Archiv rubriky: Jednoduchost

Vaše emaily jsou příliš dlouhé

Nedokážete-li myšlenku napsat na zadní stranu vizitky, nemáte jasnou myšlenku.
– David Belasco

Jeden z největších problémů s emaily, na který narážím neuvěřitelně často, je následující: jsou příliš dlouhé.

Tak jako mnozí, jsem i já celkem zaneprázdněný člověk. Ačkoliv se snažím na emaily odpovídat pohotově, u těch opravdu dlouhých to není možné. Když je email krátký, odpovím hned po přečtení.

Tak proč posílat dlouhé emaily?

Zde je pravidlo: nikdy není třeba psát dlouhý email. Nikdy.

Proč tohle píšu? Že by výpad proti lidem, kteří mi posílají emaily? Nikoliv. Je to obecný problém, který v emailech vidím, a doufám, že pomohu lidem psát efektivněji.

Jak používám email

Když jsem dříve psal, že jsem se zbavil emailu, byla to pravda jen na 90 procent. V omezeném množství email nadále používám – obvykle ke komunikaci s lidmi, se kterými spolupracuji (s partnery, designéry, vydavateli, atd.). Odpovídám také na emaily zákazníků (reklamace, problémy se stažením).

Pro komentáře a zpětnou vazbu se čtenáři využívám Twitter. S rodinou (přibuznými na Guamu a v dalších částech světa) komunikuji prostřednictvím Facebooku (kromě rodiny nemám mezi “přáteli” mnoho dalších, celkově mám na Facebooku méně než 100 přátel.)

Neznamená to tedy, že by můj problém s emaily byl nějak specifický. Nezáleží na tom, jak email používáte. Číst dlouhé eseje nebo odpovídat na 10 otázek nechce nikdo. Všichni jsme zaneprázdnění a ceníme si svého času.

Když píšu email, snažím se to mít rychle za sebou. Nerad zůstávám u emailu celý den, takže ho rozkliknu, přečtu, odpovím nebo archivuji, a jdu od něj pryč.

Přijde-li mi dlouhý email, je pravděpodobné, že bude archivován. Pokud je odpověď opravdu nezbytná, neodpovím pravděpodobně v daný den.

Malé upozornění: Tento článek není jen o mně. Je o každém, kdo je zaneprázdněný a cení si svého času. Pokud takovému člověku pošlete dlouhý email, vzkazujete mu, že si jeho času nevážíte a nemáte ponětí, co je důležité. Navíc tím snižujete svou šanci na odpověď.

Proč jsou dlouhé emaily špatné

Pár stručných důvodů:

  • Čtení zabere příliš času. Nemám mnoho času na čtení, a posíláním dlouhých emailů mi vzkazujete, že váš esej je důležitější než ostatní věci, které musím přečíst.
  • Nerespektuje to můj čas. Když mi pošlete email, žádáte tím o můj čas (k přečtení, zpracování a odpovědi). Pokud mi pošlete dlouhý email, znamená to, že jste se nezabývali jeho úpravou. Nerozhodli jste se, co je nejdůležitější. Vlastně mi naznačujete, že to mám udělat za vás. Vysíláte zprávu, že váš čas je důležitější než můj.
  • Nemusíte vystihnout hlavní problém. Co je vlastně cílem vaší snahy? Jaká je hlavní otázka? Ven s tím dřív, než u emailu umřu.
  • Ptáte se na příliš mnoho věcí. Nebudu schopen odpovědět na všechny, aniž bych tomu věnoval půlhodinku mého cenného dne. Takže se tolik neptejte – stačí jedna, dvě otázky.
  • Neodpovím. Pokud očekáváte, že si email přečtu hned, nebo ještě hůř, že pro vás něco udělám, tak hodně štěstí. Nejsem žádná primadona, jen mám také něco na práci a nemůžu se věnovat každému dlouhému emailu. A je jich mnoho, ne jen ten váš.

Pravidla pro krátké, efektivní emaily

Tyto pravidla ignorujte pouze na vlastní nebezpečí:

  1. Zůstaňte u pěti vět. Ne více. Samozřejmě jsem to ukradl z five.sentenc.es, ale užívám to roky a funguje to. Obvykle se snažím o méně než pět vět.
  2. Vystihněte hlavní problém. Pokud myslíte, že potřebujete víc jak 5 vět, ještě přesně nevíte, co chcete říct. Přijďte na to a držte se jen toho.
  3. Ptejte se na jednu věc. Neptejte se na 10 věcí, ale jen na jednu, maximálně dvě. Mnohem pravděpodobněji obdržíte rychlou odpověď.
  4. Editujte. Pokud jste protáhli email na 8 vět, zkraťte ho na 3.
  5. Odkazujte. Potřebujete-li uvést nějaké informace, vložte do emailu vhodný webový odkaz.
  6. Publikujte to. Pokud na webu potřebné informace nejsou, dejte je tam. Vytvořte dlouhou odpověď nebo dlouhý přidružený dokument (pak ho zkratťe na nezbytné minimum) a zveřejněte online. Použijte svůj blog nebo jeden z mnoha nástrojů pro sdílení informací. Bude-li vám to užitečné, vytvořte si FAQ a v emailech na něj odkazujte.

Mimochodem, tento článek je příkladem posledního pravidla.

Anglický originál „Your Emails are Too Long“ publikoval Leo Babauta 25. března 2011 na zenhabits.net

Drobné návyky

“Vskutku mocná je vláda zvyku.” – Publilius Syrus

Je neuvěřitelné, jaký může drobná věc způsobit rozdíl. Začít svůj den v klidu s šálkem čaje může změnit celý váš den. Uklizení stolu může udělat pracovní den úžasným. Úsměv milovaného člověka může změnit svět.

Jsou-li tyto drobné věci opakovány denně, a stane-li se z nich návyk, jejich přínos vzroste ne dvojnásobně, ale exponenciálně.

Drobné návyky mohou změnit život.

Návyky měnící svět jsou pro každého jiné, já se však podělím o pár mých, a přidám také tipy k jejich osvojení.

Mé drobné návyky

Mám jich mnoho, ale toto je hrstka nejoblíbenějších:

  • Vstupní rituál. Kdykoliv přijdu domů, nejdříve odložím věci. Mám určené místo pro klíče, peníze/karty (nepoužívám peněženku), telefon a drobáky. Vše ostatní buď vyhodím, nebo dám tam, kam patří. Pokud přinesu něco jako potraviny nebo knihy z knihovny, ihned je uklidím. Toto je důležitý drobný rituál, protože i lidem, kteří zjednodušili svůj domov, se časem mohou věci opět nahromadit – a začíná to tím, co přinesete domů. Je k ničemu zjednodušovat a organizovat své prostředí, jste-li nepořádní pokaždé, když se do něj vrátíte.
  • Úklid oblečení. Je to tak jednoduché, ale když se svlékám, dám oblečení buď do koše na prádlo, nebo ho složím do skříně. Ostatní ho často přehazují přes židle, hází na zem či na postel, a pozdější uklízení se stává noční můrou. Tím, že to udělám hned, zůstávají věci uspořádané a já se nemusím pozdějšího úklidu obávat.
  • Mytí nádobí. Když dojím, umyji použité nádobí ve dřezu. Žádný nepořádek k pozdějšímu úklidu.
  • Příprava jídla předem. Toto je důležité, snažím-li se dodržet svůj stravovací plán (ang.). Vaření vlastních jídel je nejzdravější (a nejhospodárnější) volba, ale máte-li vařit třikrát až šestkrát denně, je to příliš nešikovné a pravděpodobně to vzdáte. Proto připravuji jídlo ve větším množství (na 3-6 dní dopředu), a jím to samé celý týden. Není to těžší než vaření menších jídel. Dělám jen jídla, která zbožňuji, takže se jich nepřejím. Navíc je tak opravdu jednoduché dodržet můj stravovací plán.
  • Jen vykročit ze dveří… aneb moje motto pro cvičení. Většina lidí má problém odhodlat se k tréninku, já však nikoliv. Za prvé, dělám jen to, co mě baví, takže se na trénink těším. Za druhé, nikdy nepřemýšlím o tom, zda se mi cvičit chce – prostě si řeknu, že vše co musím udělat, je obout se a vyjít ze dveří. Pak už to jde samo.
  • Odstranění rušitelů. Když jdu něco dělat, odstraním vše, co by mě mohlo rušit. Jednoduchá akce, obrovský rozdíl.
  • Projít se a přemýšlet. Udělat si krátkou procházku je opravdu jednoduché – můžete to udělat během odpolední pauzy, nebo po několika hodinách práce. Stačí 10-20 minut. A věřte, je to skvělá změna. Nejen, že se zbavíte stresu a pročistíte hlavu, ale dá vám to příležitost zamyslet se nad tím, co jste dělali… a reflexe je jedna z nejdůležitějších věcí pro změnu života.
  • Dýchat. Když jsem ve stresu, jednoduše dýchám (ang.).

Jak si návyk osvojit

O návycích jsem psal mnohokrát, ale zde je jednoduchý postup, jak si drobné návyky osvojit:

  • Osvojujte jeden návyk v jednu chvíli.
  • Zjednodušte si to.
  • Dělejte to vědomě, opravdu vědomě (zvláště ze začátku).
  • Zakažte si dělat výjimky.
  • Dejte o svých pokrocích vědět veřejně.
  • Užívejte si návyk.

Pokud si to užíváte, může být osvojení návyku jednoduché. Dělejte to pomalu a pečlivě.

Anglický originál „The Little Habits“ publikoval Leo Babauta 10. března 2011 na zenhabits.net

Najděte čas na životní změnu

Když jsem se zhruba před 5 lety rozhodl změnit svůj život, měl jsem obvyklý problém: nedostatek času.

Chtěl jsem začít cvičit, jíst zdravěji (přestat se stravovat ve fast-foodu), více se věnovat rodině, víc číst, víc psát, být produktivnější a zvýšit svůj příjem.

Bohužel, den má jen 24 hodin a z toho takových 8 prospíme. Odečtu-li hodiny, které strávíme jedením (3), sprchováním, oblékáním a upravováním se (1), vyřizováním schůzek (1), řízením (2), prací (8)… tak nám zbývá hodina, nanejvýš dvě. Často i méně.

Časem jsem ale našel způsob, jak dělat všechno, co dělat chci. Dosáhl jsem všech požadovaných změn a ještě jsem získal více volného času než kdy předtím. Ale první zásadní věcí, kterou jsem musel vyřešit, bylo: kde najít čas pro změnu svého života?

Vím, že mnoho z vás čelí stejnému problému – hodně mi o tom říkáte. Proto jsem se rozhodl podělit se s vámi o zkušenosti z mých začátků. Doufám, že vám to pomůže.

První krok

Musíte si dát závazek. Rozhodnout se, že opravdu chcete učinit změnu a že je pro vás důležitější něž cokoliv jiného.

Co se mě týče, shledával jsem důležitějším pouze svou rodinu – a změnit jsem se rozhodl stejně tak pro ni, jako pro sebe. Změny, které jsem dělal, jsem postavil nejvýše v žebříčku svých životních priorit.

Musí to být pro vás naléhavé. Nepřemýšlejte o tom jako o „zlepšení života“, ale jako o jeho záchraně. Změny, které jsem učinil, mi zachránily život – jsem o hodně zdravější, mé manželství se zlepšilo, můj vztah s dětmi se zlepšil a jsem častěji šťastný, než sklíčený.

Pokud vám nepřijde, že zachraňujete svůj život, pak obtížné, ale nezbytné změny, nedokážete uskutečnit.

Další kroky

Jakmile jsem učinil duševní závazek, podnikl jsem malé krůčky k tomu, abych do svého života vnesl prostor k nadechnutí.

  • Odpojte TV. Sledoval jsem TV méně něž kdy jindy (posléze jsem ji přestal sledovat úplně, přesto se nyní v průběhu týdne kouknu na pár show na internetu). Některým lidem tato změna přinese až několik hodin volna navíc.
  • Nečtěte tolik nesmyslů. Čítával jsem na internetu hodně věcí jen tak pro zábavu. Stejně tak jako časopisy. Jakmile jsem se od nich odtrhl, mohl jsem se zaměřit na důležitější věci.
  • Nechoďte tolik pařit. Chodíval jsem hodně do kina, na večeře a do hospod. Na chvíli jsem se od toho oprostil (téměř), abych si udělal čas.
  • Vstávejte dříve. Ne každý se k tomu odhodlá, ale pro mě to byl krok dobrým směrem. Zjistil jsem, že před tím než většina lidí vstane, mám více času na cvičení i práci – svět je tichý, mírumilovný a ničím nerušený. (Čtěte více)

Najděte zkrátka věci, které vám ubírají čas a přitom jsou méně důležité než změny, které chcete učinit. Je to téměř vše kromě nezbytných potřeb – práce, jídlo, atd. Omezte se na ně, jak nejvíc to jde.

Zjednodušte své závazky

Ve svém životě jsem měl spousty závazků – trénoval jsem fotbal, byl ve výboru PTA, účastnil se mnoha dobrovolnických prací, přirozeně jsem také měl společenské závazky a pracoval na hodně projektech.

Pomalu jsem je omezil. Zdály se důležitými, ale ve skutečnosti ani jeden nebyl tak důležitý, jako život, který jsem chtěl začít, změny, které jsem chtěl učinit. Mnoho věcí je důležitých – ale které z nich jsou ty absolutně nejdůležitější? Rozhodněte se.

Pokud máte s rozhodnutím problémy, vyzkoušejte experiment. Oprostěte se od závazku jen na krátkou chvíli. Uvidíte, zda-li jste trpěli, či si naopak užili čas navíc.

Máte-li obavy, že svým rozhodnutím někoho urazíte, zbavte se jich. Pošlete dotyčnému email, nebo zavolejte a vysvětlete, že byste se sice nadále rádi věnovali danému závazku, ale že prostě nemáte čas a nechcete to dělat polovičatě. Daná osoba se vás možná bude snažit přesvědčit, ale stůjte si pevně za svým – respektujte sebe, svůj čas a změny, které chcete učinit.

Zde je jedno tajemství: lidé či organizace, kterým jste pomáhali, nebo pro ně pracovali, budou žít dále. Budou pokračovat v tom, co dělají i bez vás a (proboha!) přežijí to. Váš odchod nezpůsobí konec světa. Zbavte se pocitu viny.

Uspořádejte si život

Postupem času jsem udělal spousty dalších změn jako například:

  • Automatické placení účtů, spoření a dluhů. Všechny platby jsem si nastavil online, takže nemusím obíhat schůzky, či ztrácet čas jejich vyřizováním. Tento krok zautomatizoval splácení mého dluhu a díky tomu jsem se z něho dostal ven. (Čtěte více)
  • Zredukujte schůzky. Snažil jsem se z mého života odstranit tolik schůzek, kolik jen šlo. Často to v určitých ohledech znamenalo změnu, ale zvykl jsem si na to a věci se zjednodušili. Vyřizoval jsem je za pochodu, takže mi jich na víkendy moc nezbývalo. Těch pár schůzek, co mě čekalo, jsem zvládnul naráz, abych si ušetřil zbytečné běhání.
  • Pracujte méně. Stanovil jsem si limity, kolik práce můžu udělat, nutil se plnit důležité úkoly a to včas. Naučil jsem se rozlišovat, které věci je potřeba udělat, a které mohou být opomenuty. Zvýšil jsem efektivitu své práce a hlavně pracoval méně.
  • Řekněte ne. Když mě někdo požádal, abych udělal něco, co bylo důležité pro něj, ale ne pro mě, naučil jsem se zdvořile odmítnout. Místo toho jsem se zaměřil na to, co je důležité pro mě.

Postupně jsem se naučil zjednodušovat. Zjednodušil jsem své denní rituály, práci, společenský život, vlastnictví, pomoc ostatním, ošacení. Trvalo to nějaký čas, ale vydané úsilí opravdu stálo za to: teď, když jsem si našel čas na věci, které chci dělat, je život mnohem lepší.

Anglický originál „Create Time to Change Your Life“ publikoval Leo Babauta 18. února 2011 na zenhabits.net

Co je opravdu nezbytné? Průvodce skromným životem

Jeden z úkolů, na kterém jsem začal letos znovu pracovat, je odstranění všech zbytečností z mého života. Možná si říkáte, že tak přijdu o všechnu zábavu, ale není to pravda. Dovolte mi to vysvětlit.

První otázka, kterou si musíme položit zní, co znamená „nezbytné“? Nezbytné pro co? Jaký je skutečný cíl? Moje odpověď zní „nezbytné pro spokojený život.“

Kromě základního oblečení, přístřeší a jídla, zahrnuje tato definice spoustu dalších věcí. Pro přežití možná nepotřebuji dobrý vztah se svou ženou, ale potřebuji ho, abych byl šťastný. To samé platí o mých dětech. Chci-li být šťastný, musím s nimi dobře vycházet, starat se o ně a společně s nimi trávit čas.

Neznamená to však, že vše, co s nimi dělám, je nezbytné. Spokojení můžeme být, i když půjdeme na procházku do parku – nemusím jim stále něco kupovat nebo navštěvovat kina, nákupní centra a akvaparky.

Stejné je to s jídlem. Musíme jíst, ale nemusíme jíst nezdravě. Můžete říct, že sladkosti nebo hranolky vás dělají šťastnými. A to je přesně ono: Opravdu je potřebujete, abyste byli šťastní? Potřebujete je denně nebo jednou za čas?

Podobně to mám s kávou a čokoládou. Obojí miluji. Ale jsem na těch věcech závislý (kvůli kofeinu), což mě nutí užívat jich víc, než ke štěstí potřebuji. Takže se, alespoň prozatím, snažím přestat. Myslím, že až se závislosti zbavím, budu si je moci jednou za čas dopřát bez obnovení návyku.

Další věci, kterých se chci zbavit (nebo je dělat jen výjimečně):

  • Chození do kina (chodím již málokdy)
  • Sladkosti, jako pečivo a cukrovinky (snažím se odolávat, ale stále bojuji s pokušením)
  • Elektronika a jiné vychytávky (je s nimi legrace, ale nejsou nutné – stejně tak MP3 přehrávač)
  • Nové knihy (snažím se kupovat použité nebo je vyměňovat)
  • Stravování mimo domov (omezuji ho, ale stále jím venku víc, než bych chtěl)

Věci, o kterých musím ještě přemýšlet:

  • Rychlý internet (mám ho v práci – doma je příjemný, ale nevím, zda nezbytný)
  • Mobilní telefon (příliš ho nepoužívám – je pohodlný, ale jen výjimečně ho opravdu potřebuji)

Celkově jsem se již zbavil hodně věcí a jsem šťastný, jak moc se mi zjednodušil život. Mám toho před sebou ještě mnoho, ale užívám si cestu, nikoliv konečný cíl.

Anglický originál „What is truly necessary? A guide to living frugal“ publikoval Leo Babauta 28. ledna 2007 na zenhabits.net

Jak se zbavit nepořádku

Jednou z věcí, která mi dává pocit pohody, je čistý, prostý domov. Když se ráno probudím a přijdu do uklizeného, minimalisticky zařízeného obýváku, kde se nepovaluje žádný nepořádek, cítím klid a štěstí.

Vejdu-li naopak do obýváku plného hraček, knih a dalších věcí, všude je chaos a mě to ruší.

Miluji jednoduchost a pořádek už mnoho let (zhruba 8-9) a v jeho udržování jsem se stal poměrně pečlivým. Zjistil jsem, že čas od času se k věcem musíte vrátit a zjistit, zda pro vás má jejich vlastnictví stále ještě význam.

Zde jsou mé nejlepší tipy pro udržení pořádku:

  • Uklízejte postupně. Dejte si 15 minut, ve kterých se zaměříte na úklid jedné poličky. Až ji uklidíte nebo vyprší stanovených čas, oslavte to. Následující den si dejte opět 15 minut na další poličku. Úklid celé skříně nebo místnosti může vypadat nepřekonatelně a můžete mít pocit, že ji budete uklízet do smrti. Pokud tomu tak je, dělejte to po krůčcích.
  • Vyhraďte si na úklid několik hodin. Může se vám zdát, že je to v rozporu s výše uvedeným tipem… a taky, že je. Je to jiná strategii a je pouze na vás, která vám bude vyhovovat víc. Pro mě je někdy lepší vyhradit si část dopoledne nebo sobotní ráno a uklidit celou skříň či místnost. Udělám vše najednou a když je hotovo, cítím se úžasně.
  • Dejte věci na hromádku. Ať už si vyberete jakoukoliv z uvedených strategií, v jednu chvíli byste se měli zaměřit na jednu poličku (nebo šuplík) a kompletně ji vyprázdnit. Vyndejte všechny věci na hromádku a poličku očistěte. Potom hromádku roztřiďte (viz následující tip) a věci, které si chcete nechat, vraťte zpět. Nyní se pusťte na další poličku.
  • Třiďte věci jednu po druhé a hned rozhodujte, co s nimi. Mějte po ruce pytel na odpadky a krabici na věci, které chcete dát pryč. Když vyndáte věci z poličky, jednu po druhé je roztřiďte. Berte je do ruky a rozhodněte se: vyhodit, dát pryč, nebo ponechat. Nevracejte je zpět na hromádku. Udělejte to tak se všemi věcmi a brzy budete hotovi. Budete-li dělit hromadu na menší hromádky a ty pak dále třídit, strávíte nad úklidem věčnost. Do poličky vraťte pouze to, co si chcete nechat a pečlivě to urovnejte.
  • Buďte neúprosní. Můžete patřit k lidem, co si schovávají věci s myšlenkou „Někdy se to může hodit.“. Ale pravda je taková, že většinu krámů, které takto nahromadíte, vám nikdy k ničemu nebude. Pokud jste věc za poslední rok nepoužili, zbavte se jí. Je to jednoduché. Použili-li jste věc za poslední rok jednou nebo dvakrát, ale víte, že v příštím roce ji používat nebudete, zbavte se jí také. Vyhoďte ji, pokud je nepoužitelná nebo, může-li být někomu užitečná, věnujte mu ji.
  • Papíry? Nejsou-li důležité, buďte neúprosní. Časopisy, katalogy, reklamní letáky, rok staré účtenky, vaše poznámky, poznámky od ostatních, staré pracovní věci … vyhoďte je! Jedinou výjimku tvoří účetnictví, které by mělo být uchováno po dobu sedmi let (pozn. překl.: V ČR 5-10 let dle jednotlivých dokumentů) a jiné důležité písemnosti, jako jsou záruky, rodné, úmrtní a oddací listy, pojištění, závěti, atd. Ostatní vyhoďte!!
  • Váháte-li, vytvořte si krabici „možná“. Pokud něco nedokážete vyhodit, protože myslíte, že byste to mohli ještě potřebovat, dejte to do krabice, zavřete ji, označte a uložte někam mimo dohled (garáž, podkroví, skříň). S největší pravděpodobností krabici již nikdy neotevřete. Pokud se tak stane, po šesti měsících nebo roce ji dejte pryč či vyhoďte.
  • Vytvořte si systém proti nepořádku. Existuje důvod, proč máte všude stohy papírů, hromady knih, oblečení a dalších věcí. Je to proto, že nemáte systém pro udržení věcí na svém místě a zbavení se těch nepotřebných. Toto je téma na další článek, ale měli byste o tom přemýšlet. Nikdy nebudete mít perfektně uklizeno, zamyslíte-li se však nad tím, kde se u vás doma vzalo tolik nepořádku, najdete možná způsob, jak tomu předcházet.
  • Oslavte, když máte hotovo! To je pravidlo, které by mělo platit vždy: oslavte všechny své úspěchy, bez ohledu na jejich velikost. I když uklidíte pouze jeden šuplík, je to skvělé. Užijte si to. Otevřete šuplík (skříň nebo cokoliv) a obdivujte ten pořádek. Nadechněte se a řekněte si, že jste udělali dobrou věc. Těšte se z dobrého pocitu.

Anglický originál „Zen Mind: How to Declutter“ publikoval Leo Babauta 28. ledna 2007 na zenhabits.net

Mysl jako voda

Článek o mém GTD systému mě dovedl k myšlence, co mě na GTD přitahuje nejvíc. Samozřejmě se mi líbí celková organizace a zachycení všeho v mém životě, uklizený stůl a čistá mailová schránka. Všechno toto miluji.

Ale co mě opravdu přitahuje, je dosažení stavu „Mysl jako voda“. Musím přiznat, že se mi, stejně jako mnoha ostatním GTD nadšencům, ještě úplně nedaří tohoto stavu dosáhnout. Ale GTD mi velmi pomáhá. Čím víc věřím svému systému a čím lépe zvládám GTD návyky, tím více se stavu „Mysl jako voda“ přibližuji.

To mi připomíná citát Bruce Lee:

Vyprázdni svou mysl, buď tvárný. Tvárný, jako voda. Dáš-li vodu do šálku, vyplní šálek. Dáš vodu do láhve a vyplní láhev. Dej ji do konvice a vyplní konvici. Jindy voda teče nebo padá. Buď vodou můj příteli.

Myslím, že hlavním půvabem je klid a mír, kterého chceme dosáhnout. Mít vše na svém místě a mysl čistou od problémů a dalšího nepořádku. Dokážete-li to, jste připraveni na vše, co se vám postaví do cesty. Někdy, když nejsem ve své kůži, pozoruji lidi kolem sebe a uvědomuji si, jak dlouho cestu směrem k „Mysl jako voda“ jsem již ušel.

O svých pokrocích budu dále informovat. Držte mi palce.

Anglický originál „Mind Like Water“ publikoval Leo Babauta 25. ledna 2007 na zenhabits.net

Proč Zen Habits?

Mám rád jednoduchou filozofii Zen buddhismu, její zalíbení v minimalismu a hledání klidu v zazen (buddhistická meditace).

Jako název blogu jsem si Zen Habits vybral především proto, že stručně vystihuje jeho filozofii.

Blog opravdu píše o zjednodušení, zlepšení života a uvědomění. Osobně věřím, že jakýchkoliv změn v životě – zejména těch chtěných – lze dosáhnout budováním dobrých návyků. Příklad. Chci zaběhnout maraton? Pak si musím zvyknout běhat 4-5x týdně. Musím získat návyk pozitivního myšlení. Ten vám také pomůže, pokud se chcete, stejně jako já, naučit brzy vstávat, zdravě jíst nebo přestat kouřit.

Návyky si neosvojíte přes noc. Nemůžete si říct: „Tak, a od zítřka budu vstávat brzy!“ Dobře, říct si to můžete. Ale myslíte-li, že to půjde tak rychle, jste vedle.

Podobné návyky si vypěstujete pouze každodenní praxí. Osobní zkušenosti mi ukázali, že pro získání návyku se na něj musíte soustředit každý den po dobu jednoho měsíce. Když jsem se soustředil jen týden, neosvojil jsem si ho. Ale dělal-li jsem to měsíc a déle, tak ano. Neříkám, že jsem vždy úspěšný… ale důležité je, že se snažím. A pokud selžu, poučím se z chyb, které jsem udělal.

Zen v názvu blogu mám proto, aby mi připomínal, jak důležité je soustředit se na přítomnost, žít prostě, zůstat klidný, soustředit se a pomalu vytvářet návyky, které mi pomohou k dosažení cílů. Nic víc v tom není. Nejsem buddhistický mnich ani nic podobného, i když občas zkouším zazen. Ačkoliv jsem přečetl některé výborné Zen knihy, nikdy jsem nestudoval Zen pod vedením učitele.

Pro ty, které „Zen“ v názvu blogu rozčiluje: Nadechněte se a nechte to být.

Máte k Zen Habits další otázky? Přečtěte si FAQ [ENG].
Anglický originál „Why Zen Habits?“ publikoval Leo Babauta 24. ledna 2007 na zenhabits.net

E-mail Zen: Vyprázdněte schránku

K vyřizování e-mailů, představující nezanedbatelnou část mé práce, používám výhradně Gmail. Každou hodinu mi přijde značný počet e-mailů, a já na ně obratem odpovídám.

Nicméně, když nahlédnete do mé schránky, všimnete si, že je prázdná.

Mít prázdnou schránku mi dává pocit klidu, míru a spokojenosti. Určitě vám to doporučuji. Nebyl jsem vždy takový – v minulosti jsem měl schránku plnou e-mailů. Byly zde e-maily připravené k archivaci, nepřečtené e-maily, e-maily čekající na akci nebo až nebudu líný. Pro e-maily jsem měl mnoho různých složek, a když jsem zrovna potřeboval, nemohl jsem je najít. Znám mnoho lidí, kteří jsou na tom podobně.

U mě to změnilo GTD (stejně jako 43 folders a další) a již téměř rok udržuji e-mailovou schránku prázdnou.

Zde uvedu několik kroků, jak prázdné schránky dosáhnout:

1) Nekontrolujte e-maily hned po ránu nebo se nedostanete k práci. Tento tip nabízí mnoho blogů, takže nic nového. Místo kontroly schránky, splňte hned ráno váš nejdůležitější úkol nebo ten, do kterého se vám nejvíc nechce. Teprve pak zkontrolujte e-mail. Nebo ještě lépe. Splňte předtím 2 nebo 3 úkoly. Stejně tak, pokud neustále e-mail kontrolujete či vás počítač na každý příchozí e-mail upozorňuje, budete bez přestání vyrušováni a nebudete se soustředit na to, co děláte. Já e-mail kontroluji jednou za hodinu, ale záleží na vašich potřebách.

2) Při kontrole e-mailů se zaměřte vždy na jeden a rozhodněte, co s ním. Hned. Rozhodněte, jakou akci e-mail vyžaduje.

2a) Je to spam nebo řetězový e-mail? Smažte ho.

2b) Je to dlouhý e-mail, který je třeba přečíst? Přesuňte ho do složky „K přečtení“ nebo si ho vytiskněte a přečtěte jindy (například ve vlaku).

2c) Je-li to e-mail vyžadující akci, přidejte ji do seznamu úkolů. Pak e-mail archivujte. Pokud ho budete potřebovat ke splnění úkolu, snadno ho najdete později.

2d) Můžete-li odpovědět během 2 minut, udělejte to. Neodkládejte to. Budete-li čekat, skončí e-mail v řadě nevyřízených a možná se k němu nikdy nedostanete. Já obvykle reaguji krátkým e-mailem ihned. Vypadám tak zodpovědně a nad věcí.

2e) Potřebujete-li se e-mailu věnovat později, nebo čekáte na odpověď, poznamenejte si to do seznamu „Čekám na“. Nenechávejte e-mail ve schránce jako připomenutí.

3) Mám jedinou složku: Archív. Když odpovím nebo si přečtu e-mail nevyžadující reakci či poznámku, archivuji jej. Jak jednoduché. Chcete-li, můžete si zavést složku „K přečtení“. Já obvykle delší e-maily tisknu a čtu je, když na něco čekám. Někteří lidé používají složky „K akci“ a „Čekám na“.  Zjistil jsem však, že jsou to jen další místa, která musíte kontrolovat. Nerad kontroluji něco navíc. Vystačím si s mým seznamem úkolů a čekajících věcí, kam si to zapíšu. Takže jednoduše e-maily archivuji, a když je potřebuji později, vyhledávání v Gmailu mi s tím pomůže. Zatím jsem s tímto systémem neměl žádný problém.

Mít prázdnou schránku je tak jednoduché. Kontrolujte pravidelně e-maily, ihned je zpracovávejte (nebo si poznamenejte na později) a archivujte.

Ahhh. Prázdná schránka!