Jak šetřit peníze

Myslím, že jsem docela skromný. Nebylo to tak vždy a zabralo to roky postupného zjednodušování a škrtání maličkostí. A i když je stále mnoho věcí, na kterých bych mohl ušetřit, jsem pyšný, kam jsem již došel.

Zde je můj postup, jak šetřit peníze:

1) Sám se stříhám. Za dvacet dolarů jsem koupil strojek, který vydrží asi rok. Za stejných dvacet dolarů jsem se dřív nechával stříhat každý měsíc (včetně spropitného, bez peněz za benzín a času u holiče stráveného). Takže šetřím za jedenáct návštěv holiče ročně. Stejně to dělají moji tři synové, což ušetří dalších 36 stříhání (10 dolarů každé). Ročně ušetřím: 580 dolarů

2) Žádná kabelovka. Koukáme na DVD nebo čteme. Za DVD přesto příliš neutratím (nejspíš méně než většina lidí). Kabelovka stojí asi 65 dolarů měsíčně. Ročně ušetřím: 780 dolarů

3) Stal jsem se veganem. Jím hodně čerstvého ovoce a zeleniny, což je sice drahé, ale jíst by ji měl každý, nehledě na to, zda je vegan, vegetarián, nebo masožravec… proto tyto výdaje nepočítám. Skutečný rozdíl je mezi masem a bílkovinými náhražkami, které používám. Většina mých bílkovin je z tofu, jím ale také fazole a sójové proteiny, jako třeba falešné mleté hovězí nebo sójové burgery. Myslím si, že celkově ušetřím asi 2-3 dolary denně tím, že nejím maso. Ročně ušetřím: 900 dolarů

4) Nechodím do posilovny. Dříve jsem byl členem. Moc jsem tam nechodil, ale stejně jsem platil roční permanentku. Nyní cvičím hodně, ale pouze doma či venku – posiluji v obýváku a ven chodím běhat (brzy začnu ještě jezdit na kole a plavat). Ročně ušetřím: 420 dolarů

5) Do kina chodím pouze výjimečně. Dřív jsem chodil jednou týdně, někdy i častěji. Postupně jsem to omezil na jednou za čtrnáct dnů a nyní chodím méně než jednou za měsíc. Děti bereme do parku nebo jinam, dělat něco zábavnějšího a kreativnějšího. Ročně ušetřím: 780 dolarů

6) Přestal jsem kouřit. Kouřil jsem krabičku denně a k tomu si dával vodu, čaj nebo kávu. Vyšlo mě to zhruba na 5 dolarů denně. Ročně ušetřím: 1825 dolarů

7) Moc nepiju. Nikdy jsem nepil, možná na vysoké škole. Ale pro některé je popíjení největší výdaj. Jedno či dvě piva denně se načtou a já vám spočítám, kolik to je. Ročně ušetřím: 800 dolarů

8) Nechodím do společnosti. Nechodím do klubů, do divadla, na balet ani na operu. Prostě asi nejsem ten typ člověka. Ročně ušetřím: asi 500 dolarů

9) Starám se o své zdraví. Jak bylo řečeno, jsem vegan, běhám, přestal jsem pít i kouřit. Nemusím běhat po doktorech a když si tento životní styl udržím, pravděpodobnost, že dostanu nějakou obvyklou nemoc, je výrazně menší. Ročně ušetřím: asi 1200 dolarů

10) Nechodím nakupovat. Dříve jsme hodně chodili do nákupních center. Bylo to pohodlné, je tam spousta skvělých věcí k prohlížení a také obchody s občerstvením. Samotné občerstvení nás stálo 30 dolarů a pak jsme nakoupili věci za dalších 25-75 dolarů. Nyní tam, až na vyjímky, vůbec nechodím. Stejně to nesnáším. Pouze si skočím do Kmartu, když něco potřebuju, ale i tomu se snažím vyhnout. Ročně ušetřím: asi 2600 dolarů

11) Máme pouze jedno auto. Jsme rodina se šesti dětmi, fotbalovými tréninky, pěveckým sborem, školními povinnostmi, mnoha rodinnými sešlostmi, tréninky bojových umění či běhání a mnoha dalšími aktivitami. Ale máme pouze jedno auto. Chceme si koupit ojetou dodávku s lepší spotřebou a já začnu dojíždět alespoň párkrát týdně na kole. Ročně ušetřím: nevím, ale možná 5000 dolarů

Pozn. red.: k dnešnímu dni Leo auto nevlastní vůbec – prodal ho a chodí pěšky

12) Nosím si vlastní oběd. Kolegové si kupují každý den jídlo za 8-20 dolarů. Já si nosím, co doma zbyde, nebo sendvič s ovocem a preclíky. Cena je menší než 5 dolarů. Ročně ušetřím: 1800 dolarů

13) Žádné předplatné časopisů nebo novin. Nechával jsem si doručit noviny. Nyní je čtu online v práci. Také jsem měl předplacené 1-2 časopisy. I ty čtu na internetu. Ročně ušetřím: 360 dolarů

14) Nové oblečení kupuji jen výjimečně. Věci i boty nosím, dokud nejsou obnošené. Opravdu. Zeptejte se ženy a dětí. Ročně ušetřím: možná 400 dolarů

15) Necestuji. Rád bych. Až vyrovnám dluh a mé účty budou zdravé, tak budu. Ale nyní ne. Ostatní co znám, někam jedou alespoň jednou do roka. Ročně ušetřím: 1500 dolarů

16) Už žádné latté. Dával jsem si jedno každý den, někdy i dvě. Za cenu kolem 4 dolarů. Nyní si dělám vlastní kávu. Ročně ušetřím: cca 1000 dolarů

Je ještě pár malých věcí, které mi pomáhájí šetřit. Třeba kupování knih z druhé ruky, příprava vlastních jídel (stejně jako u zmíněných obědů), šetření energiemi, žádná mezistátní volání, omezení jídel ve fastfoodech, atd.

Odhadované úspory celkem: 20 445 dolarů

Pozn. red.: Leo Babauta počítá ušetřené peníze v dolarech. Zkusil jsem proto přepočítat, kolik by to zhruba bylo, vezmeme-li v úvahu rozdílnost českých cen a vyjádříme v korunách.

Částka, kterou lze ročně ušetřit je i tak značná – 271 148 Kč.

Teď, když na to koukám, si nejsem, jestli já, nebo někdo jiný skutečně utratí zmíněnou částku. Ale mnozí se jí jistě přibližují.

Můžete se na to dívat jakkoliv, ale já jsem na sebe pyšný. Myslíte, že vše co ušetřím, dávám na úspory?

Samozřejmě že ne. Jiné výdaje vzrostly, protože nyní máme šest dětí a náš příjem se dočasně snížil. Také splácíme dluhy, ale jakmile budou splaceny, dáme na úspory víc.

Rodinný den a Rodinné porady: rituály, které stmelí vaši rodinu

Minulý rok začala má rodina (žena, já a našich šest dětí) s nejlepší tradicí, kterou jsme kdy zavedli – každou sobotu pořádáme Rodinnou poradu a v neděli Rodinný den, díky čemuž jsme se velmi sblížili. Doporučuji to každé rodině bez ohledu na velikost.

Předtím, než jsme zavedli Rodinné dny, se naše víkendy skládaly z hraní fotbalu, procházek a mnoha dalších aktivit. Naše děti trávily noci u kamarádů nebo příbuzných, a bylo velice těžké najít alespoň chvíli, kterou bychom strávili jako rodina společně.

Poté ale nastal zlom: zavedli jsme Rodinný den, který je každou neděli a má jediné pravidlo – sobotu a páteční večery si může každý trávit po svém (děti přespávají u kamarádů, atd.), ale neděle se stala posvátnou. Je vyhrazena pouze pro nás, pro nás osm, pro naše společné aktivity.

Téměř současně s Rodinným dnem jsme zavedli také Rodinné porady, které se konají buď v sobotu, nebo v neděli ráno. Na těchto setkáních se všichni usadíme v obývacím pokoji, diskutujeme o rodinných záležitostech a plánujeme Rodinný den. Je to velmi zábavný a sbližující rituál, na který se vždy všichni těšíme. Nyní vám zkusím oba dva nápady popsat trochu blíže.

Rodinné porady

Většinou se scházíme v sobotu odpoledne v obývacím pokoji, vytáhneme rodinný zápisník, ve kterém jsou zaznamenána všechna naše setkání, a střídáme se o funkce Lídra a Tajemníka (ten zaznamenává do sešitu) – tyto funkce si předáváme každý týden, rodiče i děti (starší čtyř let).

  1. Lídr začne každou poradu komplimenty. Každý z nás řekne něco hezkého o jiném členovi rodiny. Je to příjemný způsob, jak ostatním ukázat, že si jich vážíme, a zároveň se zamyslet nad dobrými věcmi, které udělali.
  2. Následuje řešení problémů: Lídr se zeptá ostatních, zda mají nějaké problémy k diskuzi. Mohou to být věci od „Prkýnko na záchodě by se mělo dávat po použití dolů.“, přes „Jakým způsobem bychom mohli být o letošních Vánocích skromnější?“, až po „Měli bychom všichni dobrovolně pomáhat v domě pro sociálně slabé?“. Otázky jsou diskutovány všemi členy rodiny, což pomáhá řešit problémy, které se během týdne objevily.
  3. Třetí na řadě je Rodinný den – co chceme dělat? Každý podá svůj návrh a poté se snažíme přijmout takový, který vyhovuje všem (ne autoritativní rozhodnutí). To znamená, že všichni vysloví svůj názor a následně je sepíšeme tak, aby zbyly dvě až tři možnosti. Někdy se stane, že v Rodinný den uděláme vše, co sepíšeme. Ale všichni musí souhlasit – jakmile někdo nesouhlasí, musíme najít kompromis nebo alternativní řešení, které je přijatelné pro všechny.
  4. Poslední je zábava. Lídr vymyslí zábavnou aktivitu, kterou sezení ukončíme. Může to být cokoliv, např. střídání se v doplňování krátkého příběhu s následným přečtením vzniklé motanice, nebo závod přes překážkovou dráhu, hra na schovávanou, cokoliv vás napadne.

Rodinný den

V tento den jsme již vystřídali mnoho her a aktivit, ale ať děláme cokoliv, vždy si to společně užijeme. Naším posledním nápadem bylo zřízení kasičky, do které si každý Rodinný den ukládáme deset až dvacet dolarů. Pak je pouze na nás, zda-li peníze přes víkend utratíme, nebo ušetříme pro větší událost.

Zde je několik našich oblíbených aktivit:

  • Deskové hry: moc rádi hrajeme Risk, Sorry, Yahtzee, bingo nebo Clue.
  • Sporty: prostě jdeme ven a hrajeme fotbal, kickball atd.
  • Knihkupectví: velice rádi chodíme do místního knihkupectví (s knihami z druhé ruky)
  • Restaurace: zavedli jsme takovou věc – pokaždé jdeme do jiné restaurace a necháváme se překvapit rozmanitou kuchyní, místo abychom chodili pořád do té samé
  • Filmová noc: je příjemné půjčit si DVD a povečeřet u hezkého filmu
  • Večeře při západu slunce: připravíme, případně koupíme večeři, a jdeme se navečeřet na pláž, kde je západ slunce nejkrásnější
  • Kino: také chodíme do kina, ale spíš výjimečně, protože je drahé a náš nejmladší nevydrží tak dlouho v klidu
  • Aquapark: toto je nejdražší, ale zároveň nejoblíbenější varianta. Celý den strávíme u bazénů a domů přicházíme totálně vyčerpaní.

Ať už strávíte Rodinný den jakkoliv, zavedete-li jej do svého života, budete ho zbožňovat. Vyzkoušejte to!

Jak přijmout kritiku a neztratit tvář

Konvenční lidi přivádí porušování konvencí k zuřivosti, a to hlavně proto, že jej považují za kritiku jich samých.
– Bertrand Russell

Chcete-li dělat něco zajímavého, kritika je toho nevyhnutelnou součástí.

Budete kritizováni, jelikož budete dělat chyby, protože někteří budou žárlit a protože lidé mají rozdílné názory. Někteří vám rádi pomohou, jiní chtějí shodit každého, kdo dělá něco jinak.

Abyste úspěšně propluli mezi krami kritiky, je třeba rozpoznat, které jsou užitečné, a vyhýbat se těm, které nejsou.

A především, neztratit tvář.

Kritika na Zen Habits

Poté, co se Zen Habits začal stávat známějším – na konci prvního roku jsem měl 26 tisíc odběratelů – dostával jsem všechny druhy kritiky. Mnoho jí bylo od nových čtenářů, většinou byla neuvěřitelně pozitivní a povzbuzující, ale občas se objevil i nějaký ten kousavý komentář.

Naučil jsem se proto taktice, která funguje opravdu skvěle. Pokud byl komentář zlý, dal jsem si chvíli na uklidnění, a pak se sám sebe zeptal: “Může mít ten člověk pravdu (i přes jeho arogantní tón)?”

Následně jsem dotyčnému za kritiku poděkoval. Uznal jsem ji bez toho, abych se přehnaně bránil. Když jsem měl pocit, že jsem v právu, uvedl jsem své argumenty, byla-li kritika opodstatněná, přijal jsem ji a slíbil, že se zkusím zlepšit.

Mělo to překvapivý dopad: lidé většinou reagovali velmi pozitivně. Poděkovat za komentář a uznat argumenty je odzbrojující. Lidé zanechávající arogantní komentáře nečekají, že jim budete naslouchat, tím méně, že budete vděční a empatičtí. Poté, co jsem tak učinil, jsem se s mnoha kritiky spřátelil – nikdy jsem neviděl taktiku s lepšími výsledky.

Kritizován jsem byl také prostřednictvím cizích webů. Mojí obvyklou reakcí je zeptat se sám sebe (opět po vychladnutí): “Má ten člověk pravdu?” Pokud ano, zamyslím se, co můžu změnit. Když ne, jdu si dál svou cestou.

Naučil jsem se, že kritika je ve skutečnosti hrou. Mohu reagovat s hněvem, nechat se od své činnosti odradit, nebo se z kritiky poučit. Případně ji mohu nechat plavat, a jít si svou cestou. Já volím poslední dvě možnosti.

Jak na kritiku NEreagovat

Jestliže to kritice dovolíte, ráda vás znemožní. Lidi odrazuje čelit kritice a tak se raději vzdají. Dá se to pochopit, ale proč nechat někoho, kdo má zrovna špatný den (nebo měsíc), aby vás odradil od něčeho výjimečného. Co kdyby Shakespeare přestal psát, když se publikum poprvé ušklíblo nad jednou z jeho linií? Nebo kdyby se Gandhí vzdal jen kvůli tomu, že Britové nebyli z jeho aktivit zrovna nadšení?

Obvykle lidé na kritiku reagují hněvem. Mlátí kolem sebe, útočí, přehnaně se brání, jsou agresivní.

Jestli jste nečetli toto neslavně proslulé vlákno komentářů (anglicky), vřele doporučuji. Recenze knihy je v pořádku, ale komentáře napsané její autorkou, jsou prostě neuvěřitelné. Je to taková katastrofa, že se od toho lze jen těžko odtrhnout.

Je to ukázka, jak nereagovat na kritiku. Je to nejhorší způsob, který můžete zvolit. Pokud jste naštvaní, nemusíte hned ostatní posílat do řiti. Nemusíte je napadat, obviňovat za své chyby, odmítat, že byste nějaké chyby mohli udělat, a přilévat olej do ohně tím, že ke svým chybám přidáváte další. Bylo by mnohem lepší mlčet.

Dělejte výjimečné věci

Nenechte se kritikou od ničeho odradit. Řekne-li vám někdo, že vaše psaní nestojí za nic, pokračujte. Zlepšete se. Učte se od lidí, kteří to dělají dobře, pak na ně zapomeňte a dělejte to po svém – poslouchejte svůj vnitří hlas. Výsledek bude výjimečný svou upřímností, hledáním pravdy a osobitým názorem.

Nebojte se dělat velké věci. Podílejte se na světě, a přizpůsobte si ho tak, jak vám to vyhovuje.

Jděte ven a udělejte něco jinak. Nic nedělejte jen proto, že to dělají všichni ostatní. Zde je tajemství:

Zjistíte-li, že plavete s ostatními rybami, plujte na druhou stranu. Oni beztak nevědí, kam plují.

Dělejte něco výjimečného a sdílejte to se světem. Kritiky se sice nezbavíte, ale stejně je často jen pokusem shodit lidi, kteří dělají něco jinak. Nedovolte, aby vás zastavila.

Jak ji přijmout s elegancí

Než na kritiku zareagujete, uklidněte se. Vždycky. Odpovídat ve vzteku není dobrý nápad. Pro případ, že jsem to neřekl jasně: nikdy, fakt nikdy, neodpovídejte rozzuření.

Zeptejte se sami sebe, proč jste kritizováni. Snaží se vám dotyčný pomoci, udělat věci lepšími, varovat vás před možnými chybami nebo navrhnout pozitivní zlepšení? Je dotyčný rozladěný nebo má špatný den? Je arogantní, případně žárlivý? Má ke kritice důvod?

Bez ohledu na jeho pohnutky se sami sebe zeptejte, zda nemůže mít pravdu. Někdy ji opravdu má, a místo toho, aby vás kritika poškodila, pomůže vám ke zlepšení. Přiznejte, že v tom co děláte nejste perfektní (ačkoliv jste), ne vše děláte bezchybně, a chcete se zlepšit. I já dělám stále chyby, a mám hodně co zlepšovat.

Poděkujte osobě, která vás kritizuje. Někdy vám chce jen pomoci. To vyžaduje kuráž a je to velmi velkorysé. Buďte za to vděční. Dokonce i když se vám nesnaží pomoci, obětuje svůj čas, aby vám napsala – a věřte mi, zpětná vazba je vždy lepší než absolutní ticho. Vyprovokujete-li reakci, znamená to, že jste udělali něco zajímavého – a za to byste měli být vděční. Tak či onak, poděkování za kritiku povede k pozitivní změně.

Vždy odpovídejte racionálně a v klidu. Místo abyste se přehnaně bránili, buďte upřímní. Podělte se o své důvody, přijměte kritiku, pokud je oprávněná, a místo plamenné obrany vašich postupů, dospějte k rozumnému závěru.

Nebo zůstaňte mlčet. Pokud nemohu odpovědět v klidu, tak prostě neodpovím vůbec. Mlčení je mnohem lepší než vztek či nepřiměřená obrana.

Nenechte se odradit. S elegancí jste odpověděli, a nyní se můžete vrátit ke své skvělé práci.

Jen mrtvé ryby plavou s proudem.
– autor neznámý

Jak začít

“Existují jen dvě chyby, kterých se můžeme dopustit na cestě za pravdou… neujít celou cestu a vůbec nevyrazit.”
– Buddha

Jak začít s něčím novým?

Ať už chcete pravidleně cvičit, dokončit rozdělaný úkol, nebo od základu vybudovat nový byznys, otázka zní, jak začít?

Začátek je jedna z věcí, které nás nejvíce odrazují. Právě nechuť začít znemožňuje realizaci většiny úkolů a projektů.

Prokrastinace je odkládání startu. Svůj nový projekt dáte stranou, protože začít by bylo příliš těžké.

Jak jsem začal já

Když jsem se pustil do Zen Habits, neměl jsem tušení, jak začít. Podíval jsem se na ostatní blogy a bylo až zastrašující, kolik toho dokázali: měly stovky článků, tisíce čtenářů, úžasný design, vlastní doménu, nabízely mnoho služeb, ebooky, trička a další.

Všechno toto jsem udělat nemohl – měl jsem zaměstnání (dokonce dvě) a rodinu s šesti dětmi. Proto jsem se rozhodl udělat jedinou věc: náhodně jsem vybral jméno, které mi přišlo dobré, a založil účet na blogger.com.

Bylo to neuvěřitelně snadné a já se cítil skvěle.

Poté jsem udělal další krok: napsal jsem krátký článek o věcech, kterým jsem se zrovna věnoval. V podstatě takový deníkový zápisek. Poprvé jsem se ocitl v novém světě!

To byl můj začátek. Nebylo to náročné – ve skutečnosti to bylo tak snadné, že to nešlo zamítnout. Nakonec jsem udělal vše, co dělali ostatní, ale to přišlo až později. Nejdřív jsem udělal jedinou věc, až pak další.

Osvojení návyku

Jak začít? Někteří lidé nemají problém s návykem začít, ale je pro ně těžké si ho osvojit, jiní něco roky plánují, ale stále se nemohou dokopat k akci.

Tak či onak, je důležité začít co nejjednodušeji.

Umění začít je klíčem k osvojení návyku. Dokud nezačnete, nikdy nemůžete uspět. Takže začněte jednoduše. Chcete si zacvičit? Jen si vemte boty a vyjděte ze dveří. Stačí vám pouhých 5 minut.

Co když vás to začlo bavit a rádi byste udělali mnohem víc? Nedělejte. Začněte co nejjednodušeji. Proč? Protože osvojení je mnohem lehčí, jedná-li se o drobný návyk. Zkuste začít běhat 30 minut denně, a pak zkuste běhat 5 minut denně. Co vám vydrží déle? Odpověď je snadná: to jednodušší.

Pokud si chcete návyk osvojit, začnete tak jednoduše, že nemůžete selhat. Později ho můžete rozšiřovat až na požadovanou úroveň. Ale začněte jednoduše.

Start nového projektu

Konečně jste připraveni nasměrovat svou tvůrčí energii do nového projektu. Není to jen obyčejný pracovní projekt, ale takový, který je pro vás novou výzvou – takový, který odstartuje nový byznys, nový život, a zapíše vaše jméno do dějin této planety.

Ale vy ho odkládáte. Je třeba toho tolik udělat a jste vážně zaneprázdnění. Obáváte se začít.

Začněte nejjednodušeji, jak jen je to možné. Jak jednoduchým dokážete novým byznys udělat? Jak jednoduchý může být váš produkt? Udělejte to ještě jednodušší.

Zaměřte svůj nový projekt na jedinou věc. A pak z ní udělejte ještě méně. Samozřejmě, později můžete rozšiřovat a pár věcí přidat, ale když začínáte, dělejte tak málo, jak jen to je možné.

Jinak nebudete schopni začít… a v začátku se skrývá vše. Začátkem jsou tvořeny nové světy, započaty nové cesty a zrozen nový život.

“Jsou dva druhy lidí. Ti kteří dokončí, co začali, a ti ostatní.”
– Robert Byrne

Můj příběh

Mnoho mých čtenářů (tímto vítám i ty nové) se po přečtení některých mých článků o dosažení cílů, šetření peněz, cvičení či brzkém vstávání zajímá, jaká je vlastně má kvalifikace.

Má odpověď je, že žádnou formální kvalifikaci nemám. Nejsem žádný expert, doktor, ani trenér. Nevydělal jsem miliony dolarů a nejsem nejlepší světový atlet.

Jsem obyčejný chlápek, otec šesti dětí, manžel a spisovatel. Nicméně jsem toho za posledních pár let mnoho dokázal (též mnoho pokazil) a hodně se tím naučil.

V následujících odstavcích je uvedeno vše, co jsem dokázal od prosince 2005, kdy jsem ve svém životě začal dělat změny (bude to znít trochu jako vychloubání, tak mi, prosím, odpusťte).

  • Skončil s kouřením (18. listopadu 2005). Opravdu výrazná změna, která uvedla do pohybu všechny ostatní. Přestat s kouřením mne naučilo mnoho o změně návyků, plnění cílů a všech ostatních náležitostí, nezbytných k úspěchu. Již dříve jsem se pokusil přestat kouřit a selhal jsem. Když jsem tentokrát uspěl, zanalyzoval jsem to, poučil se a byl inspirován svým úspěchem. Pokud toho využijete, úspěch může plodit úspěch.
  • Stal se běžcem. Za účelem ulevit si od stresu jinak než kouřením jsem začal běhat. Nejprve jsem běhal okolo půl míle a býval velmi zadýchán. Postupně jsem tuto vzdálenost navyšoval a po měsíci jsem poprvé uběhl pět mil. Běhání mě natolik zaujalo, že jsem se rozhodl zkusit maraton.
  • Uběhl několik maratonů. Rok po té, co jsem začal běhat, jsem uběhl svůj první maraton. Sice ne nijak rychle, ale uběhl jsem ho. Byl to jeden z mých celoživotních cílů a jeho splnění byla jedna z nejlepších věcí, kterou jsem kdy dokázal. Doufám, že se ještě mnoha zúčastním a všem to doporučuji.
  • Začal brzy vstávat, tak abych mohl začlenit běhání do denního programu. Pustil jsem se do toho zlehka, a jakmile se mi podařilo vstát bez námahy, objevil jsem slasti spojené s tichými ranními hodinami. Během rána jsem udělal o mnoho víc – nikoliv povinností, ale práce na mých cílech.
  • Stal se organizovaným. Na počátku roku 2006 jsem se rozhodl vytvořit jednoduchý systém organizace. Naučil jsem se jak uspořádat své složky, zvládat papírování, být organizovaný v práci i doma. Nejsem dokonalý, ale jsem výrazně lepší než dříve.
  • Začal jíst zdravě. Jakožto běžec a člověk, jehož cílem je shodit pár kilo, jsem se rozhodl jíst zdravěji. Začal jsem omezováním nezdravých věcí, jako jsou smažená, slaná a sladká jídla. Jedl jsem dietnější věci jako drůbeží a ryby, více zeleniny, ovoce a cereálií. Cítil jsem se skvěle!
  • Stal se veganem. V srpnu 2006 jsem se rozhodl stát veganem. Nejdříve jsem přestal jíst maso a poté pomalu přešel na 99% veganskou dietu. Nepiji mléko, nejím vejce. Nyní jsem po většinu dní veganem, s výjimkou některých dní, kdy to mohu porušit a dát si buďto sýr, nebo něco jiného se stopami mléka. Jím zdravěji než kdy předtím.
  • Ztrojnásobil svůj příjem. Většinu roku 2005 jsem jsem byl na volné noze a nevydělával dost, abych uživil rodinu. Našel jsem si práci a zaroveň pokračoval na volné noze. Efektivně jsem tak zdvojnásobil svůj příspěvek do rodinného rozpočtu (přičemž jsem stále měl čas na cvičení a svou rodinu).
  • Napsal román. Účastnil jsem se konceptu NaNoWriMo 2006 a v listopadu 2006 sepsal román o 50 000 slovech. Vlastně ještě potřebuji dopsat závěr a celý ho zkontrolovat, ale dosažení mého cíle, padesáti tisíc slov, bylo prostě úžasné.
  • Převzal kontrolu nad svými financemi. Toto je samozřejmě spojené s navýšením příjmu, ale navíc jsem přestal žít od výplaty k výplatě a naučil se, jak dodržovat svůj rozpočet, utrácet méně, šetřit a splácet dluhy.
  • Začal ukládat peníze na nouzový účet. Jeden z nejchytřejších finančních kroků, který jsem kdy učinil. Pokud toto ještě neděláte, začněte hned dnes! Na mém nouzovém účtu je stále méně, než bych si představoval, ale alespoň tam něco je. Peníze na něj posílám pravidelně s každou výplatou a během pár měsíců tam bude již slušná částka, takže budu moc začít spořit na další věci.
  • Kompletně se zbavil dluhů. V roce 2006 jsem začal s menšími závazky, a do konce roku 2007 jsem splatil všechny dluhy. Bylo to úžasné! Nyní žiji bez dluhů.
  • Zjednodušil svůj život. Stal jsem se velmi skromným (ang.) a odstranil z života spoustu zbytečností. Sice krůček po krůčku, ale i tak jsem spokojen s jednoduchostí mého domu i zbytku života.
  • Vyčistil mailovou schránku a pracovní stůl a udržel je v tomto stavu. Moje mailová schránka je vždy prázdná a stejně tak i můj stůl. Je to nádherné.
  • Zhubnul. Shodil jsem 65 liber a cítím se lépe než kdy dřív.
  • Trénoval a dokončil několik krátkých triatlonů. Dělal jsem to pro zábavu, ne závodně, ale byl to záhul.
  • Začal dojíždět do práce na kole (ang.). Začal jsem před pár týdny a činím tak jednou až dvakrát do týdne. Doufám však, že to postupně navýším na čtyřikrát až pětkrát týdně. Šetřím za benzín, pomáhám přírodě, jsem skromný, zjednodušuji svůj život, skvěle si zacvičím a to vše v jednom.
  • Začal se Zen Habits a do roka z něj vytvořil top blog. Dnes má Zen Habits přes 200 tisíc odběratelů a byl dvakrát uveden mezi 25 top blogy časopisu Time Magazine.
  • Začal s druhým blogem Write to Done pro spisovatele a bloggery. Nyní má přes 20 tisíc odběratelů a řadí se mezi top 10 blogů pro spisovatele.
  • Napsal světový bestseller o produktivitě, Zen to Done. Knihu si koupili a stáhli desítky tisíc čtenářů.

    TIP redakce: V češtině vydalo pod názvem Zen a hotovo nakladatelství Jan Melvil Publishing

  • Napsal bestseller The Power of Less. Má kniha se zařadila mezi nejúspěšnější na Amazon.com a je k dispozici v knihkupectvích po celé světě.

    TIP redakce: Kniha vyšla v češtině pod názvem Síla jednoduchosti

  • Vytvořil třetí blog mnmlist o minimalismu, který má již více než 12 tisíc odběratelů.
  • Podruhé dokončil NaNoWriMo napsáním románu o 108 tisících slovech během 30 dní v listopadu 2009.
  • Rozloučil se s autem v létě 2010. V těchto dnech má rodina chodí pěšky, či používá MHD. Také začínáme s ježděním na kole.

Zní to, jako by toho bylo hodně, a podívám-li se na to s odstupem, tak opravdu je. Ale nepustil jsem se do všeho naráz. Jen díky zkušenostem z předchozích úspěchů, jsem byl schopen dosáhnout cílů, které jsem si předem stanovil. Měl jsem z toho úžasný pocit (a stále mám).

Nemám nárok tvrdit, že jsem perfektní. Stále něco kazím, což je na mém denním pořádku. Nicméně nedovolím, aby mne to zastavilo. Možná jsem dnes nebyl běhat. Ale to neznamená, že nepůjdu běhat zítra. Kouknu-li se na to z dlouhodobého hlediska, udělal jsem obrovský pokrok.

Jak jsem to všechno dokázal? Žádnými kouzelnými triky, ani příliš velkým odhodláním či obětováním se, ale jednoduchými metodami, o kterých mluvím na tomto blogu. Metodami, které stále zlepšuji a které nebudou dokonalé nejspíš nikdy.

Je to cesta bez cílové stanice, moji přátelé. Připojte se ke mně. Společně toho mnoho dosáhneme a cestou si užijeme spoustu zábavy.

9 rituálů přítomného bytí

“Usměj se, nadechni a zpomal.” – Thich Nhat Hanh, buddhistický mnich

Procházíte svým dnem, aniž byste žili naplno?

Já to tak dělal mnoho let. Bylo to, jako by mě život míjel a já čekal, až se něco stane. Vždy jsem se cítil, jako bych se připravoval na později.

Avšak dnešní den není přípravou na zítřek. Dnešní den je hlavní událostí.

Žít plně dneškem a odevzdat se přítomnému okamžiku… uvědomuji si, že je to jednodušší říct, než udělat – život v přítomnosti je návyk, jehož osvojení není jednoduché. Rozhodl jsem se proto podělit o několik mých oblíbených rituálů, které vám pomohou užít si každý moment.

Nemusíte dělat vše. Vyberte si několik z nich a vyzkoušejte, zda udělají váš den lepším.

Rituály přítomného bytí

Rituál není o tom, dělat věci bezmyšlenkovitě. Je to způsob, jak do svého života přinést něco dobrého. Provádíte-li rituál vědomě, pomůže vám žít v přítomnosti. Provádíte-li ho bezmyšlenkovitě, je k ničemu.

Zde je několik mých oblíbených rituálů:

  1. Ráno chvíli poseďte. Když vstanete, v tichu brzkého rána, možná za zvuku vařící se kávy, si vemte malý polštářek a sedněte si na zem. Já často tuto chvíli využívám k protahování, protože má ohebnost není zrovna nejlepší. Uvědomuji si každý sval v těle a je to, jako bych se pomalu probouzel do nového dne. Dále jen tak sedím a soustředím se na své dýchání, nádech a výdech. Jedná-li se o meditaci, jsem naprostý začátečník, ale svůj den vždy zahajuji tímto rituálem.
  2. Vyčistěte si zuby. Předpokládám, že zuby si čistíme všichni, ale často to děláme nevědomě, zatímco přemýšlíme o jiných věcech. Zkuste se na čištění zubů plně soustředit, vnímejte každou mezeru, každý zub z jedné strany úst až na druhou. Odvedete lepší práci a pomůže vám to uvědomit si, kolik toho děláte na autopilota.
  3. Soustřeďte se na jídlo. Vypněte televizi, odložte notebook a telefon, pryč dejte dokonce i knihu či noviny. Pokud jíte s některou z těchto věcí (většina lidí to dělá), jídlo se bez nich bude zdát nudné. A přesto, dokud to neuděláte, nedokážete jídlo pořádně ocenit. Rád se soustředím na své ovesné vločky (s ořechy a bobulemi – viz moje dieta), vnímajíce každé sousto. Dělá to jídlo chutnějším, a já jím dlouho a s vděkem.
  4. Umyjte nádobí. Když dojíte, umyjte po sobě nádobí. Věnujte plnou pozornost umývání, vodě a pěně.
  5. Pijte čaj. Na čajovém obřadu je cosi starobylého – a když pijete čaj s plným vědomím, spojíte se s miliony dalších, kteří tak činili v průběhu staletí.
  6. Choďte pomalu. Mám rád udělat si přestávku a jít se chvíli projít. Jděte pomalu, vnímejte každý svůj krok. Věnujte pozornost svému dechu, všemu okolo vás, zvukům, světlům, jednotlivým předmětům…
  7. Najděte klid k četbě. Vyhraďte si tichou chvilku (pro mě jsou skvělá rána a večery) a místo na čtení dobrého románu. Nemějte poblíž žádnou televizi ani počítač, a plně se ponořte do fiktivního světa. Může se zdát protikladné přenést svou mysl z přítomnosti do dění v knize, ale je to skvělý trénink soustředění. Dobrý román navíc miluji jako máloco jiného.
  8. Buďte vděční. Každý den najděte někoho, na kom vám záleží a místo vnímání tak, jako ho vnímáte obvykle, se na něj opravdu podívejte. Uvědomte si, co pro vás znamená, a buďte vděční za jeho existenci. Pokud mu chcete udělat radost, svěřte se, jak vděční za něj jste.
  9. Pracujte soustředěně. Začněte pracovní den výběrem jedné věci, která vaši práci posune o kus dál, a vše ostatní hoďte za hlavu. Pracujte jen na tomto úkolu, a nepřebíhejte k jiným, dokud nebude hotový. Dělat jednu věc v jednu chvíli je skvělý způsob, jak nalézt koncentraci.

Tyto rituály nejsou jedinou chvílí, kdy se můžete soustředit na přítomnost, ale skvěle vám život v přítomnosti připomenou. Vyzkoušejte některé z nich a prožijte, díky nim, dnešní den naplno.

Nejlepší lék na nespavost

Mnoho let jsem měl mírné až střední potíže s nespavostí. Často jsem byl dlouho vzhůru, sledoval přiblblou televizi a jedl nezdravé jídlo. Bez ohledu na to, jak jsem byl unavený, jsem nemohl usnout.

Je to úmorné. Přes den chodíte jak zombie a nejste schopni správně fungovat. Zoufale se snažíte usnout, ale nic nefunguje. Po prášcích na spaní si připadáte zdrogovaní.

Mým prvním jednoduchým lékem byl běh. Zkusil jsem kvůli běhu vstát každý den o 15 minut dřív. Běhání mě velmi unavilo a přitom jsem měl před sebou stále celý den. Když jsem si lehnul večer do postele, byl jsem tak vyčerpán, že jsem usnul okamžitě. Dostatek pohybu je skvělý lék na nespavost.

Nedávno jsem opět pocítil mírnou nespavost, a tak jsem znovuobjevil trik, který jsem se naučil před několika lety. Je tak jednoduchý, až se zdá, že nemůže fungovat. Ale funguje spolehlivě.

Nejlepší lék proti nespavosti: pohodlně se uložte, zavřete oči a poté si co nejdetailněji přehrávejte v hlavě celý svůj den od chvíle, kdy jste se vzbudili. Začněte okamžikem, kdy jste otevřeli oči, a uvědomte si každý svůj pohyb – vstali jste z postele, udělali si kávu, šli do koupelny, umyli si ruce, nebo cokoliv jiného. Nezkracujte to – nevynechte vůbec nic.

Opravdu to funguje. Nikdy jsem ve svých představách nedošel k dopoledni – vždy jsem nevyhnutelně usnul. Je to mnohem lepší než počítání oveček (zkoušel jsem) a dokonce lepší než meditace (prováděl jsem také). Zkuste to, a bude-li to fungovat, oceňte mě ve svých snech.

Drobné návyky

“Vskutku mocná je vláda zvyku.” – Publilius Syrus

Je neuvěřitelné, jaký může drobná věc způsobit rozdíl. Začít svůj den v klidu s šálkem čaje může změnit celý váš den. Uklizení stolu může udělat pracovní den úžasným. Úsměv milovaného člověka může změnit svět.

Jsou-li tyto drobné věci opakovány denně, a stane-li se z nich návyk, jejich přínos vzroste ne dvojnásobně, ale exponenciálně.

Drobné návyky mohou změnit život.

Návyky měnící svět jsou pro každého jiné, já se však podělím o pár mých, a přidám také tipy k jejich osvojení.

Mé drobné návyky

Mám jich mnoho, ale toto je hrstka nejoblíbenějších:

  • Vstupní rituál. Kdykoliv přijdu domů, nejdříve odložím věci. Mám určené místo pro klíče, peníze/karty (nepoužívám peněženku), telefon a drobáky. Vše ostatní buď vyhodím, nebo dám tam, kam patří. Pokud přinesu něco jako potraviny nebo knihy z knihovny, ihned je uklidím. Toto je důležitý drobný rituál, protože i lidem, kteří zjednodušili svůj domov, se časem mohou věci opět nahromadit – a začíná to tím, co přinesete domů. Je k ničemu zjednodušovat a organizovat své prostředí, jste-li nepořádní pokaždé, když se do něj vrátíte.
  • Úklid oblečení. Je to tak jednoduché, ale když se svlékám, dám oblečení buď do koše na prádlo, nebo ho složím do skříně. Ostatní ho často přehazují přes židle, hází na zem či na postel, a pozdější uklízení se stává noční můrou. Tím, že to udělám hned, zůstávají věci uspořádané a já se nemusím pozdějšího úklidu obávat.
  • Mytí nádobí. Když dojím, umyji použité nádobí ve dřezu. Žádný nepořádek k pozdějšímu úklidu.
  • Příprava jídla předem. Toto je důležité, snažím-li se dodržet svůj stravovací plán (ang.). Vaření vlastních jídel je nejzdravější (a nejhospodárnější) volba, ale máte-li vařit třikrát až šestkrát denně, je to příliš nešikovné a pravděpodobně to vzdáte. Proto připravuji jídlo ve větším množství (na 3-6 dní dopředu), a jím to samé celý týden. Není to těžší než vaření menších jídel. Dělám jen jídla, která zbožňuji, takže se jich nepřejím. Navíc je tak opravdu jednoduché dodržet můj stravovací plán.
  • Jen vykročit ze dveří… aneb moje motto pro cvičení. Většina lidí má problém odhodlat se k tréninku, já však nikoliv. Za prvé, dělám jen to, co mě baví, takže se na trénink těším. Za druhé, nikdy nepřemýšlím o tom, zda se mi cvičit chce – prostě si řeknu, že vše co musím udělat, je obout se a vyjít ze dveří. Pak už to jde samo.
  • Odstranění rušitelů. Když jdu něco dělat, odstraním vše, co by mě mohlo rušit. Jednoduchá akce, obrovský rozdíl.
  • Projít se a přemýšlet. Udělat si krátkou procházku je opravdu jednoduché – můžete to udělat během odpolední pauzy, nebo po několika hodinách práce. Stačí 10-20 minut. A věřte, je to skvělá změna. Nejen, že se zbavíte stresu a pročistíte hlavu, ale dá vám to příležitost zamyslet se nad tím, co jste dělali… a reflexe je jedna z nejdůležitějších věcí pro změnu života.
  • Dýchat. Když jsem ve stresu, jednoduše dýchám (ang.).

Jak si návyk osvojit

O návycích jsem psal mnohokrát, ale zde je jednoduchý postup, jak si drobné návyky osvojit:

  • Osvojujte jeden návyk v jednu chvíli.
  • Zjednodušte si to.
  • Dělejte to vědomě, opravdu vědomě (zvláště ze začátku).
  • Zakažte si dělat výjimky.
  • Dejte o svých pokrocích vědět veřejně.
  • Užívejte si návyk.

Pokud si to užíváte, může být osvojení návyku jednoduché. Dělejte to pomalu a pečlivě.

Vylepšený zápisník Bena Franklina aneb sledování cílů

Spousta lidí se zmiňuje o zápisníku Bena Franklina, jako o jednom z nejlepších způsobů, jak sledovat své cíle. Již nějaký čas jsem přemýšlel, že ho vyzkouším, a tento týden jsem se konečně rozhodl předělat zápisník tak, aby vyhovoval mým potřebám.

Vytvořil jsem si jednoduchou tabulku v Excelu, pomocí které sleduji dodržování všech svých návyků – od cvičení, přes omezení kofeinu, až po ranní rituály a cíle týkající se dluhů a spoření.

Mám vypracovaný týdenní rozvrh, ve kterém mám každý cíl či zvyk naplánován na jiný den. Pokud se některým z nich nemusím daný den zaobírat, je příslušné okénko začernalé.

A nyní to nejdůležitější: Každý večer zhodnotím svůj den (tak jako Ben Franklin). Projdu okénka jednotlivých cílů a úkolů, splněné odfajfkuji a u nesplněných udělám křížek. Mým záměrem je mít odfajfkováno vše. Následně se podívám, co mě čeká zítra, a jsem tak na příští den připraven.

Toto zhodnocení dne je poslední věcí, kterou dělám před uložením se do postele. Funguje to kouzelně. Jako každý jiný, i tento systém pro vás pracuje pouze tehdy, pokud se mu věnujete – což doposud dělám. Opravdu jej doporučuji. Nejen, že je skvělým způsobem, jak sledovat dodržování svých návyků, ale také vás motivuje k nim přilnout.

Tip redakce: Velmi dobrým nástrojem (nejen) pro sledování návyků je aplikace Optimism, dostupná pro Windows, Mac, iPhone, i jako webová aplikace.

Samozřejmě, vím, že obdobnou metodou je “Joe’s Goals”, ale tato se mi líbí ještě více. Vytiskl jsem si několik malých stránek (velikosti poloviny dopisního papíru), plus krásné desky s nápisem „Kniha zvyků“ na přední straně.
Dejte tomu také šanci!

Jak jsem se stal ranním ptáčetem

Uvědomil jsem si, že brzké vstávání je jednou z nejlepších věcí, které jsem se v poslední době naučil. Rád bych se proto podělil o pár tipů a zkušeností. Z posledního článku, představujícího můj ranní rituál, již možná víte, že vstávám ve 4:30 ráno.

Dlouhé roky jsem vstával velmi pozdě. Zbožňoval jsem, když jsem si mohl přispat. Pak se ale věci změnily, a já musel začít vstávat mezi 6 – 6:30 ráno, abych stihl připravit dětem svačiny a vypravit je do školy. Nicméně když jsem loni začal trénovat na svůj první maraton, uvědomil jsem si, že chci-li ráno běhat a zároveň se postarat o svou rodinu, budu muset vstávat ještě mnohem dřív.

Rozhodl jsem se tedy zavést ranní vstávání jako svůj zvyk. Začal jsem vstáváním v 5:30 ráno, poté v 5 ráno. Když už jsem si zvykl na vstávání v tuto hodinu, nebyl pro mě problém vstát ve čtyři, či dokonce ve 3:30, abych si mohl zaběhnout delší trať. A minulý listopad, když jsem se rozhodl účastnit NaNoWriMo (napsání románu za měsíc, pozn. red.), učinil jsem rozhodnutí vstávat ve 4 ráno, tak, abych se mohl alespoň hodinu denně věnovat psaní. Nyní, když jsem svůj cíl napsat román splnil, již nepotřebuji vstávat tak brzy. Ale přesto jsem si stanovil hezký kompromis, což znamená vstávat ve 4:30. Čas od času, když jsem opravdu unavený (například když jdu velmi pozdě spát), vstávám až v 5:00, nebo dokonce v 5:30. Ale i to je stále o hodně dříve, než tomu bývalo před pár lety.

Zde jsou mé rady, jak se stát ranním ptáčetem:

  • Nedělejte drastické změny. Začněte zlehka, vstaňte o 15-30 minut dříve než obvykle. Takto vstávejte pár dní, a poté si posuňte budíček o dalších 15 minut. Stejným způsobem postupujte dokud nedosáhnete cíleného času.
  • Jděte spát dřív. Možná, že jste zvyklí zůstávat dlouho vzhůru, sledovat televizi, nebo brouzdat po internetu. Pokud však budete v tomto zvyku pokračovat, povede to akorát k tomu, že brzké vstávání dříve či později vzdáte. Stane se to právě tehdy, když si v důsledku pozdního ulehnutí po ránu přispíte. Pak je vaše úsilí zničeno a můžete začít od znova. Proto bych vám doporučil chodit do postele dříve, a to i když se necítíte unavení – v takovém případě si můžete číst knížku. Pokud jste opravdu unavení, usnete rychleji, než si dokážete představit.
  • Umístěte budík dále od postele. Pokud ho máte vedle postele, akorát vás nutí vypnout ho, či odložit zvonění. Nikdy neodkládejte zvonění! Pokud budík umístíte dále od vaší postele, musíte z ní při vypínání vylézt, čímž se vlastně proberete. Nyní už se jen do postele nesmíte vrátit.
  • Odejděte z pokoje jakmile vypnete budík. Nedovolte úvahám o návratu do postele, aby si vás podmanili. Prostě se přinuťte odejít z pokoje. Mým zvykem je odebrat se do koupelny a jít na záchod. Po tom, co vykonám potřebu, spláchnu a podívám se na ten hrozný obličej v zrcadle, jsem dostatečně probuzený na to, abych čelil nástrahám nadcházejícího dne.
  • Nepřemýšlejte. Pokud dovolíte mozku, aby začal uvažovat nad brzkým vstáváním, nikdy se k němu nedonutíte. Neberte návrat zpět do postele jako možnost, o které lze uvažovat.
  • Dovolte si jednou za čas přispat. I přesto, co jsem řekl v předchozích bodech, je hezké si čas od času přispat. Tedy pokud to neděláte běžně. Já sám si také jednou až dvakrát týdně přispím.
  • Odměňte své ranní vstávání. Ano, z počátku můžete mít pocit, že se nutíte do něčeho hrozného, ale zkuste si to zpříjemnit. Budete se tak na ranní vstávání těšit. Mou odměnou býval šálek horké kávy a čtení knihy. Nedávno jsem pití kávy omezil, ale kniha je mi stále dostatečnou odměnou. Další odměny mohou být například dobrá snídaně, pozorování úsvitu, nebo meditace. Najděte si něco, co vás rozveselí a zaveďte to jako ranní rituál.
  • Plně využijte získaný čas. Nevstávejte o hodinu či dvě dřív, jen abyste pročítali blogy, tedy pokud to není hlavní náplň vašeho dne. Když už vstanete brzy, neztrácejte svůj získaný čas. Vrhněte se po hlavě do vašeho dne! Rád využívám tento čas k přípravě svačin pro mé děti, k plánování zbytku dne, ke cvičení, meditaci nebo čtení. A než odbije půl sedmá, zvládnu udělat více věcí, než většina lidí za celý den.
  • Vychutnejte si rozbřesk. Kochejte se pohledem z okna (nebo ještě lépe jděte rovnou ven) a užijte si ten pohled, jak jen to jde. Pozorujte, jak se rozjasňuje obloha, protože to opravdu stojí za to. A jaké je při tom mírumilovné ticho! Pro teď je toto má nejoblíbenější část dne. Ranní vstávání je pro mě odměna sama o sobě.