Někdy nás život umí praštit tak silně po hlavě a mrštit námi do strany, že ztěžka popadáme dech.
Zemře nám někdo, koho máme rádi, přijdeme o práci, někdo z blízkých onemocní, zdemolujeme auto nebo jsme prostě v depresi.
Co uděláme, když se svět kolem nás hroutí a my nemůžeme najít cestu ven?
Okamžiky, kdy se vše rozpadá, jsou právě ty nejlepší na procvičování soucitu a uvědomění. Na procvičování vaší mysli. Jde o momenty, kdy se vám vyplatilo, že jste v období klidu pravidelně meditovali. Připravilo vás to na jakoukoli nepohodu.
Období, kdy se všechno řítí k zemi, jsou nejlepší na objevování.
A teď, jak se s těžkými okamžiky vypořádat:
Zůstaňte u bolesti. Neutíkejte od ní, nesnažte se ji měnit. Postavte se jí statečně čelem.
Zůstaňte s tělesným pocitem, který se skrývá za příběhem vašeho života.
Usmívejte se na něj, buďte přátelští, mějte odvahu s ním prostě být jako s kamarádem, který vám nevědomky ubližuje.
Dělejte to v malých dávkách, pokud víc nezvládnete. Buďte trpěliví, uvědomte si, kdy se vaše mysl snaží utéct. Vracejte se zpět a naučte se sami sobě a svým pocitům důvěřovat.
Nakonec si uvědomíte, že vaše pocity nejsou tak špatné. Pak s nimi vydržíte zůstat a dojde vám, že to není konec světa. Jsou jako mrak, který zase odejde.
Nebudete je pak brát tak vážně. Nepůjde o takovou hrůzu. Jemně je chytněte, dejte jim prostor. Pokud se svět bortí na kousky, je to přesně ten okamžik, kdy musíte jít do akce.
