„Lidé se neradi vzdávají svého trápení. Kvůli strachu z neznámého raději upřednostní trápení, které tak dobře znají.“
~Thich Nhat Hanh
Konec prokrastinace je uměním vzdát se věcí.
Celý život jsem byl odkladačem; aspoň donedávna. Odkládal jsem věci až do deadlinu, protože jsem věděl, že mi to projde. Dopisoval jsem testy ještě v poslední vteřině, odevzdával články na poslední chvíli… Ale měl jsem hotovo.
Až do chvíle, kdy mi to vycházet přestalo. Kvůli odkládání jsem nestíhal termíny, znovu a znovu. Stresovalo mě to. Když jsem svou práci dělal na poslední chvíli, byla méně než přijatelná. Pomalu jsem si začal uvědomovat, že prokrastinace mi nepřináší nic dobrého. Vlastně jsem se kvůli ní dost natrápil.
Ale nedovedl jsem přestat. Zkusil jsem spoustu věcí. Snažil jsem si plánovat čas, stanovit si cíle, být zodpovědný, techniku Pomodoro a další. Samé skvělé metody, ale všechny trvaly moc dlouho. A žádná mi dlouhodobě nefungovala.
Bylo to kvůli tomu, že jsem se nedostal k jádru problému. Nevytvořil jsem si dovednost, která by mi s prokrastinací opravdu pomohla.
Dokud jsem se nepochopil, že se můžu věcí vzdát, prostě je nechat jít.
Prvně jsem se s tím setkal, když jsem přestával s kouřením. Musel jsem se vzdát „nutnosti“ kouřit a používat cigarety jako berličku, jak se vypořádat se stresem a s problémy.
Pak jsem přišel na to, že potřebuji opustit další falešné potřeby – vedly jen k dalším problémům: cukr, smažené jídlo, maso, nakupování, pivo, majetek… Neříkám, že nic z toho už nikdy nebudu dělat od chvíle, kdy se těchto potřeb vzdám; opouštím především tu myšlenku, že jsou skutečně nezbytné. Zbavuji se nezdravého pouta k nim.
Uvědomil jsem si, že neustálá vyrušení a falešná potřeba kontrolovat emaily, zprávy a další věci online mi způsobují problémy. Jsou příčinou mého odkládání.
Naučil jsem se jich tedy také vzdát.
K tomu, abych se zbavil rozptylování a falešných potřeb, jsem používal tento postup:
- Namísto potěšení, které mi přinesly sice hned ale jen dočasně, jsem věnoval pozornost problémům, které způsobily později.
- Myslel jsem na to, kým chci být a jaký život chci žít. Dal jsem si záměr odvádět dobrou práci tam, kde si myslím, že bych měl.
- Pozoroval jsem svá nutkání věci kontrolovat a odbíhat k zábavě, pohodlí. Pochopil jsem, že se mi chce utéct od náročných věcí, které nejsou tak pohodlné k něčemu dobře známému a snadnému.
- Uvědomil jsem si, že takové pohodlí nepotřebuji. A že se nestane nic špatného, když se budu cítit nepohodlně. Vlastně nejlepší věci se dějí, když jsem mimo svou komfortní zónu.
Pak už jsem se jen usmíval, dýchal a nechal to plynout.
Další krok na cestě stát se tím, kým chci být.
„Ztratit můžete pouze to, čeho se držíte.“ ~Buddha
To budu muset také zkusit. Je pravda, že zrovna nedávno jsem zase začala nabíhat na všechny ty věci, které „bych měla“, ale nedělám. Pomalu, ale jistě je začínám dělat. Nechtěla jsem na sebe tlačit, nechtěla jsem to rvát vůlí(protože to beztak vydrží jen chvíli). Říkala jsem si, že stejně tak jako se nenutím do toho nekrást a nelhat, se přece nebudu muset nutit do toho starat se mimo tu duševní stránku i o tu fyzickou. Proč některé věci jdou sami od sebe a jiné ne? Budu se muset vrátit zpět ve svých denících a zjistit, co se stalo, že jsem se přecvakla do toho zdravějšího módu. Ale přišlo to samo.
Máš pravdu Pavle, ale ono to není tak jednoduché – alespoň pro mě to nechat jít, když tam ten párek nebo hranolky v tom fast foodu tak pěkně voní.. :-) Chtělo by to více technik, jak odolat svodům dnešní doby a soustředit se na to, co opravdu chci – např. jíst zdravě, nejíst večer, více sportu atd.. Pokud takové techniky znáš a ovládáš, tak se na ně budeme těšit. S pozdravem Láďa S.
ahoj Lada S.
tu chut hranoliek a parkou uz velmi dobre poznas asi ze jo ? tak daj si pauzu od tej chuti napr.asi tak na pol rok …tie hranolky a vonave parky tam budu aj o pol roka tak kludne si ich daj potom …to jedlo ktore tak drazdi to bude vzdycky ,nikam neujde ..iba si daj pauzu od toho a potom uvidis alebo zistis ci to vobec potrebujes …a dalsia trik je taky ze vzdycky sa spytaj sam seba ze to co prave v tomto momente zujem je + alebo – do mojej postavy,bruska,zadku …. aspon toto je moja technika ..tak zatim
Velmi dobre ma toto tema zpracovane Ivo Toman. Doporucuje rozdelit veci na ty ktere lze ovlivnit a ktere ne. Ovlivnim, ze se prejidam? Ze piju chemii? Ze kourim dehet? Kdo za to muze? Jen ja sam. Jen ja si muzu volit, jestli to chci udelat nebo ne. A co mi pomuze k trvalemu rozhodnuti? Hodnoty. Stanovit si vlastni hodnoty zivota. Pokud si date hodnotu „telo musi jit do hrobu poradne zhuntovany“, tak podle toho se rozhodujte. Pokud si date hodnotu „zdravi“ a cil „v devadesati letech byt zcela zdrav a zit radostny vitalni zivot bez zavislosti na farmaceutikach“, tak se pak pri pohledu na chemickou limonadu, parek, hamburger zakonite zastavite a polozite si otazku „je to cesta k memu cili? Stoji mi to dneska za to?“ A jestli se obelžete, tak to zjiste a uvidite, ze vam to stejne nebude chutnat a brzy to zcela vyradite. :)