro ten který den.

Například z mého zápisníku:

  1. Napiš příspěvek na zenhabits.com
  2. Zacvič si
  3. Natoč další video lekci pro svůj kurz

V ideálním případě netrvá jednotlivá mise déle než 15 minut, ale pokud máte pocit, že na to máte,

může trvat i 20-30 minut.

Vyberte jednu misi a připravte se. Postavte se, protáhněte se, rozhýbejte se, psychicky se posilněte a připravte se na dobití mise. Pusťte si nějakou rytmickou hudbu. Vyčistěte počítač nebo pracovní plochu. Ponořte se.

Zůstaňte soustředění, propojte se sami se sebou a nakopejte pár zadků.

Odměňte se, až budete hotovi. Zvedněte pěst na znamení vítězství, pak se odměňte.

Například tím, že se podíváte na svou oblíbenou sociální síť, video na Youtube nebo si dáte ty dobré sušenky, které jste si nechat až po tréninku.

Můžete to opakovat několikrát denně, nejvíce však pětkrát. Pokud zvládnete pět mini-misí za den, jste skvělí!

Dejte si nějakou extra odměnu.

Pokud vám to pomůže, řekněte někomu o vaší příští misi a poproste ho, aby na vás dohlédl.

Ale i bez předání odpovědnosti se můžete dát dohromady a soustředit se právě na jednu mini-misi.

Proč to funguje?

Protože si nastavíte něco, co je splnitelné a zároveň pro vás důležité a vydržíte motivovaní 10-20 minut.

To zvládnete. A děláte si to zábavné, hrajete hru, neděláte z toho povinnost. Hra je úžasný způsob, jak zvládnout a dokončit vše potřebné.

Pokud si každý den nastavíte sví mini-mise, určitě sami uvidíte úžasné výsledky.

OK, skončil jsem s touto mini-misí, čas na sušenku!

5 způsobů, jak si zjednodušit dnešek

Život v minimalismu může být krásná věc. Ovšem zjednodušování může vypadat jako nekonečný proces.

Proto doporučuji držet se jednoduchosti i při zjednodušování.

Místo toho, abyste se snažili zjednodušit celý svůj život, vyházet všechen svůj nepořádek a rozdělit svůj čas jen na meditaci a psaní románu … Co takhle zjednodušit jen jednu věc?

Zjednodušení jedné věci je možné. Nemusíte dnes zjednodušovat vše – na to máte ještě roky před sebou.

Jednoduchost je ta cesta.

Můžete si vybrat jeden z následujících nápadů a provést jej právě dnes. Pokud to bude fungovat, pokračujte zítra dalším.

Nebo zkuste nějaký jiný nápad. A určitě to zkoušejte s úsměvem!

Jeden úkol.  Vyberte si další věc, kterou se rozhodnete udělat … a udělejte jen tu. Ukončete všechno ostatní, odložte telefon a zaměřte se pouze na ten jeden úkol.

Pokud čtete tento článek, zůstaňte u něj a nedělejte nic jiného, dokud jej nedočtete.

Když se rozhodnete pro kontrolu sociálních sítí, zkontrolujte si je jednu po druhé, proveďte to však v plném vědomí a velmi pozorně. Když se vydáte na procházku, nevnímejte nic jiného kromě přírody všude kolem sebe. Dělejte to jedno po druhém. Opláchněte jeden talíř, jen pište, jen jezte.. .To je tak jednoduchá idea a je možné ji vyzkoušet právě teď.

Využijte mezery v rozvrhu k mini-meditacím. Když skončíte s jednou věcí, místo toho abyste se vrhli hned na další, zastavte se. Vychutnejte si tento meziprostor. Všimněte si, jak se cítíte, co se děje kolem vás, co jste právě udělali, jaký je váš pro to, co máte udělat. Když jdete někam jinam, ať už jen do jiné část kanceláře nebo opačné části města … prostě si tento čas plně vychutnejte, jako by byl stejně důležitý jako cokoliv jiného, co děláte, a neproleťte jím.

Zrušte jeden závazek. Naše životy jsou přeplněné, protože říkáme příliš často ano a naše závazky se časem nahromadí. Můžete výrazně zjednodušit svůj život tím, že necháte jít jen jeden závazek. Co tě nenaplňuje? Co můžeš dnes ukončit tím, že prostě pro to již nemáš kapacitu? Cvičíte si říkat ne a to s důvěrou a láskou.

Buďte plně přítomni, když jste s někým. Vyberte si někoho s kým dnes plně prožijete svůj čas. Odložte telefon, uvolněte vše, o čem přemýšlíte a prostě buďte s nimi. Poslouchejte lidi. Zkuste je plně vidět. Otevřete jim srdce. Pošlete jim svou lásku. Pokud toto uděláte s jednou osobou denně, což by neměl být problém, váš život se zlepší prostřednictvím lepších vztahů a propojení.

Vyčistěte jeden prostor. Najděte nějaké malé místo ve vašem pracovním prostoru nebo v domě a ukliďte jej. Prostor jen tak velký, abyste jej dokázali obsáhnout rukama. Například jen malý prostor na stole nebo kuchyňském pultu. Nechť je to blažená oáza klidu a jednoduchosti, která se vás bude uklidňovat po zbytek vašeho života!

To je pět drobností, které můžete udělat bez ohledu na to, co dnes máte dnes v plánu – nemusíte zvládnout všech pět, stačí vybrat si jednu.

A vychutnejte si jednoduchost, která přijde jakmile s ní začnete.

Jak milovat svou temnou stránku

Všichni máme stránku (nebo více stránek), kterou nechceme aby ostatní viděli. Můžete o ní mluvit jako o své „temné stránce“ nebo, jak říká můj přítel Adam, jako o Glumovi ve vás.

Může se stát, že prokrastinujete nebo trávíte mnoho času na webu či při online hrách, pijete nebo kouříte, příliš žárlíte, jste lakomí, kritizujete ostatní, jste v depresi nebo osamělí.

To obvykle nejsou věci, které chceme aby ostatní viděli. Ale co kdybychom se pokusili obejmout našeho vnitřního Gluma? Co kdybychom se naučili milovat svou temnou stránku?

To jde zcela proti našemu obvyklému přístupu a může se to zdát nemožné. Milovat vnitřního Gluma? Absurdní! Obvykle ho hlavně chceme schovat, zbavit se ho, vyléčit se a zapomenout na to všechno.

Ale co kdybyste se místo toho pokusili:

  • Říci někomu jinému o vaší temné stránce a přivedli tak trošku slunce do této oblasti vašeho života.
  • Buďte na sebe hodní a podívejte se na sebe milujícíma očima. Například, možná jste unaveni a toužíte po odpočinku, možná jste smutní a chcete se zbavit toho smutku. Když se na ní podíváte takto, naše temná stránka není špatná, je to jen váš (možná pro někoho špatný) způsob jak si pomoci od potíží.
  • Zkuste sami se sebou soucítit spíše než byste se trestali. Pokud si přejete překonat své potíže a dáte sami sobě trochu lásky, možná zjistíte, že vaše temná stránka není tak špatná věc. Že je to jen další zážitek ve vašem životě, který si můžete zamilovat.
  • Když začnete pracovat se svou temnou stránkou, zastavte se a přijměte jakoukoli bolest, která se objeví. Nesnižujte se k útěku či obvyklému popírání skutečnosti.  Zůstaňte v bolesti a prociťte ji úplně. Ponořte se do ní se zvědavostí a láskou.
  • Smějte se svému vnitřním Glumovi a vyprávějte o něm ostatním s humorem. Je to jen vaše další část, tak proč se za ní stydět.  Pokud ji odhalíte ostatním, pomůžete jim s vámi komunikovat důvěrněji. Přiznejte se k ní a oslavujte jí.

Tento postup vás zřejmě nevyléčí, ale je to jemnější a především milující způsob, jak potkat sami se sebou a zabývat se problémy, kterým čelíme. Doporučuji vám, abyste se pokusili milovat tuto stránku sebe sama stejně tak, jak se o to snažím i já.

5 klíčů k formování jakéhokoliv návyku

My všichni bojujeme se svými návyky – jak se jich držet, jak zůstat motivováni, jak vůbec začít, jak vyřešit porušení návyku? S tím vším můžeme každodenně zápasit.

Změnit naše návyky totiž znamená změnit naše životy. Pokud se zasekneme na současných zvycích, náš život se zasekne s námi. Budeme stát na místě a dělat věci jen protože je tak děláme vždy.

Jestli chcete zhubnout, překonat prokrastinaci, napsat knihu, být fit, žít v bdělé pozornosti … musíte rozvíjet své návyky.

Naštěstí je tento proces jednodušší, než si většina lidí uvědomuje.

Jednoduchý, ale ne snadný. Musíte cítit odhodlání a opravdu chtít provést onu změnu. V opačném případě skončíte vždy, když se věci nebudou vyvíjet podle vašich představ.

Tady je první věc, kterou je třeba mít na paměti.

Vyberte si pouze jeden návyk. Ano, budete chtít změnit spoustu věcí. Mějte však na mysli tuto mou radu a držte se jí. Později můžete začít pracovat na více věcech najednou, ale teď se zaměřte jen na jednu.

Dále pak postupujte podle těchto jednoduchých kroků:

  1. Klíč první. Začněte maličkostmi.

Maličkosti jsem zmínil zde na blogu už asi tak miliónkrát, takže si teď třeba myslíte, že tuto část můžete přeskočit – ale nedělejte to.  Je to opravdu ta nejdůležitější věc. Začněte jen s jednou maličkostí. Jak malou? Jen meditujte po dobu 2 minut. Nebo se 5 minut věnujte psaní. Udělejte 5 kliků nebo si zacvičte 5x pozdrav slunci. Stačí sníst jeden kousek zeleniny denně. Pokud začnete s maličkostmi, odstraníte přirozený odpor ke změnám a novým začátkům, což je ta nejtěžší část celého procesu. Kdysi jsem si říkal: „Jen si oblékni boty a vyjdi ze dveří,“ a tak jsem si vytvořil svůj návyk na běžecký trénink. Díky tomuto malému zvyku jsem uběhl už několik maratónů a ultra maraton. Pro meditaci si třeba řekněte: „Stačí si dát zadek na polštář.“ Pro kreslení stačí vyndat svou podložku a tužku.

  1. Klíč druhý. Odeberte si možnost volby.

Nemyslete na to – rozhodněte se dopředu, že to budete dělat každý den ve stejnou dobu alespoň měsíc. Prostě každý den nedělejte rozhodnutí. Stačí začít. Najděte nějaký spouštěč, už máte ve svém každodenním životě (jako je probouzení nebo sprchování, čištění zubů, spuštění kávovaru, oběd, cokoliv) a použijte to jako spouštěč pro otázku kdy / poté: „Když se probudím, budu meditovat po dobu 2 minut.“ Tam, kde se akce bude denně odehrávat si ponechte nějakou připomínku. Hlavním bodem ale je, že se rozhodnete to dělat každý den, a pak to prostě uděláte bez přemýšlení.

  1. Klíč třetí. Delegujte odpovědnost.

Zainteresujte nejméně jednu osobu jako odpovědného partnera. Nebo skupinu přátel. Nebo svého běžeckého partnera. Nezáleží na tom, jak si to nastavíte, ale mít někoho, kdo na vás dává pozor, znamená mnohem větší pravděpodobnost, že odoláte svodům minulosti, když vás budou lákat do svých osidel.

  1. Klíč čtvrtý. Udělejte z toho zábavu a projevujte vděčnost.

Nepřijímejte nový návyk jako by to byla jen nepříjemná povinnost. Podívejte se, jestli si tuto cestu také můžete vychutnat. Jak do rutiny vnést zábavu, hravost, radost? Můžete uprostřed vašeho tréninku pocítit vděčnost? Je mnohem větší pravděpodobnost, že se budete držet svého návyku, pokud se budete soustředit na části, které se vám líbí, než jen bezmyšlenkovitě kontrolovat seznam úkolů.

  1. Klíč pátý. Buďte odhodlaní.

Proč vlastně chceš změnit tento návyk? Zamyslete se nad tím během prvního týdne, který věnujete změně svého návyku. Jaký hlubší důvod máte? Chcete tím pomáhat druhým? Nebo je to akt sebe-lásky, abyste mohli být zdravější nebo šťastnější? Pokud to děláte jen proto, že si myslíte, že byste měli, nebo protože to zní skvěle, opravdu se nikam neposunete.

Můžete začít jen s prvním klíčem, ale doporučil bych, abyste během prvního týdne nebo dvou přidali tolik z dalších čtyř klíčů, kolik můžete, protože s každým z nich zvýšíte své šance na úspěch.

Toto je opravdu možné zvládnout. Můžete změnit staré způsoby tím, že vědomě děláte něco nového opakovaně, dokud se to nestane zvykem. Na začátku dělejte malé kroky, odstraňte volbu, abyste si nevymýšleli, zda začít či ne, přidejte odpovědnost a pochopte svou motivaci, abyste překonali odpor a v neposlední řadě najděte vděčnost v rámci celého procesu.

Jeden zvyk denně. Malé kroky s vědomým záměrem, podporou a úsměvem. A tak můžete ovlivnit celý svět.

Kouzlo propojení se světem

Právě teď, když čtete tento článek, jste obklopeni neviditelnou, magickou sítí.

S vděčností ve svém srdci, zvažte prosím následující:

Čtete článek, který jsem pro vás napsal a poslal po internetu díky práci tisíce a tisíce inženýrů, pracovníků v energetice a pracovníků v počítačových továrnách, a to za použití počítačového zařízení vyrobeného tisíci lidí po celém světě.

Jste naživu, protože jíte potraviny a nápoje vyráběné a dodávané tisíci lidmi. Žijete v domě postaveném tisícem lidí (když vezmete v úvahu celý výrobní proces), který je napájen z elektrické sítě se kterou každý den pracují další tisíce lidí. Máte k dispozici vodu, kterou produkují tisíce lidí, kabel (nebo jiné připojení na internet) aby zábava proudila až k vám. To vše vyrobily miliony lidí. Váš nábytek, oblečení, spotřebiče, auto, silnice, stavby, města…za tím vším stojí miliony lidí.

Když jste se narodili, nebyli jste schopní žít bez podpory své rodiny, která vás krmila, chránila, měnila plenky, držela vás při životě každý den. Vaši rodinu v tomto snažení podporovalo mnoho dalších, a ještě více lidí bylo u vašeho vzdělávání. Byli jste vychováváni vesnicí, bez ohledu na to, jaké bylo vaše dětství.

Celá vaše existence byla podpořena miliony lidí, po celý váš život, včetně nynějšího okamžiku.

A není to jen o vaší fyzické existenci. Vaše myšlenky byly ovlivněny spisovateli, vědci, televizními pořady, filmy, hudbou, pedagogy, přáteli a rodinou, prací kterou děláte s ostatními, politiky a vládami, filozofy a náboženskými osobnostmi, životním prostředím, ve kterém žijete. To, co si myslíte a kdo jste, není něco, co jste právě vynalezli, bylo to vytvořeno všemi a vším kolem vás.

Byli jste spoluvytvářeni každým dalším živým člověkem, celým světem. A vaše akce společně ovlivňovaly a vytvářely to co vnímáte kolem sebe.

Jste obklopeni a propleteni s neviditelnou, magickou sítí lidských životů a myšlenek, jídla a přístřeší, elektřiny a zařízení, lidské tvorby, přírody a vesmíru kolem vás.

My všichni spoluvytváříme každý okamžik. A všechno to považujeme za samozřejmost.

Jedinou rozumnou reakcí, když si toto uvědomíte, je vděčnost. Potlesk. Radost.

Jsme všichni spojeni a naše akce jsou důležité. Jak můžete dnes společně vytvářet svět kolem vás? Jaké akce můžete s láskou podniknout, postarat se o ostatní kolem sebe, navrhnout lepší život? Co můžete udělat, abyste ocenili a ukázali vděčnost těm, kteří vás podpořili?

Naplňte své srdce láskou těch, kteří vás pomáhali dotvářet a naplňte jejich životy svou láskou, abyste pro ně mohli vytvořit něco úžasného.

To nejzásadnější ze Zen habits za rok 2016

Pro mě a Zen habits byl tohle opravdu úžasný rok. A jsem rád, že jste šli celou tu dobu společně se mnou.

V roce 2016 se toho stalo hodně. Mimo jiné byly volby amerického prezidenta, ale o tom tu mluvit nechci. Pro mě osobně se událo mnoho změn:

  • Minulý měsíc zemřel otec mojí ženy Evy a letěli jsme zpět na Guam na jeho pohřeb. Hezké na tom bylo ale to, že jsme se sešla celá rodina a společně strávili svátky.
  • Můj syn Rain odmaturoval a dostal se na vysokou, dcera Chloe se odstěhovala zpátky na Guam, kde začala pracovat jako novinářka. V létě jsme měli velké rodinné setkání s rodinou mojí ženy. Náš syn Justin se přestěhoval zpátky do Kalifornie a začal se soustředit na studium 3D animace. Můj další syn Seth se začal zabývat elektronickou hudbou, dcera Maia začala hrát v kapele a dělat animace a dcera Noelle si našetřila na výlet na Guam.
  • Hodně jsem cestoval. Byl jsem v ekvádorském deštném pralese, šplhal v Japonsku po horách, plavil se ze Sydney na Hawaii skrz Kaledonii, Vanuatu a Fidži, strávil jsem 9 dní na lodi kolem Islandu. Navštívil Stockholm, New York, Maui, Guam, Buenos Aires, Limu, Cusco a Machu Picchu. Ve skutečnosti jsem cestoval skoro až moc, ale nestěžuju si!
  • Začal jsem se zabývat ultralight turistikou, objevil opuštěné divoké kouty přírody a kempoval ve Sierra Nevada se svojí ženou a dětmi. A na tenhle rok mám naplánováno ještě daleko víc výletů.
  • Ponořil jsem se ještě hlouběji do studia mysli. V posledním roce jsem se na to zaměřil nejvíc a doufám, že v roce 2017 to bude jenom pokračovat.
  • Pracoval jsem s vývojáři, abychom vytvořili aplikaci Habit Zen web a udělali jsme tomu skvělou kampaň.
  • Napsal jsem několik e-booků a vytvořil 8 videa kurzů.

Uff! To byl ale rok! Jsem vděčný, že jsem u vší té nádhery mohl být.