Všichni jsme byli někým raněni. Někdo se k nám špatně zachoval, zklamal naši důvěru nebo nám zlomil srdce.
A ačkoli je bolest normální, někdy v nás zůstává až příliš dlouho. Prožíváme ji zas a znovu, místo abychom ji nechali jít.
A to je velký problém. Nejenom, že jsme kvůli tomu sami nešťastní, ale často může tato bolest negativně ovlivňovat naše vztahy, rušit nás od práce, rodiny nebo jiných důležitých věcí a uzavírat před námi nové možnosti. Uvízneme v kole vzteku a zášti a přicházíme tím o krásu života.
Je třeba naučit se této bolesti zbavit. Potřebujeme být schopni odpouštět, abychom mohli kráčet dál a být znovu šťastní.
Toto je jedna z věcí, kterou jsem se naučil tím těžším způsobem. Roky se ve mně držela zlost na blízkou osobu, která měla základ už v mém dětství. Asi před osmi lety jsem se konečně vzdal své zlosti tím, že jsem této osobě dokázal opravdu odpustit. Nejenom, že se mi tím s ní ohromně zlepšily vztahy, ale i já jsem se začal cítit šťastnější.
Odpuštění vám může změnit život.
Odpuštění neznamená, že prostě vymažete minulost nebo zapomenete na to, co se stalo. Ani to nespočívá v tom, že druhá osoba změní své chování – to není ve vašich rukách. Odpuštění znamená, že se vzdáváte své bolesti a zloby a přesouváte se ve svém životě někam dál, na nějaké lepší místo.
Není to jednoduché, ale dá se to naučit.
Pokud se vám přes veškerou snahu nedaří bolesti zbavit, pojďte si přečíst, co jsem se o odpuštění naučil já.
- Zavažte se k odpouštění. Asi se vám to nepodaří během vteřiny, pravděpodobně ani ne za celý den. Něco takového může zabrat hodně času, ale pokud se tomu opravdu zavážete, bolesti se nakonec zbavíte.
- Udělejte si seznam pro a proti. Jaké problémy vám vaše bolest způsobuje? Ovlivňuje nějak váš vztah s danou osobou? Nebo s ostatními? Ovlivňuje vaši práci nebo rodinu? Brání vám ve stíhání cílů nebo sebezdokonalování? Jste z bolesti nešťastní? Popřemýšlejte o všech těchto problémech a uvědomte si, že musíte něco změnit. Teď přemýšlejte o výhodách odpuštění. O tom, jak se uvolníte od minulosti a bolesti, zlepšíte své vztahy, svůj život a budete celkově šťastnější.
- Uvědomte si, že máte na výběr. Nemůžete rozhodovat za ostatní a ani byste se o to neměli snažit. Naproti tomu ale můžete ovládat své vlastní činy a především myšlení. Je jenom ve vaší moci někomu odpustit. Potřebujete se pouze naučit jak.
- Vciťte se do problému. Představte si, jak byste se chovali v kůži toho druhého. Pokuste se pochopit, proč tato osoba udělala to, co udělala. Začněte s předpokladem, že daná osoba není zlá, ale prostě něco udělala špatně. Co se jí honilo hlavou, co jí mohlo dohnat k tomu, aby to či ono udělala. Co tato osoba mohla cítit, když to dělala a jak se cítila poté? A jak se cítí teď? Nikoho neobhajujete, pouze se snažíte do někoho vcítit a pochopit ho.
- Uvědomte si vlastní zodpovědnost. Pokuste se zamyslet, jakým způsobem byste za to, co se stalo, mohli být sami zodpovědní. Co jste mohli udělat, abyste tomu zabránili a jak tomu zabráníte příště? Není to o tom, abyste na sebe vzali všechnu vinu nebo brali zodpovědnost za někoho jiného, ale o tom, abyste si uvědomili, že nejste pouhou obětí.
- Soustřeďte se na přítomnost. Teď, když se můžete ohlédnout zpět, uvědomte si, že co se stalo, už nezměníte. Už to také nějakým způsobem skončilo a stále dokola se to děje pouze ve vaší mysli. A právě to působí problémy – smutek a stres. Místo toho byste se měli soustředit na přítomnost. Co děláte právě teď? Jakou radost v tom můžete najít? Najděte si v životě radosti a přestaňte stále dokola prožívat minulost. Nevyhnutelně si na minulost vzpomenete, ale až se to stane, prostě si z ní vezměte nějaké ponaučení a pomalu se přesuňte zpět do přítomnosti.
- Uvolněte ve svém životě místo pro pohodu a klid. Začnete-li se soustředit na přítomnost, zkuste se zaměřit na svůj dech. Představte si, že každým výdechem z vás odchází kus bolesti a minulosti. A také si představte, že každým nádechem do vás vstupuje klid. Vypusťte ze sebe minulost a bolest. Nechte se naplnit pohodou. Bez přemýšlení o minulosti udělejte krok kupředu.
- Buďte soucitní. Nakonec odpusťte a uvědomte si, že odpuštěním sami sebe vedete ke štěstí. Vciťte se do druhé osoby a přejte jí stejné štěstí. Nechte v sobě vzkvétat jak lásku k ní, tak i k životu celkově. Zabere to nějaký čas… pokud se vám nedaří se přes tento krok dostat, zopakujte si zatím některé z předchozích bodů, až se vám nakonec povede i toto.
[viral-download file1=“http://zenhabits.cz/wp-content/uploads/2012/06/odpustte.jpg“ name1=“>>> STÁHNOUT DÁREK! <<<“ url=“http://zenhabits.cz/jak-odpustit/“ message=“
SDÍLEJTE ČLÁNEK – změňte svět o kousek k lepšímu a získejte navíc malý dárek zdarma!
“ tweet=“Jak odpustit a zbavit se minulých křivd“ thankyou=“Drobný dárek v podobě tématické tapety pro vaši plochu stáhnete zde:„/]
Rád bych doporučil knihu „Miluj svůj život“ od Louise L. Hayové, ve které autorka píše jak odpustit a funguje to. Přeji všem hodně sil.
Ještě jsem zapomněl něco dodat. Na tento text jsem narazil nedávno a je to jen důkaz toho, že vše má svůj čas a místo.
Odpuštěním prospíváme především sobě
Odpustit celým srdcem druhému je činem osvobození. Zbavujeme toho člověka negativních vazeb, které mezi námi existují. Říkáme: „Už proti tobě nic nemám.“ Ale to nestačí. Osvobozujeme též sami sebe od tíživé role uraženého. Dokud totiž neodpustíme těm, kteří nás zranili, bereme je všude s sebou, a co je horší, vlečeme je jako těžký náklad.
Velkým pokušením je trvat na pocitech hněvu vůči svým nepřátelům, a pak označit sám sebe za toho, kdo byl jimi uražen a raněn. Odpuštění proto neosvobozuje pouze druhé, ale také nás. Je to cesta ke svobodě.
Jak přijmout odpuštění?
Odpuštění má dvě strany: dávat odpuštění (odpouštět) a přijímat odpuštění (od druhých, kterým jsme ublížili). Ačkoliv se na první pohled zdá těžším odpouštět, často je těžší přijmout odpuštění od druhých – „nechat si odpustit“. A to je možná důvod, proč nejsme schopni odpouštět: protože od druhých sami odpuštění neumíme mnohdy přijmout.
Proč je přijetí odpuštění tak obtížné? Velmi těžko se totiž říká: „Bez tvého odpuštění jsem stále vázán k tomu, co se mezi námi stalo. A jenom ty mě můžeš osvobodit.“ Musíme si nejen přiznat, že jsme někomu ublížili, ale také s pokorou uznat svou závislost na druhých. Jedině tehdy, když umíme přijmout odpuštění, umíme je také dát.
V odpuštění je uzdravení
Jak můžeme odpustit těm, kteří odpuštění nežádají? Naše nejhlubší touha je, aby odpuštění, které nabízíme, bylo přijato. Vzájemnost mezi dáváním a přijetím je to, co vytváří pokoj a soulad. Ale jestliže je naše odpuštění podmíněno jeho přijetím, zřídka kdy odpustíme. Odpuštění druhým je v první řadě vnitřní záležitostí nás samých. Je to čin, který z našich srdcí odstraňuje hněv, hořkost a touhu po pomstě a pomáhá nám znovu nabýt lidskou důstojnost. Nemůžeme ty, jimž chceme odpustit, nutit k tomu, aby odpuštění přijali. Možná toho nejsou ani schopni, ani ochotni to udělat. Možná ani nevědí a necítí, že nás zranili.
Jediní koho můžeme změnit, jsme my sami.
Odpuštění druhým je především uzdravením našeho vlastního srdce.
(Zpracováno podle knihy J.M. Nouwena: Chléb na cestu, kterou vydalo Karmelitánské)nakladatelství.
Jojo, pěkné sluníčkové. Odpustit neznamená odpustit někomu něco, ale o(d)pustit své vlastní nešťastné emoce a jít dál. S řadou lidí totiž žádný vztah mít nelze, tedy prospěšný, takže je zcela nesmyslné v jakémkoli vztahu s nimi pokračovat, a vciťovat se například do psychopata, který nám ublížil, tak to už je esenciální hloupost..
Moc hezkej článek! A ve všem jsem se našla, v každé větě! Díky, díky, díky…
Pavle, jen tak dál! A ať se daří!
Petra Pavelková.
Péťo, díky moc! Jsem rád, že tě článek oslovil. Tvá přítomnost na tomto webu mě vůbec mile překvapila… :) Pavel
Vše, co tu píšeš, si uvědomuji každou vteřinu svého života… Avšak se mi nedaří a svou hořkost si stále nesu s sebou… Nejde mi to, a přitom bych ráda
Moje vlastní zkušenost z odpouštěním je stejná, nejde mi to, a když mi něco nejde, tak to prostě nedělám, asi na to nemám talent, popsala bych to, jako, že mi vnitřní hlas dává doporučení, nedělej to, když to uděláš, uvidí, jak jsi „hodný blbec“ a udělají to příště zase a možná i horším a zákeřnějším způsobem, protože vědí, že jim to zase příště bude odpuštěno. A to se rozkřikne, když někdo bude hledat terč, bude vědět, kam mířit. A jediný, komu mohu odpustit jsem já samotná, nad ostatními nemám moc a ani právo, do jejich činů či způsobu chování zasahovat. Ať si odpustí sami, co bych se dřela za ně.
Eliško, jsem na tom stejně asi jako vy :-(, vím, že by odpuštění bylo pro mě startem do dalšího života …, ale prostě to nejde :-( …
Ahoj, hledám zkušenosti a radu jiných, protože už dlouho cítím, že pokud se sama nezbavím špatných pocitů z křivd, které na mě napáchali jiní, ubližuje to dál hlavně mě. Narazila jsem i na tyto stránky. Ale všechno co jsem tu četla, nebo i jinde, spíš směřuje k vyřešení si minulosti a opakuje se často, „teď už mi nikdo neubližuje, je třeba odpustit a sebe osvobodit“. Já má ale ve svém životě několik lidí, kteří „ubližují, lžou…“ a ikdyž bych jim odpustila to, co se stalo doposud, vím, že nové problémy vznikají když ne denně, tak dost často na to, abych stále dokola proházela tím procesem jim odpouštět. Nevím, jestli to píši dost srozumitelně, nechci to ani moc rozpitvávat, abych se sama do toho nezamotala. Pokud by to někoho napadlo, není možné se s nimi přestat stýkat. To řešení není. A přijmout jejich chování, akceptovat ho se všemi důsledky také ne. Způsobují hádky, boleti „na duši“ a finanční ztráty a z toho vznikájí nové křivdy a trápení.
Budu ráda za Váš názor, nápad …, pokud se tu vůbec někdo objeví :-)
Hezký den
Vlasto,
je potřeba odpustit sama sobě. Zapracovat na sebelásce a sebeúctě. Pak si některé lidi do života nepustíte. Nebo jim nedovolíte, aby Vás zranili.
Helena
Milá Vlasti, doporučení, jak na váš problém… stýkat se s energetickými upíry, co nejméně a opravdu se mít na pozoru, co jim dáváte ze sebe. A pokud jde o finance, řekněte jednoduše ne! Na to máte plné právo. Jsou to vaše peníze a ne jejich. Položte si otázku, k čemu tyto lidi já osobně potřebuji, funguje mezi námi výměna pomoci v podobě, když potřebuji pomoc já, oni pomohou? Jsou tyto mé mezilidské vztahy v harmonii?
Když se s nimi nechcete přestat stýkat, znamená to, že jim nechcete ublížit? To je otázka pro vás.
Máte možnost, najít si dobré nové fungující mezilidské vztahy, lidí s takovými či podobnými problémy je spousta a nebojí se je vytahnout na povrch, což je supr.
Máte svobodnou volbu.
Mějte se pěkně
I ja zazila krivdu a zradu dvou milovanych lidi. Bolest jsem mela neskutecne velkou, v me mysli a v me dusi probihal zmatek, snazila jsem se urovnat a vratit tu svou ztracenou rovnovahu, ktera kolisala…. Proste zmenit bolest v rovnovahu… Kazdy den jsem prosila Boha a andely, aby mi dali silu je odpustit za jejich ciny. Ale chce to cas a hlavne chtit je odpustit pro dobro sve duse a srdce. U kazdeho je to jinak, zalezi na povahu cloveka a jak zivot prozil… V nedavny cas jsem potkala osubku, citila jsem, ze uz nemela tolik zloby jako tenkrat a duse uz byla klidnejsi. Uz s tou osobou dalo mluvit a citila jsem klidnejsi a vyrovnanejsi a schopna ji odpustit… Uprimne..ulevilo se mi to a ne malo…:)
Já jsem po rozchodu s partnerem se strašně trápila jak mi mohl tak ublížit a zklamat mě. Ale právě dnes jsem mu odpustila a jdu dál. Nikdo nedělá nic pro mně, ale vždy kvůli sobě. Minulost už nezměním a musím jít dál
Myslela jsem si, že už se mi podařilo odpustit, ale za pár dní mě trápilo to samé. A to jsem si myslela, že víc síly a sebevědomí na to už není třeba. Byla jsem si jistá. Ale stejně nic… představa, že bych se měla vcítit do osoby, kterou nesnáším a snažit se pochopit proč to udělala, je nechutná. Nikdy nedovedu pochopit, proč se snažila přede mnou sbalit mého přítele a když jsem čekala její omluvu culila se, jak kdyby za to byla ještě pyšná. Nevím, jak jí odpustit. Souží mě to už 2 roky… :( O to horší, když jí tak často vidím vedle mého přítele…
Petuvo, je jednoduche radit druhym ,ale tezke pomoci sobe samemu. presto vsechno kdyz jsem si cetla tvuj prispevek musim ti neco napsat. Tvuj pritel te podvadel s druhou proto, ze jsi mela pochopit vlastni cenu sebe sama, proto aby sis zacala sebe vice vazit a ta jeho nova pritelkyne ti vlastne pomohla otevrit oci, protoze prave skrze ni jsi uvidela, ze ten s kym jsi byla ,za to nestal a ze se nechoval k tobe tak jak si to zaslouzis a proto jsi musela projit bolesti,aby jsi nakonec zesilila a v pristim vztahu po sobe nenechala slapat druhym.Aby jsi v pristim vzathu byla pro nej bohyni a ne predlozkou pred dvermi. Pokud te trapi predstava toho jak je jim ted spolu super, tak te muzu ujistit, ze ani jeho a ani ji, necekaji jen medove tydny a to co udelali druhemu se jim obema vrati drive nebo pozdeji. Tvuj byvaly pritel jeste dlouho bude vzpominat na to jak se k tobe zachoval , ale to neni tvoje vec, uz to, ze jsi nasla stranku s odpustenim druhemu je znamka toho, ze jsi na spavne ceste, poradne se vyplakej a zkuz vizualizaci. Co me pomohlo je tato vizualizace a tak zvane odpusteni rodu.Je to druh vizualizace kde se tema kteri ti ublizili setkavas a odpoustis jim za to co ti udelali a pozadas je take o odpusteni, pokud jsi jim at vedome ci nevedome nekdy sama ublizila. Toto se opakuje tak dlouho a tolikrat , dokud necitis ulevu a smireni s temi druhymi. Ver mi, ze jsou lide kteri maji velmi bolestne zazitky z detstvi , mezi ktere patri treba znasilneni nebo zabiti nekoho milovaneho atd,a i tito lide pokud jsou schopni odpustit potka po case prace na sobe velka uleva. nic ale neni hned a krivdy, zrada a ruzne druhy zasti ci nenavisti, vse se da vylecit skrze nas samych. Prosim pracuj na sobe, dokud jsi jeste zdrava, protoze to co v sobe nosis, to se odrazi v tvem tele. Vim o cem mluvim, sama jsem mela v sobe tolik bolesti,ze me to malem stalo zivot, az kdyz jsem zacala na sobe pracovat a uvedomila jsem si, ze si nemoc zpusobuju sama, az po te jsem nemoci unikla a vratila se zpet do zivota jeste silnejsi nez drive.Nic ale neni hned a kdyz ma clovek prijit k nejakemu poznani ci projit tzv. lekci, nelze to udelat jinak nez skrze vnitrni bolest.Nevzdavej se a hledej informace vsude kde se da pokud to sama nezvladas.Na internete je spousta lidi kteri pomahaji dnes a denne lidem zahojit jejich bolave duse a zraneni.Preji hodne sil a brzkou vymenu hnevu a nenavisti za lasku a klid v sobe samem.
Odpustit, když se stále cítíme ublíženi? To je hodně těžké a dokáže to asi jen málokdo. Na zpracování minulosti, která nás ovlivňuje v našem životě doporučuji EFT terapie. Konkrétně pana L. Nykla a M. Procházkovou https://www.facebook.com/ladislav.nykl.1?fref=ts Byla jsem u nich na několika terapiích a je mi v životě mnohem lépe. Ani jsem zezačátku nevěřila, že to je skutečně možné, ale je:) Kromě jiného jsem dokázala zpracovat svoje negativní dětství ve vztahu s otcem a už to mne v životě hodně posunulo. Tímto doporučuji dál :)
Jak odpustit psychopatovi? Psychopatům se neodpouští! A když už ano, tak se jim to v žádném případě neříká!!! Co tedy s tím? Odpustit se dá pouze čin, nikoliv stav…
Jedna taková psychopatka mi rozvrátila vztahy v rodině, kdysi jsem ji měla ráda. Jak ji mám odpustit, když mi stále ubližuje, nerozumím tomu. Je to psychicky nemocný člověk, který si vzal do hlavy, že jsem její nepřítel. Nenávidí ženské pokolení, včetně sebe. Nemá ráda ani fenu, kterou mají v ohradě. Co ta už zla způsobila v naší rodině nemohu ani vypovědět. Svou matku(velmi špatná matka) až do smrti strašně nenáviděla(ani ke smrtelné posteli nešla) a po její smrti jsem ji nahradila. Potřebuje viníka pro své utrpení, i když jsem ji nikdy ničím vědomě neublížila. Kvůli ní, aby se netrápila, se ke mně 2 blízcí lidé v rodině zachovali velmi špatně a to strašně bolí. Potřebuji odpustit hned třem lidem, dělám rituál odpuštění, ale nedaří se. Problém stále není u konce. Prožívám negativní emoce, chci se toho zbavit, nejde to, vím, že si tím škodím. Sice se jedna druhé vyhýbáme, ale úplně to zatím nejde, mám tam ještě matku a kvůli ní zase dělá potíže. Kdybych už neměly nic společného, šlo by to určitě lépe.
Mí rodiče jsou psychopatičtí. Moje léčba mi zabrala celý život, je mi přes padesát. Dodnes mám záchvaty úzkosti a naprostou nedůvěru v lidi, ale jako nechtěná a se syndromem CAN, obětního beranka a částečnou hraniční osobností, jsem prý na tom ještě dobře.
Velmi ráda si přéčtu podobné články. Pokud se vám stalo něco méně závažného, nebyli jste v peřince a zcela bezmocní, oběti doma i venku, jsou tyhle návody relativně použitelné. Ale je to i tak hodně růžový pohled.
Pokusit se pracovat vlastní bolest a rozhodně se zlo nesnažit pochopit, pokud to nebylo nedorozumění, ale zlý člověk, odsekněte ho, to je zas problém druhé strany.