Aktuální články – 4. stránka

Jak více číst: průvodce milovníka četby

Čtení dobré knihy je jedna z mých nejoblíbenějších aktivit na světě.

Román je stroj času, červí díra do jiné dimenze, zvláštní kouzlo, které vám umožní být v mysli a těle zajímavých lidí, dopravní prostředek, s jehož pomocí zcestujete celý svět, závratné zkoumání lásky a smrti a sexu a pochybného kriminálního podsvětí a říše pohádek, je to tvůrce nových přátelství.

Vše v jednom.

Čtu, protože miluji ten pocit, protože čtení je mocný učitel života, protože čtení mě mění.

Nejsem ten nejpodivuhodnější čtenář na světě. Ale čtu každý den a čtu s vášní.

Spousta lidí mi říká, že chtějí více číst, ale nevědí, jak začít.

Přečtěte si toto. Mělo by to pomoct.

1. Nečtěte proto, že musíte – čtěte pro zábavu. Najděte knihy se zajímavými příběhy, o lidech, kteří vás fascinují, o zemích, které byste chtěli navštívit. Zapomeňte na klasiku, pokud nezapadá do vaší představy.

2. Vybojujte si svůj čas. Většinou nemáme čas na čtení, protože moc pracujeme, máme svůj den přeorganizovaný, jsme stále na internetu (kde se dá najít spousta dobrého čtení, ale také tomu musíme věnovat spoustu času a pozornosti) a díváme se příliš na televizi. Vyberte si čas a udělejte si z něho svůj čas na čtení. Pokud je těžké najít volnou chvilku, začněte s 10 minutami – i 10 minut je prima. Zkuste 20 nebo 30 minut, pokud můžete vypustit pár aktivit ze svého nabitého programu.

3. Nedělejte nic jiného kromě čtení. Odstraňte všechny rušivé vlivy, najděte si tiché, klidné místo. Jste jen vy a vaše kniha. Nechte stranou všechny naléhavé potřeby a jiné aktivity kromě čtení. A pokud už musíte dělat něco jiného, dejte si čaj.

4. Tohle si sakra zamilujte. Neděláte to proto, abyste byli lepšími lidmi. Děláte to proto, že vás to baví. Čtení je kouzlo a změní vám život. Zamilujte si ten pocit a budete se na čtení těšit každý den.

5. Podělte se o to. Najděte si přátele, kteří rádi čtou, najděte je třeba i online. Internet je svět čtenářů a ti si rádi přečtou nějaká doporučení a popovídají si o knihách, které četli. Zkuste i knižní klub. Čtení je samostatná aktivita, ale i společenská.

6. Udělejte si z toho zvyk. Vyberte si spouštěč a čtěte vždy, když se s tímto spouštěčem setkáte. I kdyby to mělo být jen na 5-10 minut. Čím důslednější budete, a čím déle tak budete činit, tím silnější bude daný zvyk.

7. Nedělejte si z toho práci. Nedávejte si to do svého to-do listu jako aktivitu, kterou si musíte odškrtnout. Není to plán k vašemu sebezdokonalení. Je to spíš část vašeho plánu udělat si život úžasnější…

8. Vzdejte čtení nudné knihy. Nečtete proto, že je to pro vás dobré – není to jako brát vitamíny. Čtete, protože je to zábavné. Takže pokud vás kniha nebaví, zbavte se jí. Dejte jí ještě jednu šanci, přečtěte ještě alespoň jednu kapitolu, ale pokud se vám kniha ani tak nezalíbí, najděte si jinou.

9. Objevujte úžasné knihy. Mluvím s dalšími vášnivými čtenáři, čtu recenze, prozkoumávám stará knihkupectví. Podporovat vaši lokální knihovnu je skvělá věc, je to skvělá zábava. Knihovny jsou krásná místa a nejsou využívané – pořiďte si kartu do knihovny ještě dnes.

10. Nezatěžujte se rychlostí. Rychločtení je pro někoho dobré, ale pomalé čtení není dobré o nic méně. Počet knih a poměr knih přečtených a nepřečtených není důležitý. Čtení není soutěž. Čtete, abyste si užili knihu, tak si dejte na čas. Je to jako užít si dobré jídlo nebo milování: lepší je ochutnávat po soustech, nespěchat.

Nějaká doporučení (již však v angličtině).

Anglický originál „How to Read More: A Lover’s Guide“ publikoval Leo Babauta 3. října 2011 na zenhabits.net; do češtiny přeložila Magdaléna Katolická z minimaliste.cz

Nejlepší prokrastinační tip vůbec

Vím, říkáte si: „Přečtu si to později.”

Ale nedělejte to. Překonejte nutkání pustit se do něčeho jiného. Přečtěte si to hned.

Zabere vám to 2 minuty a ušetříte hodiny času.

Napsal jsem knihu Stop prokrastinaci!, ale od té doby jsem objevil jednu velmi prostou techniku, která pomůže překonat prokrastinaci komukoliv. Je neskutečně jednoduchá, ale stejně jako cokoliv jiného, vyžaduje trochu praxe.

Vyzkoušejte ji hned:

Vyberte nejdůležitější věc, kterou musíte dnes udělat.

Rozhodněte se z ní udělat jen malinký kousek – jen první minutu nebo 30 sekund. Začít je to jediné, na čem záleží.

Odstraňte rozptýlení. Všechno vypněte. Zavřete všechny programy. Měli byste zůstat je vy a váš úkol.

Nyní si sedněte a soustřeďte se na začátek. Nemusíte dělat celý úkol, jen začněte.

Věnujte pozornost své mysli, jak začíná mít potřebu přeskočit na něco jiného. Začnete mít chuť zkontrolovat email, Facebook, Twitter nebo vaši oblíbenou stránku. Budete chtít hrát hru, zavolat si nebo pracovat na jiném úkolu. Vnímejte všechna tato nutkání.

Ale nenechte se jimi uvést do pohybu. Vnímejte svá nutkání, ale zůstaňte v klidu a nechte je projít vaší hlavou. Nutkání budou růst na intenzitě, a pak opět odeznívat — stejně jako vlny. Nechte odeznít každé z nich.

Všímejte si také toho, jak se vaše mysl snaží ospravedlnit odložení úkolu. Také tuto vnitřní rozmluvu nechte odeznít.

Nyní udělejte malý krůček do začátku. Tak malý, jak jen je možné.

Začněte a úkol vás pohltí.

Pro více tipů o tom, jak překonat prokrastinaci, čtěte ebook Stop prokrastinaci!

Tragédie meškání

Jednoho rána mají otec se synem hlad a tak jedou rybařit na své malé loďce.

Otec pomůže synovi nadhodit, a za chvíli už táhnou krásnou rybu. “Skvělý úlovek, synu,” povídá otec.

“Ano, ale mám strach, že promeškáme ještě lepší úlovek,” opáčí syn. “Co když chytím větší a chutnější rybu?”

“Možná bys to měl zkusit,” odvětí otec.

Syn tak učiní a o hodinu později větší rybu skutečně vytáhne. “Opravdu pěkná,” povídá otec.

“Ale co když je tam ještě lepší?” ptá se syn nejistě.

“Jestli chceš, můžeš to zkusit,” řekne otec.

A syn jde, a znovu uloví rybu o něco větší, načež si láme hlavu, zda tam není další, kterou by mohl promeškat, znovu nadhodí, uloví, a tak pokračuje celý den.

…

Večer, když je syn již vyčerpán, se otec ptá: “Jak ti ryby chutnaly?”

Syn zaváhá. “Vlastně ani nevím. Měl jsem tolik práce s lovem ryb, že jsem žádnou nestihl ochutnat.”

Otec se usměje, spokojeně si pohladí břicho a povídá: “Bez obav. Chutnaly skvěle.”

—

My všichni jsme stejní jako ten syn. Bojíme se, že nám v čase, kdy nic neděláme, něco uteče.

To je důvod, proč jsme tak zaneprázdnění – děláme toho tolik, protože nechceme nic zmeškat. Dáváme si desítky cílů a předsevzetí, protože si je nemůžeme nechat ujít.

Ale holá pravda zní: ať se budeme snažit jakkoliv, vždy nám něco uteče. Je to nevyhnutelné. Nemůžeme zkusit všechno na světě, ani kdyby náš život byl dvakrát tak dlouhý. Nemůžeme poznat všechny města světa, číst každou zajímavou knihu, vidět každý důležitý film. Vždy budeme předurčeni meškat.

Zde je druhá, důležitější pravda: budete-li se neustále starat o to, co zmeškáte, promeškáte i to, co již máte.

Nedělejte si seznam četby kilometr dlouhý – soustřeďte se na knihu ve vašich rukou. Nedělejte si plán dovolené s každým místem, které byste mohli navštívit – choďte a užívejte si to, co najdete. Netrapte se s cestováním po celém světe – radujte se ze světa kolem vás. Nebojte se, jaké důležité události promeškáte na internetu či ve zprávách – vystačíte si s tím, co děláte právě teď.

Své nekonečné seznamy úkolů a cílů nechte plavat. Beztak jsou jen marným pokusem o to, abyste nic nezmeškali. Možná zameškáte, ale snahou udělat všechno, přijdete o radost z toho, co děláte právě teď.

Co děláte právě teď, je vše, na čem záleží. Nechte zbytek být, a vychutnejte si rybu, kterou jste už chytili.

Ebook 20 tajemství motivace: ke stažení zdarma nebo za pivo

Dělá mi radost, že mohu vás, čtenáře zenhabits, informovat o vydání nového ebooku nazvaného 20 tajemství motivace Lea Babauty.

Jedná se o stručnou, cca 20 stránkovou knihu obsahující ty nejlepší tipy pro zvýšení vaší motivace.

Stáhnout si ji můžete zdarma, nebo, za což vám budu vděčný, mi můžete přispět drobnou částkou na pivo (a další rozvoj zenhabits.cz). Ne, že bych byl neskromný, ale určitě si to zasloužím :-)

Na závěr bych chtěl poděkovat Pavlu Králíčkovi, který k vzniku ebooku také velkou měrou přispěl.

Knihu stáhnete (či zakoupíte) ZDE

Přeji příjemné čtení!
Pavel Říha (@BadGuyCZ)

PS: Tento ebook určitě není poslední, naopak, již teď se můžete těšit na další… A jaký, že to bude? I to se dozvíte v 20 tajemstvích.

Teorie tichého vlivu

Většina online marketérů vás naučí, jak pomocí sociálních sítí zvýšit počet návštěvníků vašich stránek, jak pracovat s databázemi e-mailových adres a využít nedostatky zákonů a společenských opatření, jak zvětšovat váš vliv, jak efektivně proměnit návštěvníky stránek v kupující. Většina online i offline marketérů dělá přesně tohle.

Přeměna návštěvníků stránek na kupující je ale bezduché využití vaší kreativní energie. Ihned ji zavrhněte.

Spatřuji větší význam ve tvorbě něčeho se skutečnou hodnotou. Nárůst vlivu spojuji s nárůstem kvality zboží/služby a ne se zvýšením počtu prodejů, návštěvnosti stránek nebo počtu čtenářů. A naučil jsem se něco, co by vám ti křičící marketéři nikdy neřekli: místo křiku dejte přednost tichu.

Když všichni ječí: „Podívejte se na mě!“, mlčte.

Když se jiní domáhají pozornosti, zaměřte svoji pozornost do svého nitra.

Když ostatní usilují o navýšení počtu shlédnutých stránek a realizovaných obchodů, zajímejte se o kvalitu zboží/služby.

Když se ostatní snaží doslova přitáhnout potenciální zákazníky na své stránky, nechte své potenciální zákazníky, aby vás nalezli sami.

Když většina blogů naléhá na své návštěvníky pomocí vyskakovacích a rozevíracích oken, aby se přihlásili k odběru online zpravodaje, jděte svým čtenářům z cesty.

Když se ostatní chlubí svým úspěchem, vy ponechejte svoji chválu na ostatních.

Když ostatní chamtivě lpí na autorských právech, dejte svoji práci volně k dispozici.

Když si jiní vytyčují cíle jako motivaci k dalšímu růstu, naučte se být se sebou spokojeni, a lidé se vás budou ptát, jen aby poznali vaše tajemství.

Přišel jsem na to, že tohle vše je pravda. Pokud tvoříte něco, co má skutečnou hodnotu, nepotřebujete marketing, nepotřebujete utrácet peníze za reklamu a naléhat na lidi, ať se k něčemu přihlásí.

Lidé si vás najdou sami a budou si myslet, že jste tak skvělí, že o vás musejí říct svým přátelům. Vaši čtenáři se stanou vašimi marketéry, kvalita vašeho zboží/služby se stane vaším rozpočtem na reklamu.

Přestavte si, že vlastníte obchod s vdolečky. Pokud jsou vaše vdolečky obyčejné, budete k jejich prodeji potřebovat reklamu a guerilla marketing (nekonvenční způsob propagace, poznámka překladatelky), abyste získali zákazníky. Ale pokud jsou vaše vdolečky takové, že se lidem protočí oči v extázi, povědí světu o vaší delikatese a svět vám bude bušit na po vdolečkách vonící dveře.

Mlčte, objevte svůj vnitřní klid a tvořte hodnoty, tohle přebije marketing kdykoliv. A jakmile se naučíte naslouchat svému nitru, můžete zcela ignorovat marketéry, plivající oheň ze svých dračích hlav.

Anglický originál „The Quiet Theory of Influence“ publikoval Leo Babauta 17. srpna 2011 na zenhabits.net; do češtiny přeložila Magdaléna Katolická, mnm-list.cz

Cestovatelské Tao

„Dobrý cestovatel nemá pevné plány, a netrvá vždy na tom někam dorazit“ ~Laozi

Nejsem v žádném případě nikterak zkušený cestovatel, ale podnikl jsem v poslední době množství cest a naučil se pár věcí, které mi krásně fungují.

Tento rok jsem už byl měsíc na Guamu, v Portlandu, v New Yorku, ve Vegas, Londýně, Paříži i Jižní Kalifornii. Všechny cesty byly nádherné a nikdy jsem si s sebou nebral víc, než jen malý batůžek.

Cestujte nalehko, bez přesné agendy, a zažijete nádherné výlety bez stresu.

Cestování nemusí být vůbec plné stresu, jak jste zvyklí. Může být jednoduché, pokud si jej tak i zařídíte.

Základ:

Sbalte si málo. Balím si vždy malý batoh a nikdy ho nebalím tak, aby byl těžký. Metodou pokus/omyl jsem došel k závěru, že potřebuji pouze dva páry džínsů, dva až tři trička, dvoje, troje rychle schnoucí boxerky, dva až tři páry rychleschnoucích ponožek a možná lehký svetr. Peru si vše vždy pouze ve sprše, a suším na tomtéž místě přes noc. Beru si s sebou vždy laptop a můžu tak pracovat 30-40 minut každé ráno, taky nějaký román a malý notýsek. Minimum hygienických potřeb: deodorant, zubní kartáček, holící strojek, tekuté mýdlo a zubní nit. Nikdy tak zbytečně nečekám na zavazadla a jejich odbavení při letu a sbalím se do pěti minut.
Před cestou si netvořím žádný program. Často se vyptávám na doporučení přímo od místních a dostávám seznam neuvěřitelných věcí vhodných k vidění. Vše si také hned vložím do Google map, abych viděl, kde co je. Pak se nechám vést dnem samotným. Když nemám žádný seznam cílů, nejsem pod tlakem, že bych stále musel něco stihnout. Znamená to, že si pak den plně užiju.
Hodně choďte. Nejlepší způsob prozkoumávání je chodit. Obcházejte okolo, bez jasného směru. Ztraťte se.
Jezte lehce. Jezte co chcete, ale nikdy ne přespříliš. Mám rád mixované ovoce a zeleninu, takže se nikdy necítím těžce.
Najděte si klidné místo na relaxaci. Hodně lidí se snaží dělat až moc věcí. Jen tak se projděte, zajděte si na kávu nebo do čajového obchůdku relaxovat. Skočte si do vinného obchůdku na ochutnávku. Najděte si park a relaxujte tam. Pokud prší projděte se v dešti. Hodně čtěte.
Žijte přítomností. Nebuďte online na svém laptopu nebo smartfonu celé dny. Nepřemýšlejte co budete dělat později. Buďte plně přítomní a užívejte si to.
Usmívejte se na lidi. Mluvte s místními lidmi. Žádejte je o doporučení, co, kde a jak navštívit. Snažte se od nich dozvědět například něco o jejich životech.

Trošku více:

Cvičte! V průběhu ubytování na hotelu dělám kliky, výpady a dřepy.
Nejezděte nikam pouze na den či dva. Pokud chcete opravdu poznat město, zůstaňte týden, nebo i déle. Mohl jsem jet do Evropy a navštívit během tří týdnů desítku měst. Místo toho jsem si to rozdělil a jel pouze do Londýna a Paříže. A opravdu jsem si to užil a hodně viděl.
Pokud je to jen trochu možné, pronajměte si krátkodobě byt. Pokud zůstanete týden, a máte na to, pronajměte si byt. Může to být ve finále levnější než hotel a je to mnohem pohodlnější.
Čtěte dobré romány.
Vezměte si s sebou kovovou láhev na vodu. Naučil jsem se to od svého přítele Scotta: sbalte si prázdnou láhev na vodu, abyste mohli projít na letišti přes bezpečnostní skener, a pak si naplňte láhev z letištní fontány za kontrolou. Nosím si tak s sebou stále láhev s vodou a nikdy nemám žízeň.
Veďte si svůj deník. Nestresujte se tím však. Nemusí být aktualizovaný denně. Sepište si, kdykoliv máte trošku času, své myšlenky a dojmy. Používejte lokální možnosti cestování. Já jsem roky nikam necestoval, jen abych ušetřil. A byl jsem spokojený tam, kde jsem právě žil, a to platí i nadále. Buďte turisty ve svém vlastním městě. Zkoumejte památky, dělejte procházky v místě kde jste. Zkoumejte a pokoušejte se nalézt nové věci, tam kde jste ještě nikdy nebyli. Na lokální cestování nepotřebujete příliš prostředků, téměř žádné.

„Jeho cílem nikdy není místo, nýbrž nový způsob pohledu“
~ Henry Miller

Anglický originál „The Tao of Travel“ publikoval Leo Babauta 8. srpna 2011 na zenhabits.net; do češtiny přeložil Lukáš Kypus, mnm-list.cz

Dělejte dobře jedinou věc

Často se mě lidé ptají, jak začít dělat práci, kterou milují – jak se živit něčím, co je současně jejich koníčkem.

Netvrdím, že má odpověď platí vždy a pro všechny, ale je skutečně jednoduchá:

Dělejte určitou věc skuečně dobře.

Lidé chtějí slyšet složitější odpověď, ale z mé zkušenosti vyplývá, že pokud to dokážete, zbytek přijde sám.

Osobně píšu o jednoduchosti. To je vše, co dělám. Za posledních čtyři a půl roku, co píšu Zen Habits, jsem dosáhl úspěchu tím, že jsem se soutředil na psaní, a odstrňoval vše ostatní, co mi přišlo do cesty. Odstranil jsem komentáře, nezabývám se sociálními sítěmi (jen pro zábavu), nepíšu příliš emailů, neprodávám reklamu, nenabízím poradenství. Zkrátka jen píšu o jednoduchosti.

Díky tomu, že dělám jedinou věc stále dokola, velmi jsem se v ní zlepšil. Dostatečně na to, aby lidé moji práci chtěli číst, a jelikož jsem jim nabídl příležitost, jak žít bez zbytečného vyrušování, počet čtenářů rostl. Způsoby, díky kterým jsem návštěvnost zpeněžil (tištěné knihy, ebooky, online kurzy), nejsou tak důležité, jak způsob, kterým jsem ji vybudoval.

Dělal jsem dobře jedinou věc.

Skutečně je to takto jednoduché. Ujasněte si, co vlastně děláte, a dělejte to opakovaně. Učte se, zlepšujte se, čtěte, sledujte pokrok, udělejte pro to maximum. Když jste v určité věci skutečně dobří, lidé vám za ni budou chtít zaplatit… nebo za to, že je to naučíte.

Být v určité věci dobrý vyžaduje mnoho soustředění a praxe, ale zjistil jsem, že pokud věc opravdu milujete, není to skutečná práce. Je to hra. A hrát si s něčím, co miluji, mi nikdy nedělalo problém.

Anglický originál publikoval Leo Babauta 16. července 2011 na zenhabits.net

Jak být šťastný v jakékoliv situaci

Můj přítel Barron se mě nedávno zeptal: “Kdyby si právě teď mohl být na jakémkoliv místě a dělat cokoliv bys chtěl, co by to bylo?

Má odpověď zněla: “Jsem tam, kde chci být, a dělám to, co chci dělat.”

Uvědomil jsem si, že jsem si dříve, stejně jako mnoho lidí, často přál dělat něco jiného. Přemýšlel jsem, co bych mohl dělat v budoucnu, vytvářel si dlouhodobé plány, a (s žárlivostí) četl o skvělých věcech, kterým se věnují jiní.

Je to pošetilé.

Mnozí z nás to dělají zrovna tak, ale pokud budete neustále přemýšlet, co byste mohli dělat, nikdy nebudete spokojení s tím, co právě děláte. Budete srovnávat svoji činnost s tím, co dělají ostatní. Budete si přát, aby váš život byl lepší. Nebudete nikdy spokojení, protože vždy bude existovat něco, co byste dělali raději.

Místo toho jsem se naučil přemýšlet tak, že ať dělám cokoliv, užívám si to. Pokud píšu nový článek, je to úžasné. Když brouzdám na internetu, je to zajímavé. Nedělám-li nic, a jenom tak se pofalkuji se svou rodinou, nemá to chybu. A když se jdu projít ven, užívám si čerstvý vzduch… a je to osvobozující.

Neexistuje nic, co bych dělal, a nebyla to zároveň nejúžasnější věc na zemi. Když dělám něco, co stojí za prd (nemohu si zrovna na nic vzpomenout), je to možná neocenitelná životní zkušenost. Mám-li co do činění s někým nudným či nepříjemným, je to lekce trpělivosti, empatie, případně způsob, jak se naučit lépe rozumět lidem.

Přítomné bytí v praxi

Řekněme, že právě teď myjete nádobí. Dali byste si raději něco dobrého k snědku, nebo zašli s kamarádem na pivo? Jistě, jsou to skvělé věci, ale lepší než mytí nádobí budou jen tehdy, dokud tomu budete věřit… a hlavně, jejich srovnávání je naprosto zbytečné. Proč byste měli porovnávat to, co právě děláte, s čímkoliv jiným? Získáte tím něco? Budete někdy šťastnější, když to, co děláte, budete vždy provnávat s tím, co byste dělali radši?

Mytí nádobí může být stejně skvělé jako cokoliv jiného, rozhodnete-li se jej tak vnímat. Jste u toho sami, což je dobrá věc. Pokud se na mytí plně soustředíte, může být opravdu příjemné – cítite mydlinky a pěnu na svých rukou, vnímáte povrch umývaných věcí, uvědomujete si svůj dech a myšlenky. Je to meditace, je to poklidné, je to krásné.

To samé můžete říct o čemkoliv. Dojíždíte do práce? Užívejte si samotu, možnost být chvíli s vlastními myšlenkami, poslouchejte oblíbenou hudbu nebo sledujte svět kolem vás. Jste s kolegy na poradě? Vnímejte, jak lidé mluví, jak reagují, učte se o lidské mysli, podívejte se na sebe očima lidí kolem vás, učte se mít rádi každého, bez ohledu na to, o koho jde, učte se oprostit od očekávání, jak by se lidé měli chovat nebo jaká by měla porada být.

Osobně jsem vždy spokojený s tím, co právě dělám, protože se věnuji činnosti samotné, místo abych ji provnával s něčím jiným. Jsem šťastný ve společnosti jakékoliv osoby, jelikož jsem se naučil v každém vidět dokonalost. Jsem šťastný kdekoliv na světě, protože na Zemi neexistuje místo, které by nebylo kouzelné.

Jestliže budete neustále chtít dělat něco jiného, váš život nebude stát za nic. Jakmile si uvědomíte, že, ať děláte cokoliv, je to ta nejlepší možnost, prožijete život naplno.

Několik rad pro teenagery

Jak zlepšit svůj život a najít štěstí, když jsi teenager a o většině věcí ve svém životě nemůžeš sám rozhodovat?

Můžeš změnit to, co máš pod kontrolou a o změnu toho ostatního se alespoň pokusit.

Několik teenagerů se na mě písemně obrátilo se žádostí o článek, jak zlepšit svůj život, když jsou stále pod kontrolou rodičů.

Přiznávám, není to jednoduché. Ale i tak je tu hodně věcí, které můžeš udělat bez ohledu na svoji situaci. Například: Pokud jsou na tebe rodiče stále naštvaní, negativní, neustále ovládají tvůj život a nenechají tě dělat, co chceš, je otázkou, jak to zvládnout, že?

Zkus toto:

Dívej se na každý kontakt se svými rodiči jako na příležitost.

Je to příležitost učit se trpělivosti.

Je to příležitost, vcítit se a najít soucit s ostaními.

Je to příležitost vzdát se svých očekávání, co by měli dělat druzí.

Je to příležitost přestat si přát, aby věci byly jiné, než jsou.

Je to příležitost být vděčný tváří v tvář frustraci.

Vím, je to otravné, když si nemůžeš dělat, co chceš. Teenageři se rychle stávají dospělými, a přesto ještě nemají svobodu, respekt a práva dospělých.

Mimochodem, zdá se mi to špatné. Proč nedáváme teenagerům více svobody? Vím, většina z vás bude mít nějaké důvody, ale řekněte si je nahlas… a pak se zamyslete, jak byste se cítili, kdyby váš manžel(ka) či přítel(kyně), používal stejné důvody k odepření vašich svobod. A zamyslete se nad tím, že to není tak dávno, co stejných důvodů bylo užíváno k odmítání práv menšinám či ženám.

Tak či onak, toto je svět ve kterém žijeme. Tak jak se s tím jako dospívající vyrovnat?

Několik nápadů:

Nesnaž se změnit to, co změnit nemůžeš. Nemůžeš změnit své rodiče. Možná by si mohl změnit situaci pomocí drastických řešení, ale to nemohu doporučit. Místo toho se zbav přání, která odporují realitě. Věci jsou takové, jaké jsou a přání, aby byly jiné, vedou jedině k nespokojenosti. Přijmi věci i lidi takové, jaké jsou, a pracuj s realitou.
Zjisti, co můžeš změnit. I když máš málo svobody, vždy existují malé věci, které můžeš změnit. Můžeš strávit pár minut meditací? Můžeš jíst více ovoce a zeleniny? Můžeš více chodit ven? Můžeš sledovat méně televizi? Můžeš si vytvořit blog? Můžeš udělat pár kliků? Můžeš v kontaktu s ostatními projevovat více vděku? Můžeš trochu zpomalit? Můžeš se víc smát? Existuje mnoho drobných změn, které můžeš udělat i v případě, že nemůžeš udělat ty velké, které bys udělat chtěl.
Vždy můžeš změnit svou mysl. Nauč se žít v přítomnosti. Nauč se naslouchat svým myšlenkám. Nauč se potlačit negativní myšlení. Nauč se vidět chyby a neúspěchy jako zkušenost a příležitost ke zlepšení. Nauč se být vděčným, laskavým a soucitným.
Nauč se žít bez kontroly. I když nemáš pod kontrolou velkou část svého života, víš ty co? Jsi stejný jako my ostatní. Sice si myslíme, že máme nad svými životy kontrolu, ale je to jen iluze. Místo toho se uč vzdát se kontroly a v každém okamžiku pracovat s tím, co přijde.

Já už nejsem teenager, takže to, co říkám, se může zdát nepodstatné, či dokonce troufalé. Ale také jsem teenagerem kdysi byl, a dnes jsem otcem tří dospívajících dětí. Jsem bratrem dvou teenagerů a strýcem mnoha dalších. Snažím se jim ukázat respekt a soucit, ale vím, že se stále cítí zklamaní. Kdyby se přitom naučili těch pár věcí, které jsem zmínil, byly by dál než většina lidí.

Dodatek: Jeden z čtenářů mi navrhl, abych přidal varování, na které jsem nepomyslel: teenageři, kteří jsou nějakým způsobem fyzicky či sexuálně zneužíváni, by to měli někomu říct a vyhledat pomoc. Není to v rozporu s mými předchozími radami – je to poučení, že zlé situace lze vyřešit za pomoci druhých lidí.

Anglický originál „The Zen Habits of Teen-agers“ publikoval Leo Babauta 7. července 2011 na zenhabits.net; do češtiny přeložil Matěj Pur

Jak přijmout kritiku a neztratit tvář

Konvenční lidi přivádí porušování konvencí k zuřivosti, a to hlavně proto, že jej považují za kritiku jich samých.
– Bertrand Russell

Chcete-li dělat něco zajímavého, kritika je toho nevyhnutelnou součástí.

Budete kritizováni, jelikož budete dělat chyby, protože někteří budou žárlit a protože lidé mají rozdílné názory. Někteří vám rádi pomohou, jiní chtějí shodit každého, kdo dělá něco jinak.

Abyste úspěšně propluli mezi krami kritiky, je třeba rozpoznat, které jsou užitečné, a vyhýbat se těm, které nejsou.

A především, neztratit tvář.

Kritika na Zen Habits

Poté, co se Zen Habits začal stávat známějším – na konci prvního roku jsem měl 26 tisíc odběratelů – dostával jsem všechny druhy kritiky. Mnoho jí bylo od nových čtenářů, většinou byla neuvěřitelně pozitivní a povzbuzující, ale občas se objevil i nějaký ten kousavý komentář.

Naučil jsem se proto taktice, která funguje opravdu skvěle. Pokud byl komentář zlý, dal jsem si chvíli na uklidnění, a pak se sám sebe zeptal: “Může mít ten člověk pravdu (i přes jeho arogantní tón)?”

Následně jsem dotyčnému za kritiku poděkoval. Uznal jsem ji bez toho, abych se přehnaně bránil. Když jsem měl pocit, že jsem v právu, uvedl jsem své argumenty, byla-li kritika opodstatněná, přijal jsem ji a slíbil, že se zkusím zlepšit.

Mělo to překvapivý dopad: lidé většinou reagovali velmi pozitivně. Poděkovat za komentář a uznat argumenty je odzbrojující. Lidé zanechávající arogantní komentáře nečekají, že jim budete naslouchat, tím méně, že budete vděční a empatičtí. Poté, co jsem tak učinil, jsem se s mnoha kritiky spřátelil – nikdy jsem neviděl taktiku s lepšími výsledky.

Kritizován jsem byl také prostřednictvím cizích webů. Mojí obvyklou reakcí je zeptat se sám sebe (opět po vychladnutí): “Má ten člověk pravdu?” Pokud ano, zamyslím se, co můžu změnit. Když ne, jdu si dál svou cestou.

Naučil jsem se, že kritika je ve skutečnosti hrou. Mohu reagovat s hněvem, nechat se od své činnosti odradit, nebo se z kritiky poučit. Případně ji mohu nechat plavat, a jít si svou cestou. Já volím poslední dvě možnosti.

Jak na kritiku NEreagovat

Jestliže to kritice dovolíte, ráda vás znemožní. Lidi odrazuje čelit kritice a tak se raději vzdají. Dá se to pochopit, ale proč nechat někoho, kdo má zrovna špatný den (nebo měsíc), aby vás odradil od něčeho výjimečného. Co kdyby Shakespeare přestal psát, když se publikum poprvé ušklíblo nad jednou z jeho linií? Nebo kdyby se Gandhí vzdal jen kvůli tomu, že Britové nebyli z jeho aktivit zrovna nadšení?

Obvykle lidé na kritiku reagují hněvem. Mlátí kolem sebe, útočí, přehnaně se brání, jsou agresivní.

Jestli jste nečetli toto neslavně proslulé vlákno komentářů (anglicky), vřele doporučuji. Recenze knihy je v pořádku, ale komentáře napsané její autorkou, jsou prostě neuvěřitelné. Je to taková katastrofa, že se od toho lze jen těžko odtrhnout.

Je to ukázka, jak nereagovat na kritiku. Je to nejhorší způsob, který můžete zvolit. Pokud jste naštvaní, nemusíte hned ostatní posílat do řiti. Nemusíte je napadat, obviňovat za své chyby, odmítat, že byste nějaké chyby mohli udělat, a přilévat olej do ohně tím, že ke svým chybám přidáváte další. Bylo by mnohem lepší mlčet.

Dělejte výjimečné věci

Nenechte se kritikou od ničeho odradit. Řekne-li vám někdo, že vaše psaní nestojí za nic, pokračujte. Zlepšete se. Učte se od lidí, kteří to dělají dobře, pak na ně zapomeňte a dělejte to po svém – poslouchejte svůj vnitří hlas. Výsledek bude výjimečný svou upřímností, hledáním pravdy a osobitým názorem.

Nebojte se dělat velké věci. Podílejte se na světě, a přizpůsobte si ho tak, jak vám to vyhovuje.

Jděte ven a udělejte něco jinak. Nic nedělejte jen proto, že to dělají všichni ostatní. Zde je tajemství:

Zjistíte-li, že plavete s ostatními rybami, plujte na druhou stranu. Oni beztak nevědí, kam plují.

Dělejte něco výjimečného a sdílejte to se světem. Kritiky se sice nezbavíte, ale stejně je často jen pokusem shodit lidi, kteří dělají něco jinak. Nedovolte, aby vás zastavila.

Jak ji přijmout s elegancí

Než na kritiku zareagujete, uklidněte se. Vždycky. Odpovídat ve vzteku není dobrý nápad. Pro případ, že jsem to neřekl jasně: nikdy, fakt nikdy, neodpovídejte rozzuření.

Zeptejte se sami sebe, proč jste kritizováni. Snaží se vám dotyčný pomoci, udělat věci lepšími, varovat vás před možnými chybami nebo navrhnout pozitivní zlepšení? Je dotyčný rozladěný nebo má špatný den? Je arogantní, případně žárlivý? Má ke kritice důvod?

Bez ohledu na jeho pohnutky se sami sebe zeptejte, zda nemůže mít pravdu. Někdy ji opravdu má, a místo toho, aby vás kritika poškodila, pomůže vám ke zlepšení. Přiznejte, že v tom co děláte nejste perfektní (ačkoliv jste), ne vše děláte bezchybně, a chcete se zlepšit. I já dělám stále chyby, a mám hodně co zlepšovat.

Poděkujte osobě, která vás kritizuje. Někdy vám chce jen pomoci. To vyžaduje kuráž a je to velmi velkorysé. Buďte za to vděční. Dokonce i když se vám nesnaží pomoci, obětuje svůj čas, aby vám napsala – a věřte mi, zpětná vazba je vždy lepší než absolutní ticho. Vyprovokujete-li reakci, znamená to, že jste udělali něco zajímavého – a za to byste měli být vděční. Tak či onak, poděkování za kritiku povede k pozitivní změně.

Vždy odpovídejte racionálně a v klidu. Místo abyste se přehnaně bránili, buďte upřímní. Podělte se o své důvody, přijměte kritiku, pokud je oprávněná, a místo plamenné obrany vašich postupů, dospějte k rozumnému závěru.

Nebo zůstaňte mlčet. Pokud nemohu odpovědět v klidu, tak prostě neodpovím vůbec. Mlčení je mnohem lepší než vztek či nepřiměřená obrana.

Nenechte se odradit. S elegancí jste odpověděli, a nyní se můžete vrátit ke své skvělé práci.

Anglický originál „The Art of Handling Criticism Gracefully“ publikoval Leo Babauta 31. března 2011 na zenhabits.net

Jen mrtvé ryby plavou s proudem.
– autor neznámý