Prokrastinace jako cesta k životnímu mistrovství

Není mezi námi člověka, který by neprokrastinoval – tedy neodkládal nějaký úkol, nerozptyloval se, odkládal své sny, svou práci s vědomím, že za to bude odsouzen.

Většina lidí si myslí, že prokrastinace je problém.

Stresují se a mají pocit, že když prokrastinují, dělají něco špatného.

Au contraire (to je francouzsky, nezatěžujte se vyhledáváním, znamená to, že je to jinak).

Prokrastinace je vlastně perfektním místem na to, abyste si opakovali nejdůležitější životní dovednosti. Naše tendence prokrastinovat nám přesně ukazuje, jak naše mysl pracuje a učí nás lépe se vyrovnávat s životními těžkostmi. Protože v životě se prostě vždy vyskytnou náročné chvíle, i když se jich snažíme vyvarovat a to, jak se s nimi vypořádáme nakonec určuje veškeré naše další jednání.

Pojďme společně zapracovat na tom, jak se vypořádat s těmi nejsložitějšími záležitostmi ve svém životě.

Náš obvyklý scénář

Když prokrastinujeme, takto většinou vypadá onen proces:

  1. Máme udělat něco náročného, nebo něco do čeho se nám nechce.
  2. Moc se necítíme na to, že bychom to zvládli protože je to složité, nepohodlné, náročné.
  3. Naše mysl se snaží jako obvykle od tohoto úkolu odklonit k něčemu, co je jednodušší, co dobře známe. Třeba bychom se mohli podívat na nějaké video, hrát hry, zkontrolovat email nebo svůj profil na sociálních sítích.
  4. Začneme dělat onu jednodušší věc a přestaneme myslet na to, co jsme opravdu měli začít vykonávat.
  5. Máme špatný pocit z toho, že jsme něco zazdili a začneme si o sobě budovat negativní obraz. Zahltíme svou psychiku sebekritikou a sebetrýzněním.

Celý tento cyklus nás ale rozhodně nenaučí to příště zkusit jinak a lépe. Je to cyklus viny, to vám říkám. Můžeme se naučit to celé zvládat lépe.

Prokrastinace je příležitost, ne přehlídka nezdarů

Jak bychom měli tedy celý cyklus řešit? Ideálně takto:

  • Vymyslíme si nějaký náročný úkol
  • Cítíme to, že je opravdu náročný, ale vnímáme to pouze jako signál k tomu, že se pouštíme na neznámou půdu.
  • Uvítáme to a využijeme příležitosti vstoupit na neznámou půdu, ponoříme se do toho s radostí a s gustem. (Mimochodem, opravdu miluji slovo ,,gusto“)

Ale po pravdě, to je ideální stav, tam ještě nejsme. S největší pravděpodobností se trénink bude odehrávat takto:

  1. Připravíme si náročný úkol a už víme, že bysme jej rádi prokrastinovali, protože cítíme nejistotu a nepohodlí.
  2. Začneme prokrastinovat tím, že zvolíme nějakou jednoduchou činnost a začneme ji vykonávat.
  3. V okamžiku, kdy se přistihneme u toho, že prokrastinujeme….dáme si pauzu.

Ta pauza je klíčem ke všemu.

  1. Naladíme se na tuto pauzu a procítíme, že je příležitostí k tréninku klíčové životní dovedností. V tomto okamžiku zvolíme radost a vděčnost za to, že tuto zkoušku můžeme podstoupit, přijmeme ji s potěšením…a ano s gustem.
  2. Začneme pracovat s nepohodlím a nejistotou. Jak a kde ji cítíme? Je to opravdu taková hrůza? Můžeme s nimi nějak pracovat? Můžeme se otevřít nepohodlí, přijmout nejistotu a vidět v nich krásu všeho toho, co děláme?

Pomalu, krok za krokem, můžeme díky této praxi nepříjemné pocity přijmout, spíše než od nich utíkat. Můžeme trénovat trpělivost a pozitivní nastavení mysli uprostřed všeho chaosu a neznámého.

Zcela se oddejte této praxi. Zjistíte, že vám změní život a je úžasná.

Trénink nepohodlí a nejistoty

Máte PAUZU. Takže můžete zkoušet trénovat práci s nepohodlím a nejistotou. A uděláte to takto:

Navnímáte daný pocit – i na fyzické úrovni, ve svém těle, ne jenom mentální obraz – a podívejte se jak se v něm cítíte. Kde ve vašem těle jej můžete lokalizovat? Můžete popsat jak se teď cítíte? Můžete popsat jeho barvu, zvuk, druh energie?  

Probuďte v sobě zvědavost a prozkoumejte vše. Zkoumejte jej s plnou vírou v sebe. Buďte přítomni a jen pasivně přijímejte vše, co prochází vaší myslí.

Poté se nadechněte, zvedněte se a jděte na to. Udělejte tu těžkou část. Tu část, o které nevíte vůbec nic a zahlcuje vás svou nejistotou. Přijměte tu nejistotu jako část svého života, jako misi, na kterou jste sami sebe vyslali, protože žádná mise, která za to stojí není jen plná životních jistot.

Žádný hrdina se nevydá na misi, když předem přesně ví, jak ta mise dopadne. Vy jste tím hrdinou a ano, jste za tuto misi kompletně zodpovědní.

Mákněte si, přijměte nepohodlí a nechte jej, aby zůstalo tam, kde je. Zřejmě pocítíte nutkání se otočit a utéct, ale vy neposlechnete a zůstanete. A nebo vás přemůže strach, nezvládnete to a budete muset začít znovu. Tak jako každý hrdina, kterým jste i vy. Tisíckrát upadnete a dvoutisíckrát vstanete. Jste odvážní, inspirativní a silnější než si vůbec dokážete představit.

Krok za krokem rozšiřujete svou komfortní zónu. Svou zónu génia, svůj hrdinský dosah. A s každým krokem se stáváte silnějším a více a více inspirujete celý svět, aby byl jako vy.

Jak si užívat krás přítomného okamžiku

V poslední době, když se chci uklidnit a dostat do pohody, představím si prázdný pohár. Ptáte se proč to vlastně dělám?

V okamžiku, kdy otevřeně vnímáte všechno, co vás obklopuje a co se vám děje, nacházíte se v jednom z nejklidnějších a nejuvolněnějších stavů vůbec. Jenom nasáváte krásu světa kolem sebe (sebe nevyjímaje), vnímáte světla, barvy, tvary, zvuky, doteky, prostě jen vnímáte.

Pokud jste opravdu otevření a přijímáte přítomný okamžik se vším všudy, je to úžasné – všímáte si i toho, co byste normálně přehlédli a začnete oceňovat detaily všeho, co je kolem vás.

Většina z nás o tyto zážitky přichází. Chodíme kolem jako ve snu, myslíme na to, co musíme udělat, omíláme si v hlavě příběhy, které se nám staly.

A o to právě jde. Pokud máme mysl plnou myšlenek a příběhů, prostě nemůžeme vnímat přítomný okamžik. Nevidíme, co se kolem děje protože jsme chyceni v našem běžném stavu mezi sněním a vědomím.

Nemůžete naplnit pohár, který je už plný.
Já se tedy snažím, aby můj pohár byl stále více méně prázdný.

Snažím se navnímat, když moji mysl zaplní nějaká historka nabitá emocemi, která mne blokuje v tom, abych mohl vnímat můj současný stav, tento okamžik.

Uchopím ji, prozkoumám a nechám ji odtéct ze svého pomyslného poháru.

Poté si plně vychutnávám a nasávám tento okamžik všemi svými smysly. Zjišťuji, jak se cítím ve svém těle. Vnímám, co mi právě probíhá hlavou.

Samozřejmě po chvíli jsem opět lapen do svých myšlenek. Jakmile to ale zjistím, znovu vyprázdním svůj pohár. A tak stále dokola. Snažím se mít svůj pohár co nejprázdnější a to mi umožňuje naprosto se otevřít všemu, co se právě kolem mne odehrává, té kráse a štěstí právě probíhajícího okamžiku.

Jak najít vnitřní klid

Často slyším kolem sebe povzdechy jako: ,,Myslím si, že moc přemýšlím,“ nebo: ,,Nemůžu to dostat z hlavy.“

Ano, to že příliš přemýšlíme je častý problém. Respektive jen samotné přemýšlení není problém, potíže máme spíše s tím, že se nám různé scénáře o kterých přemýšlíme přehrávají znovu a znovu v hlavě, máme pocit že jsme v nich zamotaní jak v pasti a prostě se jich nemůžeme zbavit.

Naše mysl přeskakuje z jedné věci na duhou jen proto, aby se něčím zaměstnala, bez toho abychom svým myšlenkám dávali hloubku. Nemůžeme se soustředit, nedokážeme být přítomni tady a teď a co je nejhorší, máme pocit, že musíme neustále něco dělat.

Odpovědí na to, jak se zbavit neustále těkající mysli je nalezení vnitřního klidu.

Naše myslenkové procesy – rozptýlování a neustále vymýšlení nových příběhů – nemusí být pro nás jen zdrojem nelibosti. Je to totiž naprosto normální, řekl bych až základní lidská vlastnost. Je to stav, ve kterém je naše mysl většinu času, tudíž být sám na sebe naštvaný protože neustále něco řeším nám může přinést jenom neustálou rozmrzelost a pocity vlastního selhání.

|Takže místo toho, abychom byli mrzutí zkusme se naučit tyto procesy prostě zkrotit. Zkusme si vytvořit mentální vzory ke kterým se můžeme uchýlit a pracovat vědomě se svojí myslí.

A jediný způsob jak tohoto dosáhnout je začít pracovat na vnitřním klidu

Chvilka klidu

Obětujte minutu svého času a zkuste každý den následující:

Ze svého dosahu odstraňte vše, co by Vás mohlo rušit a klidně si sedněte. Jen seďte, můžete i zavřít oči, nebo se zkuste dívat z okna či na zeď. Popřemýšlejte o tom, jak se cítíte. Jste unavení, naštvaní, frustrovaní, v pohodě nebo šťastní? Vzpomeňte si, jak se vám dnes dařilo, co jste dělali.

Celý den jste se snažili něco dělat? Byli jste stále v pohybu? Koncetrovaní nebo jste prokrastinovali většinu dne? Měli jste návaly vzteku či jste cítili strach? Měli jste deprese nebo jste byli podráždění? Zkuste si tyto pocity na chvíli vybavit, neodsuzujte se, jen je zvědavě prozkoumejte.

Podívejte se na každý z pocitů, které znáte a zkuste si vybavit myšlenkový vzor, který se ve vás začne odehrávat, když tu kterou emoci pocítíte. Pokud cítíte frustraci, je to proto, že se vám aktuálně děje něco, co se vám nelíbí, nebo se prostě vracíte do nějaké minulé situace, kdy se vám děla křivda? V případě návalů vzteku, zjistěte jestli nejste zaseklí v nějaké situaci, která vám ublížila a vy jste ji v ten okamžik nedokázali vyřešit. Jestliže máte depresi a je vám smutno, porovnejte vaši aktuální situaci s ideálem a zeptejte se: ,, Co my vlastně chybí?“

Teď přesuňte svou pozornost k vašemu tělu. Jak se cítí? Jaké pocity máte ve své hlavě, co váš krk, paže, ruce, hrudník, boky, nohy, chodila?

Můžete v tomto okamžiku pocítit vděčnost? Můžete najít lásku nebo pochopení sami pro sebe, či pro ostatní? Nemusíte tohle všechno dělat najednou. Můžete zkoušet jednu po druhé nebo si vybrat tu , která vám sedí nelépe. Vyberte si pár možností, soustřeďte se na ně a příště třeba zkuste jiné nebo všechny, to už je na vás. Párkrát se zhlubkova nadechtěte a pak se vraťte zpátky do práce.

Pěstování vnitřního klidu

Jak jsem vám ukázal, práce na našich vnitřních vzorcích a opakujících se historkách, které se nám motají v hlavě nám nemusí zabrat více než minutu. Tuhle minutu klidu můžeme využít k tomu, aby nám přinesla méně spěchu a vzteku a více klidu, uvědomění a spokojenosti do našich životů. Chce to jen si chvilku pěstovat návyk vnitřního klidu.

A jako všechny návyky i tento je třeba pěstovat. Zkusme to třeba takto:

  • Nastavte si pravidelnou upomínku na mobilu nebo počítači. Jakmile se ozve, všeho nechte a jen minutu nebo dvě tiše seďte a buďte v klidu.
  • Vyhraďte si každý den chvilku času pro mediaci v sedě, nebo prostě si jen sedněte někam, kde je vám dobře, je tam klid a hezké prostředí.
  • Zkuste pravidelně číst bez přerušení. Je jedno jestli budete mít v ruce knihu, nebo čtečku, důležité je čtení nepřerušovat a soustředit se pouze na tuto aktivitu.
  • Ráno nebo odpoledne si dejte pauzu na čaj. Jen si sedněte, popíjejte čaj, vnímejte jeho vůni, chuť a to jak vás příjemně hřeje v břiše.
  • Naučte se pár jógových pozic – třeba pozici dítěte a praktikujte ji pravidelně na minutku, dvě. Nebo zkuste pozici psa či holuba. Může se to pro vás stát meditací v pohybu když jen klidně setrváváte v dané póze a zaměřujete se na svůj dech. Je to také dobrý způsob jak se uprostřed dne příjemně protáhnout.
  • Jděte na procházku. I když se vlastně nejedná o setrvávání v klidu, tělesný pohyb je pro vás velmi dobrý a pomůže vám uvolnit mysl.

Jakmile tedy zjistíte, že už vám to v hlavě znovu bzučí jako v úlu, když začínáte prokrastinovat a rozptylujete se jak můžete, dejte si pauzu a zkuste některou z výše uvedených technik.

V té chvili klidu si uvědomte všechny krásy bytí, které často považujeme za samozřejmost. A  chvilku prociťte vděčnost.

,,Pěstujte vnitřní ticho, neboť jedině pak uslyšíte šepot bohů.“~Ralph Waldo Emerson

 

Princip průběžného úklidu

Nejsem žádný pedant na čistotu, ale přišlo mi užitečné najít nějaký způsob, jak udržet svůj dům čistý bez zbytečných stresů a hlavně jednoduše.

Říkám tomu: ,,Princip průběžného úklidu.“

Název jistě hovoří za sebe, ale samozřejmě neodolám, abych vám neosvětlil všechny detaily. A hlavně vám chci také prozradit, že tento princip používám úspěšně nejen pro úklid domu, ale i pro udržení pořádku v dalších oblastech svého života, jako jsou finance, emaily, úkoly a další.

Jak jste určitě pochopili z názvu, základní ideou tohoto principu je nečekat, až dům začne připomínat chlívek a vy musíte trávit hodiny a hodiny s mopem, vysavačem a kartáčem v ruce, abyste jej uvedli do obyvatelného stavu. Naopak, na nic nečekáte a uklízíte vždy kousek po kousku, hned jakmile je to potřeba.

Podívejme se na pár příkladu, kdy tento princip aplikuji (samozřejmě většinou, nikoliv pokaždé a dokonale):

  • Když dojím. Většinou umyji nádobí místo toho, abych jej nechal ve dřezu. Většinou také vyhodím zbytky jídla a opláchnu nádobí, se kterým jsem pokrmy připravoval, jako pánev, nože, prkénko a nakonec utřu linku. Zabere mi to opravdu jen pár minut.
  • Když si vyčistím zuby, utřu umyvadlo a poličku nad ním. V tomto případě pomáhá, když někde kolem dřezu máte připravenou houbičku či hadřík, kterým budete dřez čistit.
  • Když si dojdu na záchod, použiji pokaždé záchodovou štětku a pěkně s ní vyčistím mísu. Většinou tak nemusím vůbec řešit, zda je můj záchod čistý či nikoliv, kdy dorazí nečekaná návštěva.
  • Když procházím domem a vidím někde nějaký nepořádek, většinou jej seberu a dám na své místo. Zabere to jen minutku a neuvěřitelně to pomůže udržet dům v čistotě.
  • Když vidím v kuchyni pár drobků na podlaze, většinou vezmu mop a setřu je. Ale to nedělám denně, spíše jednou za dva dny.
  • Když vidím nějaký prach, nebo špínu na podlaze tak jí vysaji, nebo vezmu koště a zametu ji.
  • Když posiluji v garáži, využívám chvíle odpočinku k tomu, abych v ní trochu poklidil.
  • Když vařím a třeba něco dusím, tak v pauzami mezi mícháním uklízím linku a prostor na vaření kolem sebe.

Už vám to asi došlo, že. Žádná z těchto aktivit nezabere více než dvě, tři minutky. Když je děláte průběžně, nevyžadují ani extra velké úsilí a vy už nikdy nebudete mít v domě neukliditelný binec.

Je jasné, že je občas nutné zařadit pořádný generální úklid, ale díky této metodě to nebude tak často, jak jste zvyklí. Když to shrnu, mě tento systém opravdu vyhovuje. (Pozn.:Mé děti se tímto principem příliš často neřídí a tak prostě uklízím za ně, nebo je požádám, aby si svůj nepořádek uklidily, kdykoliv na něj přijdu.)

Slíbil jsem vám návod, jak tento princip aplikovat také do dalších oblastí vašeho života. Říkáte si teď: ,, OK, úklid domu – to je pecka,Leo! A co takhle mi dát návod na něco opravdu důležitého?“

Fajn, líbí se mi váš postoj!

Takže zkusíme aplikovat náš průběžný princip do více oblastí v životě:

Emaily:

Pokaždé, když otevřete svůj inbox vyčistěte si schránku. Vymažte nebo archivujte emaily, které nepotřebujete (u spamu ještě lépe odhlaste odběr) a rychle odpovězte na pár krátkých zpráv. Ty emaily, které vyžadují delší čas na odpověď si dejte do speciální složky a na svůj to-do list si přidejte poznámku, že je máte zpracovat. Všechny tyto úkony můžete zvládnout za 5 minut. Poté se odhlaste a pracujte dál, opakování nechte na později.

Pracovní úkoly:

Jak vám plyne den mezi tak důležitými úkoly, jako je brouzdání na sociálních sítích, sledování videí či hraní her…proč nezkusit zvládnout i pár krátkých pracovních mini-misí? Zabývejte se jimi jen chvilku. Rozložte si velké projekty na krátké mise, které můžete zvládnout za pár minut (například napsat nadpis k dalšímu postu na blog). Stačí věci na povrchu trošku počechrat a ony poté nevyžadují tolik soustředění a práce v jednom bloku.  Je jasné, že některé věci opravdu potřebují dlouhodobé soustředění, ale když budete aplikovat průběžnou metodu, budete mít již vše nachystáno a předpřipraveno.

Finance:

Většinu svých účtů, plateb a investic si nechávám z účtu strhávat automaticky. Ale často je také kontroluji (používám například platební software jako Mint.com, abych měl veškeré informace na jednom místě) abych se ujistil, že všechno jde tak jak má a případně učinil potřebné změny. V zásadě, pokud vidím,že je potřeba něco v této oblasti opravit, či upravit, udělám to hned a nenechávám nic na později.

Zdraví a kondice:

Právě teď netrénuji na maraton, ani na žádný jiný závod, takže nevěnuji své kondici velké množství času. Spíše každý den jen trošku. Dnes udělám pár kliků a dřepů, zítra si zase pohraji s činkami, jdu se projet na kole, nebo běhat, dám si 20 minut jógy, hraji basketbal, nebo jdu na procházku s dětmi. Hlavní je, věnovat se své kondici alespoň chvíli každý den a můžete se tak vyhnout problémům se zdravím, které by vás mohly čekat v budoucnosti.

Žádnou z uvedených technik nezvládám úplně perfektně. Ale zjistil jsem, že tento ,,průběžný“ princip mi pomáhá v mnoha oblastech mého života. Zažívám díky němu mnohem méně stresových situací, mám kolem sebe méně nepořádku a můj život je tak prostě jednodušší.

Technika úplné koncentrace na jedinou aktivitu

Rád bych vám představil japonský termín „ichigyo-zammai“, který v podstatě znamená úplnou koncentraci na jedinou aktivitu.

Sunryu Suzuki popsal tuto techniku ve své knize Zen Mind, Beginner’s Mind a zároveň zde uvádí, že toto cvičení, při kterém se soustředíte pouze a právě na jednu činnost, vede přímo k osvícení.

„Takže místo toho, abychom si stále nacházeli nové věci, které bychom mohli uctívat , soustředíme se na činnost, kterou děláme v daném okamžiku,“ napsal Suzuki Roshi. „Když se ukláníte, měli byste se jen poklonit; když sedíte, měli byste jen sedět; když jíte, měli byste jen jíst. „

Píše zde také, že když vykonáváme tuto jednu činnost, vyjadřujeme svou pravou povahu.

Z toho vyplývá zajímavá představa, že když nejsme přítomni, naše pravá přirozenost se plně nevyjadřuje … ale když skutečně děláme jen to, co děláme, začneme vyzařovat své pravé Já.

Ale to se snadno řekne a mnohem hůře udělá. Jak často totiž nejsme tady a teď?

Přemýšlejte o chvílích kdy:

  • Přeskakujete mezi úkoly v prohlížeči.
  • Celý den kontrolujete telefon i když zrovna děláte něco jiného.
  • Začnete s nějakým úkolem i když jste ještě nedokončili ten předchozí.
  • Přemýšlíte o jiných věcech, když s námi někdo mluví.
  • Jste podráždění když pracujete a někdo vás přeruší.
  • Berete to, co děláte jako samozřejmost, protože je to nudné nebo rutinní.

Jak vidíte, ukazuje se, že jsme velmi zřídka plně zaměřeni na jakoukoliv jednotlivou aktivitu. Jak můžeme tedy vyzkoušet tento trénink plného soustředění na jednu činnost ?

Jak dělat jen jednu věc v daný okamžik

Tyto připomínky jsou stejně tak poznámkami pro můj i pro váš trénink. Takto já cvičím svou pozornost a koncentraci:  

  1. Když zahájíte nějakou činnost, obraťte na ni s svou plnou pozornost a nastavte si jasný záměr být zcela přítomen v této aktivitě, abyste nevykonávali nic jiného než ji. Říkejte si pro sebe: „Jen chodím,“ nebo: „Jen si čtu,“ nebo: „Jen piju čaj“.
  2. Když vykonáváte tuto činnost otevřete své vědomí jako nekonečnou oblohu a plně se vnořte do daného okamžiku.
  3. Když si všimnete, že přemýšlíte o něčem jiném, nebo že vaše pozornost směřuje někam jinam, či si začínáte vytvářet vzorce soudu, odporu atd. … jen toho všimněte, přijměte to.  A poté se vraťte k plné přítomnosti v dané aktivitě.
  4. Vyprázdněte svou mysl od soudů či předsudků o dané činnosti a jen buďte zvědaví, jaká vlastně ona aktivita bude a jak jí zvládnete. Překvapujte sami sebe.
  5. S každou věcí zacházejte s úctou, jako by byla součástí vás samých.
  6. Rozpoznejte krásu každého okamžiku, každé aktivity. To je to, co vás propojí s celým světem kolem nás.

Jen pište. Jen se osprchujte. Dejte někomu svou plnou pozornost.

Když vložíme do každé své činnosti plnou a milující pozornost, začneme oceňovat každou osobu, každou věc, vše kolem nás jako něco hodného úcty, lásky a vděčnosti.

Začneme přijímat své životní příležitosti v plném vědomí, s úsměvem a úklonou.

Rozvoj odolnosti: Jak jít vstříc svým strachům

Jedna z věcí, které obvykle provádíme, je odklon od věcí, kterých se bojíme. Jak velmi lidské, jak velmi milující, děláme to abychom se chránili!

Bohužel tendence vyhýbat se strachu je přesně to, co nás omezuje.

Vyhýbáme se strachu z bolesti, ponížení, úzkosti, ze selhání … a snažíme se všemi způsoby chránit, abychom se vyhnuli nebezpečí, obtížným rozhovorům, obtížným projektům a všem situacím, ve kterých bychom mohli ztratit tvář.

Ale jak můžeme důvěrně komunikovat s ostatními, pokud se vyhýbáme zranitelnosti? Jak můžeme v našich vztazích milovat, pokud se vyhýbáme tomu, abychom naši hrdost nechali stranou a zvládli i rozhovory, ze kterých máme hrůzu?

Jak můžeme někdy naskočit do nového projektu, začít nové podnikání, usilovat o to, co máme rádi … pokud to neustále odkládáme kvůli strachu, že budeme vypadat jako idioti?

Jak se můžeme něco naučit, pokud hledáme pouze jistotu a vyvarujeme se nejistoty? Nemůžete se naučit šachy (například), aniž byste hráli spoustu her a prohráli v nich … takže se vyhýbáme skutečnému učení a prostě si o tom přečteme. Skutečné učení se odkládá, když se vyhýbáme nejistotě.

Chceme, aby nám někdo dal kouzelnou odpověď, když dobře víme, že onou odpovědí je, že musíme zažít nepohodlí, musíme tvrdě pracovat, musíme si dovolit cítit strach.

Takže odpověď je přestat utíkat. Místo toho jít vstříc svému strachu.

Když se bojíte chodit na společenské události, běžte vstříc této obavě. Udělejte to a nedovolte si utéct.

Když si všimnete, že se chcete vyhnout konverzaci, obrňte se a běžte ji iniciovat.

Když prokrastinujete na nějakém náročném úkolu, otevřete své srdce a zjistěte, čeho se obáváte.

Strach, který cítíte, úzkost … to je váš maják. Je to místo, kam byste měli jít, namísto toho, abyste s něj utíkali.

Strach je místo, kde můžete růst. Je to místo, kde se učíte, milujete, propojujete se sami se sebou a kde se zbavíte všech starých omezení.

Strach je děsivý. A přesto je to nejkrásnější místo na světě. Naučte se milovat ten krásný děs a pobuďte s ním, kdykoliv to zvládnete ustát.

5 způsobů, jak si zjednodušit dnešek

Život v minimalismu může být krásná věc. Ovšem zjednodušování může vypadat jako nekonečný proces.

Proto doporučuji držet se jednoduchosti i při zjednodušování.

Místo toho, abyste se snažili zjednodušit celý svůj život, vyházet všechen svůj nepořádek a rozdělit svůj čas jen na meditaci a psaní románu … Co takhle zjednodušit jen jednu věc?

Zjednodušení jedné věci je možné. Nemusíte dnes zjednodušovat vše – na to máte ještě roky před sebou.

Jednoduchost je ta cesta.

Můžete si vybrat jeden z následujících nápadů a provést jej právě dnes. Pokud to bude fungovat, pokračujte zítra dalším.

Nebo zkuste nějaký jiný nápad. A určitě to zkoušejte s úsměvem!

Jeden úkol.  Vyberte si další věc, kterou se rozhodnete udělat … a udělejte jen tu. Ukončete všechno ostatní, odložte telefon a zaměřte se pouze na ten jeden úkol.

Pokud čtete tento článek, zůstaňte u něj a nedělejte nic jiného, dokud jej nedočtete.

Když se rozhodnete pro kontrolu sociálních sítí, zkontrolujte si je jednu po druhé, proveďte to však v plném vědomí a velmi pozorně. Když se vydáte na procházku, nevnímejte nic jiného kromě přírody všude kolem sebe. Dělejte to jedno po druhém. Opláchněte jeden talíř, jen pište, jen jezte.. .To je tak jednoduchá idea a je možné ji vyzkoušet právě teď.

Využijte mezery v rozvrhu k mini-meditacím. Když skončíte s jednou věcí, místo toho abyste se vrhli hned na další, zastavte se. Vychutnejte si tento meziprostor. Všimněte si, jak se cítíte, co se děje kolem vás, co jste právě udělali, jaký je váš pro to, co máte udělat. Když jdete někam jinam, ať už jen do jiné část kanceláře nebo opačné části města … prostě si tento čas plně vychutnejte, jako by byl stejně důležitý jako cokoliv jiného, co děláte, a neproleťte jím.

Zrušte jeden závazek. Naše životy jsou přeplněné, protože říkáme příliš často ano a naše závazky se časem nahromadí. Můžete výrazně zjednodušit svůj život tím, že necháte jít jen jeden závazek. Co tě nenaplňuje? Co můžeš dnes ukončit tím, že prostě pro to již nemáš kapacitu? Cvičíte si říkat ne a to s důvěrou a láskou.

Buďte plně přítomni, když jste s někým. Vyberte si někoho s kým dnes plně prožijete svůj čas. Odložte telefon, uvolněte vše, o čem přemýšlíte a prostě buďte s nimi. Poslouchejte lidi. Zkuste je plně vidět. Otevřete jim srdce. Pošlete jim svou lásku. Pokud toto uděláte s jednou osobou denně, což by neměl být problém, váš život se zlepší prostřednictvím lepších vztahů a propojení.

Vyčistěte jeden prostor. Najděte nějaké malé místo ve vašem pracovním prostoru nebo v domě a ukliďte jej. Prostor jen tak velký, abyste jej dokázali obsáhnout rukama. Například jen malý prostor na stole nebo kuchyňském pultu. Nechť je to blažená oáza klidu a jednoduchosti, která se vás bude uklidňovat po zbytek vašeho života!

To je pět drobností, které můžete udělat bez ohledu na to, co dnes máte dnes v plánu – nemusíte zvládnout všech pět, stačí vybrat si jednu.

A vychutnejte si jednoduchost, která přijde jakmile s ní začnete.

Jak si snadno a rychle uklidit

Moje rodina se příští víkend kompletně stěhuje do jiného domu. Připravujeme proto všechno na stěhování a chystáme se projít celý dům a zbavit se věcí, které nepotřebujeme.

Nový dům nemá tolik úložných prostor, což mi přijde jako požehnání. Znamená to, že musíme vyhodit zbytečnosti. V tom jsem docela dobrý, ale přesto se člověku děje, že se mu za nějakou dobu věci jednoduše nahromadí (hlavně u dětí v pokoji!).

Stěhování je mimochodem nejlepší důvod k úklidu. Obyčejně rozdělím úklid do několika menších kroků, ale někdy může být zábava vrhnout se na všechno najednou.

A tady je návod, který na úklid používáme doma my. Místnost po místnosti:

  1. Ukliďte si psací stoly. Jako odkladnou plochu použijte postel nebo podlahu.
  2. Začněte na jedné straně místnosti a postupujte ke druhé.
  3. Vždy vyklízejte jenom jednu poličku nebo šuplík, abyste si nepomíchali věci.
  4. Z poliček a šuplíků všechno vyndejte, dejte na hromádku a poličku nebo šuplík umyjte.
  5. Hromádku si rozdělte na dva komínky: 1) to, co používáte často a máte rádi a 2) to, čeho se chcete zbavit. Berte předmět po předmětu a rozhodujte se – Kdy jsem to na sobě měl/a naposledy? Kdy jsem to naposledy použil/a? Pokud je odpověď několik měsíců (6 a více), vyhoďte to. Vyjma sezónního oblečení, které nosíte třeba jenom v zimě.
  6. Jakmile jste si protřídili věci, vraťte je zpět do poličky nebo šuplíku. Hezky srovnané. Věci na vyhození vložte do krabice, kterou vyhodíte, zrecyklujete nebo někomu darujete.
  7. Přejděte k další poličce nebo šuplíku. A zopakujte celý proces od začátku. Udělejte to samé také se skříněmi. Jednu po druhé.

Díky takovému postupu budete mít jednotlivé místnosti uklizené během pár hodin. Pokud to chcete dělat pořádně, počítejte tak se 3-5 hodinami na jednu místnost. Vyčleňte si tedy nějaký čas o víkendu.

A ten pocit, když máte hotovo.

Hezky si sedněte a užívejte si ten pořádek a jednoduchost.

Pauza. Na ničem jiném nezáleží.

Existuje jeden návyk, který změnil celý můj život.

Pauza.

Když se nám něco nepovede, jednáme zkratkovitě, aniž bychom si to uvědomili. Máme potřebu jíst fast food, tak to uděláme. Máme potřebu jít na email, místo toho, abychom napsali další kapitolu do naší knihy, tak jdeme a otevřeme prohlížeč. Chceme kouřit, brát prášky, kousat si nehty, hrát hru na Facebooku, prokrastinovat, vynechat cvičení, sníst víc hranolek, kritizovat, žárlit, být naštvaní, hrubí…a tak tomu podlehneme.

Co kdybychom se ale před každou činností zastavili? Co kdybychom pochody stopli, podívali se, kam nás ženou, vnímali pocity, které nám proudí, ale nezachovali se tak, jak nás situace nutí?

Potřeba by nás už neměla pod kontrolou. Byli bychom schopni udělat vědomá rozhodnutí, která by pro nás mohla být zdravá, díky kterým bychom byli šťastnější.

Pokud zastavíme, vytvoříme prostor. Prostor dýchat, přemýšlet, nic nedělat.

Pauza je odpověď na mnoho problémů. Taková malá věc a tak mocná.

Stačí si to uvědomit v momentě, kdy máte další nutkání sklouznout do návyku. Je potřeba jít se podívat na e-mail? Sníst něco nezdravého? Věnujte svojí pozornost nutkání a naučte se o něm, co to půjde. Pokud mu podlehnete, je to v pořádku. Jen si to uvědomte a příště se zastavte.

Udělejte to tak pokaždé. Nakonec se v tom zdokonalíte a příležitostí k procvičování bude určitě dost.

Nutkání jen tak neodejdou, ale vaše schopnost se zastavit a změnit situaci se bude zlepšovat. A jakmile se budete umět zastavit, zvládnete cokoli.

Zbavte se toho, co vás rozptyluje

Dnes jsem si z mobilu smazal několik aplikací: Twitter, Reddit, Feedly, Snapchat, aplikaci N.Y. Times a další…

Zbavuju se toho, co mi bere pozornost nebo se to alespoň učím.

Ve skutečnosti jsem vytvořil seznam věcí, které dávám pryč:

  • Twitter (kromě zveřejňování mých článků)
  • Reddit
  • Oblíbené webové stránky a blogy
  • Stránky se zprávami a novinkami ze světa
  • YouTube (a další stránky, pokud sám nepotřebuji něco zveřejnit)
  • Nakupování nesmyslů
  • Čtení více než jedné knihy najednou
  • Další projekty
  • Časté kontroly telefonu
  • Kontrolování emailu/zpráv víc jak 3x denně
  • Více než jednu nebo dvě otevřené záložky na internetu
  • Čtení během jídla
  • Zbytečné oblečení, knihy a věci
  • Potřebu neustále něco dělat

Neznamená to, že budu schopen se zbavit všeho najednou nebo dokonale. Věřím, že to bude jízda. Nejde mi ale o striktní pravidla, jako o mapu směru, která mi pomůže. Obecně se však budu snažit se věcí ze svého seznamu postupně zbavit.

Proč? Rozptýlení jsou jako berlička, návyk, únik pro vaši mysl.

Skrz ně prokrastinujeme a schováváme se.

Od čeho nám odvádění pozornosti pomáhá:

  • Nudy
  • Složitých emocí
  • Přítomného okamžiku
  • Věcí ohledně nás samých, které nechceme vidět
  • Od ostatních lidí
  • Od nepohodlí a strachu
  • Odmítání
  • Myšlenkových vzorců
  • Strachu, že nebudeme mít, co dělat
  • Obavy, že nejsme dost dobří

Můžete si myslet: „No, co je špatného na tom mít si kde odpočinout od všeho shonu? Kdo chce neustále čelit nepříjemným věcem?“

Zjistil jsem, že když se před pocity schováváme, rozhodně neodejdou, ani nám to nepomůže. Jediné, co mně osobně pomohlo, bylo čelit otevřeně těžkostem, a to s odvahou, zvědavostí a upřímností. Pokud budeme problému věnovat s láskou pozornost, může to ledasčemu pomoci.

Schovávání není proto to, co bych chtěl dál dělat. Jsem sám k sobě upřímný a přiznávám, že jsem se nechával strhnout, abych utekl a schoval se. Teď mám ale v úmyslu schovávání odložit a dívat se na věci tváří v tvář.

Můžete si myslet: Co je špatného na troše rozptýlení, drobné myšlenkové pauze? Nemyslím si, že je něco špatného na tom, když naše mysl odpočívá. Také se nesnažím být neustále produktivní. Jde mi ale o to odhalit, kdy se snažím od věcí utíkat, zastavit se a setkat se svými vnitřními démony. Třeba tím, že půjdu cvičit, půjdu ven, zamedituji si, budu přítomný. Nechci neustále pracovat. Odpočinek je důležitý, ale útěky od reality nejsou jediný způsob, jak si odfrknout. Není to jediný způsob, jak si užívat zábavy.  Pokud k sobě budeme upřímní, zjistíme, že rozptýlení jsou opravdu jenom berlička.

Nemám žádný předpis na to, jak žít a rozhodně nechci druhé soudit za jejich návyky. Já sám se musím potýkat s těmi svými, takže nejsem pozici, kdy bych mohl posuzovat jiné. Myslel jsem si, že se s vámi jednoduše podělím o to, co mám teď v plánu a na čem pracuji. A říct vám, že to dělám s láskou.