Jak přijmout kritiku a neztratit tvář

Konvenční lidi přivádí porušování konvencí k zuřivosti, a to hlavně proto, že jej považují za kritiku jich samých.
– Bertrand Russell

Chcete-li dělat něco zajímavého, kritika je toho nevyhnutelnou součástí.

Budete kritizováni, jelikož budete dělat chyby, protože někteří budou žárlit a protože lidé mají rozdílné názory. Někteří vám rádi pomohou, jiní chtějí shodit každého, kdo dělá něco jinak.

Abyste úspěšně propluli mezi krami kritiky, je třeba rozpoznat, které jsou užitečné, a vyhýbat se těm, které nejsou.

A především, neztratit tvář.

Kritika na Zen Habits

Poté, co se Zen Habits začal stávat známějším – na konci prvního roku jsem měl 26 tisíc odběratelů – dostával jsem všechny druhy kritiky. Mnoho jí bylo od nových čtenářů, většinou byla neuvěřitelně pozitivní a povzbuzující, ale občas se objevil i nějaký ten kousavý komentář.

Naučil jsem se proto taktice, která funguje opravdu skvěle. Pokud byl komentář zlý, dal jsem si chvíli na uklidnění, a pak se sám sebe zeptal: “Může mít ten člověk pravdu (i přes jeho arogantní tón)?”

Následně jsem dotyčnému za kritiku poděkoval. Uznal jsem ji bez toho, abych se přehnaně bránil. Když jsem měl pocit, že jsem v právu, uvedl jsem své argumenty, byla-li kritika opodstatněná, přijal jsem ji a slíbil, že se zkusím zlepšit.

Mělo to překvapivý dopad: lidé většinou reagovali velmi pozitivně. Poděkovat za komentář a uznat argumenty je odzbrojující. Lidé zanechávající arogantní komentáře nečekají, že jim budete naslouchat, tím méně, že budete vděční a empatičtí. Poté, co jsem tak učinil, jsem se s mnoha kritiky spřátelil – nikdy jsem neviděl taktiku s lepšími výsledky.

Kritizován jsem byl také prostřednictvím cizích webů. Mojí obvyklou reakcí je zeptat se sám sebe (opět po vychladnutí): “Má ten člověk pravdu?” Pokud ano, zamyslím se, co můžu změnit. Když ne, jdu si dál svou cestou.

Naučil jsem se, že kritika je ve skutečnosti hrou. Mohu reagovat s hněvem, nechat se od své činnosti odradit, nebo se z kritiky poučit. Případně ji mohu nechat plavat, a jít si svou cestou. Já volím poslední dvě možnosti.

Jak na kritiku NEreagovat

Jestliže to kritice dovolíte, ráda vás znemožní. Lidi odrazuje čelit kritice a tak se raději vzdají. Dá se to pochopit, ale proč nechat někoho, kdo má zrovna špatný den (nebo měsíc), aby vás odradil od něčeho výjimečného. Co kdyby Shakespeare přestal psát, když se publikum poprvé ušklíblo nad jednou z jeho linií? Nebo kdyby se Gandhí vzdal jen kvůli tomu, že Britové nebyli z jeho aktivit zrovna nadšení?

Obvykle lidé na kritiku reagují hněvem. Mlátí kolem sebe, útočí, přehnaně se brání, jsou agresivní.

Jestli jste nečetli toto neslavně proslulé vlákno komentářů (anglicky), vřele doporučuji. Recenze knihy je v pořádku, ale komentáře napsané její autorkou, jsou prostě neuvěřitelné. Je to taková katastrofa, že se od toho lze jen těžko odtrhnout.

Je to ukázka, jak nereagovat na kritiku. Je to nejhorší způsob, který můžete zvolit. Pokud jste naštvaní, nemusíte hned ostatní posílat do řiti. Nemusíte je napadat, obviňovat za své chyby, odmítat, že byste nějaké chyby mohli udělat, a přilévat olej do ohně tím, že ke svým chybám přidáváte další. Bylo by mnohem lepší mlčet.

Dělejte výjimečné věci

Nenechte se kritikou od ničeho odradit. Řekne-li vám někdo, že vaše psaní nestojí za nic, pokračujte. Zlepšete se. Učte se od lidí, kteří to dělají dobře, pak na ně zapomeňte a dělejte to po svém – poslouchejte svůj vnitří hlas. Výsledek bude výjimečný svou upřímností, hledáním pravdy a osobitým názorem.

Nebojte se dělat velké věci. Podílejte se na světě, a přizpůsobte si ho tak, jak vám to vyhovuje.

Jděte ven a udělejte něco jinak. Nic nedělejte jen proto, že to dělají všichni ostatní. Zde je tajemství:

Zjistíte-li, že plavete s ostatními rybami, plujte na druhou stranu. Oni beztak nevědí, kam plují.

Dělejte něco výjimečného a sdílejte to se světem. Kritiky se sice nezbavíte, ale stejně je často jen pokusem shodit lidi, kteří dělají něco jinak. Nedovolte, aby vás zastavila.

Jak ji přijmout s elegancí

Než na kritiku zareagujete, uklidněte se. Vždycky. Odpovídat ve vzteku není dobrý nápad. Pro případ, že jsem to neřekl jasně: nikdy, fakt nikdy, neodpovídejte rozzuření.

Zeptejte se sami sebe, proč jste kritizováni. Snaží se vám dotyčný pomoci, udělat věci lepšími, varovat vás před možnými chybami nebo navrhnout pozitivní zlepšení? Je dotyčný rozladěný nebo má špatný den? Je arogantní, případně žárlivý? Má ke kritice důvod?

Bez ohledu na jeho pohnutky se sami sebe zeptejte, zda nemůže mít pravdu. Někdy ji opravdu má, a místo toho, aby vás kritika poškodila, pomůže vám ke zlepšení. Přiznejte, že v tom co děláte nejste perfektní (ačkoliv jste), ne vše děláte bezchybně, a chcete se zlepšit. I já dělám stále chyby, a mám hodně co zlepšovat.

Poděkujte osobě, která vás kritizuje. Někdy vám chce jen pomoci. To vyžaduje kuráž a je to velmi velkorysé. Buďte za to vděční. Dokonce i když se vám nesnaží pomoci, obětuje svůj čas, aby vám napsala – a věřte mi, zpětná vazba je vždy lepší než absolutní ticho. Vyprovokujete-li reakci, znamená to, že jste udělali něco zajímavého – a za to byste měli být vděční. Tak či onak, poděkování za kritiku povede k pozitivní změně.

Vždy odpovídejte racionálně a v klidu. Místo abyste se přehnaně bránili, buďte upřímní. Podělte se o své důvody, přijměte kritiku, pokud je oprávněná, a místo plamenné obrany vašich postupů, dospějte k rozumnému závěru.

Nebo zůstaňte mlčet. Pokud nemohu odpovědět v klidu, tak prostě neodpovím vůbec. Mlčení je mnohem lepší než vztek či nepřiměřená obrana.

Nenechte se odradit. S elegancí jste odpověděli, a nyní se můžete vrátit ke své skvělé práci.

Jen mrtvé ryby plavou s proudem.
– autor neznámý

9 rituálů přítomného bytí

“Usměj se, nadechni a zpomal.” – Thich Nhat Hanh, buddhistický mnich

Procházíte svým dnem, aniž byste žili naplno?

Já to tak dělal mnoho let. Bylo to, jako by mě život míjel a já čekal, až se něco stane. Vždy jsem se cítil, jako bych se připravoval na později.

Avšak dnešní den není přípravou na zítřek. Dnešní den je hlavní událostí.

Žít plně dneškem a odevzdat se přítomnému okamžiku… uvědomuji si, že je to jednodušší říct, než udělat – život v přítomnosti je návyk, jehož osvojení není jednoduché. Rozhodl jsem se proto podělit o několik mých oblíbených rituálů, které vám pomohou užít si každý moment.

Nemusíte dělat vše. Vyberte si několik z nich a vyzkoušejte, zda udělají váš den lepším.

Rituály přítomného bytí

Rituál není o tom, dělat věci bezmyšlenkovitě. Je to způsob, jak do svého života přinést něco dobrého. Provádíte-li rituál vědomě, pomůže vám žít v přítomnosti. Provádíte-li ho bezmyšlenkovitě, je k ničemu.

Zde je několik mých oblíbených rituálů:

  1. Ráno chvíli poseďte. Když vstanete, v tichu brzkého rána, možná za zvuku vařící se kávy, si vemte malý polštářek a sedněte si na zem. Já často tuto chvíli využívám k protahování, protože má ohebnost není zrovna nejlepší. Uvědomuji si každý sval v těle a je to, jako bych se pomalu probouzel do nového dne. Dále jen tak sedím a soustředím se na své dýchání, nádech a výdech. Jedná-li se o meditaci, jsem naprostý začátečník, ale svůj den vždy zahajuji tímto rituálem.
  2. Vyčistěte si zuby. Předpokládám, že zuby si čistíme všichni, ale často to děláme nevědomě, zatímco přemýšlíme o jiných věcech. Zkuste se na čištění zubů plně soustředit, vnímejte každou mezeru, každý zub z jedné strany úst až na druhou. Odvedete lepší práci a pomůže vám to uvědomit si, kolik toho děláte na autopilota.
  3. Soustřeďte se na jídlo. Vypněte televizi, odložte notebook a telefon, pryč dejte dokonce i knihu či noviny. Pokud jíte s některou z těchto věcí (většina lidí to dělá), jídlo se bez nich bude zdát nudné. A přesto, dokud to neuděláte, nedokážete jídlo pořádně ocenit. Rád se soustředím na své ovesné vločky (s ořechy a bobulemi – viz moje dieta), vnímajíce každé sousto. Dělá to jídlo chutnějším, a já jím dlouho a s vděkem.
  4. Umyjte nádobí. Když dojíte, umyjte po sobě nádobí. Věnujte plnou pozornost umývání, vodě a pěně.
  5. Pijte čaj. Na čajovém obřadu je cosi starobylého – a když pijete čaj s plným vědomím, spojíte se s miliony dalších, kteří tak činili v průběhu staletí.
  6. Choďte pomalu. Mám rád udělat si přestávku a jít se chvíli projít. Jděte pomalu, vnímejte každý svůj krok. Věnujte pozornost svému dechu, všemu okolo vás, zvukům, světlům, jednotlivým předmětům…
  7. Najděte klid k četbě. Vyhraďte si tichou chvilku (pro mě jsou skvělá rána a večery) a místo na čtení dobrého románu. Nemějte poblíž žádnou televizi ani počítač, a plně se ponořte do fiktivního světa. Může se zdát protikladné přenést svou mysl z přítomnosti do dění v knize, ale je to skvělý trénink soustředění. Dobrý román navíc miluji jako máloco jiného.
  8. Buďte vděční. Každý den najděte někoho, na kom vám záleží a místo vnímání tak, jako ho vnímáte obvykle, se na něj opravdu podívejte. Uvědomte si, co pro vás znamená, a buďte vděční za jeho existenci. Pokud mu chcete udělat radost, svěřte se, jak vděční za něj jste.
  9. Pracujte soustředěně. Začněte pracovní den výběrem jedné věci, která vaši práci posune o kus dál, a vše ostatní hoďte za hlavu. Pracujte jen na tomto úkolu, a nepřebíhejte k jiným, dokud nebude hotový. Dělat jednu věc v jednu chvíli je skvělý způsob, jak nalézt koncentraci.

Tyto rituály nejsou jedinou chvílí, kdy se můžete soustředit na přítomnost, ale skvěle vám život v přítomnosti připomenou. Vyzkoušejte některé z nich a prožijte, díky nim, dnešní den naplno.

Mysl jako voda

Článek o mém GTD systému mě dovedl k myšlence, co mě na GTD přitahuje nejvíc. Samozřejmě se mi líbí celková organizace a zachycení všeho v mém životě, uklizený stůl a čistá mailová schránka. Všechno toto miluji.

Ale co mě opravdu přitahuje, je dosažení stavu „Mysl jako voda“. Musím přiznat, že se mi, stejně jako mnoha ostatním GTD nadšencům, ještě úplně nedaří tohoto stavu dosáhnout. Ale GTD mi velmi pomáhá. Čím víc věřím svému systému a čím lépe zvládám GTD návyky, tím více se stavu „Mysl jako voda“ přibližuji.

To mi připomíná citát Bruce Lee:

Vyprázdni svou mysl, buď tvárný. Tvárný, jako voda. Dáš-li vodu do šálku, vyplní šálek. Dáš vodu do láhve a vyplní láhev. Dej ji do konvice a vyplní konvici. Jindy voda teče nebo padá. Buď vodou můj příteli.

Myslím, že hlavním půvabem je klid a mír, kterého chceme dosáhnout. Mít vše na svém místě a mysl čistou od problémů a dalšího nepořádku. Dokážete-li to, jste připraveni na vše, co se vám postaví do cesty. Někdy, když nejsem ve své kůži, pozoruji lidi kolem sebe a uvědomuji si, jak dlouho cestu směrem k „Mysl jako voda“ jsem již ušel.

O svých pokrocích budu dále informovat. Držte mi palce.