Archiv rubriky: Zvyky

Pro ty, kteří zápasí se životem

Na Twitteru jsem narazil na člověka, který se trápil tím, že nemá dost přátel, rodiny, motivace, sebevědomí a odvahy.

Soucítím s ním, protože vím, jaké to je. Cítit se špatně, dole a nemít vůbec důvod pokračovat. Zažil jsem tenhle pocit už hodněkrát.

A tak píši tenhle post i pro něj a pro všechny, kteří to zažívají.

Bojujete a možná se i trápíte. A to je těžké. Člověk může mít pocit beznaděje, samoty a bezmoci.

Je to opravdové a bolestivé. Ale jak se z toho dostat, když člověk nemá absolutní motivaci ke změně? Jak si udělat přátele, kteří vám pomohou, když nemáte sebevědomí a nevěříte si?

Je mi líto, že trpíte a bojujete. A vězte, že když se cítíte osaměle, nejste sami. Já na vás myslím a jsem s vámi. Jsem s vámi propojen, protože to sám znám a zažil jsem to. Sdíleli jsme bolest, beznaděj a osamocenost.

A nejsem to jenom já. Každý člověk tohle někdy cítil, bolest, beznaděj a samotu. Všechny nás to spojuje. Cítíme se sami, a to je právě ten okamžik, který nás spojuje.

Pocit samoty, odpojení od ostatních je iluze. Vím, že jde o iluzi, která se zdá být opravdová. Ale není.

Zamyslete se. Podporují vás milióny, ne-li miliardy lidí. Používáte elektřinu, kterou zajišťují elektrické společnosti s tisíci zaměstnanci, kteří pro vás pracují. Pijete vodu, kterou vám zajišťují další tisíce lidí. Jíte jídlo, které vypěstovaly a sklidily tisíce lidí. A přivezly vám je na silnicích, které postavily tisíce lidí. V autech (na lodích, náklaďácích, v letadlech), které také postavily tisíce lidí. Nosíte oblečení, používáte technologie, sedíte na nábytku, všechno postavené a přivezené k vám díky tisícům lidí. Všechny tyhle tisíce a tisíce lidí jsou samy podporovány tisíci lidmi.

Podporují vás milióny lidí a tyto milióny podporují další milióny. Celý svět podporuje sám sebe. Stali jsme se lidmi, kterými jsme jenom díky podpoře ostatních. Sdílíme nápady, učíme se jeden od druhého, jeden druhému sloužíme.

Věřím tomu, že to je zázrak. Jsme podporování zázračnými propojeními jeden k druhému. Cítíme se sami, ale je to iluze.

Způsob, jak se z boje a bolesti dostat, je otočit se k nim zády a podívat se kolem sebe. Kdo další okolo vás trpí? Jak jim můžete pomoci? Jak jejich bolest můžete zmírnit, jakkoli?

Tím, že se otočíte ven, k bolesti ostatních, můžete naplnit svoje srdce láskou a přát jim jenom to nejlepší. Tím, že se jim otevřeme, naplníme svoje srdce láskou. Myslím si, že to je také zázračné.

Nemohu vás zbavit bolesti, ale mohu vám nabídnout 2 zázraky. Lásku, která přijde, když se otočíte k ostatním lidem, a spojení, které máme s druhými na téhle planetě. Cítím, že jsme spolu propojeni a moje srdce je plné lásky. K vám.

Jak si rychle pomoci

1. Poděkujte všemu a všem, i těm, kteří vám ubližují a jsou na vás zlí.
2. Zeptejte se, jak můžete využít dnešní den.
3. Podívejte se na tenhle okamžik jako na ten nejdůležitější na světě. Nečekejte na to, až budete šťastní.
4. Dělejte vše z lásky k druhým a sobě.
5. Dobré návyky získáte postupnými kroky. Nebojte se požádat o pomoc.
6. Cestujte nalehko, neberte si sebou tolik strachů.
7. Překonejte prokrastinaci tím, že se zaměříte na jeden úkol, neutíkejte od nepříjemného.
8. Dělejte jednu věc po druhé.
9. Nekoukejte na nekomfort jako na velký problém.
10. Zeptejte se sami sebe, jak nejlépe chcete prožít něco tak vzácného, jako je váš vlastní život.

Jak najít motivaci k plnění důležitých, ale ne akutních úkolů

Mám kamaráda, který je OSVČ, má vlastní firmu a vede se mu dobře. Až na to, že se mu často stává, že prokrastinuje, když jde o splnění důležitého úkolu jako je například psaní.

Ne, nemluvím sám o sobě, i když někdy dělám to samé, abych byl upřímný.

Myslím, že to děláme všichni. Víme, že bychom se měli pustit do něčeho důležitého pro svoji kariéru, osobní život nebo byznys, ale místo toho stejně radši lelkujeme. Koukáme se na e-maily, odpovídáme na zprávy, čteme noviny nebo hledáme jiné zajímavé věci k přečtení.

Naším problémem není, že by byly důležité úkoly těžké. Problém je, že nejsme dost motivovaní. A tak prokrastinujeme.

Je těžší se namotivovat, když máte vlastní firmu nebo když vám nikdo nedýchá za krkem. Ke všemu když je před vámi celý svět plný fascinujících věcí na internetu, nebo jinde okolo vás. Co v takovém případě dělat?

Navrhuji tohle:

1. Uvědomte si, na čem záleží. Pokud chcete například něco napsat, proč je to pro vás důležité? Co na psaní milujete? Můj kamarád má třeba rád, když může druhé učit, co se sám naučil, a pak čte komentáře lidí, kterým pomohl. Přináší mu to radost. A to je úžasné. Dnes je tak snadné nechat si ujít hlubší prožitek a nechat se strhnout pracovním dnem.

2. Připomínejte si, jak moc to milujete. Někdy si můžeme důležité úkoly opravdu užívat. Ano. Často je na nich něco, kvůli čemu se na ně netěšíte. Možná se u toho budete muset více soustředit, nebo to zabere víc času, ale má to světlou stránku. Psaní může být také skvělý způsob, jak si odpočinout po namáhavém dni. Způsob, jak se propojit s tím, co je pro vás důležité. Možná je to skvělá šance, jak se vyjádřit, když normálně nemůžete.

3. Mluvte o tom s někým. Když mi o tom kamarád řekl a musel odpovědět na pár mých otázek, najednou našel opět motivaci, aby začal psát. Nebylo to v ničem, co bych udělal. Myslím si ale, že když o tom s někým promluvíte, tak vynesete problém na světlo. Ten se pak už nezdá tak velký a nemá nad námi takovou moc.

Ptejte se sami sebe, co vás drží zpátky. Když zjistíte, že prokrastinujete, tak se zastavte a zeptejte se: “Co mi brání v tom, abych psal/a? (nebo od jakéhokoli jiného úkolu, který máte). Buďte upřímní. Někdy máte pocit, že nemáte čas, ale pravdou je, že ho máte dost.

Někdy nevíte, jak se úkolu zhostit. V tom případě se můžete někoho zeptat, nebo si to najít na internetu. A někdy se to prostě zdá těžké nebo nepříjemné. V tom případě vám navrhuji, abyste udělali tři kroky, které jsem popsal výše. Obvykle vám ale nic v cestě nestojí. Nic vám nebrání v tom, abyste dělali důležitou, zábavnou a smysluplnou práci. Tak jděte na to!

Není jednodušší úkol než žádný úkol

„ Pamatujte, že není rychlejší kód než žádný kód.“ – Taligentův průvodce programováním

Jaký je nejrychlejší způsob, jak se zbavit úkolu na vašem úkolníčku?
Prostě ho smažte nebo ho tam vůbec nedávejte.

Když čteme články a knihy o produktivitě, o tom, jak věci dokončit a být efektivní, není to proto, že chceme být supervýkonní a rychlí jako Gonzales.

Chceme prostě dokončit něco úžasného.

To je dobře. Musíme si ale pamatovat jedno: nebuďme produktivní, protože chceme být produktivní. Soustřeďme se jenom na to, co je potřeba (nebo lépe: na to, co máme rádi).

Nejlepší způsob, jak se tam dostat, je dělat věci co nejjednodušeji. Kolik kroků je k tomu potřeba? Jak se můžete zbavit těžké práce, věcí, co nás rozptylují, a nekonečných mítinků nebo nepotřebných úkolů?

Prostě je vynechte.

Vyškrtněte je ze svého seznamu nebo je tam vůbec nedávejte. Udělejte si u každého úkolu malý test: Je to opravdu potřeba? Budu se pak cítit skvěle, až to dodělám?

Nejlepší často totiž bývá úkoly vůbec nedělat.

Nejlevnější, nejrychlejší a nejspolehlivější části počítačového systému jsou ty, které v něm nejsou.“ – Gordon Bell

Zrychlené myšlení

Běžně jsem v pracovním módu, který vypadá nějak takto:

  • projedu si svoje e-maily a vyřídím je, co nejrychleji to jde
  • pak si otevřu dokument a něco píšu
  • rychle překliknu na některou z mých oblíbených stránek, abych se podíval na zajímavé nebo užitečné články
  • pak se vrátím k psaní
  • pak něco poklidím
  • pak jdu zase psát

Problémem je, že moje hlava je pořád v jiném módu než v psacím. Je ve zrychleném režimu psaní e-mailů, rychlého rozhodování a odpovědí.

V tomhle rychlém procesu mívám problém i se psaním delších e-mailů. Jsou to přesně ty, které mi nějakou dobu leží ve schránce, protože moje myšlenky jsou ve zrychleném režimu prakticky vždycky, když e-maily vyřizuju.

Psaní nebo jakákoli tvorba jsou ve zrychleném režimu prakticky nemožné. Člověk musí překliknout do pomalejšího režimu. Jinak prostě přeskočíte ze psaní na něco svižnějšího anebo se necháte úplně rozptýlit.

Složitější rozhodování, kdy musíte zvažovat možnosti a udělat správné rozhodnutí, je ve zrychleném režimu prakticky nemožné. A tak rozhodnutí odložíte na potom i když může zabrat třeba jenom pár minut.

Jakýkoliv úkol, který není o rychlém kliknutí, se také přesune na potom. Ve zrychleném režimu na to prostě nemáte ani těch pět minut. Jste přeci „busy“!

Nemůžete cvičit nebo meditovat, protože to zabere více jak minutu. Potřebujete víc času.

Můžete ale koukat na televizi, ta je tomu přizpůsobená. Neustále přepíná různé podněty. Nebudete ale chtít koukat na pomalý film, který vyžaduje vaši pozornost a zamyšlení na několik minut.

Zrychlený režim vede k neustálému překlikávání a zaneprázdněnosti. Vede k přepracování – protože kdy je čas vypnout? Vede k vyčerpání, protože si nikdy neoddychnete.

Naučte se rozpoznat, kdy jste ve zrychleném režimu, a procvičujte přepínání mezi rychlým a pomalým. Je to zásadní pro to, abyste byli schopni dlouhodobě vydržet u věcí, které jsou pro vás důležité.

Jak se zbavit prokrastinace

Jedním z nejhorších problémů, kterým čelíme, když si vytváříme nový návyk, je prokrastinace.

Děláme to všichni: snažíme se meditovat, cvičit nebo si čistit pravidelně zuby nití, ale jsme unavení a busy. A tak to odložíme a pak zase a zase. A brzy je po návyku.

Je jednodušší návyk odložit, než to prostě udělat, že? Ale jaké je řešení?

Před pár dny jsem se šel projít s mojí mámou Shannon. Jak jsme tak šli, mluvili jsme o návycích. Shannon se prostě umí naučit nový návyk, když ví, že to pro ni bude dobré. Když zjistí, že potřebuje začít brát vitamíny každý den, cvičit na válečku nebo denně chodit, prostě to udělá. Žádný povyk, žádný problém. Má to tak se vším. S penězi, úkoly do práce nebo s guampedií.

A jaké je její tajemství? Ptal jsem se jí, dokud jsem nedostal odpověď.

Já: Většina lidí návyk vynechá, když je unavená nebo vystresovaná. Ale ty ne. Jak to?
Shannon: Jenom si řeknu: „Nejdeš do toho pořádně. Bude to trvat jenom 2 minuty. Prostě to udělej.“
Já: Co myslíš tím: „Nejdeš do toho pořádně?“
Shannon: Vím, co se stane, když člověk sklouzne a návyk neudělá. Zažila jsem to. Tak se zkrátka rozhodnu, že do toho nespadnu. Nový návyk bude trvat jenom 2 minutky, tak je lepší to udělat hned.
Já: Takže jsi zažila, jaké to je, když člověk návyk neudělá, a víš, co se pak stane.
Shannon: Jo. I když jde jenom o čištění zubů nití, tak mi dojde, jak se mi budou kazit, když to neudělám. Jak to bude u zubaře bolet a kolik mě to bude stát. Dojde mi, že je lepší se o zuby postarat teď, než se pak potýkat s problémy.

Ukázalo se, že si Shannon vždycky představí následky toho, když bude líná a návyk neudělá (nebo už následky zná). Pokud jde o nezdravé jídlo, už viděla důsledky cukrovky u svých známých, kteří to zažili.

To je schopnost, kterou má hodně úspěšných lidí, které znám, především ti, co mají dobré návyky ohledně zdraví, produktivity a peněz. Prostě to funguje.

Takže to shrneme: tady je Shannonina metoda:

  1. Uvědomte si, že je potřeba udělat malý krok k tomu, abyste se o sebe starali (malý krok pro zdraví, práci, peníze, atd…).
  2. Zjistěte, kdy máte co udělat a když přijde čas, udělejte to.
  3. Jakmile chcete návyk vynechat, protože jste unavení, máte toho moc nebo jste ve stresu, vzpomeňte si, kam sklouzáváte. Představte si následky svého jednání. Nejenom teď, ale i do budoucna. Víte, co se děje lidem, kteří tenhle návyk nemají.
  4. Řekněte si, že je lepší to udělat teď, než pak trpět, když dojde na důsledky. Jde o pár minut ne tak těžké práce versus nepříjemné a často trvalé následky v budoucnu.
  5. A pak řekněte: „Nejdeš do toho pořádně. Bude to trvat jenom 2 minuty. Prostě to udělej.“

Nech vše dýchat

Právě teď jak sedíte a čtete tyto řádky, tak dýcháte. Zkuste se na chvíli zastavit a na dech se zaměřit.

Můžete ho kontrolovat, můžete s ním dělat, co chcete nebo prostě jenom dýchat.

Je v tom určitý klid, aniž byste se o něj museli jakkoli snažit. Představte si, že dýcháte i rukama. Nechte je položené, nehýbejte s nimi. Jen je nechte se nadechnout.

Podívejte se kolem sebe. Co je kolem vás v místnosti? Koukněte se na každou věc a nechte ji dýchat.

Nechte dýchat i lidi okolo vás. V místnosti, budově, sousedství. Představte si je v mysli a dovolte jim to.

Když to uděláte, necháte je být, jak jsou. Nemusíte je měnit, kontrolovat, vylepšovat. Necháte je dýchat v klidu a přijmete je. Můžete se tomu i pousmát. Nechte během svého dne vše dýchat. Dýchejte i vy.

Nemusíte nic dělat. Neočekáváte nic od nikoho. Nechte lidi přijít, jak budou přicházet, nechte je odejít, když budou chtít jít pryč.

Oceňte vše a všechny (zázraky existence), jak jsou, a že lehce dýchají vzduch na tomhle světě. A usmějte se tomuhle výrazu lásky.

Otázka priorit

Která z věcí, na kterých právě děláte nebo na kterých dělat chcete, je ta naprosto nejdůležitější? Co je vaše priorita?

Zeptám se vás na dvě otázky:

1. Jakmile začnete pracovat, je první věc na vašem listu ten nejdůležitější úkol dne? A když ne, kdy během dne se jí věnujete?

2. Kolik pracovního času dáte svým prioritám?

Co když vaše práce a čas, který jí věnujete, nejde ruku v ruce s vašimi prioritami? Jak to můžete změnit?

Stejně důležité je ptát se i na to, co děláte ve volném čase. Jaká činnost je v tu chvíli nejdůležitější? Věnujete se jí, když máte relax? Kolik času jí dáváte?

Někdy stojí za to se zastavit a na tyto otázky se zeptat. Jednou týdně nebo aspoň jednou měsíčně. A pak jít do akce a svoje sny a cíle spojit s tím, co děláme.

Buďte ve formě!

Jsem velkým fanouškem výzev.

Už jsem je použil na to, abych byl zdravější nebo abych cvičil. Například:

  • Kliky s mojí ženou a dětmi
  • S kamarádem jsme dělali kliky s výskokem
  • Cvičení ve skupině
  • Posilování a diety s mojí ženou (Odměnili jsme se, když jsme vydrželi.)
  • Výzvy ohledně změny jídelníčku

Bylo jich hodně. A vždycky mě namotivovaly, abych zvedl zadek a šel do akce.

Někdy je to přesně to, co potřebujete, abyste prostě šli.

A tak mám výzvu pro vás všechny, která vám pomůže i přes počáteční nechuť. Jste připraveni?

Tady je:

1. Zařekněte se, že budete cvičit jen 5-10 minut denně (ze začátku) po 6 týdnů. Opravdu si dejte v hlavě závazek.

2. Řekněte o tom někomu nebo rovnou několika lidem.

3. Dělejte to 10 minut denně, buďte u toho přítomní a užívejte si cvičení s vděčností.

4. Pište si jednoduché zápisky o každém cvičení každý den.

5. Na konci týdne si napište 5-10 vět o tom, jak týden probíhal, a projděte si úspěchy a neúspěchy. Někomu to dejte přečíst. (Pošlete e-mailem, atd…)

6. Pokud se vám první týden dařilo, zvyšte čas o 2 minuty a dodržujte ho tak další týden. Pokud se vám v prvním týdnu nedařilo, čas nechte stejný nebo dokonce minutu či dvě uberte.

Takže si uděláte závazek a také o něm řeknete ostatním. Držíte se krátkých cvičení každý den po šest týdnů a vedete si o něm krátký deníček. Budete po šesti týdnech super fit? No, rozhodně víc, než jste teď. A bude to ještě lepší, když budete cvičit dlouhodobě.

Vy to zvládnete!

Tipy, jak na výzvy:

Váš úspěch mě zajímá, ale je pravdou, že většina lidí ve svých výzvách selže. Vy ale ne, vy jste teď díky mým návodům chytřejší.

A tady mám pro vás taktiky, které fungují mně:

1. Dělejte každý den méně, než si myslíte, že zvládnete. Většina lidí je až moc ambiciózní a pak vyhoří. Měli byste s energií šetřit a dát si laťku trochu níž. Alespoň ze začátku.

2. Vytvořte si poznámky. Ať už v digitální podobě nebo psané. Na vašem telefonu, na papírku, zkrátka někde, kde vám neuniknou. Nechcete přeci zapomenout!

3. Udělejte z každého cvičení radostnou meditaci. Buďte ohledně toho uvědomělí, soustřeďte se na vděk za všechny, kdo mohou cvičit. Udělejte z každého cvičení odměnu.

4. Ať je to legrace. Cvičení může být sport, který milujete, může to být procházka nebo běh s někým, s kým rádi trávíte čas nebo můžete jít do fitness výzvy, jako je Fitbit či jiné aplikace.

5. Přehled jednou týdně je tu proto, abyste mohli poupravovat situaci. Po cestě narazíte na spoustu překážek a přehled je způsob, jak se podívat na to, co jste udělali správně, co se vám dostalo pod nohy a co je potřeba změnit.

6. Vytvořte si upomínku, která vám bude každý týden vyjíždět.

7. Pokud jeden den vynecháte, nepeskujte se. To se stane. Nejvíc lidí to vzdá právě v tuhle chvíli. Buďte místo toho člověk, který se prostě hodí zpátky na kolej, ať už se děje cokoli.

3 kroky, jak mít neustále čistý stůl

Kdysi dávno byl můj stůl plný věcí, na kterých jsem pracoval. A ještě nespočtu těch, na kterých jsem nehnul ani prstem: poznámek, odkazů, telefonních čísel, nevyplněných papírů a hald papírů, na kterých jsem chtěl dělat později. Nestíhal jsem to zorganizovat, a když už se mi to uklidit povedlo, za chvíli tam byl zase binec.

Dneska je všechno jinak. Můj stůl je vždycky prázdný, kromě jedné věci, na které zrovna dělám, a možná tam mám i notebook a pero, abych si mohl dělat poznámky, psát nápady a úkoly, které přijdou. Je to osvobozující. Uklidňuje mě to.

Nestresuji se a nemám pocit chaosu. Každopádně je díky tomu jednodušší cokoli najít a jsem daleko efektivnější a produktivnější. Jak jsem se to naučil? No, nebylo to jednoduché. Zdokonaloval jsem se roky, ale základní kroky jsem vám vypsal. Důležité je si zapamatovat, že musíte mít systém a musíte se naučit se jím řídit. Jinak můžete uklízet, jak chcete, ale brzy budete mít zase nepořádek.

A tady je:

1. Vezměte vše ze svého stolu a šuplíků a dejte to na jednu velkou hromadu. Odteď musíte vše roztřídit.

2. Udělejte to odshora dolů. Nikdy netřiďte dvakrát, nepřeskakujte jediný kousek papíru, nikdy nevracejte nic zpátky na hromádku. Udělejte, co je potřeba, a pak pokračujte s něčím jiným. Možnosti: vyhoďte to, někomu to dejte, uložte to do šanonu, zpracujte to nebo si to dejte na seznam toho, co uděláte později. Udělejte to podle důležitosti. Udělejte to hned, pokud to zabere 2 minuty nebo méně. Pokud to trvá déle a nemůžete to vyhodit, oddelegovat nebo uložit, napište si, že to uděláte později.

3. Opakujte to aspoň jednou denně, aby byl váš stůl vždy čistý. Nejlepší je na konci dne, ale já mám tendence i vícekrát denně. Jakmile se zbavíte hromádky, váš stůl je čistý. Vyhodili jste, založili nebo uložili vše tam, kam patří (ne na váš stůl nebo do šuplíku). Nechte to tak. Musíte se řídit systémem, který jsem vám právě popsal: vždy si vše dejte na jednu hromadu nebo do jednoho šanonu a pak si k tomu sedněte a vše roztřiďte. Pokud máte papír, kde je úkol ke splnění, dejte si ho do šanonu akce. Musíte ho ale denně kontrolovat a úkoly plnit.

Je to až tak jednoduché. Máte na stole telefonní číslo? Nenechávejte ho tam ležet. Uložte si ho do kontaktů. Potřebujete na něčem pracovat později? Nenechávejte papíry na stole. Dejte si je do šanonu akce a napište si do úkolníčku, co je potřeba. Vše ostatní vyhoďte, zadejte někomu jinému nebo uložte do šanonu.

To, že necháte na stole věci a papíry, je prokrastinace (jako člověk, co sám prokrastinuje, to moc dobře znám). Jakmile to odložíte na později, budou se vám věci na stole kupit. Vyřiďte je ihned, rozhodněte se a jděte do akce.

To, co jsem popsal, je dobrý návyk, ale chce to se ho naučit. Nepůjde vám to hned na 100%. Jen si to uvědomte a udělejte úkol hned. Brzy z toho bude návyk, který bude těžké zlomit. A věřte mi, jakmile budete zvyklí na čistý stůl, nebudete se svého návyku chtít zbavit.