Uvědomil jsem si, že jsem si vypěstoval jeden malý návyk, který mi doslova změnil život.
Chvilku strpení.
Když selžeme, je tomu tak proto, že na svá nutkání reagujeme, aniž bychom si to uvědomovali. Máme nutkání dát si hamburger, tak jdeme a uděláme to. Máme nutkání zkontrolovat emaily, místo abychom dopsali kapitolu připravované knihy, a otevřeme emailovou schránku. Máme nutkání kouřit, pít, brát drogy, kousat si nehty, zahrát si hru na Facebooku, prokrastinovat, vynechat trénink, přidat si hranolky… a na základě těchto nutkání jednáme.
Co kdybychom se naučili při každém takovém nutkání chvilku počkat? Co kdybychom se zastavili, zaměřili se na naše nutkání, obrátili pozornost na to, co se odehrává uvnitř nás, ale okamžitou akci odložili?
Nutkání by nás přestala nadále ovládat. Byli bychom schopni vědomě se rozhodnout, co je pro nás nejzdravější a co nám umožní být šťastní.
Dokážeme-li chvilku počkat, vytvoříme si prostor. Prostor k nadechnutí, k přemýšlení a odmítnutí impulsivních činů.
Chvilka strpení je odpovědí na mnoho našich problémů. Jednoduchá, ale neskutečně mocná věc.
Abyste se naučili chvilce strpení, sledujte svoje další nutkání. Máte nutkání zkontrolovat něco na internetu? Chcete si dát něco nezdravého? Věnujte nutkání pozornost a zjistěte o něm co nejvíce. Pokud mu vyhovíte až potom, co jste chvilku sečkali, je vše v pořádku. Hlavně si nutkání všímejte, věnujte mu pozornost a naučte se vyčkat.
Dělejte to stále znovu. K procvičování má každý příležitostí víc než dost a praxí se budete zlepšovat.
Nutkání vás neopustí, ale vaše schopnost chvilku sečkat bude stále silnější. A pokud dokážete tohle, dokážete cokoliv.