Produktivita & Organizace – 2. stránka

Protiprokrastinační výzva!

Tenhle měsíc nakopněte prokrastinaci do zadku!
A ne, tenhle článek si nebudete číst později!

Jsme oběťmi svojí prokrastinace. Pronásleduje nás denně a způsobuje, že odbíháme od úkolů, které opravdu potřebujeme udělat. Raději věnujeme pozornost něčemu jinému, pracujeme na jiném a projíždíme e-maily. Všechno kromě toho, na čem záleží nejvíc.

Prokrastinace nás ovládá už příliš dlouho.

Tenhle měsíc se jí postavíme. Je to moment, kdy jí místo útěku budeme čelit.
Jste na tuto výzvu připraveni? Ano, jste. A ne, opravdu to nemůžete udělat jindy.
Dávám vám tuhle výzvu a vy ji budete dodržovat celý jeden měsíc.

Funguje to takto:

1. Udělejte veřejně závazek (na sociálních sítích, před přáteli, rodinou, kolegy, jak chcete), že se budete každý den vědomě vyhýbat prokrastinaci.
2. Každý den si vymezte 5 minut na sezení s prokrastinací (o sezení vám řeknu hned v dalším bodě).
3. Vyberte důležitý úkol, na který se chcete soustředit, zbavte se všeho, co vás ruší, a nedělejte nic jiného než nejdůležitější úkol dne nebo ten, který byste normálně odkládali.
4. Nemůžete během těchto pěti minut přebíhat k jinému úkolu. Nemůžete rychle odběhnout jinam, byť na chvilku. Nemůžete se zvednout a jít poklízet. Můžete jen sedět a dělat ten jeden úkol, který je nejdůležitější. Nebo jenom sedět a nedělat nic.
5. Jakmile budete mít potřebu odbíhat, neposlouchejte ji. Jen ji pozorujte. Sledujte, nechte ji, aby vás pohltila, a pak sledujte, jak mizí. A pokračujte dál ve svém úkolu.
6. Čas uběhne velice rychle a najednou zjistíte, že už je 5 minut pryč. To je úspěch. Můžete pokračovat, pokud budete chtít, nebo si dát přestávku a pak se k úkolu vrátit, ale nemusíte. Pro úspěch stačí jen 5 minut denně.
7. Ano, tato cvičení dělejte i o víkendu.

To je ono. Udělejte závazek, vyberte každý den jeden úkol, nařiďte budík, a buď na něm pracujte, nebo jen seďte a pozorujte svoji potřebu odběhnout k něčemu jinému. Jednoduché, ne?

Nejspíš vám dojde, jak moc často přichází potřeba otočit pozornost jinam. To je normální. Tato cvičení vám pomohou si to uvědomit a čelit tomu místo útěku, na který jste zvyklí.

Dojde vám také, že potřeba přejít k jiné činnosti není žádná velká věda. Prostě se to děje. Utíkáme, protože máme strach, ale ve skutečnosti to tak děsivé není. Není důvod k panice. O nic nejde.

Možná zjistíte, že jste schopni toho zvládnout poměrně dost, když neutíkáte. Projekt se posune dál. Máte najednou pod kontrolou svůj rozvrh a time-management. Konečně dokončíte to otravné papírování. To důležité je hotové, což je skvělé.

Použil jsem tuto metodu, abych se zlepšil ve svém soustředění, a teď takhle cvičím několikrát denně. A ještě úžasnější je, že se vědomě můžu s potřebou utíkat vypořádat například tělesným cvičením, čtením, vařením a dalšími činnostmi.

Ne, nejsem vyléčený z prokrastinace. Nemyslím, že to je úplně možné. Vím ale, že s potřebnou odbíhat se dá pracovat a že se umím soustředit, když chci. To mi změnilo život. A vám může také.

Způsob, jak najít rovnováhu

Nehledě na poměrně nic neříkající název tohohle článku je rovnováha v práci a životě něco jako mýtus.

Je pravda, že moc pracujeme a nemáme čas na nespočet věcí, které bychom chtěli dělat, jsme pořád unavení, jíme tak, aby to bylo co nejpohodlnější, místo toho, abychom si dali něco, co nás skutečně vyživí. A nikdy nemáme chvilku klidu o samotě. Ale to je přeci život, který chceme, ne?

Ok. Možná by to chtělo trochu upravit. Práce, život, studium, vztahy a zdraví jsou ve skutečnosti to samé. Rovnováha proto není asi to správné slovo. Lepší je říct, že nastavíme život tak, abychom šli za svými nejvyššími cíli. To není špatné, že?

Kamarád se mě nedávno zeptal, jakým způsobem dávám dohromady svůj osobní život a všechny projekty, což mě donutilo se zastavit a zamyslet. A právě ten moment, kdy jsem se zastavil a přemýšlel, byl klíč k tomu na to přijít.

A tady je způsob, který používám:

1. Dávejte si pravidelně pauzy. V našich životech jsme natolik „busy“ a chyceni v tom, co děláme, že nemáme ani čas přemýšlet. Proto jsem si do života vsunul různé přestávky, abych měl čas na zamyšlení. Jaké přestávky to jsou? Například ranní meditace, pití kávy se zápisníkem v ruce, ranní sprcha, procházka, čaj nebo jogging, návštěva známých společně s mojí manželkou nebo návštěva kamaráda. To jsou momenty, kdy přemýšlím nad svým životem. Zastavujte se takhle pravidelně a vytvořte si pauzy.

2. Získejte perspektivu. Když už se zastavíte, poodstupte trochu dál a podívejte se na váš život z větší perspektivy. Co teď děláte? Kým chcete být? Rozhodujete se na základě celého obrazu, který vidíte? Jaké jsou vaše priority? Žijete podle nich? Nemusíte přemýšlet během svojí pauzy nad vším najednou. Spíš použijte chvilky pro sebe tak, abyste se postupně zamysleli nad jednou věcí, pak nad druhou, atd…

3. Přenastavte to. Pokud zjistíte, že trávíte až moc času na počítači místo toho, abyste byli se svými dětmi, všimněte si toho. Když uvidíte, že některé důležité projekty jsou odkládány nebo že nemáte čas cvičit nebo jste praštili s dietou a smířili se s tím, poznamenejte si to. A zamyslete se nad tím, co můžete upravit a změnit.

4. Nyní si zablokujte čas. Udělat si poznámku a uvědomit si, co se vám nelíbí, co je skvělé, ale bez akce je to zbytečné. Co můžete udělat pro to, abyste změnili to, jak trávíte svůj čas? Udělejte si závazek a napište si to do kalendáře. Ne ten, který porušíte a budete místo toho surfovat po internetu. Závazek, který splníte. Pokud chcete například víc cvičit, domluvte se napevno s kamarádem, že budete chodit běhat nebo posilovat, dělat jógu nebo budete chodit do posilovny, kam jste se na rok zapsali a ještě tam nikdy nešli. Udejte si pevný den a čas. Pokud chcete pracovat na projektu, dejte si schůzku v čajovně nebo knihovně na 3-4 hodiny a pracujte. Nebo si zablokujte celý týden na psaní knihy. A řekněte to někomu. Nejlepší je se zavázat k tomu, že jim to na konci týdne pošlete. Opravdu si dejte jasný termín.

To je ten nejlepší způsob. Čtyři kroky, které pravidelně opakujete.

Život je o neustálém upravování, změně pozic. Záleží pouze na tom, jestli měníte věci kolem sebe vědomě, nebo ne.

Přestaňte o tom číst, udělejte to!

Víc se toho učíme děláním než čtením.

To zní trochu zjednodušeně, ano, protože čtení nás toho může tolik naučit, ale je to praxe, co nám dá nejvíc. Jde o vcelku neškodnou větu, ale zamyslete se: Děláte to? Jdete do akce, abyste zlepšili svůj život?

Studie ukazují, že nejlepším způsobem, jak se naučit na zkoušku, je nečíst a opakovat, ale položit knihu, snažit se zopakovat, co jsem četl/a, a pak to napsat na papír. Je to daleko efektivnější.

A co ve vašem běžném životě? Tam to funguje úplně stejně.

Pokud chcete zlepšit nějakým způsobem svůj život, zjednodušit ho tím, že budete skromnější, že začnete cvičit nebo jíst zdravě, že se naučíte nové návyky, abyste byli produktivnější, tím, že budete pozitivnější a budete víc soucítit, jděte do akce. Je to právě ona, která vás k osvojení dovednosti dovede.

A to vás žádné čtení na světě nenaučí. Musíte věci dělat.

Takže projíždění nespočtu článků a knih o tom, jak si pomoci, je skvělé – několik jsem jich sám napsal – ale pamatujte, že to je pouze první krok.

Musíte dát posty o osobním rozvoji stranou, jít pryč od počítače nebo knihy a dát se do akce. Dnes.

Pouze děláním se skutečně věci naučíte.

Čtení ale pomáhá. Nejdřív vám pomůže pochopit, co dělat, a pak vás motivuje, když už na sobě pracujete. Ale akci to nenahradí.

Takže dočtěte tenhle článek a jděte pracovat na tom, co se chcete naučit. Co chcete umět.

7 způsobů, jak začít pravidelně cvičit

Nejspíš jste to už sami několikrát zkoušeli. Máte už po krk svojí postavy, ať už příliš hubené, nebo tlusté. Rozhodnete se s tím něco udělat. A tak si koupíte kartičku do posilovny, třeba i společně s přáteli. Jenže po několika týdnech váš kamarád vynechá, takže chodíte sami a nakonec skončíte i vy.

Ano, vím. Stává se to. Viděl jsem to mnohokrát. A vím, co si myslíte. Jak to, že to někteří zvládnou a jiní ne? Co je jejich tajemstvím?

Nejdříve vám povím, o čem to není: Není to o disciplíně nebo síle vůle. Ty fungují pouze krátce.

Co funguje dlouhodobě je návyk. To je to tajemství. A o tom je i tenhle článek – 7 způsobů, jak začít pravidelně cvičit

1. Určete si cíl. Čeho chcete dosáhnout?
Větších svalů?
Méně tuku?
Větší síly?
Chcete být rychlejší?

Cvičit můžete z různých důvodů. Než začnete chodit do posilovny, dejte si nejdříve cíl. Co vlastně od cvičení chcete?

Nezkoušejte docílit více, jak jedné věci najednou. Začněte s jedním cílem. Jakmile ho dosáhnete, můžete se posunout k dalšímu.

2. Určete si deadline.

Napište si datum, do kterého dosáhnete svého cíle. Napište si ho na kousek papíru a dejte někam, kde ho můžete během dne několikrát vidět. Dobrým místem je noční stolek. Uvidíte tak lístek, když vstáváte nebo když jdete spát. Bude to pro vás neustálá připomínka.

3. Vytvořte si plán
Když si určíte cíl, musíte mít jasný plán, jak k němu dojít.

Jaké cviky budete praktikovat?
Kolik uděláte setů?
Jak často budete chodit do posilovny?

Váš čas je nejcennější. Každá minuta v posilovně vás musí přivést blíž k vašemu cíli. Vyberte si proto efektivní tréninkový program. Pokud jste naprostý začátečník, zkuste si o cvičení přečíst nějakou tu knihu. To je pro začátek nejlepší.

4. Cvičte hned po ránu.

Pokud jste prožili těžký den v práci, může být dost těžké cvičit pak ještě někde v posilovně. Řešením je cvičit hned ráno:

Vstaňte brzy
Nasnídejte se
Připravte se do práce
Jděte cvičit

O hodinu později jste už mnohem blíž svému cíli. A máte k dispozici celý den na práci a další věci.

5. Držte se plánu.

Tohle jsem zažil už tolikrát. Dny, kdy se vám nechce cvičit, jsou obyčejně ke cvičení nejlepší. Možná je to něco ve spojení těla a hlavy: tělo říká ne, ale mysl křičí běž. Jestli bude tělo nakonec souhlasit, nevím.

Ať už je to jakkoli, když máte cvičit, cvičte. Nevymlouvejte se, jděte do toho. Když vám není dobře, cvičte trochu méně, ale nevynechávejte. Fakt, že jste tam vůbec byli, je mnohem podstatnější než to, že jste cvičili. A jak už jsem řekl, nakonec z toho může být ještě jeden z nejefektivnějších tréninků.

Čím víc cvičíte, tím spíš si vytvoříte návyk. Držte se proto svého plánu.

6. Cvičte s někým, kdo už návyk má.

Pokud váš tréninkový parták přestane cvičit, nejspíš to ukončíte také. Jenže když vydrží, bude to pro vás výzva.

Až příště půjdete do posilovny, podívejte se kolem sebe. Sledujte lidi, kteří cvičí kolem vás. Najděte si někoho, kdo to myslí vážně, a oslovte ho, jestli nechce trénovat s vámi. Správný člověk to přijme. Většina lidí ví, že to není jednoduché, protože to sami zažili.

Správný parťák vás namotivuje a pomůže vám cíle dosáhnout. A pokud ne, poohlédněte se po někom jiném.

7. Věřte si.

Můžete dosáhnout čehokoli, když tomu budete opravdu věřit. Jasný cíl a plán vám dodají to pravé sebevědomí a sebejistotu.

Pamatujte, že to trvá 30 dní, než získáte návyk. Během prvních třiceti dní se budete muset dost nutit. Pak už to bude jednodušší: návyk přebere práci a bude vás nutit sám.

Toto si napište vedle svého cíle a deadlinu: “Když to dokáží oni, zvládnu to i já.”

Jak najít motivaci k plnění důležitých, ale ne akutních úkolů

Mám kamaráda, který je OSVČ, má vlastní firmu a vede se mu dobře. Až na to, že se mu často stává, že prokrastinuje, když jde o splnění důležitého úkolu jako je například psaní.

Ne, nemluvím sám o sobě, i když někdy dělám to samé, abych byl upřímný.

Myslím, že to děláme všichni. Víme, že bychom se měli pustit do něčeho důležitého pro svoji kariéru, osobní život nebo byznys, ale místo toho stejně radši lelkujeme. Koukáme se na e-maily, odpovídáme na zprávy, čteme noviny nebo hledáme jiné zajímavé věci k přečtení.

Naším problémem není, že by byly důležité úkoly těžké. Problém je, že nejsme dost motivovaní. A tak prokrastinujeme.

Je těžší se namotivovat, když máte vlastní firmu nebo když vám nikdo nedýchá za krkem. Ke všemu když je před vámi celý svět plný fascinujících věcí na internetu, nebo jinde okolo vás. Co v takovém případě dělat?

Navrhuji tohle:

1. Uvědomte si, na čem záleží. Pokud chcete například něco napsat, proč je to pro vás důležité? Co na psaní milujete? Můj kamarád má třeba rád, když může druhé učit, co se sám naučil, a pak čte komentáře lidí, kterým pomohl. Přináší mu to radost. A to je úžasné. Dnes je tak snadné nechat si ujít hlubší prožitek a nechat se strhnout pracovním dnem.

2. Připomínejte si, jak moc to milujete. Někdy si můžeme důležité úkoly opravdu užívat. Ano. Často je na nich něco, kvůli čemu se na ně netěšíte. Možná se u toho budete muset více soustředit, nebo to zabere víc času, ale má to světlou stránku. Psaní může být také skvělý způsob, jak si odpočinout po namáhavém dni. Způsob, jak se propojit s tím, co je pro vás důležité. Možná je to skvělá šance, jak se vyjádřit, když normálně nemůžete.

3. Mluvte o tom s někým. Když mi o tom kamarád řekl a musel odpovědět na pár mých otázek, najednou našel opět motivaci, aby začal psát. Nebylo to v ničem, co bych udělal. Myslím si ale, že když o tom s někým promluvíte, tak vynesete problém na světlo. Ten se pak už nezdá tak velký a nemá nad námi takovou moc.

Ptejte se sami sebe, co vás drží zpátky. Když zjistíte, že prokrastinujete, tak se zastavte a zeptejte se: “Co mi brání v tom, abych psal/a? (nebo od jakéhokoli jiného úkolu, který máte). Buďte upřímní. Někdy máte pocit, že nemáte čas, ale pravdou je, že ho máte dost.

Někdy nevíte, jak se úkolu zhostit. V tom případě se můžete někoho zeptat, nebo si to najít na internetu. A někdy se to prostě zdá těžké nebo nepříjemné. V tom případě vám navrhuji, abyste udělali tři kroky, které jsem popsal výše. Obvykle vám ale nic v cestě nestojí. Nic vám nebrání v tom, abyste dělali důležitou, zábavnou a smysluplnou práci. Tak jděte na to!

Nevšední produktivita

Na světě neexistuje návod na produktivitu, který úplně vyřeší problémy, kterým všichni denně čelíme.

Jsem na tom stejně jako vy. Potýkám se s tím samým:

Dělat důležitou práci místo té, která mi zabere hodně času a není tolik potřeba
Nenechat se rozptýlit, když potřebuji pracovat na něčem těžkém
Únavu a pocit, že všechny úkoly prostě nezvládám

U všech jde ve skutečnosti o stejný problém: Jakmile před sebou máte něco důležitého nebo těžkého, děláte raději cokoli jiného, blbnete nebo se flákáte. Potýkám se s tím každý den a ne vždy úspěšně. Ale co kdybychom se do toho mohli ponořit a vyřešit to jednou provždy? To bychom byli páni vesmíru.

Dejte si při tréninku pauzu

Pravdou je, že utíkáme od nepříjemných věcí, ale obvykle si to neuvědomujeme. Proto je důležitá meditace. Sedíte, nic neděláte, ale vidíte, jak vaše mysl utíká od nepříjemného do přítomného okamžiku. Dokola a dokola. Chce to čas, ale dá se s tím naučit pracovat.

Doporučuji vám meditovat. Tím se naučíte pracovat s nepříjemnými pocity, kterým neustále čelíte.

A zde je návod:

Vyberte jeden úkol, který musíte dnes udělat.
Vyčistěte si pracovní prostor před sebou. Vypněte nebo ztlumte telefon, ukliďte stůl a na svůj úkol se pořádně zasoustřeďte.
Sedněte si a dejte se do práce.
Sledujte, jak se vaše mysl snaží od práce utéct.

A teď si dejte pauzu. Místo toho, abyste utekli, zastavte se. Nadechněte se a otočte svoji pozornost na nepříjemné pocity. Může to být strach, frustrace, nejistota, pochybnosti nebo únava. Nevěnujte pozornost myšlenkám, které vám běží hlavou. Vnímejte jenom tělesný pocit. Kde se nepříjemný pocit nachází? Jakou má sílu?

Zjistíte, že špatný pocit není zase tak silný, i když se před ním snažíte utíkat. Jde jen o energii. Není ani dobrá, ani špatná. Je to jen energie, kterou nechcete a o které tvrdíte, že špatná je. Zkuste se zastavit a zameditovat si. Nepomůže vám o tom jenom číst v tomhle článku. Musíte trénovat. Poznat to blíž.

Nevšední produktivita

Jakmile začnete pracovat s nepříjemnými pocity, zjistíte, že o nic tak hrozného nejde. Nemusíte se ničeho bát. Je to jenom pocit, jen energie. Uvolněte se. Zkuste si k ní vytvořit přátelský vztah, místo toho, abyste sami sebe peskovali. Jen si jí všímejte, usmívejte se, dýchejte a buďte na sebe hodní.

A jak proměníte tuhle energii na produktivitu? Mám pro vás způsob:

Napište si každý den 3 hlavní úkoly, které je potřeba splnit. Udělejte to ještě dřív, než začnete vůbec pracovat. Napište si i pár dalších úkolů, které jsou potřeba, ale primárně se soustřeďte na svoje 3 hlavní.
Vyberte jeden důležitý úkol a udělejte si kolem sebe prostor (ještě předtím, než půjdete kontrolovat e-maily nebo sociální sítě).
Udělejte si krátkou meditaci. Vnímejte, jestli se vám od úkolu chce utéct, zastavte se a pocit prozkoumejte. Jemně, přátelsky a se zvědavostí.
Dejte si záměr. Jakmile se trochu uvolníte a zjistíte, že nepříjemné pocity nejsou žádný velký problém, dejte si záměr ohledně svého prvního úkolu. Děláte to proto, abyste zlepšili svůj život, abyste udělali něco dobrého pro druhé, abyste pomohli? Najděte ve svém záměru srdce, najděte tam lásku. A řekněte si: “Je mým záměrem udělat tenhle úkol z lásky k ….” (doplňte prázdné místo: sobě, někomu jinému, světu, atd.)
Pracujte s chutí a láskou. Otevřete svoje srdce a dělejte svůj úkol s láskou, která pramení z vašeho záměru. Sledujte, kdy se začínáte cítit nepříjemně a chcete od úkolu utéct. Zastavte se, udělejte meditaci, kterou jsme se naučili, a pak pokračujte.
Dávejte si přestávky. Každých 10 – 15 minut si dejte pauzu a protáhněte se nebo se napijte, projděte se po místnosti. Pozorujte, jak se cítíte a jak si vedete. Pak se vraťte zpátky k úkolu, nebo jděte na další, pokud je první hotový.

Neříkám, že vám to ze začátku půjde na 100%. Možná nikdy. Neočekávejte proto dokonalost. Pracujte na sobě a buďte na sebe hodní. Postupně se budete zlepšovat. To mi věřte.

Není jednodušší úkol než žádný úkol

„ Pamatujte, že není rychlejší kód než žádný kód.“ – Taligentův průvodce programováním

Jaký je nejrychlejší způsob, jak se zbavit úkolu na vašem úkolníčku?
Prostě ho smažte nebo ho tam vůbec nedávejte.

Když čteme články a knihy o produktivitě, o tom, jak věci dokončit a být efektivní, není to proto, že chceme být supervýkonní a rychlí jako Gonzales.

Chceme prostě dokončit něco úžasného.

To je dobře. Musíme si ale pamatovat jedno: nebuďme produktivní, protože chceme být produktivní. Soustřeďme se jenom na to, co je potřeba (nebo lépe: na to, co máme rádi).

Nejlepší způsob, jak se tam dostat, je dělat věci co nejjednodušeji. Kolik kroků je k tomu potřeba? Jak se můžete zbavit těžké práce, věcí, co nás rozptylují, a nekonečných mítinků nebo nepotřebných úkolů?

Prostě je vynechte.

Vyškrtněte je ze svého seznamu nebo je tam vůbec nedávejte. Udělejte si u každého úkolu malý test: Je to opravdu potřeba? Budu se pak cítit skvěle, až to dodělám?

Nejlepší často totiž bývá úkoly vůbec nedělat.

Nejlevnější, nejrychlejší a nejspolehlivější části počítačového systému jsou ty, které v něm nejsou.“ – Gordon Bell

Jak být šťastný a vyhnout se stresu

Běžně se na věci tolik nedíváme jako je spíš přehlížíme. – Alan Watts.

Kolikrát jste už jedli a ve skutečnosti nevnímali chuť? Nebo jste dodělali namáhavou práci či jeli do zaměstnání, aniž byste o tom vůbec přemýšleli?

Naše dny často ubíhají, zatímco jsme myšlenkami úplně mimo.

Jedním z mých nejoblíbenějších způsobů, jak být šťastný a vyhnout se stresu, je být v přítomném okamžiku neboli být vědomý. Samozřejmě jde o jeden ze základních kamenů Zen buddhismu (vlastně si myslím, že celého buddhismu), ale není to všechno o meditaci, jako spíš o tom, že si uvědomujeme, co děláme, nad čím přes den přemýšlíme a co nám říkají naše smysly.

Nikdo nedokáže být pořád v přítomnosti. Myslím, že to ani nejde.

Někteří se díky tréninku dokážou naučit být přítomní častěji než většina z nás, ale vždycky se může stát, že budete myslet na budoucnost nebo minulost. Budete cítit strach a zapomenete být v přítomném okamžiku.

Je to ve skutečnosti dost těžké. Zkuste to hned teď: zavřete oči (jakmile dočtete všechny instrukce) a zaměřte se na váš dech. Na vzduch, který prochází vaším nosem nebo pusou, zaplňuje plíce a opět jde ven. Pokud přijdou dotěrné myšlenky, uvědomte si je, přijměte je a nechte je odejít (nesnažte se je vypudit) a potom se opět soustřeďte na dýchání.

Není to jednoduché, viďte? Být v přítomném okamžiku není tak lehké, jak se zdá.

Chce to cvik. Nakonec toho ale lze dosáhnout. Mám pro vás 5 tipů, které vám k tomu můžou pomoci:

Děti. Být přítomní umí nejlépe děti. Rád pozoruji svého tříletého syna Setha, když si hraje. Nepřemýšlí nad tím, co se mu stalo včera nebo co se stane později. Je Spidermanem, bojuje proti zloduchům a nic jiného neexistuje. Když se rozčílí, není na světě nic důležitějšího než to, co ho rozzlobilo. Vybrečí se a pak se zase spokojeně vrátí k tomu, co dělal předtím. Nepříjemná situace je dávno pryč. Neřeší, co bude zítra. Proto se na něj tak rád dívám. Musíme děti použít jako inspiraci a zkusit být někdy jako ony. Ježíš řekl: „Buďte jako děti.“ A byla to moudrá slova.
Kočky. Rád se dívám na svého kocoura Riddla. Myslí si, že je lev. Nenápadně pronásleduje brouka nebo ještěrku, jako by byli schovaní ve vysoké trávě někde v savaně, a pak se na ně vrhne a zaútočí. Víte, že nepřemýšlí nad tím, co měl k snídani, ani jaký nábytek bude zapotřebí poškrábat a roztrhat na kousky. Kočky (a další zvířata) žijí pouze teď. Buďte jako kočka.
Moje žena a zákusek. Má žena Eva opravdu ví, jak jíst moučník. Ve skutečnosti je ze všech lidí, které znám, nejlepší, když jde o bytí v přítomném okamžiku. Skutečně si dokáže celou svou duší užít cokoli dělá. Naučil jsem se jíst dobroty tak, že jsem jí sledoval. Mezitím, co jsem se snažil do sebe rychle něco naházet, Eva zavřela oči a pomalu si dala lžíci zmrzliny do pusy. Vychutnávala si chuť, texturu, studenost, sladkost i tu čokoládovost. Eva si dokáže věci vychutnat daleko víc než jiní, a tím mě inspiruje. Až budete příště něco jíst, zkuste nemyslet na nic jiného. Nečíst si, nemluvit. Jen vychutnávat jídlo.
Zenový metař. Říká se, že správný zenový mnich má na starosti pouze dvě věci. Meditovat a zametat. Úklid je jedním z denních rituálů zenového mnicha. Je to jedno z jejich nejdůležitějších cvičení. Zametají nebo hrabou. Nedělají nic jiného. Nepřemýšlejí nad tím, jak se dostat do zenového stavu. Tím už je samotné zametání. Až budete příště doma uklízet (nebo dělat cokoli jiného), zkuste se na úklid soustředit, na prach, na pohyb a na svoje pocity.
Když se v něčem ztratíte. Už jste to určitě několikrát zažili. Dokážete si vzpomenout na chvíli, kdy jste se v nějaké činnosti úplně zapomněli? Ne v myšlenkách, ale v té činnosti samotné. Naprosto jste se soustředili a na nic jiného nemysleli. Svět jakoby neexistoval. Mohli jste pracovat a přitom být ve flow (ve stavu, kdy všechno přirozeně plyne), nebo to najednou byl koníček. Sport, práce na zahradě nebo oprava rozbité pračky. Zkuste si na něco takového vzpomenout a jděte to udělat zas.

Zrychlené myšlení

Běžně jsem v pracovním módu, který vypadá nějak takto:

projedu si svoje e-maily a vyřídím je, co nejrychleji to jde
pak si otevřu dokument a něco píšu
rychle překliknu na některou z mých oblíbených stránek, abych se podíval na zajímavé nebo užitečné články
pak se vrátím k psaní
pak něco poklidím
pak jdu zase psát

Problémem je, že moje hlava je pořád v jiném módu než v psacím. Je ve zrychleném režimu psaní e-mailů, rychlého rozhodování a odpovědí.

V tomhle rychlém procesu mívám problém i se psaním delších e-mailů. Jsou to přesně ty, které mi nějakou dobu leží ve schránce, protože moje myšlenky jsou ve zrychleném režimu prakticky vždycky, když e-maily vyřizuju.

Psaní nebo jakákoli tvorba jsou ve zrychleném režimu prakticky nemožné. Člověk musí překliknout do pomalejšího režimu. Jinak prostě přeskočíte ze psaní na něco svižnějšího anebo se necháte úplně rozptýlit.

Složitější rozhodování, kdy musíte zvažovat možnosti a udělat správné rozhodnutí, je ve zrychleném režimu prakticky nemožné. A tak rozhodnutí odložíte na potom i když může zabrat třeba jenom pár minut.

Jakýkoliv úkol, který není o rychlém kliknutí, se také přesune na potom. Ve zrychleném režimu na to prostě nemáte ani těch pět minut. Jste přeci „busy“!

Nemůžete cvičit nebo meditovat, protože to zabere více jak minutu. Potřebujete víc času.

Můžete ale koukat na televizi, ta je tomu přizpůsobená. Neustále přepíná různé podněty. Nebudete ale chtít koukat na pomalý film, který vyžaduje vaši pozornost a zamyšlení na několik minut.

Zrychlený režim vede k neustálému překlikávání a zaneprázdněnosti. Vede k přepracování – protože kdy je čas vypnout? Vede k vyčerpání, protože si nikdy neoddychnete.

Naučte se rozpoznat, kdy jste ve zrychleném režimu, a procvičujte přepínání mezi rychlým a pomalým. Je to zásadní pro to, abyste byli schopni dlouhodobě vydržet u věcí, které jsou pro vás důležité.

Jak překonat strach a jít si za svým snem?

Už jako malý kluk jsem věřil, že budu dělat to, co miluju, díky penězům budu hodně cestovat a dokonce, že budu mít doma v obýváku živého tygra. Proč ne.

Měl jsem vizi, ale pochyboval jsem. Znáte to?

Seděl jsem doma v kuchyni a říkal si, jak sakra vydělám svoje první peníze. Bylo mi 17. Nenápadnej kluk, co se mu všichni smáli.

Nebylo to jednoduchý.

Moje chyby totiž byly:

1. Špatně jsem využíval svoje zdroje
2. Měl jsem špatná přesvědčení v hlavě

Jak jsem to vyřešil? Odpověděl jsem si na následující otázky. Udělejte to také, protože tím zjistíte, co stojí za vaším strachem a jak ho překonat:

1) Kam směřujete svoje zdroje?

Už nějakou dobu učím o trojúhelníku úspěchu. Podle něho existují 3 omezené zdroje, které máme k dispozici:

peníze
energie
čas

Otázkou je:

Kam tyto zdroje dáváme? Jdeme díky nim za svými sny, nebo plníme sny ostatních?

To byste si měli pokládat každý den, protože tak odhalíte, jestli svou energií plýtváte, nebo ji investujete.

2) Jaká přesvědčení ve vaší hlavě aktuálně podle vás nejvíc brání startu vašeho podnikání?

Vezměte si tužku a papír a během 3 minut si přesvědčení napište.

Najednou uvidíte, co vás přesně brzdí a můžete to změnit.
Jako já, když jsem nevěděl, co dál. Začal jsem být zoufalý. A tak jsem hupnul na to první, co mi nejvíc šlo. Tvorba webových stránek.

Nejdřív jsem dělal zdarma, pak za peníze. Na několik měsíců mě to dokonale strhlo. Byla to vášeň a radost. Znáte ten pocit?

Takže můžu být placený za to, že dělám něco, co naprosto a totálně zbožňuji? Asi ano.

Háček byl v tom, že mě práce postupně přestala bavit. Přepískl jsem to a vyhořel. Stereotyp, neplnění termínů a vášeň vyprchala rychleji než teplo, když otevřete dokořán okna.

Absolutně jsem netušil, co dál.

Jenom si to představte, několik měsíců jsem proválel na gauči, hrál hry a zavíral se před světem. Byl jsem na dně.

Potřeboval jsem se vypovídat, a tak jsem začal psát svůj první blog. Schovaný pod přezdívkou a bez fotky. Svěřoval jsem se cizím lidem a cítil se lépe.

Schytával jsem kritiku jako rány pěstí. Zleva, zprava, ale nevzdal jsem to. Postupně mě začali lidi pravidelně číst a tvořila se komunita.

A bylo to právě tady, kde jsem položil základ svému podnikání.

Nebylo v tom nic složitého. I vy to zvládnete.

Pokud stojíte před strachem a nemůžete se rozhodnout, mám pro vás 5ti-krokový návod, kterým jsem se řídil:

Přemýšlejte o svém nastavení mysli
Buďte ochotní ho změnit
Pozorujte sami sebe – co máte za myšlenky
Přijměte je
Změňte svoje přesvědčení

K tomu všemu ale něco potřebuji. Váš závazek.

Musíte do toho jít naplno. Chci, abyste mi slíbili, že pro to uděláte naprosto všechno. Dejte mi závazek, dejte ho sami sobě. Ten je rozhodující.

Víte, návody, postupy, tipy. Už jsem jich rozdal spoustu. To nejdůležitější je ale pořád stejné. Musíte vstát od svého počítače nebo televize a něco pro svoje sny udělat.

Máte strach, pochyby a nemůžete se rozhodnout?

To jste na tom stejně jako my všichni. I já mám strach. Pořád.

Strach z toho, že bych pro svoje sny nic neudělal. A co vy?