Mám teorii, kterou už nějakou dobu testuji. To, jestli vám něco chutná nebo ne, je volba!
Věřím, že vám ledacos nevoní: zelenina, lilek, kapusta nebo tofu.
Zjistil jsem ale, že chutě se mohou měnit. Dokonce úmyslně:
- Nesnášel jsem zeleninu. Teď jí miluju.
- Nesnášel jsem sojové mléko, když jsem ho poprvé ochutnal. Teď ho piji denně.
- Neměl jsem rád hnědou rýži. Teď si ji dám mnohem raději než bílou.
- Miloval jsem sladkosti, ale vzdal jsem se jich. Dal bych si, ale už mě to netěší jako dřív.
A tak dál. Chutě se mi změnily několikrát za život.
Proč nemají lidé rádi některá jídla, když se chuť k nim může změnit? Protože na ně nejsou zvyklí! Jakmile si na jídlo zvyknete, může chutnat skvěle.
Proč nám nechutná to, na co nejsme zvyklí? Protože od jídla očekáváme, že jaksi zapadne do měřítka, které v sobě máme. Kritéria pro dobré jídlo, která existují v rámci naší komfortní zóny. Jde o naše očekávání, a pokud se s ním jídlo nesetká, nechutná nám. Nejde o to, že by chuťově bylo špatné. Hodně lidí například nemá rádo hořká jídla, já je ale miluji. Jídlo nechutná dobře, protože nám nesedí, nezapadá do našich očekávání.
Co kdybychom se ale našich očekávání zbavili? Co kdybychom například řekli: „Jídlo nemusí nijak specificky chutnat, vyzkouším něco nového.“
Slyšel jsem o jednom expertovi na víno, který si chtěl rozšířit paletu chutí a tak koštoval různé věci. Třeba i hlínu. Strčil si ji do pusy a ochutnával. Většina lidí by se cítila zhnuseně, ale co když prostě jen chcete zjistit, jak to chutná?
Buďte zvídaví. Objevujte nové chutě. Zahoďte svoje očekávání a soudy za hlavu. Možná odhalíte něco nového.
A mimochodem: Toto se dá promítnout do čehokoliv na světě. Nejenom do jídla.
