Zamyslete se nad hlavními problémy ve svém životě – ať už je to nedostatek pravidelného spánku, špatná životospráva, prokrastinace… Mnoho z těchto problémů je způsobeno strachem z nepohodlí, z diskomfortu.
Nepohodlí není tak intenzivní jako třeba bolest. Je to zkrátka pocit, který prožíváte, když jste mimo svou komfortní zónu. Pro mnoho lidí je nepohodlné například jíst zeleninu. Stejně tak sedět při meditaci; když je před nimi těžký úkol; když mají říci ostatním NE; cvičit (samozřejmě každý se cítí nepohodlně v jiné oblasti).
Většina lidí od nepohodlí utíká. Není to zábava, tak proč to dělat?
Problém je, že pokud se nepohodlí vyhýbáte neustále, jste omezeni už jen malou zónou komfortu a zanedbáváte většinu svého života. Vlastně ty nejlepší věci ve svém životě. Horší se vám zdraví, protože pokud je pro vás zdravé jídlo a cvičení nepohodlné, vracíte se zpátky k běžné stravě a nedostatku pohybu. Pohodlné není ani pokud jste nemocní a nešťastní a tak hledáte nová rozptýlení například v jídle, zábavě a nakupování (pokud utrácení je řešením pro vaše problémy). Celé se to postupně stává mnohem horší.
Všechny tyto problémy může vyřešit jednoduché „být s nepohodlím v pohodě“.
To je objev, který jsem udělal před několika lety, když jsem se snažil změnit svůj život.
Začal jsem tím, že jsem chtěl přestat kouřit, ale nenáviděl jsem ten pocit, když si potřebujete zakouřit, ale vlastně už nekouříte. Bylo nepříjemné odolat tomuto silnému nutkání. Má mysl se bránila, dávala si dohromady všechny důvody proč kouřit. Snažila se utéct od nepohodlí a hledala rozptýlení.
Naučil jsem se sednout si a na nepohodlí se podívat. A když jsem to udělal, překvapivě, už to nebylo tak zlé. Můj svět neskončil a ani jsem se nezhroutil. Akorát jsem se cítil trochu nepohodlně. A život šel dál.
Stejně jsem se podíval na běhání. Nechtělo se mi běhat, protože je to moc náročné. V mysli jsem měl dobré důvody, ale běhání jsem se vyhýbal. Odevzdal jsem se tedy nepohodlí a nebylo to těžké. Začal jsem běhat a naučil se to milovat.
To samé jsem opakoval při změně své stravy (vlastně několikrát, protože jsem se postupně stravoval zdravěji); také když jsem se zbavoval dluhů; přestal utrácet; při boji s odkládáním; při meditování…
Přijmout nepohodlí byl jednoduše jeden z mých největších objevů v mém novém životě.
Jak se stát „dobrým v nepohodlí“
Pokud se naučíte, jak se cítit dobře v nepohodlí, váš život téměř nebude mít hranice. Lepší dovednost se naučit nemůžete.
Tady je pár tipů, jak jsem se to naučil já:
- Zkoušejte to po malých dávkách: seďte v nepohodlí 30 vteřin. Pokud nesnášíte zeleninu, zkuste to na jednom malém lístku. Dejte si ho do pusy a nechte ho tam 30 vteřin. Asi se vám to nebude moc líbit, ale to je v pořádku. Nemusíte mít „orgasmus“ při každém kousnutí. Sám jsem se naučil zbožňovat zeleninu.
- Ponořte se do nepohodlí: jste smutní, naštvaní, vystresovaní nebo frustrovaní? Místo toho, abyste se těmto emocím vyhýbali, ponořte se do nich. Potopte se do nich, přijměte je, buďte v nich. To samé s odkládáním: posaďte se před úkol, který odkládáte a neodbíhejte k ničemu jinému. Jenom tam buďte s tím nepříjemným pocitem. Jaké to je? Bolí to hodně? Nebo je to v pohodě?
- Vyhledávejte nepohodlí: každý den si dejte úkol. Vyhledávejte nepohodlné věci a dělejte je. Bavte se s cizinci. Obejměte kamaráda. Přiznejte své pocity. Postavte se někomu (s úsměvem). Řekněte lidem NE. Jděte si zaběhat. Vyzkoušejte nové zdravé jídlo.
- Pozorujte sami sebe, jak od věcí utíkáte: čemu se vyhýbáte kvůli nepohodlí? Jaké pocity odmítáte? Které vaše problémy mají původ v nepohodlí? Co si odůvodňujete? Uvědomujte si tento proces a podívejte se, jestli se můžete přestat věcem vyhýbat, jedné po druhé.
- Uvědomte si, že nepohodlí je váš přítel: není to nepřítel, kterého se musíte bát. Je to vlastně dobrá věc – když se cítíte nepohodlně, zkoušíte něco nového, učíte se, rostete, stáváte se více, než jste byli předtím. Nepohodlí je znamení, že rostete.
Diskomfort (nepohodlí) byl důvodem, proč jsem se rozhodl podstoupit svůj Year of Living Without , kdy jsem čelil věcem, v kterých jsem se cítil nepohodlně (a nakonec jsem zjistil, že to není tak těžké).
Když ostatní zůstávají ve své komfortní zóně, já objevuji neznámé. A cením si zkušeností.
Tak tohle mne snad definitvně nakopne udělat něco s tím kouřením :D Děkuji za skvělý článek ;)
Držím palce, Péťo! :)
Tento článok, táto myšlienka je úplne dokonalá… pre mňa je práve toto ten klúč ku všetkému ostatnému :)) Paret vyhnaný do extrému :)) táto 1 myšlienka mení 100% reality :)))) Ďakujem :)
Strach z nepohodlí je „hnusný“,ale dá se to zvládnou,pak je život príma.Nejlepší je proti tomu strachu bojovat šokovou terapií.Hovořím o vlastní zkušenosti.Nejdříve byl šok a potom jsem ukrajovala každý den kousíček z toho strachu,měnila ho v součást svého života a přitom zjišťovala,že to vlastně není nic nepřekonatelného.Kila šla dolů,sebevědomí nahorů a co je na tom nejlepší,našla jsem po letech svůj mozek.Přeji všem ostatním hodně sil do boje s nepohodlím a strachem. Dana
To je super! Ano, vše přijímat.. VŠE.. a nehledat jen to „pozitivní, dobré“- prostě si „užít“ i nepohodu- protože přejde… převalí se jako vlnka, vlna – jako ráno… odpoledne… noc…. vše pomine a příjde nové- jiné. A všechno jednou přejde – VŠECHNO… :-)
Pavle, díky za tento fakt pěkně napsaný článek. Máte naprostou pravdu, ale je to neustálý boj, udělat ten první krok a jít do toho nepohodlí, např. začít plnit úkol, který je pro nás hodně náročný, to chce odvahu a odhodlání.
Strach z nepohodlí je stav mysli. I to nepohodlí je stav mysli. Takže je to docela snadné změnit, když oboje pochází z vlastní mysli, teda když se chce.
Také jsem začal někdy před třemi měsíci na stará kolena (44) běhat, a nyní si s potěšením dám po ránu pomalejších 6 km. Uběhl jsem Prague Run 10 km,s docela slušným časem. Nevidím ale důvod přestat s kouřením, kdy si každý den při příchodu z práce (před příchodem domů) dám jedno cigárko, opřený o barák, okukující zahradu a probírající se v událostech pracovního dne.
Dal jsem si na plochu PC myšlenku nějakého dálkového běžce: „Být frustrovaný nebo rozčilený kvůli nějakému problému je ztráta času. Jediné, k čemu mě to přiměje, je zastavit se a problém vyřešit. Vše ostatní je ztráta životní energie.“
Dobrý den, začala jsme článek číst, ale narazila na cizí, ne příliš běžné slovo – prokrastinace. Pracovala jsem několik let jako redaktorka a pamatuji si, že jsme se museli držet zásady, že články se mají psát tak, aby si je mohla přečíst i „babička z Ohrozimi“. Obávám se, že ani mnoho dalších čtenářů se přes toto slovo nedostane dál.
Mnoho zdaru, Blanka
Já se učil, že pokud slovu nerozumím, vyhledám si ho ve slovníku. V dnešní době zadám do google a dozvím se mnoho nového.
Bože, to je příspěvek snad z doby komunismu! Věřte, paní Blanko, že většina čtenářů se dostane přes slovo prokrastinace…. fakt nejsme tak blbí…. Jinak super článek, moc se mi líbil!
No, tedy. Je tu hodně chvály. Asi jsem se k tomuhle článku neměla dostat, jelikož mi přijde úplně hloupý. Proč má být motivace k tomu, abych dělala něco prospěšného to, že přeci trochu nepohodlí přežiju? To je vyložený negativismus. Proč ne třeba- při sportu potkám někoho zajímavého, při cvičení se něco naučím (pokud sám chci), najít druh nebo úpravu zeleniny, která mi chutná…. Podívejte se na akční lidi kolem sebe, jistě nedělají prospěšné věci proto, že je „nepohodlí jejich přítel“. Si tak říkám, že poslední dobou se nějak se všemi těmihle pseudopsychology, ezoporadci a rádoby guru roztrhl pytel. A lidé bohužel poslouchají. Mějte vlastní rozum, lidi..;)
a som članok pochopil inak. Nehovorí sa tu, že motiváciou je že predsa trochu nepohodlia prežijem. Motiváciou sú tie ušlachtilé ciele, sny, potreby ktoré chceme, potrebujeme, túžime po nich… no aj napriek tomu, konanie akcie, teda niektoré kroky po ceste k našim snom nemusia byť príjemné a tu sa hovorí, že aj ked ich vnímame ako veľmi nepohodlné a niektorých úplne zastavia alebo paralyzujú, tak aj tak je fajn ich spraviť a zistíme že ani zďaleká také nepohodlné nemusia byť. Myslím si, že veľa ľuďom to pomôže a páči sa mi článok :) zdar
Naprosto s vámi souhlasím. Dnes je každý chytrý jak rádio. :-) Tuny pseudo úspěšných „podnikatelů“co chtějí vydělat na lidské blbosti a neznalosti.
Nastotisíckrát děkuji. Boží počteníčko. Zaujala mě skutečnost, že i říkat ,,ne“ je jen chvilka nepohodlí, která stojí za to. :)
Je na tom neco pravdy! Kazdy z nas zazil urcite situaci, kdy dostal v zamestnani za ukol neco sloziteho. A co dela spousta lidi, odklada, dela neco jineho, nakonec ale nezbyde nic jineho, nez se do toho pustit. Kdyz je hotovo, clovek si nekdy rekne, ze to opravdu nebylo tak zle a ze se do toho mel pustit hned. To same sport, vahame, zda jit cvicit nebo ne, hledame duvody proc nejit…ale kdyz pak prijdeme domu, rekneme si, jak to bylo fajn a ze je dobre, ze jsme se donutili.
To je roztomilé…
jo, celkem s tím souhlasím, a uvědomuji si, že když mi život připravil nějaké velké problémy a nutil mě zaktivizovat se, téměř vždycky mi to – viděno zpětným pohledem – pomohlo se něco nového naučit.
A pak se mi vybavil náš oblíbený výrok, když jsme s manželem rekonstruovali starší dům – vždycky, když jsme něco dostavěli nebo vylepšili, tak jsme dvojhlasně řekli větu -TO UŹ JSME MOHLI UDĚLAT DÁVNO…