Pro většinu z nás je největším hříchem, když bereme věci příliš samozřejmě.
Jsem na tom stejně jako ostatní: Probudím se, pospíchám k práci na internetu nebo čtení a zapomínám u toho ocenit, jak krásný je zrovna den. Jsem naživu! Dostal jsem do vínku dalších 24 hodin plných úžasných příležitostí, a to je prostě úžasné.
Jsem člověk. Mám tělo a mysl…a to je obrovský dar! Bereme to jako samozřejmost. Ale co kdyby za vámi někdo přišel a řekl: “Hele, můžu ti poskytnout moc, díky které můžeš pomáhat 10 lidem každý den až po zbytek života”, a vy byste věděli, že to je naprostá pravda. Nechali byste si tuto příležitost jen tak bezmyšlenkovitě ujít, a místo toho šli na svou oblíbenou sociální síť, abyste se podívali, co vám uteklo? To by byla neskutečně promarněná příležitost a bohužel je to přesně to, co děláme každý den. Necháváme si ujít příležitost být lidmi.
Jaké možnosti nám přináší to, že jimi jsme?
Co třeba možnost prožívat zázraky života a každý okamžik, který s sebou nese jedinečnou zkušenost, kterou si můžeme užít?
Co možnost zkoumat, učit se, objevovat, vynalézat, tvořit, informovat, hrát si, představovat si a budovat?
Co takhle příležitost být v kontaktu s druhými lidmi?
A co příležitost pečovat, ulevit druhým od bolesti, nepodílet se na utrpení zvířat nebo možnost zlepšovat životy?
Co možnost být vědomí a cenit si všeho, co máme před sebou?
Co takhle možnost vytvářet vlastní příležitosti, které budou až za hranicí toho, co si dokážete sami představit?
Co vám tento moment nabízí a vy to přecházíte bez povšimnutí?
Jste ochotni vzít si z toho, co prožíváte, co nejvíc? Maximum z toho, že jste člověk?