Dělejte svou práci

Když jste podráždění nebo naštvaní na něco, co musíte dělat pořád dokola, stojí za to se zastavit a zvážit, proč jste naštvaní a proč se vám to nechce dělat.

Dneska ráno jsem se vzbudil a uviděl jsem špinavou neuklizenou kuchyň. A tak jsem se do toho pustil. Uklízením jsem strávil skoro celé ráno. Myl jsem nádobí, utíral špínu na kuchyňské lince, dával nádobí do myčky atd. Dělám tuto práci často.

Byl jsem vážně naštvaný. Proč si ostatní lidé po sobě neuklízí? Proč zrovna já musím tohle všechno neustále uklízet?

Tím hlavním problém je má představa, že všichni by se měli chovat tak, jak si představuji já. Chci, aby automaticky dělali věci, co považuji za „normální“ a samozřejmé. A ne jinak. Mám takový ten pocit, že ostatní by měli být takoví, jaké je chci mít. A také, že já jsem ve svém životě tou hlavní postavou a všichni ostatní jsou jen vedlejší herci.

Samozřejmě, že to není tak docela pravda. Oni žijí své vlastní životy a nechtějí být v žádném případě kontrolováni někým druhým. Chtějí žít tak, jak se to líbí jim a ne podle toho, jestli já jsem spokojen. Tentokrát já jsem vedlejší postava v jejich životech.

Ovšem, mohl bych se pokusit přinutit je být hodnými a poslušnými členy naší rodiny a vše dělat tak, jak se mi to líbí.

Místo toho jsem však dnes ráno udělal to, co se ode mě očekávalo – uklidil jsem kuchyň. Stal jsem se na chvíli sluhou, který dělá svou práci. Je to má práce sloužit své rodině.

Nakonec jsem tedy tím, že jsem svou práci udělal – bez stížností, nadávání a s láskou k nim – vyslal myšlenku, že by mi také oni mohli pomoci, že by také mohli dělat některé věci mým způsobem, jak já si přeji.

Stále se budu snažit mé blízké učit, jak mají žít své životy a to vlastním příkladem. Nechci to však dělat s nelibostí, nýbrž jen s láskou.