Cíle & Motivace – zenhabits.cz

Skvělé pokroky s každodenním tréningem

Několikrát jsem si na vlastní kůži ověřil sílu pravidelného tréningu. Musím říci, že z mé zkušenosti je nejlepší praktikovat denně, ale tréning několikrát týdně vám také dobře poslouží. Budete překvapeni jaký pokrok můžete zvládnout i když aplikujete pouze krátké tréningy či cvičení, ale opravdu pravidelně.

Tady pár příkladů z mého denního rozvrhu:

Každodenní 10minutovka jógy : Nejsem zkušeným jogínem, jsem hrozně nepohyblivý a protože jsem se jógové praxi věnoval jen sporadicky, neviděl jsem téměř žádný progres. Aktuálně se věnuji cvičení jógy jenom 10 minut denně (většinou zvládnu jen pár pozdravů slunci)….když jsem s tím začínal, moje ramena v pozici psa trpěla a hodně rychle se unavila. Ale teď, po pár týdnech jsem zjistil, že jsem schopen zůstávat ve všech pozicích mnohem déle a to bez nějakého většího snažení. Opravdu tedy vidím poměrně značný posun ve svém tréningu jógy a to pouze za 10 minut denně! Samozřejmě jsem si vědom toho, že toto není hlavním cílem jógové praxe – jóga je hlavně o práci s myslí a rovnováhou, ale stejně je to úžasné vidět takový pokrok za tak krátkou dobu.

Běhám s Evou 3-4x týdně: Začali jsme s Evou praktikovat tréning na půl marathon podle No Meat Athlete asi před 6-7 týdny. Běháme tak 3-4x týdně podle toho, jak naše rozvrhy dovolí a když jsme začínali byli jsme oba dost z formy. Eva si dokonce musela několikrát dát pauzu když jsme běželi 2 míle a já jsem byl také hodně daleko od své vrcholové formy. Ale o šest týdnu později – a to pouze po takových pohodových tréninzích – vidíme obrovskou změnu. V žádném případě na sebe nijak netlačíme, jen a pouze onou pravidelností dosahujeme solidního pokroku.

Učím se 10-20 minut denně: Začal jsem se učit hrát starodávnou Čínskou hru s názvem Go. Učím se ji už téměř rok a stále jsem v ní opravdu špatný. Pravda je, že kdybych se více věnoval jejímu studiu už bych mohl být mnohem lepší. Ale místo toho se ji učím hrát zhruba 10-20 minut denně a vidím i tak, že se moje schopnosti předvídání a kalkulace soupeřova tahu zelpšily. Stále nejsem silným hráčem, ale pomalu se jím stávám a přitom studiu věnuji pouze minimum času.

Trénuji shyby se svým synem 3x týdně: Před pár týdny jsme se já a můj 13 letý syn rozhodli začít s takovou malou soutěží v počtu shybů. Třikrát týdně si v průběhu dne dám pět sérií shybů. Když jsem začínal, zvládl jsem v jednom setu 10-11 opakování, teď jich dám 16-17 v každé sérii. Za méně než dva týdny. Tenhle posun mi připadá jako velké povzbuzení, což.

Každodenní cvičení pozornosti – příklad mého klienta: Koučuji klienta, který každý den praktikuje cvičení pozornosti, trénuje se v tom, aby udržel pozornost pokaždé o něco déle. Každý den tomu věnuje 15 minut, což není moc, ale sám pozoruje nárůst pozoronosti i když zrovna onu praxi nevykonává.

Jen trochu každodenní rutiny stačí, nebo to zkuste alespoň několikrát týdně. Opravdu nebudete litovat investovaného času.

A na závěr ještě, co mne toto každodenní cvičení naučilo:

Pokud se něco učíte, tak méně zapomínáte. Studovat pár hodin denně je super, ale pokud tento řetěz na pár dní přerušíte, začnete zapomínat. Denní sudijní seance, i když jsou krátké, narušují proces zapomínání. Je prostě mnohem efektivnější nesklouzávat zpět, ale spíše si udržovat směr kupředu.
Pokud jste slabí, sesílíte bez nebezpečí zranění. Je velmi složité zesílit pokud jste opravdu slabí (ať už se jedná o jógu, běh, shyby, či cokoliv jiného) Malé a pravidelné dávky cvičení vás opravdu posílí. Pokud začnete najednou tlačit na pilu, naložíte si hodně tréningů, velká očekávání, může se vám snadno stát, že se zraníte, nebo že sami sebe demotivujete protože máte prostě příliš velké přestavy. Pomalu, ale jistě je to prostě lepší.
První týden není vidět téměř žádný pokrok, ale za pár týdnu už ano. Pokud si správně a denně dávkujtete malé tréningy, nebo studijní chvilky, zpočátku neuvidíte rozdíl. Je to tak v pořádku, jen setrvejte ve svém snažení. Po pár týdnech už uvidíte solidní posun a po měsíci už budete svědky zásadního zlepšení. Jen stačí vydržet.
Malé dávky jsou jednodušší pro to, abyste je každý den zvládli. Pokud chcete trénovat každý den hodinu, s největší pravděpodobností u toho dlouho nevydržíte. Často vám prostě dojde energie, nebo když zrovna budete hodně zaneprázdění, tak se na tréning vykašlete, protože prostě nebudete mít tu hodinu navíc. Možná pak vynecháte 2-3 dny za sebou – a najednou je tu ztráta motivace a tak vás to odradí, že přestanete trénovat úplně. Opravdu je lepší si dávkovat malé časové úseky, protože je to mnohem snažší, když víte, že vás čeká jenom 10-15 minut a také je samozřejmě jednodušší si najít těch 10 minut i v přeplněném časovém rozvrhu.
Udělejte si z toho zábavu. Vykonávání povinností je nudné a těžké a vy to vzdáte moc brzo i když by to mělo být jen 10 minut denně. Místo toho si z povinosti udělejte hru, na kterou se budete těšit. Nebo mini-meditaci, která vám pomůže najít klid a rovnováhu, čas na relax. Nebo komzelný moment plný lásky. Vytvořte si vždy aktivitu, kterou budete milovat a na kterou se budete těšit.
Zkuste to hned teď. Přiveďte si každý den do svého života tuhle malou magii. Praktikujte s láskou, vděčností, denně a radostně.

Prokrastinace jako cesta k životnímu mistrovství

Není mezi námi člověka, který by neprokrastinoval – tedy neodkládal nějaký úkol, nerozptyloval se, odkládal své sny, svou práci s vědomím, že za to bude odsouzen.

Většina lidí si myslí, že prokrastinace je problém.

Stresují se a mají pocit, že když prokrastinují, dělají něco špatného.

Au contraire (to je francouzsky, nezatěžujte se vyhledáváním, znamená to, že je to jinak).

Prokrastinace je vlastně perfektním místem na to, abyste si opakovali nejdůležitější životní dovednosti. Naše tendence prokrastinovat nám přesně ukazuje, jak naše mysl pracuje a učí nás lépe se vyrovnávat s životními těžkostmi. Protože v životě se prostě vždy vyskytnou náročné chvíle, i když se jich snažíme vyvarovat a to, jak se s nimi vypořádáme nakonec určuje veškeré naše další jednání.

Pojďme společně zapracovat na tom, jak se vypořádat s těmi nejsložitějšími záležitostmi ve svém životě.

Náš obvyklý scénář

Když prokrastinujeme, takto většinou vypadá onen proces:

Máme udělat něco náročného, nebo něco do čeho se nám nechce.
Moc se necítíme na to, že bychom to zvládli protože je to složité, nepohodlné, náročné.
Naše mysl se snaží jako obvykle od tohoto úkolu odklonit k něčemu, co je jednodušší, co dobře známe. Třeba bychom se mohli podívat na nějaké video, hrát hry, zkontrolovat email nebo svůj profil na sociálních sítích.
Začneme dělat onu jednodušší věc a přestaneme myslet na to, co jsme opravdu měli začít vykonávat.
Máme špatný pocit z toho, že jsme něco zazdili a začneme si o sobě budovat negativní obraz. Zahltíme svou psychiku sebekritikou a sebetrýzněním.

Celý tento cyklus nás ale rozhodně nenaučí to příště zkusit jinak a lépe. Je to cyklus viny, to vám říkám. Můžeme se naučit to celé zvládat lépe.

Prokrastinace je příležitost, ne přehlídka nezdarů

Jak bychom měli tedy celý cyklus řešit? Ideálně takto:

Vymyslíme si nějaký náročný úkol
Cítíme to, že je opravdu náročný, ale vnímáme to pouze jako signál k tomu, že se pouštíme na neznámou půdu.
Uvítáme to a využijeme příležitosti vstoupit na neznámou půdu, ponoříme se do toho s radostí a s gustem. (Mimochodem, opravdu miluji slovo ,,gusto“)

Ale po pravdě, to je ideální stav, tam ještě nejsme. S největší pravděpodobností se trénink bude odehrávat takto:

Připravíme si náročný úkol a už víme, že bysme jej rádi prokrastinovali, protože cítíme nejistotu a nepohodlí.
Začneme prokrastinovat tím, že zvolíme nějakou jednoduchou činnost a začneme ji vykonávat.
V okamžiku, kdy se přistihneme u toho, že prokrastinujeme….dáme si pauzu.

Ta pauza je klíčem ke všemu.

Naladíme se na tuto pauzu a procítíme, že je příležitostí k tréninku klíčové životní dovedností. V tomto okamžiku zvolíme radost a vděčnost za to, že tuto zkoušku můžeme podstoupit, přijmeme ji s potěšením…a ano s gustem.
Začneme pracovat s nepohodlím a nejistotou. Jak a kde ji cítíme? Je to opravdu taková hrůza? Můžeme s nimi nějak pracovat? Můžeme se otevřít nepohodlí, přijmout nejistotu a vidět v nich krásu všeho toho, co děláme?

Pomalu, krok za krokem, můžeme díky této praxi nepříjemné pocity přijmout, spíše než od nich utíkat. Můžeme trénovat trpělivost a pozitivní nastavení mysli uprostřed všeho chaosu a neznámého.

Zcela se oddejte této praxi. Zjistíte, že vám změní život a je úžasná.

Trénink nepohodlí a nejistoty

Máte PAUZU. Takže můžete zkoušet trénovat práci s nepohodlím a nejistotou. A uděláte to takto:

Navnímáte daný pocit – i na fyzické úrovni, ve svém těle, ne jenom mentální obraz – a podívejte se jak se v něm cítíte. Kde ve vašem těle jej můžete lokalizovat? Můžete popsat jak se teď cítíte? Můžete popsat jeho barvu, zvuk, druh energie?

Probuďte v sobě zvědavost a prozkoumejte vše. Zkoumejte jej s plnou vírou v sebe. Buďte přítomni a jen pasivně přijímejte vše, co prochází vaší myslí.

Poté se nadechněte, zvedněte se a jděte na to. Udělejte tu těžkou část. Tu část, o které nevíte vůbec nic a zahlcuje vás svou nejistotou. Přijměte tu nejistotu jako část svého života, jako misi, na kterou jste sami sebe vyslali, protože žádná mise, která za to stojí není jen plná životních jistot.

Žádný hrdina se nevydá na misi, když předem přesně ví, jak ta mise dopadne. Vy jste tím hrdinou a ano, jste za tuto misi kompletně zodpovědní.

Mákněte si, přijměte nepohodlí a nechte jej, aby zůstalo tam, kde je. Zřejmě pocítíte nutkání se otočit a utéct, ale vy neposlechnete a zůstanete. A nebo vás přemůže strach, nezvládnete to a budete muset začít znovu. Tak jako každý hrdina, kterým jste i vy. Tisíckrát upadnete a dvoutisíckrát vstanete. Jste odvážní, inspirativní a silnější než si vůbec dokážete představit.

Krok za krokem rozšiřujete svou komfortní zónu. Svou zónu génia, svůj hrdinský dosah. A s každým krokem se stáváte silnějším a více a více inspirujete celý svět, aby byl jako vy.

Stres a pocit zahlcení jako mentální návyky

Nejen v průběhu sezóny dovolených se můžeme cítit opět převálcovaní povinnostmi, ve stresu, podráždění a to především díky členům své rodiny a ostatním kolem sebe.

Pro tyto případy pro vás mám skvělé cvičení, které vás navrátí do stavu otevřené a klidné mysli. A tady je:

Pokaždé, když se začnete cítit ve stresu, cítíte úzkost nebo frustraci zastavte se a prostě si toho všimněte. Zkuste se na tyto pocity zaměřit v průběhu celého dne.

Hrajte sami se sebou hru – vždycky když to na vás přijde zastavte se a všímejte toho, jak se právě teď cítíte a proč. Čím dříve dokážete rozpoznat, že tyto stavy přichází, tím lépe.

Jakmile se začnete cítit pod tlakem, prostě si dejte pauzu. Uvědomte si svůj mentální návyk, uvědomte si že se snažíte stále přeskakovat na další a další aktivity. Nenechte tento návyk aby plýtval vaším časem. Místo toho si zkuste vybudovat nový mentální vzorec: zastavte se a relaxujte, vciťte se do svého těla a dělejte pouze jednu věc, jednu aktivitu, která je teď na řadě a cele se jí věnujte.

Věřte, že další práce počká a jakmile na ni bude čas, také ji zvládnete. Pro teď ale další úkoly pusťte z hlavy a věnujte se jen tomu, co právě děláte.

Jakmile začnete cítit úzkost, zastavte se a dejte si pauzu. Uvědomte si tento mentální návyk, to jak vás pocit úzkosti vtahuje do nekonečného řetězce obav. Nenechte tento návyk, aby plýtval vaším časem.

Místo toho zkuste zapracovat na novém mentálním vzorci: dejte si pauzu, prociťte to, jak se cítíte ve svém těle a začněte si důvěřovat. Věřte, že vše, co vás potká s přehledem zvládnete. Přijměte nejistotu své budoucnosti, usmějte se na ni a prostě se uvolněte.

Pokaždé když se cítíte zahlcení povinnostmi, zastavte se a dejte si pauzu.

Uvědomte si tento mentální návyk, to že si myslíte že toho máte moc a cítíte úzkost, že to všechno nemůžete zvládnout. Neplýtvejte svým časem a už tento návyk prostě nepodporujte.

Zkuste místo toho zapracovat na novém mentálním vzorci:

dejte si pauzu
uvědomte si, jak se právě cítíte,
začněte zpracovávat jeden úkoly za druhým.

Zhluboka se nadechněte a vždy se soustřeďte pouze na jednu věc, jen na to, co právě děláte. A užívejte si to. Důvěřujte sami sobě, tomu, že to všechno zvládnete a bude to OK.

Tak to je ono kýžené cvičení. Jak vidíte, ve všech třech případech se vlastně jedná o totožný postup, jak zvládat své mentální vzorce a prakticky je měnit. Možná vás to ze začátku trošku rozhodí, ale to je v pořádku. Usmívejte se a užívejte si to.

Chvíle, na kterou jste čekali

Často naše životy trávíme tak, že se snažíme vytvářet jen ty důležité momenty a také pracujeme na chvílích, kdy budeme konečně šťastní.

Ale když tento čas nastane zjistíme, že nejsme o nic šťastnější. Ve skutečnosti už zase hledíme do budoucnosti na nějaké “ještě šťastnější“ zítřky. Na to, až pojedeme na vysněnou dovolenou, až dokončíme ten velký projekt, vyhlížíme sraz s přáteli, až dorazí ty super věci, které jsme objednali online, až najdeme svojí další oblíbenou knížku, jídlo, drink, zkušenost…

Co když ten kouzelný moment, na který celou dobu jen čekáme je právě teď?

Co když je právě tato chvíle, kterou prožíváte, tou nejdůležitější pro zbytek vašeho života?

Co kdybychom se na chvíli zastavili a přestali se snažit dosáhnout nějakého štěstí v budoucnosti a prostě začali zcela vnímat to, co se děje nyní?

Co kdybychom si přestali myslet, že nás štěstí teprve čeká, podívali se pořádně na svůj současný život a zkusili najít štěstí v tom, co už máme?

A co kdyby se ten okamžik, na který celý život čekáme, odehrával právě teď?

Jak tento okamžik oslavit, jak jej uctít?

Pokud je to nejdůležitější chvíle vašeho života, je jistě nějaká oslava na místě.

Zastavte se a pokuste se cele obsáhnout to, co se ve vás právě děje:

Jestliže se právě těšíte na něco, co se teprve stane (nebo předpokládáte, že se to stane), zaměřte se místo toho na něco, co se děje právě teď a vytvořte si z této chvíle velký moment, plný úžasných krás života.
Pokud jste ve stresu (tak jako často i já) zkuste i tak vnímat přítomný okamžik, aby byl naplněn vaší pozorností.
Když musíte spěchat, klidně můžete běžet a přesto plně doceňovat tento moment. Oceňte svůj pohyb, to jak se teď cítí vaše tělo a celkovou atmosféru dané chvíle.
Jestliže máte pocit, že váš život nyní za moc nestojí, zkuste zapřemýšlet nad tím, jaký by měl být…a vezměte to jako bezva možnost, jak si dát dohromady představy o životě (musí opravdu být tak vzrušující a zábavný?). Nechte jít představy druhých o tom, jak máte žít a oslavte neskutečné bohatství života kolem sebe. To se vám odkryje, jakmile mu budete věnovat dostatečnou pozornost a objevíte v sobě opět zvídavost. Je to skvělá příležitost k tomu, jak dostatečně ocenit svůj život a sám sebe.
Pokud právě zažíváte nějaké problémy či bolest…berte to jako příležitost jak se naučit pracovat s bolestí či složitými pocity (strachem, vztekem, frustrací)… akceptujte je, zůstaňte s nimi, nikam neutíkejte, se zvídavostí je prozkoumejte, buďte k nim i sobě laskaví…možná není tato chvíle naplněna radostí, ale pořád je to nejdůležitější okamžik vašeho života, protože v něm nacházíte otevřené vědomí a sílu, abyste otevřeli srdce právě této zkušenosti. Je to začátek cesty k vašemu růstu, dalšímu učení, k úplnému otevření srdce a k tomu, abyste toto všechno použili jako styčný bod k nalezení své božské podstaty.
Možná je tento okamžik naplněn strachem, nejistotou či úzkostí…podívejte se na tuto chvíli, jako na skvělou příležitost, jak se s těmito pocity naučit pracovat. Podívejte se, jak reagujete když máte pocit, že váš život je naprosto bezcenný a naučte se tuto bezútěšnost oslavovat, ne ji odkopávat, jako něco co má co nejdříve zmizet, ale jako stav, který je třeba přijmout. Pokud dokážete najít klid uprostřed své bezútěšnosti, otevřete se úžasné moci života léčit všechny bolesti a také se naučíte vyrovnanosti ať se už stane cokoliv.
Jestli jste právě ve společnosti lidí, můžete se jim otevřít a opravdu se podívat na jejich podstatu, na to kým jsou a oslavit tak neuvěřitelnou krásu života. Jak můžete potěšit tyto lidské bytosti a uctít váš společný čas, který je omezený a tak cenný. Nezáleží na tom, co zrovna děláte, zkuste se podívat do svého srdce a ocenit vnitřní božství ve svém srdci. Vždy tam pro vás je, dostupné a zároveň není něčím, co bychom měli brát jako samozřejmost. Také pochvalte své tělo, své oči, že dokáží vidět květiny a nebe, své uši, které slyší smích a hudbu, své nohy, které se dotýkají země, svůj dech…

To je pouze pár nápadů….zkuste se zamyslet a probádat tisíce dalších možností jak být vděčný za nejdůležitější momenty, s největší možnou mírou lásky a plně vědomí.

Skončete to s rozptylováním

Dnes jsem z mého telefonu odstranil několik aplikací: Twitter, Reddit, Feedly, Snapchat, aplikace N.Y. Times a další.

Končím s rozptylováním, nebo se o to alespoň snažím.Ve skutečnosti jsem udělal seznam věcí, se kterými jsem se rozloučil:

Twitter (s výjimkou publikování mých nejnovějších článků)
Reddit
Oblíbené blogy a webové stránky
Zprávy (většinu času)
YouTube (nebo jiné weby s videem, kromě těch, které potřebuji)
Nakupování, kupování zbytečností
Čtení více než jedné knihy najednou
Další projekty
Neustálé kontrolování mobilu
Kontrolování e-mailů / zpráv více než 3x za den
Otvírání stále nových a nových karet na internetu (pokud to není absolutně nutné)
Čtení při jídle
Oblečení, knihy, vybavení, které nepotřebuji
S potřebou stále něco dělat

To neznamená, že můžu tohle všechno škrtnout ze života najednou a definitivně. Jsem si naprosto jistý, že to bude těžká cesta. A také to neberu jako striktní nařízení, ale spíše jako pokyny, které mi pomohou žít v plném vědomí. Ale je mým záměrem prostě nechat tyto věci jít.

Proč? Protože rozptýlení je berlička, duševní zvyk, útočiště pro mysl.

Skrze rozptylování prokrastinujeme a také jej používáme ke skrývání.

A co že nám pomáhá rozptylování skrývat?

Nudu
Těžké emoce
Možnost být v přítomnosti
Věci o sobě, které se nám nelíbí
Sebe před ostatními lidmi
Nepohodlí a strach
Odpor
Naše duševní vzorce
Strach z toho, že zrovna nic neděláme
Naše obavy, že nás život nenaplňuje, že nejsme dost dobří

Možná si teď myslíte: „No, co je špatného na tom, si na chvíli od toho všeho odpočinout ? Kdo chce stále čelit všem těm děsivý věcem tam venku? „Zjistil jsem, že skrývání se před těmito problémy je nepřiměje, aby zmizely, prostě to nijak nepomůže. Jediná věc, která mi kdy pomohla, je čelit svým potížím s otevřeností, odvahou, zvědavostí a čestností. Pokud obtížné situaci dáme veškerou svou milující pozornost, velmi nám to pomůže k řešení celého problému.

Takže skrývání není to, co chci dělat. Jsem upřímný vůči sobě a přiznávám, že se občas nechám rozptýlit, abych mohl utéct a skrýt se. Mým záměrem ale je svým potížím čelit, ne se skrývat.

Možná se teď ptáte: „A proč si nemohu dopřát trochu rozptýlení, malou duševní přestávku?“ Nemyslím si, že by bylo něco špatného na tom, nechat svou mysl odpočinout – nesnažím se být stále produktivní. Jen se snažím zachytit tu chvíli, kdy se utíkám k rozptýlení a místo něj se prostě zabývat strachem, který se za tímto útěkem skrývá. Chci odpočívat, cvičit, chodit na procházky, meditovat, být přítomen – ne neustále pracovat. Odpočinek je důležitý, ale rozptylování není jediným způsobem, jak můžeme odpočívat. Rozptylování není jediným způsobem, jak se bavit. Upřímně, rozptylování je prostě berlička.

Nechci vám tu dávat žádný recept na život, ani nikoho nesoudím za jeho zvyk se rozptylovat – i já mám své spouštěče rozptylování, se kterými se chci vypořádat, tudíž nejsem ani v pozici někoho posuzovat. Jenom jsem si říkal, že bych mohl přiblížit lidem, které miluji svůj současný záměr a praxi. A dát jim vědět, že to dělám s láskou.

Tři rituály ke zvládnutí stresu, úzkosti a pocitu zahlcení

Mnozí z nás se cítí doslova zavaleni vším tím, co potřebujeme udělat, což může být velmi stresující.

Chtěl bych podělit se o tři praktiky, které vás ze stavu zavalení přenesou do uvolnění.

Nemůžete zcela eliminovat stres, úzkost nebo pocit, že se na vás vše v životě valí a ani byste to zřejmě nechtěli. Můžete ale pocity stresu, úzkosti začít brát místa, kde můžete zkoušet tyto skvělé , praktiky, které vám pomohou ve všech oblastech vašeho života.

Když se cítíte ve stresu, ovládne vás úzkost či jste vším kolem zahlceni … můžete zkusit začít praktikovat jeden nebo i více z těchto tří malých rituálů:

Zůstávejte v nejistotě.

To, že se cítíte ve stresu či na vás přijde úzkost, pochází z pocitu nejistoty. Nevíme, co se na nás chystá, obáváme se, že to všechno nezvládneme. Nevíme, jak to zvládneme a jsme si jisti, že jsme dost dobří. Nejistota. Naší mysli se tento pocit vůbec nelíbí. Chceme stabilní půdu pod nohama, něco pevného, jistého a uklidňujícího. Ale život nám nikdy nedává úplnou jistotu. Takže jsme stále v pohybu, snažíme se vypořádat s nejistotou tím, že děláme co nejvíce, vytváříme seznamy, hledáme dokonalý software nebo systém, utíkáme k rozptýlení. Místo toho můžeme trénovat naši mysl, aby zůstala v nejistotě a aby se jí postupně v tomto stavu zalíbilo. A pak můžeme najít klid uprostřed chaosu.

Nechte to jít.

Když jsme stresováni, je to proto, že jsme s něčím propojeni – s tím, že musíme zvládnout všechno, s tím, jak nás lidé vidí, s dosažením cíle nebo termínu nebo s určitým výsledkem, propojeni s naším obrazem. Co kdybychom se mohli zbavit této spoutanosti a mohli jsme jen tak BÝT v okamžiku? Věci by se najednou zjednodušily. Naštěstí nechat to jít, je něco, co je v našich silách.

Dělejte pouze jednu aktivitu.

Naše mysl je zahlcena a stresována protože stále přemýšlíme o naší nejisté budoucnosti … ale co kdybychom se naučili věřit tomuto okamžiku? Co když bychom se, místo stresu, plně ponořili do činnosti, kterou právě vykonáváme? Jedná se vlastně o kombinaci prvních dvou rituálu, tedy nechat to jít a být právě teď. Opravdu se stačí plně věnovat aktivitě, kterou děláte, ale pouze jen té jedné. Jen si přečtěte tento příspěvek. Nebo odpovězte na jeden e-mail. Jen si umyjte jídlo. Vykonejte to, jako by to byla jediná a nejdůležitější aktivita na světě. Protože ona je.

Jedná se o vysoce transformační praktiky a můžete je praktikovat jednu po druhé nebo jen jednu a za nějaký čas další (a zřejmě i ve výše uvedeném pořadí).

Každá z nich vám zabere jen chvíli, ale všechny mohou změnit váš svět. Vyzkoušejte je s láskou ve svém srdci, a uvidíte, že začnete znovu hluboce věřit sami v sebe.

Rozvoj odolnosti: Jak jít vstříc svým strachům

Jedna z věcí, které obvykle provádíme, je odklon od věcí, kterých se bojíme. Jak velmi lidské, jak velmi milující, děláme to abychom se chránili!

Bohužel tendence vyhýbat se strachu je přesně to, co nás omezuje.

Vyhýbáme se strachu z bolesti, ponížení, úzkosti, ze selhání … a snažíme se všemi způsoby chránit, abychom se vyhnuli nebezpečí, obtížným rozhovorům, obtížným projektům a všem situacím, ve kterých bychom mohli ztratit tvář.

Ale jak můžeme důvěrně komunikovat s ostatními, pokud se vyhýbáme zranitelnosti? Jak můžeme v našich vztazích milovat, pokud se vyhýbáme tomu, abychom naši hrdost nechali stranou a zvládli i rozhovory, ze kterých máme hrůzu?

Jak můžeme někdy naskočit do nového projektu, začít nové podnikání, usilovat o to, co máme rádi … pokud to neustále odkládáme kvůli strachu, že budeme vypadat jako idioti?

Jak se můžeme něco naučit, pokud hledáme pouze jistotu a vyvarujeme se nejistoty? Nemůžete se naučit šachy (například), aniž byste hráli spoustu her a prohráli v nich … takže se vyhýbáme skutečnému učení a prostě si o tom přečteme. Skutečné učení se odkládá, když se vyhýbáme nejistotě.

Chceme, aby nám někdo dal kouzelnou odpověď, když dobře víme, že onou odpovědí je, že musíme zažít nepohodlí, musíme tvrdě pracovat, musíme si dovolit cítit strach.

Takže odpověď je přestat utíkat. Místo toho jít vstříc svému strachu.

Když se bojíte chodit na společenské události, běžte vstříc této obavě. Udělejte to a nedovolte si utéct.

Když si všimnete, že se chcete vyhnout konverzaci, obrňte se a běžte ji iniciovat.

Když prokrastinujete na nějakém náročném úkolu, otevřete své srdce a zjistěte, čeho se obáváte.

Strach, který cítíte, úzkost … to je váš maják. Je to místo, kam byste měli jít, namísto toho, abyste s něj utíkali.

Strach je místo, kde můžete růst. Je to místo, kde se učíte, milujete, propojujete se sami se sebou a kde se zbavíte všech starých omezení.

Strach je děsivý. A přesto je to nejkrásnější místo na světě. Naučte se milovat ten krásný děs a pobuďte s ním, kdykoliv to zvládnete ustát.

5 způsobů, jak si zjednodušit dnešek

Život v minimalismu může být krásná věc. Ovšem zjednodušování může vypadat jako nekonečný proces.

Proto doporučuji držet se jednoduchosti i při zjednodušování.

Místo toho, abyste se snažili zjednodušit celý svůj život, vyházet všechen svůj nepořádek a rozdělit svůj čas jen na meditaci a psaní románu … Co takhle zjednodušit jen jednu věc?

Zjednodušení jedné věci je možné. Nemusíte dnes zjednodušovat vše – na to máte ještě roky před sebou.

Jednoduchost je ta cesta.

Můžete si vybrat jeden z následujících nápadů a provést jej právě dnes. Pokud to bude fungovat, pokračujte zítra dalším.

Nebo zkuste nějaký jiný nápad. A určitě to zkoušejte s úsměvem!

Jeden úkol. Vyberte si další věc, kterou se rozhodnete udělat … a udělejte jen tu. Ukončete všechno ostatní, odložte telefon a zaměřte se pouze na ten jeden úkol.

Pokud čtete tento článek, zůstaňte u něj a nedělejte nic jiného, dokud jej nedočtete.

Když se rozhodnete pro kontrolu sociálních sítí, zkontrolujte si je jednu po druhé, proveďte to však v plném vědomí a velmi pozorně. Když se vydáte na procházku, nevnímejte nic jiného kromě přírody všude kolem sebe. Dělejte to jedno po druhém. Opláchněte jeden talíř, jen pište, jen jezte.. .To je tak jednoduchá idea a je možné ji vyzkoušet právě teď.

Využijte mezery v rozvrhu k mini-meditacím. Když skončíte s jednou věcí, místo toho abyste se vrhli hned na další, zastavte se. Vychutnejte si tento meziprostor. Všimněte si, jak se cítíte, co se děje kolem vás, co jste právě udělali, jaký je váš pro to, co máte udělat. Když jdete někam jinam, ať už jen do jiné část kanceláře nebo opačné části města … prostě si tento čas plně vychutnejte, jako by byl stejně důležitý jako cokoliv jiného, co děláte, a neproleťte jím.

Zrušte jeden závazek. Naše životy jsou přeplněné, protože říkáme příliš často ano a naše závazky se časem nahromadí. Můžete výrazně zjednodušit svůj život tím, že necháte jít jen jeden závazek. Co tě nenaplňuje? Co můžeš dnes ukončit tím, že prostě pro to již nemáš kapacitu? Cvičíte si říkat ne a to s důvěrou a láskou.

Buďte plně přítomni, když jste s někým. Vyberte si někoho s kým dnes plně prožijete svůj čas. Odložte telefon, uvolněte vše, o čem přemýšlíte a prostě buďte s nimi. Poslouchejte lidi. Zkuste je plně vidět. Otevřete jim srdce. Pošlete jim svou lásku. Pokud toto uděláte s jednou osobou denně, což by neměl být problém, váš život se zlepší prostřednictvím lepších vztahů a propojení.

Vyčistěte jeden prostor. Najděte nějaké malé místo ve vašem pracovním prostoru nebo v domě a ukliďte jej. Prostor jen tak velký, abyste jej dokázali obsáhnout rukama. Například jen malý prostor na stole nebo kuchyňském pultu. Nechť je to blažená oáza klidu a jednoduchosti, která se vás bude uklidňovat po zbytek vašeho života!

To je pět drobností, které můžete udělat bez ohledu na to, co dnes máte dnes v plánu – nemusíte zvládnout všech pět, stačí vybrat si jednu.

A vychutnejte si jednoduchost, která přijde jakmile s ní začnete.

Vědomý život

Většina z nás jde životem, je vzhůru, ale přitom jenom jede podle zajetých vzorců, které vyvinula během života. Děláme domácí práce, jsme online, v práci a ani o tom moc nepřemýšlíme.

Porovnejte si to s myšlenkou na vědomý život. Vše, co děláte, činíte vědomě a naplňujete u toho alespoň jednu z vašich hlavních hodnot (například soucit). Vše děláte vědomě.

Je pravda, že hodně činností děláme s nějakým záměrem. Myji nádobí, protože nechci mít doma nepořádek nebo hmyz v kuchyni. Jezdím do práce, protože si musím nějak vydělat peníze. Vozím děti do školy, protože se musí učit. Jakmile to ale opakuji každý den, záměr odpluje někam do pozadí a už si ho ani neuvědomuji.

Záměr víme od začátku, nemusíme o něm proto přemýšlet.

Co když to ale změníme?

Co kdybyste si byli vědomi velice dobře toho, proč děláte, co děláte? Jak by to změnilo váš život?

Co kdybyste umyli nádobí, ale předtím si řekli, dělám to pro svoji rodinu, aby měli radost a abych u toho uklidnil/a vlastní mysl? Mytí nádobí bude najednou daleko důležitější a přestane být nudné.

Rozdíl je v záměru.

Z jízdy do práce se může stát cesta za přáteli, kterým jedu pomoci, udělám jim radost a získám zadostiučinění. Jízda je najednou veselejší a pravděpodobně vás nerozruší ani ten řidič, co vám nedal přednost.

To je vědomý život.

Praktikuji ho po kouskách každý den. Ne neustále, ale čím dál tím víc. Když to dělám, cítím se jinak. Můj život má větší smysl, víc ho prožívám, v každé činnosti je daleko víc radosti.

Proto pro vás mám jednoduchý návod na to, jak žít víc vědomě:

Než půjdete do další činnosti vašeho dne, zastavte se, zavřete oči a v duchu si dejte záměr. Proč to dělám? Je to kvůli druhým? Chci někomu udělat radost? Zlepšit svět? Je to z vděčnosti, že mám práci nebo dobroty k ostatním?

A pak, když jdete do akce, si svůj záměr připomínejte.

Je to malý krok, ale budou to právě tyto momenty, kdy budete žít opravdu vědomě.

Zbavte se toho, co vás rozptyluje

Dnes jsem si z mobilu smazal několik aplikací: Twitter, Reddit, Feedly, Snapchat, aplikaci N.Y. Times a další…

Zbavuju se toho, co mi bere pozornost nebo se to alespoň učím.

Ve skutečnosti jsem vytvořil seznam věcí, které dávám pryč:

Twitter (kromě zveřejňování mých článků)
Reddit
Oblíbené webové stránky a blogy
Stránky se zprávami a novinkami ze světa
YouTube (a další stránky, pokud sám nepotřebuji něco zveřejnit)
Nakupování nesmyslů
Čtení více než jedné knihy najednou
Další projekty
Časté kontroly telefonu
Kontrolování emailu/zpráv víc jak 3x denně
Více než jednu nebo dvě otevřené záložky na internetu
Čtení během jídla
Zbytečné oblečení, knihy a věci
Potřebu neustále něco dělat

Neznamená to, že budu schopen se zbavit všeho najednou nebo dokonale. Věřím, že to bude jízda. Nejde mi ale o striktní pravidla, jako o mapu směru, která mi pomůže. Obecně se však budu snažit se věcí ze svého seznamu postupně zbavit.

Proč? Rozptýlení jsou jako berlička, návyk, únik pro vaši mysl.

Skrz ně prokrastinujeme a schováváme se.

Od čeho nám odvádění pozornosti pomáhá:

Nudy
Složitých emocí
Přítomného okamžiku
Věcí ohledně nás samých, které nechceme vidět
Od ostatních lidí
Od nepohodlí a strachu
Odmítání
Myšlenkových vzorců
Strachu, že nebudeme mít, co dělat
Obavy, že nejsme dost dobří

Můžete si myslet: „No, co je špatného na tom mít si kde odpočinout od všeho shonu? Kdo chce neustále čelit nepříjemným věcem?“

Zjistil jsem, že když se před pocity schováváme, rozhodně neodejdou, ani nám to nepomůže. Jediné, co mně osobně pomohlo, bylo čelit otevřeně těžkostem, a to s odvahou, zvědavostí a upřímností. Pokud budeme problému věnovat s láskou pozornost, může to ledasčemu pomoci.

Schovávání není proto to, co bych chtěl dál dělat. Jsem sám k sobě upřímný a přiznávám, že jsem se nechával strhnout, abych utekl a schoval se. Teď mám ale v úmyslu schovávání odložit a dívat se na věci tváří v tvář.

Můžete si myslet: Co je špatného na troše rozptýlení, drobné myšlenkové pauze? Nemyslím si, že je něco špatného na tom, když naše mysl odpočívá. Také se nesnažím být neustále produktivní. Jde mi ale o to odhalit, kdy se snažím od věcí utíkat, zastavit se a setkat se svými vnitřními démony. Třeba tím, že půjdu cvičit, půjdu ven, zamedituji si, budu přítomný. Nechci neustále pracovat. Odpočinek je důležitý, ale útěky od reality nejsou jediný způsob, jak si odfrknout. Není to jediný způsob, jak si užívat zábavy. Pokud k sobě budeme upřímní, zjistíme, že rozptýlení jsou opravdu jenom berlička.

Nemám žádný předpis na to, jak žít a rozhodně nechci druhé soudit za jejich návyky. Já sám se musím potýkat s těmi svými, takže nejsem pozici, kdy bych mohl posuzovat jiné. Myslel jsem si, že se s vámi jednoduše podělím o to, co mám teď v plánu a na čem pracuji. A říct vám, že to dělám s láskou.