Jak jsem se stal ranním ptáčetem

Uvědomil jsem si, že brzké vstávání je jednou z nejlepších věcí, které jsem se v poslední době naučil. Rád bych se proto podělil o pár tipů a zkušeností. Z posledního článku, představujícího můj ranní rituál, již možná víte, že vstávám ve 4:30 ráno.

Dlouhé roky jsem vstával velmi pozdě. Zbožňoval jsem, když jsem si mohl přispat. Pak se ale věci změnily, a já musel začít vstávat mezi 6 – 6:30 ráno, abych stihl připravit dětem svačiny a vypravit je do školy. Nicméně když jsem loni začal trénovat na svůj první maraton, uvědomil jsem si, že chci-li ráno běhat a zároveň se postarat o svou rodinu, budu muset vstávat ještě mnohem dřív.

Rozhodl jsem se tedy zavést ranní vstávání jako svůj zvyk. Začal jsem vstáváním v 5:30 ráno, poté v 5 ráno. Když už jsem si zvykl na vstávání v tuto hodinu, nebyl pro mě problém vstát ve čtyři, či dokonce ve 3:30, abych si mohl zaběhnout delší trať. A minulý listopad, když jsem se rozhodl účastnit NaNoWriMo (napsání románu za měsíc, pozn. red.), učinil jsem rozhodnutí vstávat ve 4 ráno, tak, abych se mohl alespoň hodinu denně věnovat psaní. Nyní, když jsem svůj cíl napsat román splnil, již nepotřebuji vstávat tak brzy. Ale přesto jsem si stanovil hezký kompromis, což znamená vstávat ve 4:30. Čas od času, když jsem opravdu unavený (například když jdu velmi pozdě spát), vstávám až v 5:00, nebo dokonce v 5:30. Ale i to je stále o hodně dříve, než tomu bývalo před pár lety.

Zde jsou mé rady, jak se stát ranním ptáčetem:

• Nedělejte drastické změny. Začněte zlehka, vstaňte o 15-30 minut dříve než obvykle. Takto vstávejte pár dní, a poté si posuňte budíček o dalších 15 minut. Stejným způsobem postupujte dokud nedosáhnete cíleného času.
• Jděte spát dřív. Možná, že jste zvyklí zůstávat dlouho vzhůru, sledovat televizi, nebo brouzdat po internetu. Pokud však budete v tomto zvyku pokračovat, povede to akorát k tomu, že brzké vstávání dříve či později vzdáte. Stane se to právě tehdy, když si v důsledku pozdního ulehnutí po ránu přispíte. Pak je vaše úsilí zničeno a můžete začít od znova. Proto bych vám doporučil chodit do postele dříve, a to i když se necítíte unavení – v takovém případě si můžete číst knížku. Pokud jste opravdu unavení, usnete rychleji, než si dokážete představit.
• Umístěte budík dále od postele. Pokud ho máte vedle postele, akorát vás nutí vypnout ho, či odložit zvonění. Nikdy neodkládejte zvonění! Pokud budík umístíte dále od vaší postele, musíte z ní při vypínání vylézt, čímž se vlastně proberete. Nyní už se jen do postele nesmíte vrátit.
• Odejděte z pokoje jakmile vypnete budík. Nedovolte úvahám o návratu do postele, aby si vás podmanili. Prostě se přinuťte odejít z pokoje. Mým zvykem je odebrat se do koupelny a jít na záchod. Po tom, co vykonám potřebu, spláchnu a podívám se na ten hrozný obličej v zrcadle, jsem dostatečně probuzený na to, abych čelil nástrahám nadcházejícího dne.
• Nepřemýšlejte. Pokud dovolíte mozku, aby začal uvažovat nad brzkým vstáváním, nikdy se k němu nedonutíte. Neberte návrat zpět do postele jako možnost, o které lze uvažovat.
• Dovolte si jednou za čas přispat. I přesto, co jsem řekl v předchozích bodech, je hezké si čas od času přispat. Tedy pokud to neděláte běžně. Já sám si také jednou až dvakrát týdně přispím.
• Odměňte své ranní vstávání. Ano, z počátku můžete mít pocit, že se nutíte do něčeho hrozného, ale zkuste si to zpříjemnit. Budete se tak na ranní vstávání těšit. Mou odměnou býval šálek horké kávy a čtení knihy. Nedávno jsem pití kávy omezil, ale kniha je mi stále dostatečnou odměnou. Další odměny mohou být například dobrá snídaně, pozorování úsvitu, nebo meditace. Najděte si něco, co vás rozveselí a zaveďte to jako ranní rituál.
• Plně využijte získaný čas. Nevstávejte o hodinu či dvě dřív, jen abyste pročítali blogy, tedy pokud to není hlavní náplň vašeho dne. Když už vstanete brzy, neztrácejte svůj získaný čas. Vrhněte se po hlavě do vašeho dne! Rád využívám tento čas k přípravě svačin pro mé děti, k plánování zbytku dne, ke cvičení, meditaci nebo čtení. A než odbije půl sedmá, zvládnu udělat více věcí, než většina lidí za celý den.
• Vychutnejte si rozbřesk. Kochejte se pohledem z okna (nebo ještě lépe jděte rovnou ven) a užijte si ten pohled, jak jen to jde. Pozorujte, jak se rozjasňuje obloha, protože to opravdu stojí za to. A jaké je při tom mírumilovné ticho! Pro teď je toto má nejoblíbenější část dne. Ranní vstávání je pro mě odměna sama o sobě.

Anglický originál „How I Became an Early Riser“ publikoval Leo Babauta 31. ledna 2007 na zenhabits.net