Konvenční lidi přivádí porušování konvencí k zuřivosti, a to hlavně proto, že jej považují za kritiku jich samých.
– Bertrand Russell
Chcete-li dělat něco zajímavého, kritika je toho nevyhnutelnou součástí.
Budete kritizováni, jelikož budete dělat chyby, protože někteří budou žárlit a protože lidé mají rozdílné názory. Někteří vám rádi pomohou, jiní chtějí shodit každého, kdo dělá něco jinak.
Abyste úspěšně propluli mezi krami kritiky, je třeba rozpoznat, které jsou užitečné, a vyhýbat se těm, které nejsou.
A především, neztratit tvář.
Kritika na Zen Habits
Poté, co se Zen Habits začal stávat známějším – na konci prvního roku jsem měl 26 tisíc odběratelů – dostával jsem všechny druhy kritiky. Mnoho jí bylo od nových čtenářů, většinou byla neuvěřitelně pozitivní a povzbuzující, ale občas se objevil i nějaký ten kousavý komentář.
Naučil jsem se proto taktice, která funguje opravdu skvěle. Pokud byl komentář zlý, dal jsem si chvíli na uklidnění, a pak se sám sebe zeptal: “Může mít ten člověk pravdu (i přes jeho arogantní tón)?”
Následně jsem dotyčnému za kritiku poděkoval. Uznal jsem ji bez toho, abych se přehnaně bránil. Když jsem měl pocit, že jsem v právu, uvedl jsem své argumenty, byla-li kritika opodstatněná, přijal jsem ji a slíbil, že se zkusím zlepšit.
Mělo to překvapivý dopad: lidé většinou reagovali velmi pozitivně. Poděkovat za komentář a uznat argumenty je odzbrojující. Lidé zanechávající arogantní komentáře nečekají, že jim budete naslouchat, tím méně, že budete vděční a empatičtí. Poté, co jsem tak učinil, jsem se s mnoha kritiky spřátelil – nikdy jsem neviděl taktiku s lepšími výsledky.
Kritizován jsem byl také prostřednictvím cizích webů. Mojí obvyklou reakcí je zeptat se sám sebe (opět po vychladnutí): “Má ten člověk pravdu?” Pokud ano, zamyslím se, co můžu změnit. Když ne, jdu si dál svou cestou.
Naučil jsem se, že kritika je ve skutečnosti hrou. Mohu reagovat s hněvem, nechat se od své činnosti odradit, nebo se z kritiky poučit. Případně ji mohu nechat plavat, a jít si svou cestou. Já volím poslední dvě možnosti.
Jak na kritiku NEreagovat
Jestliže to kritice dovolíte, ráda vás znemožní. Lidi odrazuje čelit kritice a tak se raději vzdají. Dá se to pochopit, ale proč nechat někoho, kdo má zrovna špatný den (nebo měsíc), aby vás odradil od něčeho výjimečného. Co kdyby Shakespeare přestal psát, když se publikum poprvé ušklíblo nad jednou z jeho linií? Nebo kdyby se Gandhí vzdal jen kvůli tomu, že Britové nebyli z jeho aktivit zrovna nadšení?
Obvykle lidé na kritiku reagují hněvem. Mlátí kolem sebe, útočí, přehnaně se brání, jsou agresivní.
Jestli jste nečetli toto neslavně proslulé vlákno komentářů (anglicky), vřele doporučuji. Recenze knihy je v pořádku, ale komentáře napsané její autorkou, jsou prostě neuvěřitelné. Je to taková katastrofa, že se od toho lze jen těžko odtrhnout.
Je to ukázka, jak nereagovat na kritiku. Je to nejhorší způsob, který můžete zvolit. Pokud jste naštvaní, nemusíte hned ostatní posílat do řiti. Nemusíte je napadat, obviňovat za své chyby, odmítat, že byste nějaké chyby mohli udělat, a přilévat olej do ohně tím, že ke svým chybám přidáváte další. Bylo by mnohem lepší mlčet.
Dělejte výjimečné věci
Nenechte se kritikou od ničeho odradit. Řekne-li vám někdo, že vaše psaní nestojí za nic, pokračujte. Zlepšete se. Učte se od lidí, kteří to dělají dobře, pak na ně zapomeňte a dělejte to po svém – poslouchejte svůj vnitří hlas. Výsledek bude výjimečný svou upřímností, hledáním pravdy a osobitým názorem.
Nebojte se dělat velké věci. Podílejte se na světě, a přizpůsobte si ho tak, jak vám to vyhovuje.
Jděte ven a udělejte něco jinak. Nic nedělejte jen proto, že to dělají všichni ostatní. Zde je tajemství:
Zjistíte-li, že plavete s ostatními rybami, plujte na druhou stranu. Oni beztak nevědí, kam plují.
Dělejte něco výjimečného a sdílejte to se světem. Kritiky se sice nezbavíte, ale stejně je často jen pokusem shodit lidi, kteří dělají něco jinak. Nedovolte, aby vás zastavila.
Jak ji přijmout s elegancí
Než na kritiku zareagujete, uklidněte se. Vždycky. Odpovídat ve vzteku není dobrý nápad. Pro případ, že jsem to neřekl jasně: nikdy, fakt nikdy, neodpovídejte rozzuření.
Zeptejte se sami sebe, proč jste kritizováni. Snaží se vám dotyčný pomoci, udělat věci lepšími, varovat vás před možnými chybami nebo navrhnout pozitivní zlepšení? Je dotyčný rozladěný nebo má špatný den? Je arogantní, případně žárlivý? Má ke kritice důvod?
Bez ohledu na jeho pohnutky se sami sebe zeptejte, zda nemůže mít pravdu. Někdy ji opravdu má, a místo toho, aby vás kritika poškodila, pomůže vám ke zlepšení. Přiznejte, že v tom co děláte nejste perfektní (ačkoliv jste), ne vše děláte bezchybně, a chcete se zlepšit. I já dělám stále chyby, a mám hodně co zlepšovat.
Poděkujte osobě, která vás kritizuje. Někdy vám chce jen pomoci. To vyžaduje kuráž a je to velmi velkorysé. Buďte za to vděční. Dokonce i když se vám nesnaží pomoci, obětuje svůj čas, aby vám napsala – a věřte mi, zpětná vazba je vždy lepší než absolutní ticho. Vyprovokujete-li reakci, znamená to, že jste udělali něco zajímavého – a za to byste měli být vděční. Tak či onak, poděkování za kritiku povede k pozitivní změně.
Vždy odpovídejte racionálně a v klidu. Místo abyste se přehnaně bránili, buďte upřímní. Podělte se o své důvody, přijměte kritiku, pokud je oprávněná, a místo plamenné obrany vašich postupů, dospějte k rozumnému závěru.
Nebo zůstaňte mlčet. Pokud nemohu odpovědět v klidu, tak prostě neodpovím vůbec. Mlčení je mnohem lepší než vztek či nepřiměřená obrana.
Nenechte se odradit. S elegancí jste odpověděli, a nyní se můžete vrátit ke své skvělé práci.
Jen mrtvé ryby plavou s proudem.
– autor neznámý