Až příliš často jsme na sebe tvrdí a trápíme se kvůli nedostatku posunu v našich životech. Cítíme se provinile, protože jsme nešli párkrát cvičit, nebo že jsme se zasekli v postupu, nebo nám to uklouzlo a snědli jsme něco opravdu tučného.
To je ale jako koukat na sklenici jako na poloprázdnou a je téměř jisté, že vás to akorát zpomalí na cestě k cíli.
Dívejte se na sklenici jako na poloplnou. Podívejte se zpět a sledujte, co jste už dokázali. Buďte na to pyšní. Buďte rádi za to, jak už jste daleko, i když toho máte třeba ještě hodně před sebou.
Vezměte si například mě. Možná jste četli můj příběh. Když se dívám zpět, zdá se, že jsem toho dokázal dost za poměrně krátkou dobu. Ale bylo hodně momentů, kdy jsem se vykašlal na cvičení a pak se cítil provinile. Byly momenty, kdy jsem jedl nezdravě. Momenty, kdy můj systém práce šel do kytek, kdy jsem měl 10 e-mailů, které dlouho čekaly na moje přečtení.
Jenže, kdybych všechny tyhle pocity nechal, aby mě ovládly, nejspíš bych to postupně vzdával a nikdy bych se nedostal tam, kde teď jsem.
Klíčem je poodstoupit a podívat se na to, co jsme již dokázali. Ano, sem tam jsem nešel cvičit, ale podívejte se, kolikrát jsem šel! Dokonce jsem před nedávnem ještě ani nebyl běžec. Oslavujte místo toho, abyste se sráželi. Nezáleží na tom, jak malý váš úspěch je.
Vždycky se budeme cítit provinile ohledně toho, co jsme ještě neudělali. Je ale důležité si neustále připomínat, že je to jen dočasná situace. Vždycky si říkám, že to je jenom takový malý hrbolek na dlouhé cestě.
Podívejte se pořádně za sebe i před sebe. Malé závady nemohou vykolejit takový silný vlak, jako jste vy!
