Dnes s vámi chci sdílet jednoduché tajemství, které vám okamžitě zlepší den. Cítíte-li se sklesle, může vám to zlepšit náladu až do večera.
Jde o něco, co mi osobně přináší skvělé výsledky.
Jsou to tři kroky, které může udělat každý. Je to postup, který můžeme opakovat stále dokola, klidně celý den. Vychází ze základního předpokladu, že my všichni lidé jsme schopní dobroty, lásky, bolesti, zlomeného srdce i vášnivého milování. Všichni máme někdy špatné dny, avšak pod unaveným zevnějškem je vždy člověk, vyžadující lásku.
Je to založeno na mém pozorování, že druhé lidi často bereme za samozřejmost, soudíme je, bezdůvodně se na ně rozčilujeme a sami přitom očekáváme, že nás všichni budou dělat šťastnými, nebo se aspoň budou chovat tak, jak vyžadujeme… a když tak nečiní, zkazí nám to den. Je to šílené. Lidé žijí své vlastní životy a nejsou tu proto, aby nám dělali radost nebo jednali podle našich očekávání. Jakmile to přijmeme, můžeme být šťastní.
Zde jsou zmíněné tři kroky. Některým z vás mohou znít hloupě, ale vážně je doporučuji vyzkoušet na vlastní kůži. I kdyby jen jeden den. Nebo dokonce jen hodinu. Jsou mocné a fungují.
1. Pomyslete si: „Miluji tě a jsem vděčný za to, že tu jsi,” o každé osobě, kterou dnes potkáte. Zní to možná trošku bláznivě, ale funguje to. Opravdu, vyzkoušejte to. Podívejte se na každého, s kým se dnes setkáte, jako byste s ním mluvili a pomyslete si: „Miluji tě a jsem vděčný za to, že jsi.” Zkuste do toho vnést emoce. Myslete to doopravdy! Dokonce i u lidí, které potkáte na ulici, ve výtahu, nebo když řídíte (stačí je zahlédnout z dálky na pár vteřin).
2. Usmějte se na člověka a podívejte se mu do očí. Mnoho z nás má naučeno nedívat se do očí, vyhýbat se kontaktu. Ale pohledem do očí bereme na vědomí existenci člověka, jeho lidství, a navazujeme s ním kontakt. Úsměvem pak přenášíme štěstí na druhé. Obvykle to nefunguje, když je člověk příliš daleko, ale když můžete, usmívejte se.
3. Cítíte-li se s někým dobře, řekněte mu to. Řekněte: „Miluji tě a jsem vděčný za to, že tu jsi.” Něco takového nejspíš řeknete jen lidem, které znáte velmi dobře (ačkoliv ti odvážnější z vás to možná řeknou i cizím lidem!). Pokud se na taková slova necítíte, nevadí, zkuste je místo toho vyjádřit činy. Jednoduchým objetím, uděláním něčeho pěkného, společně strávenými chvílemi, nezištnou laskavostí, nebo jen pozorným nasloucháním. Samozřejmě nemůžete aplikovat tento krok na každého, koho potkáte, ale čím častěji ho využijete, tím lépe.
Na závěr vás prosím, vážně tyto kroky vyzkoušejte.
A ještě jedna věc: miluji vás a jsem vděčný za to, že tu jste.