Právě teď jak sedíte a čtete tyto řádky, tak dýcháte. Zkuste se na chvíli zastavit a na dech se zaměřit.
Můžete ho kontrolovat, můžete s ním dělat, co chcete nebo prostě jenom dýchat.
Je v tom určitý klid, aniž byste se o něj museli jakkoli snažit. Představte si, že dýcháte i rukama. Nechte je položené, nehýbejte s nimi. Jen je nechte se nadechnout.
Podívejte se kolem sebe. Co je kolem vás v místnosti? Koukněte se na každou věc a nechte ji dýchat.
Nechte dýchat i lidi okolo vás. V místnosti, budově, sousedství. Představte si je v mysli a dovolte jim to.
Když to uděláte, necháte je být, jak jsou. Nemusíte je měnit, kontrolovat, vylepšovat. Necháte je dýchat v klidu a přijmete je. Můžete se tomu i pousmát. Nechte během svého dne vše dýchat. Dýchejte i vy.
Nemusíte nic dělat. Neočekáváte nic od nikoho. Nechte lidi přijít, jak budou přicházet, nechte je odejít, když budou chtít jít pryč.
Oceňte vše a všechny (zázraky existence), jak jsou, a že lehce dýchají vzduch na tomhle světě. A usmějte se tomuhle výrazu lásky.
