Včera jsem si povídal s mou milou kamarádkou o jejích obavách a strachu. Během naší konverzace jsem ji několikrát musel ujistit: „Všichni se bojí. Všichni jsme stejní. Všichni máme strach… Všichni.“
A v tom se skrývá velká pravda. Strach a problémy, se kterými se potýkáte nejsou něco unikátního, co by jiní lidé neměli. Neděje se to jen a pouze vám.
Všichni máme problémy a obavy. Většinou je však zakrýváme před ostatními, aby je nikdo nepoznal a nevěděl, jaký máme strach. Nejhorší na tom všem je, že je zakrýváme hlavně sami před sebou. Vše máme v sobě tak nějak ukryté.
Vtipné na tom je, že si pravděpodobně myslíte, že jste sami, kdo má strach či musí neustále řešit nějaké problémy. Ve skutečnosti tomu tak vůbec není. Všichni je máme a sdílíme je. Je to jako nit, která nás všechny spojuje. Nás lidi.
Myslíte si, že jste horší než všichni ostatní, že všichni ostatní v životě vše krásně zvládají? Že lidi kolem vás nemají vůbec žádné strachy? To je velký omyl. Všichni máme své slabé stránky, všichni se za ně stydíme a nikdo není dokonalý. Naše slabosti jsou součástí toho, kdo jsme. A vlastně i to, že nechceme, aby tyto problémy, selhání, nedostatky byly naší součástí, je vlastně projev, že jsme všichni (jenom) lidé. A to nás právě spojuje.
Snad každý má strach:
-
z neúspěchu
-
že se ztrapní
-
z nejistoty
-
z nepohodlí
-
že nebude dost dobrý
To, že nejsme dokonalí, to je jasné…a proto máme také své slabé stránky:
-
prokrastinujeme
-
jsme sobečtí
-
žárlíme
-
máme obavy, co když…. (ztratíme práci, zůstaneme sami, budeme špatným otcem/mámou,…)
-
jsme nespokojení sami se sebou
-
nejsme disciplinovaní
-
máme strach
-
stydíme se
-
chceme utéct od nepříjemných situací a příležitostí, které nám nahánějí strach
Nejste v tom sami. Nejste nejhorší na světě.
Občas pociťujeme strach a obavy, právě to nás ale dělá lidmi. Jsme tak ve spojení se všemi ostatními na planetě. Všichni jsme lidé, co chybují a kteří se občas bojí a mají neskutečně velký strach. Ano, jsme to my! Plní selhání, strachů a s mnoha nedostatky.