Archiv rubriky: Nezařazené

Přiznávám, že to dělám často stejně jako vy: pozoruji, co dělají ostatní a přeji si, abych taky dělal něco podobného, co je cool.
Vidíme skvělé fotky na Instagramu nebo jiných sociálních sítích, kde lidé žijí skvělé životy, vytváří něco úžasného, jezdí za dobrodružstvím. A v tu chvíli přijde myšlenka, že bychom měli svůj život také zlepšit.

To je ale špatně. Vede to k pocitu, že váš život není dost dobrý, že vy nejste dost dobří. A tím to nekončí: pokud půjdete za lepším, vždycky budete chtít víc a víc. Víc zábavy, tvoření, učení, čtení, cestování. Nemůžete zvládnout všechno, ale vždycky si budete přát, aby to šlo.

Tak co je lepší? Naučit se být spokojený.

Pochopil jsem, že štěstí, spokojenost a úžas nejsou tam venku. Není to tam, kde jsou všichni ostatní, i když to tak vypadá. Můžete celý život strávit tím, že se honíte za štěstím, spokojeností, sny, skvělostí, jedinečností a nikdy jich nedosáhnete. Všechno je totiž v momentu, který je teď.
Než vám o tom povím víc, podívejte se na návyky, které většina z nás má.

Nešťastné návyky
Povězte, nezdají se vám povědomé:

Vidíte lidi, jak podnikají skvělé věci, cestují, užívají si a přejete si, abyste také dělali něco podobného. To nikdy neskončí, protože nehledě na to, kolik toho uděláte, vždycky budou lidé, kteří dělají věci, co jsou zajímavější a lepší. Takže nikdy nedosáhnete vrcholu úspěchu.
Koukáte se na sebe a myslíte si, že se můžete zlepšit – být zdravější, hubenější, víc se toho naučit, být klidnější, šťastnější a produktivnější. A tak dále. Jenže i když si vedete skvěle, nikdy nebudete dokonalí a vždycky bude co zlepšovat. Nikdy nebudete spokojení, a pak zestárnete a zemřete.
Máte pocit, že můžete dělat víc. Spěcháte kolem, pracujete, ale pořád je to málo. Vždycky bude existovat něco dalšího, co můžete udělat. Nikdy nemůžete zvládnout všechno. Vždycky toho bude víc, co neuděláte, než toho, k čemu se dostanete.
Kritizujete ostatní za to, co nedělají. Vaše děti, partnera, rodinu, přátele…dělají něco, co by podle vás neměli, nebo nedělají to, co by měli. V kritice druhých štěstí nenajdete, protože když jste s druhými nespokojení, jste nespokojení se životem.
Pokud jste zjistili, že nějaký z předešlých bodů děláte – a vsadím 1000 dolarů, že jich je víc, než si sami uvědomujete – pak je možná na čase se zeptat: Skončí to někdy? Přináší mi to radost?
Odpověď na obě otázky je ne – tyhle zvyky nikdy neskončí a nepřinesou vám ani radost ani spokojenost.

Spokojenost
Pokud se přistihnete při reakcích, které jsem nahoře vypsal, zkuste tohle (místo pouhého uvědomění si svých pocitů):
Přestaňte se po štěstí koukat všude kolem – v tom, co dělají ostatní, v tom, co byste měli udělat, v tom, co by měli dělat ostatní, ale nedělají atd… V tom byste se měli zlepšit. Štěstí a spokojenost nepoletují venku.
Místo toho se otočte a podívejte se, kde jste teď. Zastavte se a prociťte svoje tělo, dech a všechny vjemy, které vás obklopují. Všimněte si, co všechno tenhle moment obsahuje, co normálně nevnímáte.
Uvědomte si, že tento okamžik už je dostačující. Ze všech možných věcí, které si myslíte, že byste měli dělat nebo kde byste měli být, je tenhle moment nejlepší. Ideální zážitky nejsou kvalitnější nebo lepší než to, co zažíváte právě teď.
Uvědomte si zázrak okamžiku. Přesně tam, kde jste právě teď. Všimněte si úžasných věcí kolem sebe a v sobě jako byste je viděli poprvé v životě. Uvědomte si jedinečnost vašeho těla, mysli, okolí. Jak je možné, že to všechno existuje? Budova, ve které jste, příroda, ve které se procházíte. To se neobjevilo jen tak – je to skoro jako by se celý svět domluvil a vyrobil pro vás tenhle okamžik. A vy jste tu, abyste to mohli vidět. Nádhera!
To je spokojenost. Můžete jí cvičit kdykoli a kdekoli. Nezáleží na tom, co právě děláte nebo s kým jste. Je to zdarma, vždycky k dispozici, vždycky zázračné. A hlavně nikdy nekončící.

Řada z nás ví, že by měla bezpodmínečně milovat svoje partnery, děti nebo rodiče. A že jde dokonce bezpodmínečnou lásku vytvořit, i když ne vždy úspěšně.

Ale zkoušíme milovat bez podmínek i sami sebe?

Zamyslete se, jestli děláte něco z tohohle (já určitě ano):

• Kritizuji svoje tělo

• Mám pocit, že je pořád co zlepšovat

• Cítím se provinile

• Myslím si, že jsem nedisciplinovaný/á, líný/á a jsem nespokojený/á

• Mám pocit, že nejsem dost dobrý/á

• Bojím se, že něco pokazím, protože nejsem dost dobrý/á

• Vidím se jako ošklivější než jsem

• Mám provinilý pocit, když se mi nedaří

U většiny z nás pořád dole v koutku leží pocit, že nejsme dost dobří. A tak chceme být lepší, v lepší kondici nebo šikovnější. Nemyslíme na to příliš často, ale stále to tam někde v pozadí.

Co kdybychom přejali bezpodmínečnou lásku i na sebe? Co kdybychom se na sebe pořádně podívali, na naše tělo, myšlenky, pocity, reakce a řekli: „Jsi naprosto ok. Jsi v pořádku?“

Byla by to pro vás úplně jiná zkušenost? Dokázali byste přijmout každou vaší část, tak jak je, aniž byste cokoli potřebovali měnit?

Vím, co většina lidí řekne: „Ale co je špatné na tom, že se chceme zlepšovat, že chceme věci posunout dál? Není to právě špatný pocit, co nás motivuje ke změně?“

Ano. Může nás to motivovat. Může to ale být i na překážku: lidé, kteří si myslí, že jsou tlustí, mají mnohem větší tendence jíst nezdravě a necvičit, protože vnímají sami sebe jako tlusté. Budou se cítit špatně, a proto se budou uklidňovat jídlem, alkoholem, cigaretami, televizí nebo internetem.

Co kdybyste místo toho sami sebe milovali, i svoje tlusté tělo, prostě všechno? Co kdybyste zbožňovali svoji lenost a vše okolo? Co kdybyste milovali všechno ošklivé a neschopné a zlé, společně s krásným, úžasným a hodným?

Chování člověka, který se miluje…bude často vycházet z jeho lásky. Bude cvičit jógu, půjde na procházku s kamarádem po práci, dá si něco zdravého jako fazolky, zeleninu, oříšky, bobulky jako víno, mango, avokádo. Zamedituje si, vypije zelený čaj…to je chování, které vychází z lásky.

Přijetí není stagnace. Stejně se budete měnit. Změně se nevyhnete. Otázkou zůstává, jestli ta změna bude vycházet z přijetí a lásky, nebo z nepřijetí a nespokojenosti. Já hlasuji pro bezpodmínečnou lásku.

Poslední dobou si často kladu tuto otázku:

Co když je už tento moment perfektní a je v něm vše co potřebujete, abyste byli šťastní?

Tato otázka je transformační.

Když jsem z něčeho smutný, vše znovu zvážím a zjistím, že jsem mnohdy malicherný. Když se zamyslím nad celou situací, můžu pak ocenit, za co všechno jsem vděčný.

Když jsem na někoho naštvaný, vidím, že i tato osoba je skvělá a že mohu být vděčný za to, že ji mám ve svém životě.

Když se kvůli něčemu trápím, všimnu si, kolik lásky doopravdy mám a jak šťastný jsem. Být naživu je úžasné.

A dokonce i ve chvílích, které nejsou frustrující, si všímám, jaký dar stávající moment je a zastavím se, abych byl za něj vděčný. A užívám si ho.

Je možné, že tento moment je perfektní kombinací, kterou potřebujete pro štěstí?

Leo Babauta

Řemeslník ovládne své řemeslo neustálým opakováním, péčí a učením se, s oddaností cíli.

Stejné typy atributů jsou důležité pro ovádnutí umění disciplíny:

• neustálé opakování
• jednomyslná oddanost účelu
• neustálé vzdělávání se
• péče

Přemýšlel jsem nad tím, co je potřeba pro ovládnutí umění disciplíny a sám jsem používal některé tipy, které mi přišly užitečné:

1. Splnit úkol, i když na něj nemám náladu. Prokrastinace je tak častý problém, že věřím, že je univerzální. Největší důvod, proč prokrastinujeme i když si to nepřiznáváme, je “nemám na to náladu.” Úkol je pravděpodobně těžký nebo složitý a tedy nepříjemný a raději byste dělali věci, které jsou jednodušší, které vám jdou. Raději byste doma uklízeli, upravovali si nehty nebo kontrolovali e-mail, než abyste začali psát novou kapitolu vaší knihy. Ale pokud budete čekat, až budete mít náladu, nikdy život neovládnete. Místo toho, procvičujte toto: zadejte si úkol a začněte je bez ohledu na okolnosti dělat. Nenechte se kontrolovat e-mail nebo sociální sítě, nechoďte uklízet nebo dělat nějaké úkoly a drobné povinnosti. Sedněte si a udělejte to. Bude to nepříjemné. Ale zvládnete to i když je to nepříjemné.
2. Cvičte, i když se vám moc nechce. Ano, je to to samé, jako s prokrastinací – z mnoha důvodů odkládáme cvičení, většinou proto, že je těžké a raději bychom dělali něco jednoduššího. Ale já to beru jako něco, co musím dělat, abych se staral sám o sebe, jako třeba zdravé jídlo a čištění zubů. Týden byste snad nevynechali čištění zubů nebo snad ano? Vaše zuby by se zkazily. Stejně tak se vám kazí tělo, když týden necvičíte. Místo toho, procvičujte toto: řekněte si, že si v určitý čas zacvičíte nebo půjdete zaběhat. A pak tam buďte. Udělejte to i když jste unavení nebo líní. Ignorujte ten pocit lenosti, roztříštěné pozornosti a překonejte to. Zjistíte, že se budete díky tomu, že to uděláte, cítit skvěle. Každopádně, začnete ovládat dělání věcí, které vám nejsou příjemné.
3. Začněte s trochou hladu. Máme tendenci panikařit, když máme hlad a neodoláme pak nejbližšímu nezdravému jídlu. Naučil jsem se, že můžu mít hlad a není to konec světa. Nemusíme vždy být plní a nacpaní úžasně chutným jídlem. Místo toho, procvičujte toto: nejezte, pokud nemáte hlad. Když dostanete hlad, chvíli seďte a soustřeďte se na ten hlad a zaměřte se na to, jaký je to je opravdu pocit. Není to tak hrozné. Účelem není, abyste se trápili hlady (to není dobré), ale abyste viděli, že trocha nepříjemného pocitu vám nezničí život a že se můžete vědomě rozhodnout o tom, kdy a jak moc jíst.
4. Promluvte si s někým o něčem nepříjemném. Vyhýbáme se těžkým hovorům, protože nejsou zábavné. Jsou děsivé a mnohdy nepříjemné. To vede k mnoha různým problémům, včetně nesnášenlivosti, zhoršení vztahu nebo situace, aj. Místo toho, procvičujte toto: Pokud máte s někým problém, místo toho, abyste si problém přehrávali v hlavě, promluvte si jemným, procítěným způsobem. Snažte se podívat na situaci z jeho pohledu, ne z vašeho. Načněte téma jednoduchým, “Mohli bychom si promluvit o___?” A potom mu řekněte, jak se cítíte, aniž byste ho z něčeho obviňovali nebo přinutili k obrannému postoji. Zeptejte se tohoto člověka, jaký z toho má pocit. Přistupujte k tomu s tím, že chcete najít řešení, které je dobré pro oba, které zachová vztah. Co se naučíte je, že když se skrz nepříjemnou situaci dostanete, vyřeší se vám spousta vážných problémů.
5. Vydržte u návyku. Jedna z nejtěžších věcí, kterým lidé čelí při změně návyků je vydržení u návyku poté, co je opustí prvotní nadšení. Je jednoduché dělat návyk týden – ale co druhý a třetí týden? Po několika týdnech je to jednodušší, ale spousta lidí návyk opustí příliš brzy. Místo toho, procvičujte toto: na dva měsíce se zavažte k jednomu malému návyku. Dělejte jej jen 5 minut denně, ve stejný čas každý den, nastavte si co nejvíc připomínek, abyste na něj nezapomněli. Kontrolujte návyk v kalendáři nebo na seznamu, abyste viděli svůj postup. Každý den tam buďte a udělejte to. Začnete ovládat vytváření nových návyků, což vám otevře dveře ke spoustě možných změn.
6. Postavte se problému. Když máme problém, často se vyhýbáme i přemýšlení o něm. Zamyslete se nad tím, jestli máte jeden z těchto problémů: vyhýbáte se cvičení, máte nadváhu, vyhýbáte se velkému projektu, odkládáte řešení financí, jste nespokojení s nějakou situací ve svém životě. Často jsou to velmi nepříjemné situace a raději bychom se jim vyhnuli. Místo toho, procvičujte toto: podívejte se na překážku jako na cestu. Nevyhýbejte se překážce (té složité situaci, tomu problému, kterého se bojíte), neobcházejte ji, neignorujte ji. Postavte se k ní čelem. Podívejte se na ni. Všimněte si jí. Zjistěte, co se děje. Zjistěte, jak se skrz problém dostat. Zjistíte, že to sice není jednoduché, ale není to tak hrozné, jak jste si mysleli a budete rádi, že jste to udělali. A hlavně: budete silnější díky tomu, že jste se problému postavili.
7. V dané aktivitě si všímejte toho dobrého. Disciplína je vlastně o tom naučit se, že nepotřebujete nějakou úžasnou odměnu – dobro najdete už během té činnosti. Například, pokud budete jíst zdravé jídlo, nemusí to chutnat jako váš oblíbený desert nebo smažené jídlo (jídlo za odměnu) – můžete si jednoduše užít to, že jíte čerstvé, zdravé jídlo. Pokud budete cvičit, nemusí vám to dát ploché břicho nebo hezké ruce – můžete si jen užít aktivitu. Cvičte toto: bez ohledu na aktivitu, nalezněte v ní to dobré a z aktivity se stane odměna.
8. Meditujte. Lidé si myslí, že meditace je těžká nebo mystická, ale je jednoduchá. Procvičujte toto: věnujte dvě minuty tomu, že si sednete a zaměříte se na svůj dech. Všímejte si, kdy vaše mysl odchází a jemně ji navraťte k dechu. Je spousta dalších způsobů, jak meditovat, ale toto je ten nejjednodušší a ukazuje vám, jak pozorovat nutkání, která se objeví a uvědomit si, že ta nutkání nemusíte poslechnout.

Ze začátku vám tyto věci nemusí jít, ale je to důvod, proč je procvičovat dál.

Skrz toto procvičování se naučíte, jak zvládat nepříjemný pocit, jak něco udělat, i když se vám nechce, jak u něčeho vydržet i když nadšení opadne, jak okamžitě nereagovat na veškerá nutkání a jak vidět každou aktivitu samu o sobě jako odměnu.

Musí být život plný disciplíny a bez zábavy? Samozřejmě, že ne. Ale pokud se naučíte užívat si jakoukoliv aktivitu v daný moment, tak proč se nenaučit, jak ovládnout něco, co se vám dlouhodobě vrátí?

Mysl je úžasná věc. Je ale taky totální lhář, který se nás neustále snaží přesvědčit, abychom nedělali věci, které jsou pro nás dobré a zabraňuje mnoha velkým změnám v našich životech.

Zlá mysl.

Musel jsem se naučit toto vysvětlování a výmluvy pozorně sledovat, abych mohl ve svém životě udělat změny: zdravěji jíst, pravidelně cvičit, meditovat, věnovat se minimalismu, každý den něco napsat, splatit dluhy, přestat kouřit a tak dále. 

Kdybych se o těchto výmluvách a o tom, jak na ně vyzrát nenaučil, nikdy bych tyto změny neudržel. Vlastně jsem mnohorát před rokem 2005 (kdy jsem začal měnit svůj život) zklamal, protože výmluvy nade mnou měly veškerou moc. 

Pojďme jednou provždy odhalit obhajoby a výmluvy našeho zbabělého mozku. 

Nejdřív, ten nejdůležitější princip: mysl chce pohodlí a bojí se nepohodlí a změny. Mysl je zvyklá na svou pohodlnou ulitu a pokaždé, když se ji snažíme posunout za hranice tohoto pohodlí příliš daleko nebo na příliš dlouho, mysl se zoufale snaží o návrat do ulity. Za jakoukoliv cenu, včetně našeho dlouhodobého zdraví a štěstí. 

Tak, a teď se s touto myšlenkou podívejme na výmluvy: 

1. Nezvládnu to. Přijde nám to příliš těžké nebo si myslíme, že změnu nemůžeme udržet. Nevěříme si. To se dá překonat tím, že spousta lidí, o nic schopnější, než my, to zvládla. Například, před tím, než jsem jsem začal trénovat na svůj první maraton, uběhla Oprah maraton, tak jsem si řekl, “když to zvládne Oprah, zvládnu to taky!” Měl jsem pravdu.
2. On/ona to zvládne, ale u mě to neplatí. Jen proto, že to zvládne někdo jiný neznamená, že my ano, že? Hledáme důvody, proč to oni zvládnou a my ne – možná může být minimalista, protože nemá děti, nebo je na volné noze místo někoho s opravdovým zaměstnáním.  Možná je v daleko, daleko větší kondici, než jsem já, takže uběhne maraton. Možná nemá všechny závazky, které mám já, má podporu v manželovi/manželce, nebo nemá závažný zdravotní problém. Ano, fajn, je jednoduché hledat výmluvy: ale podívejte se na všechny ty lidi, kteří mají daleko větší překážky, než vy a zvládli to. Já mám 6 dětí a stejně jsem zvládnul změnit spoustu věcí ve svém životě. Je spousta příběhů postižených nebo nemocných lidech, kteří překonali své přakážky, aby dosáhli skvělých věcí. Vaše překážky jdou překonat.
3. Potřebuji svůj ___ . Doplňte větu podle sebe: potřebuji svoje kafe, svůj sýr, svou limonádu, své seriály, své auto, svou sbírku bot… toto jsou věci, o kterých jsme přesvědčeni, že bez nich nemůžeme žít, takže nemůžeme učinit změnu, jako stát se veganem nebo jíst zdravěji nebo si zjednodušit život nebo být bez auta. Taky jsem používal tyto výmluvy, ale nakonec nebyly pravdivé. Nic z toho jsem nepotřeboval. Jediné věci, které opravdu potřebujete jsou základní jídlo, voda, oblečení, střecha nad hlavou a další lidi se kterými naplňujete své sociální potřeby. Všechno ostatní není opravdová potřeba.
4. Život se má užívat. Jistě, s touto větou souhlasím (stejně jako většina z nás), ale problém je, že se používá pro zdůvodnění různých druhů špatného chování. Klidně můžeme sníst chipsy a dorty, protože život se má užívat nebo ne? Ne. Klidně můžete být bez nezdravého jídla a užívat si život. Můžete cvičit a užívat si ho. Můžete se vzdát skoro všeho a stejně si užívat život, pokud se naučíte brát každou aktivitu jako zábavnou.
5. Potřebuji pohodlí. Toto je také možná pravda, ale můžeme jít do většího nepohodlí, než věříme. Může nám být trochu zima, místo aby nám bylo přesně akorát. Můžeme tvrdě cvičit místo abychom leželi na gauči. Můžeme udělat tu věc, kterou jsme odkládali – možná to bude těžké, ale zvládneme se skrz to dostat. Když naše mysl hledá pohodlí, nenechte ji utéct – natlačte ji, aby vystoupila z pohodlí a začněte brát, že nepohodlí je v pořádku.
6. Nevím jak. Toto je taky pravda, ale můžete se to naučit. Začněte postupně a naučte se s touto novou změnou pracovat. Vyhledejte si informace na internetu. Podívejte se na videa. Zeptejte se lidí na internetu, jak to zvládli. Toto jednoduše překonáte s trochou snahy a procvičování. Popravdě, když to uděláte teď, naučíte se to postupně, tak se této výmluvy budete moct zbavit.
7. Můžu to udělat později. Ano, vždycky to můžete udělat později…ale později se budete cítit stejně. Proč by vaše pozdější já mělo být disciplinovanější, než vaše současné já? Popravdě, když povolíte svému současnému já povolit, vytváříte si tím návyk prokrastinace a vlastně zmenšujete pravděpodobnost toho, že vaše budoucí já bude vice disciplinované. Místo toho to udělejte teď, pokud není nic důležitějšího, co byste měli dělat…nenechte to plavat jen proto, že se vám nechce.
8. Jednou se nic nestane. Toto je tak svůdné, protože je to tak trochu pravda – jednou se nic nestane. Ale pouze, pokud to je opravdu jenom jednou. Jeden kousek čokoládového dortu, jednou vynechané cvičení, prokrastinování místo psaní. Bohužel, nikdy to není jen jednou. Jednou znamená, že vaše mysl ví, že mu tato výmluva projde a “jednou” vede k dalšímu, než vlastně něco nedodržujete. Udělejte si pravidlo: nikdy nevěřte výmluvě “jednou.” Udělal jsem to s kouřením (“ani jedno popotažení”) a fungovalo to. Pokud si povolíte jeden kousek čokoládového dortu, rozhodněte se předem a zabudujte to do svého plánu (“povolím si porci sladkostí o velikosti pěsti jednou týden”) a dodržujte ten plán, spíš než se rozhodovat postupně, když je vaše vůle slabá.
9. Nechce se mi. Ano, pravda. Nechce se vám těžce pracovat. Komu ano? Pokud necháte pravidlo “nechce se mi” určovat, co se děje ve vašem životě, znamená to, že tu knihu nikdy nenapíšete, nikdy nevybudujete firmu, nikdy nevytvoříte nic skvělého, nikdy nebudete mít zdravé návyky. Vytvořte si reálný plán a potom jej zrealizujte. Když se takovéto výmluvy objeví, nevěřte jim. Každý je schopný si jít pořádně zacvičit i  když na to nemá náladu. Každý může překonat svou vnitřní překážku.
10. Jsem unavený. Ano, já taky. A stejně jsem ráno dělal dřepy. Je pravda, že musíte odpočívat a odpočívejte, když to potřebujete (poslouchejte své tělo), ale většinou je to jen mysl, která se snaží vyhnout něčemu nepříjemnému. Je rozdíl mezí totální únavou a potřebou odpočinku a tím, že jste jako všichni ostatní unavení během odpoledne. To poslední překonejte.
11. Zasloužím si odměnu/přestávku. Všichni si zasloužíme něco dobrého nebo den volna. Neříkám, že byste se neměli odměňovat a nedávat si pauzy, ale pokud z toho uděláte pravidlo, budete vždycky mít pauzu. Neustále si budete dávat odměny  a nepůjdete podle původního plánu. Co místo toho dělám: beru to, že se držím plánu jako odměnu. Jít si zaběhat není něco, přes co se musím dostat k odměně – je to ta odměna.
12. Nebylo by hezké přestat? Toto je opět snaha naší mysli utíkat od nepříjemného a samozřejmě je to pravda – pokud se příliš dlouho tlačíte do něčeho nepříjemného. Problém je, že to naznačuje, že by bylo lepší přestat, protože by to bylo příjemné…ale to je lež. Bylo by jednodušší přestat, ale často je lepší, když dál pokračujeme. Tato výmluva mě málem přemohla, když jsem se minulý prosinec pokoušel uběhnout 50ti mílový ultramaraton, protože popravdě by bylo příjemnější přestat a nedokončit závod, zejména v posledních zhruba 10ti mílích. Přemohl jsem to a zjistil jsem, že jsem drsnější, než jsem si myslel.
13. Výsledek, za kterým jdete, není důležitý. Pokud se snažíte uběhnout maraton, zní to asi jako toto: “Není důležité, abych to dokončil.” Použil jsem tuto výmluvu, když jsem se učil jazyky (není důležité, abych se to naučil) nebo programování nebo mnohé další věci, které jsem se chtěl naučit. Použil jsem to u psaní, cvičení a zdravé stravy. A zatímco výsledek opravdu nemusí být důležitý, ten proces popravdě důležitý je. Pokud vydržíte proces, který je pro vás dlouhodobě lepší, bude to pro vás lepší. Ale pokud si povolíte přestat jenom proto, že je vám to nepříjemné a momentálně je pro vás důležitější pohodlí, než váš cíl, budete mít spoustu problémů. Cíl není důležitý, ale naučit se vydržet u věcí, které vám jsou nepříjemné důležité je.
14. Bojím se. Tak toto je ta nejupřímější výmluva, která existuje – většina z nás si nechce přiznat, že se bojí dělat něco těžkého. Ale je to take slizký způsob jak se dostat ven z něčeho nepříjemného – jenom proto, že se něčeho bojíte neznamená, že to nedokážete. Dokážete. Já jsem zvládnul spoustu věcí, kterých jsem se bál – většinou věci, u kterých jsem se bál, že zklamu. Ale zatímco ten strach se občas zrealizoval – občas se mi to úplně nepovedlo- to, že jsem se probojoval skrz strach bylo velmi důležité a pokaždé jsem se něco naučil.

Každou z těchto výmluv jsem použil snad stokrát, takže si nemyslete, že jsem je všechny překonal. A vy je také v budoucnu můžete použít. Občas není nic špatného na tom, se poddat. Klíčové je rozpoznat, kdy jsou výmluvy opravdové a objevit své vzory chování. Tady je, co jsem udělal já:

1. Všimněte si výmluvy. Má nad vámi daleko větší moc, pokud funguje v pozadí.
2. Zkuste mít předem připravenou odpověď na výmluvu – čekejte ji.
3. Pokud jí podlehnete, je to v pořádku, ale přiznejte, že jste podlehli trapné výmluvě. Buďte si vědomi toho, co děláte.
4. Když podlehnete, zjistěte jaké jsou výsledky. Jste šťastnější? Je váš život lepší? Stálo podlehnutí nepříjemnosti za to?
5. Naučte se tyto výsledky. Pokud jste výmluvu přemohli a máte z toho radost, pamatujte si to. Pokud jste výmluvám podlehli a výsledek se vám nelíbil, pamatujte si to.

Pokud budete vědomě trénovat tento process, zlepšíte se v rozpoznávání a neuvěření těmto lžím. A potom –  bum, najednou vaše mysl funguje pro vás a ne proti vám. 

Včera jsem si povídal s mou milou kamarádkou o jejích obavách a strachu. Během naší konverzace jsem ji několikrát musel ujistit: „Všichni se bojí. Všichni jsme stejní. Všichni máme strach… Všichni.“

A v tom se skrývá velká pravda. Strach a problémy, se kterými se potýkáte nejsou něco unikátního, co by jiní lidé neměli. Neděje se to jen a pouze vám.

Všichni máme problémy a obavy. Většinou je však zakrýváme před ostatními, aby je nikdo nepoznal a nevěděl, jaký máme strach. Nejhorší na tom všem je, že je zakrýváme hlavně sami před sebou. Vše máme v sobě tak nějak ukryté.

Vtipné na tom je, že si pravděpodobně myslíte, že jste sami, kdo má strach či musí neustále řešit nějaké problémy. Ve skutečnosti tomu tak vůbec není. Všichni je máme a sdílíme je. Je to jako nit, která nás všechny spojuje. Nás lidi.

Myslíte si, že jste horší než všichni ostatní, že všichni ostatní v životě vše krásně zvládají? Že lidi kolem vás nemají vůbec žádné strachy? To je velký omyl. Všichni máme své slabé stránky, všichni se za ně stydíme a nikdo není dokonalý. Naše slabosti jsou součástí toho, kdo jsme. A vlastně i to, že nechceme, aby tyto problémy, selhání, nedostatky byly naší součástí, je vlastně projev, že jsme všichni (jenom) lidé. A to nás právě spojuje.

Snad každý má strach:

• z neúspěchu

• že se ztrapní

• z nejistoty

• z nepohodlí

• že nebude dost dobrý

To, že nejsme dokonalí, to je jasné…a proto máme také své slabé stránky:

• prokrastinujeme

• jsme sobečtí

• žárlíme

• máme obavy, co když…. (ztratíme práci, zůstaneme sami, budeme špatným otcem/mámou,…)

• jsme nespokojení sami se sebou

• nejsme disciplinovaní

• máme strach

• stydíme se

• chceme utéct od nepříjemných situací a příležitostí, které nám nahánějí strach

Nejste v tom sami. Nejste nejhorší na světě. 

Občas pociťujeme strach a obavy, právě to nás ale dělá lidmi. Jsme tak ve spojení se všemi ostatními na planetě. Všichni jsme lidé, co chybují a kteří se občas bojí a mají neskutečně velký strach. Ano, jsme to my! Plní selhání, strachů a s mnoha nedostatky. 

Ve chvíli, kdy čtete tento článek se zastavte, rozšiřte své vědomí a otevřete se tomuto okamžiku…nebuďte myslí stále u počítače nebo u mobilu… Jaká je realita kolem vás? Co se děje kolem vás právě teď?

Zrovna teď čtete. K tomu všemu máte ještě spoustu dalších úkolů, které chcete na počítači stihnout… To je pravda, ale je tady i vaše tělo. Jak se cítí vaše tělo? Možná se nacházíte v nějaké místnosti. Možná jsou kolem vás další lidé nebo je kousek od vás příroda.

Na chvíli se zastavte a uvědomte si realitu, která je kolem vás…právě teď.

Během týdne jste často vystresovaní z věcí, které ještě musíte udělat a také z věcí, které neděláte. Děláte si starosti o svoji budoucnost, odkládáte plno věcí, protože se bojíte příliš velkých cílů. Připadáte si, že nejste dostatečně dobří, srovnáváte se s ostatními, bojíte se, že nedosáhnete ideálu. Přemítáte o tom, co už bylo.

To všechno je ale pouze ve vaší hlavě, je to všechno vaše fantazie. Realita toho okamžiku je taková, že je vše v pořádku. Ve skutečnosti je kolem vás tolik věcí, za které můžete být vděční. A to teď hned.

Jsou tady různé věci, které se dějí kolem vás pouze teď, v tento moment. Je to znět zvuků a vůní kolem vás, která už nikdy nebude stejná jako je právě teď, v tomto okamžiku. Také to, jak se vaše tělo cítí, myšlenky, které se vám hrnou do hlavy. Nikdy to nebude stejné. Nikdy.

Vy sami se také stále měníte. Mnohdy o sobě smýšlíte jako o neměnící se bytosti. Připadáte si stále stejní. A přitom už teď jste jiní, než tomu bylo před chvílí, kdy jste začali číst tento článek. Také jste jiní, než tomu bylo dnes ráno, když jste se probudili. Protože věci, které se vám stanou a jsou kolem vás, vás ovlivňují. Buď méně či více.

Jinými slovy : To, jací jste, se mění. Změna probíhá v tento moment a už nikdy nebudete stejní jako před minutou.

Je to nekončící změna, je to pomíjivé a je to přirozené. A po pravdě řečeno, každá maličkost kolem vás se neustále mění. Někdy si toho však nevšimnete, protože se to mění zvláštním způsobem a vy to nepostřehnete. Všichni okolo vás se mění. Každý moment je tedy jako voda. Stále se mění, pohybuje, přeměňuje, pluje a komunikuje s okolím.

To je realita tohoto okamžiku. Nepromeškejte to.

Toto uvědomění je vám stále k dispozici. Když se náhodou začnete ztrácet ve svých úkolech a začnete se něčeho bát, zeptejte se sami sebe: „Jaká je realita této chvíle?“ 

Přestože název tohoto článku je už obehraný, hledání rovnováhy mezi pracovním a osobním životem je tak trochu mýtus.

Jistě, příliš pracujeme a nemáme čas na všechno ostatní, co ještě chceme stihnout; jsme stále unavení; jíme jídlo z fastfoodu nebo polotovary z mrazáku raději než zdravé a výživé jídlo a neumíme pořádně být sami se sebou…ale to je přece život který chceme, nebo ne?

OK, možná by to chtělo trochu změnit nastavení. Práce, život, vzdělávání se, vztahy a zdraví, to vše je důležité a „rovnováha“ je pravděpodobně špatně zvolené slovo. Ovšem přizpůsobit své životy také životním touhám a prioritám není špatný nápad.

Přítel se mě nedávno ptal, jak to dělám – jak skloubím svůj osobní život a všechny projekty, na kterých dělám – a to mě přimělo zastavit se a zamyslet se. A objevil jsem, že dát si pauzu a zamyslet se, je klíčem ke všemu.

Takže tady je způsob, jak to dělám.

1. Pravidelný odpočinek. V životě jsme příliš zaneprázdění a zapálení do toho, co děláme a to tak, že nemáme prostor přemýšlet. Do svého života jsem zařadil pravidelné pauzy, díky kterým mám čas přemýšlet. A jaký druh přestávek mám na mysli? Ráno medituji, k notebooku si přinesu kávu, dám si sprchu, jdu o samotě na procházku, dám si čaj se svou ženou nebo s přítelem, zaběháme si nebo vymyslíme něco jiného. To vše vytváří prostor pro přemýšlení o životě. Pravidelně odpočívejte a vytvořte si tak prostor.
2. Mějte nadhled. Když odpočíváte, odhlédněte od toho, co právě řešíte a to vám umožní se na věci podívat z nadhledu. Jak žijete svůj život? Jakým chcete být člověkem? Rozhodujete se po celkovém uvážení? Jaké jsou vaše hodnoty? Žijete tyto hodnoty? Během každé přestávky nemusíte přemýšlet nad všemi těmito věcmi, ale využijte chvíle odpočinku k přemýšlení tímto směrem.
3. Přizpůsobujte. Když si všimnete, že trávíte příliš mnoho času u počítače a přitom se sotva věnujete dětem a lidem, co máte rádi, poznamenejte si to. Stejně tak pokud zpozorujete, že jsou zanedbávané důležité projekty nebo že nemáte čas cvičit a vaše dieta se řítí do pekla, udělejte si poznámku. Přemýšlejte o tom, jak si to uspořádat jinak.
4. Vymezte si čas. Je super dělat si poznámky a v mysli všechno vyladit, ale bez akce to nemá význam. Co můžete podniknout pro to, abyste vylepšili způsob, kterým nyní trávíte čas? Udělejte závazek a napište si ho do kalendáře. Nic ve smyslu, že vyskočíte ve chvíli, kdy nadejde čas a vy si zrovna prohlížíte své oblíbené stránky. Myslím tím závazek, kterému můžete dostát. Například pokud chcete více sportovat, domluvte si s kamarádem pravidelné termíny, kdy budete chodit běhat nebo posilovat, navštěvovat hodiny jógy nebo chodit do posilovny, kam jste se zapsali před 11 měsíci a ještě ani jednou tam nebyli. Dělejte to pravidelně. Pokud chcete pracovat na projektu, určete si čas, kdy půdete do kavárny nebo knihovny na 3-4 hodiny jen kvůli tomu, abyste pracovali. Nebo se zavažte, že se budete celý týden věnovat psaní. Někomu o tom řekněte a ještě lépe zavažte se, že to stihnete a budete mít hotovo do konce týdne (nebo jakéhokoli data, které si určíte). Na pevno si dejte termín.

Tak to je moje metoda. 4 kroky, které dělám pravidelně.

Život je konstatní změna. Rozdíl je v tom, jestli změny děláte vědomě.