Včera mi volal můj blízký přítel. Velice si ho vážím a proto jsem měl velkou snahu mu pomoci. Bál jsem se totiž o jeho zdraví a měl jsem pocit, že ho ztrácím…
Chtěl jsem mu ukázat svou metodu, jak měním návyky. Díky tomu by mohl přestat kouřit, pít alkohol a nezdravě jíst. Mohl by začít cvičit a meditovat. Byl by z něj zase zdravý člověk.
Samozřejmě, měl jsem nutkání tohle všechno udělat, ale nemohl jsem. Chtěl jsem svého přítele změnit, protože mě jeho styl života děsí. A tak jsem náhle stál před něčím, co mě sice děsí, ale nemůžu to změnit. Nejsem vládce vesmíru (ještě mi toto místo nikdo nenabídl:)), nemůžu druhé ovládat. Nemůžu brát zodpovědnost druhých na sebe. Chci pomoct, ale někdy nemůžu.
Byl jsem z toho „naměkko“.
Nemyslím tím, že bych se z toho přímo hroutil. V tu chvíli, kdy jsem přestal mít tendenci svého přítele měnit a neustále mu radit, jsem začal být uvolněnější a takový nestranný. Místo toho, jsem ho přijal takového, jaký je.
A hádejte, co se stalo? Došel jsem k absolutně úžasnému zjištění. Takovému „super šílenému“. Jaký je vlastně můj přítel? Zábavný, moudrý, vášnivý, nadšený, šílený a přemýšlivý…zmínil jsem šílený?
Nakonec jsem se oprostil od ideálů, jaký má být a přijal ho takového, jaký je doopravdy. Místo toho, abych se strachoval, že ho ztrácím a že ho musím změnit, jsem si naprosto užíval jeho přítomnost a jenom jsem s ním BYL.
Považuji tento přístup, který jsem si sám vyzkoušel, za tu nejlepší cestu, jak se naučit jenom BÝT tady a teď.
Můžete přestat měnit lidi kolem sebe, oprostit se od toho a jenom si užívat jejich přítomnost. Můžete si uvědomit, kdo vlastně opravdu jste a náležitě si toho vážit. Můžete si přestat stěžovat na všechno, co si myslíte, na všechny okolnosti a na vše „co vás dělá nešťastnými“. Můžete také zapomenout na všechny ztráty a stesky. Uvědomte si, o čem ten život tady vůbec je, nechte všechno plavat a ponořte se do BYTÍ.
Jenom to přijměte. Všímejte si. Važte si toho.
To je způsob, jak (jen) BÝT!