Archiv rubriky: Aktuální články

Proč je zákon přitažlivosti špatně, ale přesto funguje

Nedávno se mě čtenář s přezdívkou calande zeptal, co si myslím o zákonu přitažlivosti:

„Myslím, že by bylo zajímavé se od Lea dozvědět něco o zákonu přitažlivosti (jestli tomu ovšem věří).“

Tak mě napadlo, že by nebylo špatné o tom něco napsat. Jenom si pamatujte, že jsem jeden člověk a je to jenom můj osobní názor, ale když se ptáte…

Na zákon přitažlivosti nevěřím. Myslím, že může fungovat, ale ne kvůli tomu, co se říká (nejde ani o zákon nebo vědeckou teorii, protože se nedá vyvrátit).

Moment, kdy může zákon přitažlivosti zabrat, nastane, když člověk následuje tyto tři kroky:

1) Jasně určí, co chce – něco, co tolika lidem nejde

2) Neustále se na to soustředí

3) Jde do akce, aby se to stalo. Tento krok není součástí zákonu přitažlivosti, ale logicky musí následovat po prvním a druhém kroku.

Tato kombinace umožní, že se cíl pravděpodobně splní.

Ne ale kvůli tomu, co se v zákonu říká, protože ho znám. Většina výroků (existuje mnoho definic, kterým je těžké oponovat) používá pseudo-vědecká vysvětlení, proč přitažlivost funguje. Jak jsou naše myšlenky vysílány do fyzického světa a nějakým způsobem ho ovlivňují. Během vysvětlení jsou používány různé fráze jako elektromagnetismus, apod. Ve skutečnosti ale neexistují žádné reálné studie, které by tyto teorie podpořily, tedy podle toho, co vím já. A jak jsem řekl, teorie zákonu přitažlivosti nemůže být vyvrácena, takže nemůže jít o nic vědecky podloženého.

Avšak to neznamená, že si z toho nemůžete odnést něco užitečného a dát to do praxe. Pokud dokážete říct, co chcete, opakovaně na to myslet a hlavně jít do akce, budete mít velkou příležitost dosáhnout čekoholi, co si usmyslíte.

Rád bych slyšel víc i od vás a co si o tom myslíte. Tímto děkuji calandovi za skvělou otázku.

Způsob, jak najít rovnováhu

Nehledě na poměrně nic neříkající název tohohle článku je rovnováha v práci a životě něco jako mýtus.

Je pravda, že moc pracujeme a nemáme čas na nespočet věcí, které bychom chtěli dělat, jsme pořád unavení, jíme tak, aby to bylo co nejpohodlnější, místo toho, abychom si dali něco, co nás skutečně vyživí. A nikdy nemáme chvilku klidu o samotě. Ale to je přeci život, který chceme, ne?

Ok. Možná by to chtělo trochu upravit. Práce, život, studium, vztahy a zdraví jsou ve skutečnosti to samé. Rovnováha proto není asi to správné slovo. Lepší je říct, že nastavíme život tak, abychom šli za svými nejvyššími cíli. To není špatné, že?

Kamarád se mě nedávno zeptal, jakým způsobem dávám dohromady svůj osobní život a všechny projekty, což mě donutilo se zastavit a zamyslet. A právě ten moment, kdy jsem se zastavil a přemýšlel, byl klíč k tomu na to přijít.

A tady je způsob, který používám:

1. Dávejte si pravidelně pauzy. V našich životech jsme natolik „busy“ a chyceni v tom, co děláme, že nemáme ani čas přemýšlet. Proto jsem si do života vsunul různé přestávky, abych měl čas na zamyšlení. Jaké přestávky to jsou? Například ranní meditace, pití kávy se zápisníkem v ruce, ranní sprcha, procházka, čaj nebo jogging, návštěva známých společně s mojí manželkou nebo návštěva kamaráda. To jsou momenty, kdy přemýšlím nad svým životem. Zastavujte se takhle pravidelně a vytvořte si pauzy.

2. Získejte perspektivu. Když už se zastavíte, poodstupte trochu dál a podívejte se na váš život z větší perspektivy. Co teď děláte? Kým chcete být? Rozhodujete se na základě celého obrazu, který vidíte? Jaké jsou vaše priority? Žijete podle nich? Nemusíte přemýšlet během svojí pauzy nad vším najednou. Spíš použijte chvilky pro sebe tak, abyste se postupně zamysleli nad jednou věcí, pak nad druhou, atd…

3. Přenastavte to. Pokud zjistíte, že trávíte až moc času na počítači místo toho, abyste byli se svými dětmi, všimněte si toho. Když uvidíte, že některé důležité projekty jsou odkládány nebo že nemáte čas cvičit nebo jste praštili s dietou a smířili se s tím, poznamenejte si to. A zamyslete se nad tím, co můžete upravit a změnit.

4. Nyní si zablokujte čas. Udělat si poznámku a uvědomit si, co se vám nelíbí, co je skvělé, ale bez akce je to zbytečné. Co můžete udělat pro to, abyste změnili to, jak trávíte svůj čas? Udělejte si závazek a napište si to do kalendáře. Ne ten, který porušíte a budete místo toho surfovat po internetu. Závazek, který splníte. Pokud chcete například víc cvičit, domluvte se napevno s kamarádem, že budete chodit běhat nebo posilovat, dělat jógu nebo budete chodit do posilovny, kam jste se na rok zapsali a ještě tam nikdy nešli. Udejte si pevný den a čas. Pokud chcete pracovat na projektu, dejte si schůzku v čajovně nebo knihovně na 3-4 hodiny a pracujte. Nebo si zablokujte celý týden na psaní knihy. A řekněte to někomu. Nejlepší je se zavázat k tomu, že jim to na konci týdne pošlete. Opravdu si dejte jasný termín.

To je ten nejlepší způsob. Čtyři kroky, které pravidelně opakujete.

Život je o neustálém upravování, změně pozic. Záleží pouze na tom, jestli měníte věci kolem sebe vědomě, nebo ne.

Tenhle okamžik stačí

Byl jsem zrovna v letadle, abych se krátce zastavil v Portlandu, když jsem uviděl nádherný růžový východ slunce nad fialovým pohořím. Píchlo mě z toho u srdce.

Instinktivně jsem se podíval na Evu, abych se s ní o tenhle okamžik podělil, ale zrovna spala. Připadal jsem si neúplně, chtěl jsem to s ní sdílet, s kýmkoli. A ta krása mi prokluzovala mezi prsty.

Bylo to pro mě poučné. Měl jsem pocit, že tenhle prožitek nebyl dostatečný, když jsem ho nemohl sdílet. Trvalo mi pár vteřin si připomenout, že je to dostačující. Je to dost, aniž bych měl potřebu to sdílet, fotit, vylepšovat nebo jakkoli komentovat. Je to úžasné a dost už jak to je.

A nejsem sám, kdo má pocit, že se okamžiky musí zaznamenat na fotku, aby byly úplné nebo postovat na sociální sítě. To je mimochodem celá filosofie Instagramu.

Máme pocit, že moment není dostačující, pokud o tom nemluvíme, nesdílíme nebo to nezachytíme. Okamžik je pomíjivý a my chceme stálost a jistotu. Tenhle pocit nás může děsit.

Pocit neúplnosti je v našich životech poměrně pronikavý:

• Sedneme si k jídlu a cítíme, že bychom si měli něco přečíst na internetu, zkontrolovat zprávy, pracovat. Jako kdyby jedení nebylo dost.

• Jsme otráveni tím, že se lidé nechovají tak, jak bychom chtěli. Máme pocit, že nejsou dost dobří.

• Myslíme si, že nemáme cíl, a jsme v životě ztraceni. Jako kdyby život, který máme, nebyl dost dobrý.

• Prokrastinujeme, když víme, že bychom si měli sednout a pracovat. Raději se

necháme něčím rozptýlit, jako kdyby nám práce nestačila.

• Pořád máme pocit, že bychom měli něco dělat, a nedokážeme prostě jenom tak

sedět.

• Oplakáváme ztrátu milovaných osob, minulosti, tradic, protože přítomnost není dost dobrá.

• Neustále přemýšlíme nad tím, co přijde, protože nám nestačí se soustředit na to, co máme přímo před sebou.

• Pořád se chceme zlepšovat, nebo zlepšovat druhé, jako kdybychom už teď všichni nebyli dost dobří.

• Odmítáme situace, lidi, sami sebe, protože to pro nás není dost.

Co kdybychom přijali přítomný okamžik a všechno a všechny v něm jako to, co je naprosto dostačující?

Co kdybychom nic jiného nepotřebovali?

Co kdybychom přijali, že jakmile okamžik uplyne, bude pryč. A viděli bychom ubíhající čas jako to, co je dávno dostačující, aniž bychom měli potřebu to sdílet nebo zaznamenávat?

Co kdybychom věcem říkali ano, místo toho, abychom je odmítali?

Co kdybychom vzali to špatné jako dobré, prohry jako pokusy, nepříjemné jako krásné, strach jako příležitost, a to vše jako součást balíčku, který nám tenhle okamžik nabízí?

Co kdybychom se teď zastavili a viděli všechno jako přítomný okamžik kolem nás (včetně nás) a ocenili ho takový, jaký je, jako naprosto v pořádku?

Soucit ke zvířatům

Není otázkou: „Dokáží myslet?“, ani „Umí mluvit?“, ale spíš: „Mohou cítit?“ – Jeremy Bentham

Vzhledem k tomu, že jsem toho napsal už hodně o soucitu, měl bych teď mluvit i o soucitu ke zvířatům.

Když mluvíme o soucitu, obyčejně myslíme ke druhým lidem – rodině, přátelům, sousedům, spolupracovníkům, cizím, všem ve světě, těm, co trpí. Mluvíme o tom, jak bychom se měli snažit jim porozumět a vžít se do jejich situace. O tom, jak bychom se měli snažit jim pomoci nebo aspoň utrpení zmírnit. Jak je potřeba jít do akce a být hodní, aby utrpení zmizelo.

Jsou ale tací, jako já, kdo věří tomu, že je potřeba mít soucit se všemi živými tvory.

Hodně z nás má nebo někdy mělo domácího mazlíčka. Soucit ke zvířeti je pro nás pak samozřejmost. Svému miláčkovi byste přeci neublížili, viďte? Zkuste ale svůj soucit přenést i na ostatní zvířata. I na ta, co jsou chována a zabíjena pro jídlo, oblečení a další věci.

Většina lidí si to neumí spojit. Jídlo je prostě jídlo. Není to žijící, cítící tvor, který by mohl i trpět. Od tohoto faktu se odvracíme. Od všech kroků, které jsou potřeba k tomu, abychom dostali maso (nebo jiný produkt) od žijících zvířat přímo na naše talíře. Chov a jatka jsou obstarány třeba na druhé straně planety. Pak přijde na řadu zpracování masa, zabalení, převezení, krájení, vaření a servírování.

Kdybychom od začátku mohli vidět, v jakých podmínkách zvířata žijí, jak je s nimi zacházeno a jak jsou zabíjena, možná bychom měli jiný názor. Utrpení nezpůsobuje jenom zabití zvířete (většinou velice brutální), ale hrozné jsou už samotné podmínky jejich života.

Se zvířaty se v naší společnosti zachází jako s nežijícími, necítícími objekty. Ale oni žijí a trpí stejně jako my.

„Velikost a mravní pokrok národa se pozná podle toho, jak zachází se zvířaty.“ – Gandhí

MOTIVACE – 5 tipů, které fungují

 

Dnes bych se s vámi rád podělil o několik dobře známých „pohaněčů“, které zas tak nefungují a poté vám navrhnu způsoby motivace, které mi nejvíce pomohly a nepřestaly fungovat ani po několika měsících.

Pojďme začít některými z těch méně účinných „pohaněčů“.

1. Velký cíl. Lidé jsou často velmi namotivováni zpočátku kterékoli výzvy, když si určí nějaký velký cíl. Na tom není nic špatného. Já osobně jsem však zjistil, že bez nějaké jiné motivace můžete ztratit plyn již po pár týdnech. Proč tomu tak je? Protože svého velkého cíle nedosáhnete za pár týdnů a pokud je to něco dlouhodobého, dva nebo tři týdny vás daleko neposunou. Nebojte se a nastavte si velký cíl, ale mějte něco, co vám dodá motivaci i krátkodobě.

2. Touha dosáhnout rychlého pokroku. Toto je něco, čím jsem si sám prošel a určitě nejsem jediný – chceme udělat velké kroky dopředu během krátké doby a to může být frustrující pokud se nám to nepovede. Pravdou je, že každý zásadní pokrok zabere hodně času a i když se rychle přiučíte jedné nebo dvěma novým věcem – zabere to spoustu odříkání a měsíce píle. Pokud máte realistická očekávání, dosažení i malých pokroků může být velmi motivující.

3. Dobře to zní. Hodněkrát se rozhodneme pro nějakou výzvu, protože si myslíme, že by bylo „cool“ ji dokončit. Já osobně si myslím, že „cool“ by například bylo umět různé kouzelné triky. Ale když to vezmu kolem a kolem, nejsem dostatečně motivovaný, abych se začal učit jak provést nějaké opravdu těžké magické kousky. To zabere hodiny či týdny tréninku, a zas tak mě to nezajímá. Pouze si myslím, že by to bylo „cool“. Pokud vás cíl učení zas tolik nezajímá, je velká pravděpodobnost, že s tím seknete, hned jak vám to bude připadat příliš těžké.

4. Vytvořit své ideální Já. Často máme seznam věcí, které bychom se chtěli naučit či vylepšit, protože chceme dosáhnout ideálu o sobě samým, který jsme si vysnili. Chceme být fit, zdraví, chytří, talentovaní, mluvit několika jazyky, apod. A i když na tom opět není nic špatného, pravdou je, že pokud je toto váš jediný „pohaněč“, nejspíš to po pár týdnech vzdáte. Proč? Protože po určitém čase vás tento ideál přestane zajímat. Jste super takoví, jací jste, bez potřeby vylepšení.

OK, takže tyto obvyklé způsoby motivace zase tolik nefungují…ale co tedy funguje? Pojďme si popovídat o způsobech, které vám pomohou při dlouhodobé výzvě.

Nejlepší způsoby motivace

Následujících pět způsobů je z vlastní zkušenosti skvělou motivací, která vám vydrží déle jak pár týdnů:

1.Zvědavost. Toto je můj oblíbený pohaněč! Pokud se rozhodnu pro novou výzvu, nejlepší je, když mě to upřímně zajímá. Pokud je něco pouze lehce zajímavé, dlouho u toho nejspíš nevydržím. Ale pokud se do toho chci více a více ponořovat, a zjistit o tom vše, co můžu, jsem si jistý, že u toho zůstanu. Pokuste se tedy zamyslet, jak moc je pro vás věc, kterou se chcete naučit, zajímavá. Občas v tom naleznete střípky zájmu, ale lepší je najít něco, co vás opravdu zajímá.

2. Prozkoumávání něčeho nového. V mém případě nejde vždy o dosažení něčeho skvělého či naplnění nějakého ideálu…občas chci jen prozkoumávat. Toto má očividně blízko ke zvědavosti, ale z vlastní zkušenosti je občas lepší popustit uzdu fantazie a učit se i tímto způsobem. Hrajte si, nechte se vést vlastními pocity, dovolte, aby objevení něčeho bylo vaším cílem. Zkuste se při učení více uvolnit a dopřejte si během něho zábavu.

3. Učte se s někým. Tuto metodu miluji – často do toho jdu s Evou, s kamarádem či s jedním z mých dětí. Je zábava pustit se do něčeho s někým dalším – pokud někdo z vás ztratí motivaci, ten druhý vám oběma může pomoct opět se do toho dostat. Další věc, která mne velmi motivuje je touha pomoct druhým. I když dělání něčeho kvůli sobě je skvělým cílem, dělat tu samou věc pro někoho jiného hodně pomáhá.

4. Mít o to hluboký zájem. Jak už jsem zmínil, občas nás tolik nezajímá dosažení vlastního ideálu či dlouhodobých cílů. Tak co nás tedy zajímá? To je otázka, který si každý musí položit. Pokud jste schopni nalézt odpověď, neváhejte se oddat učení. Pokud ji nemáte, oddejte se zkoumání této otázky a učte se různým věcem.

5. Dokázat, že zvládnete obtížné věci. Několik let jsem měl tendenci s něčím seknout, pokud mi to přišlo příliš těžké. Ale to je právě ten okamžik, kdy opravdu máte šanci se učit, když je to obtížné a vy se přes to dostanete a nevzdáte to. Tím, že se donutíme to vydržet, se učíme, kdybychom to vzdali hned na začátku, nikam by to nevedlo. Ten nejlepší způsob, jak se motivovat, je podle mého názoru následující: Dokázat sám sobě, že jsem schopen dokončit těžké výzvy. Zatím se mi to daří.

Život jako vědomá zkušenost

„Vše je zkušenost.“ – Pele

Pokud se učíme bojová umění, balet, gymnastiku nebo fotbal vědomě a úmyslně, cvičíme pohyby, a to opakovaně. Tím se v těchto činnostech zlepšujeme.

Tak vypadají i naše životy, ale daleko méně si uvědomujeme, v čem jsme se vlastně pocvičili.

Každý den opakujeme činnosti, myšlenky, chování k druhým.a tímhle opakováním se v tom stáváme nebo jsme se už stali zběhlými. Pokud neustále koukáte na Facebook nebo Twitter, je to návyk a vy jste si ho sami vytvořili, i když třeba nevědomě.

Pokud kouříte, jíte nezdravé jídlo, mluvíte hrubě nebo se neustále shazujete, tak se v tom stáváte lepšími. Možná už vám to teď jde dost dobře.

Co když se ale místo toho budete vědomě cvičit ve věcech, ve kterých chcete být opravdu dobří?

Co kdybyste si uvědomovali, kdy si vytváříte návyk? Co když je neustálá vědomá akce schopnost, ve které se můžete neskutečně zlepšit?

Pokud se můžete naučit jít vědomě do akce, můžete se cvičit ve věcech, které chcete ovládat, než v těch, co ne.

V čem se procvičujete?

Zkuste se během dne sami sebe zeptat na následující otázky, abyste se pocvičili v tom, jak jít vědomě do akce:

  • Chci se zdokonalovat v tom, že ráno spěchám, nebo si chci trochu přivstat a zjednodušit svoji ranní rutinu tak, že vše dělám pomaleji, ale užívám si to?
  • Chci se cvičit v tom, že první, co udělám u počítače, je kontrola e-mailu, nebo můžu udělat něco užitečnějšího?
  • Chci se cvičit v tom, že po sobě nebudu mýt nádobí, nebo ho umyji hned, jak dojím?
  • Chci se cvičit v tom, že odhodím oblečení nebo papíry po bytě, nebo si najdu pár sekund a dám je na svoje místo?
  • Chci mluvit naštvaně na děti nebo partnera, nebo na ně můžu mluvit klidně a s citem?
  • Chci se cvičit v sebelítosti a stěžování si, nebo se pocvičím ve vděčnosti?
  • Chci se cvičit v pospíchání a zaneprázdněnosti, nebo se chci cvičit ve zjednodušování a zklidňování?
  • Chci se cvičit v pojídání smažených, sladkých, nezdravých jídel, nebo můžu jíst něco zdravého jako zeleninu, ovoce, oříšky, fazole nebo semínka?
  • Chci se cvičit v surfování po zbytečných stránkách, nebo chci místo toho tvořit?
  • Chci se cvičit ve sledování bezduchých filmů, nebo se můžu hýbat a být aktivní?
  • Chci se cvičit v kouření cigaret, nebo si můžu najít zdravější způsob, jak odbourat stres?
  • Chci se cvičit v nakupování, nebo se můžu pocvičit v dávání?

Tohle jsou pouze příklady. Váš život vám ukáže přesně to, v čem jste se nejvíc pocvičili, a vy se můžete rozhodnout, co budete dělat místo toho. Nebo můžete být ve stávající situaci naprosto šťastní.

Nějaké nápady na kreativní činnosti od Ali Edwards.

Jak cvičit

Prvním krokem je uvědomění. Pokud jste si vědomi toho, co děláte, můžete se rozhodnout, jestli vám činnost nebo myšlenka vyhovují, nebo jestli by nebylo lepší je změnit.

Jak procházíte svým dnem, cvičte svoje uvědomění. Je to hned první schopnost a také ta nejdůležitější. Buďte vědomí bez pocitu viny nebo vzteku vůči vlastní osobě. Budete na to zapomínat, proto si to musíte neustále opakovat. Dejte si třeba na ruku gumičku, vezměte si talisman nebo si dělejte čárky na kousek papíru.

Jak se v tom postupně budete zlepšovat, začnete procvičovat činnosti a myšlenky, ve kterých chcete být dobří. Všímejte si těch, které nechcete, a zjistěte, jestli můžete vědomě procvičit ty, které chcete.

Jak budete vědomě a úmyslně vše opakovat, budete se zlepšovat. Chce to dělat pořád dokola, ale máte přeci čas.

Důležitý závěr

Nebudete schopní změnit všechny svojí návyky najednou. Neříkám, že to máte zkoušet. Zvyk, který měníte, chce vědomí a praxi. Ostatní návyky nebude jednoduché změnit, především pokud se je snažíte změnit všechny. Proto nevadí, když to pokazíte. Dovolte si dělat chyby a neobviňujte se. Prostě cvičte dál.

Pokud je něco těžké a zrovna vám to nejde, zkuste to rozložit na menší kroky. Nemůžete-li přestat kouřit, nezkoušejte to naráz, ale místo toho začněte běhat, dělejte kliky, meditujte nebo jděte na masáž a postupně přestávejte. Jestli vám nejde přestat jíst nezdravě, jenom vyměňte jednu sladkost za kousek ovoce nebo zeleniny.

Rád bych zdůraznil, že nejde o dokonalost. Nikdy ve svém životě nedosáhnete dokonalosti, protože už dokonalí jste. Jde jen o vědomé kroky, což je schopnost, kterou se hodí mít.

Pamatujte, že se stáváme dobrými v tom, co děláme opakovaně, a to, co opakujeme, může být opakováno vědomě. Ve chvíli, kdy jsme vědomí, opravdu žijeme.

„Pokud chcete, aby byli ostatní šťastní, cvičte soucit. Pokud chcete být šťastní vy, cvičte soucit.“ – Dalai Lama

 

Je čas být vděčný

Svátky jsou pro hodně z nás obdobím dobrého jídla, dárků, času s přáteli a rodinou. Můžou být ale i chvílemi přejídání a nespoutaného nakupování.

Myslím si, že se vším tím stresem, typickým pro tohle období a s požadavky společnosti můžeme mít často pocit, že musíme dávat drahé dárky, pořádat nobl oslavy a připravovat neuvěřitelné množství jídla a pití (převážně alkoholu).

Je jednoduché pak zapomenout na pravého ducha tohoho ročního období.

Nedávno jsem mluvil se svými dětmi o tom, jak bychom neměli brát svátky jako čas, kdy se jenom dostávají dárky. Měli bychom zkusit najít jiné způsoby jak slavit a získat větší povědomí o dávání. Přemýšlel jsem nad tím posledním dobou dost často a i když nejde o úplně nové myšlenky, chtěl bych je s vámi sdílet. Doufám, že vám tak můžu pomoci vidět věci trochu víc uváženě a snad i radostně.

Čas na vděčnost

Pro ty z nás, kdo žijeme v USA, je teď týden Díkuvzdání. Tenhle den se často stává hlavně dnem plným přejídání. Miluji na něm ale to, že jsem s rodinou. Vidím zase prarodiče, rodiče, bratrance, tety, strýce, neteře, synovce a nevlastní sourozence, zkrátka lidi, které potkávám během roku velmi zřídka.

Sejdeme se a povídáme si, sdílíme radosti i trápení. A ano, hodně jíme. Ale kdo by dokázal odolat domácímu dýňovému koláči? Je to ve skutečnosti můj nejoblíbenější dezert.

Ale o čem by Díkuvzdání mělo kromě rodiny a přátel být především? O děkování. To se ale často dostává během svátků do pozadí.

Rád bych využil příležitosti a alespoň letmo poděkoval:

  • Jsem hluboce vděčný za svou ženu Evu a moje děti (Chloe, Justina, Raina, Maiu, Setha a Noella)… Všechny je neskutečně miluji. Jsem vděčný za svou matku Shannon, mého otce Joa, moje sestry Katrinu, Anu, Tiaru, moje bratry Joa, Brandona, Austina a všechny ostatní, které můžu nazývat rodinou.

  • Jsem neskutečně vděčný za vás všechny, moje čtenáře, za vaší neutuchající podporu tohoto blogu, za to, že se díky vám staly moje sny skutečností a dělám to, co naprosto miluji, za to, že mě moje práce baví a je to uspokojující. Je mi požehnáním vás všechny mít.

  • Děkuji bohu, že jsem zdravý, mám skvělou práci, všechny moje potřeby a touhy jsou naplňovány a žiji jednoduchý a radostný život.

Za co jste vděční vy? Moc rád bych si to přečetl v komentářích! Vezměte si na to tento týden přes svátky čas a procvičujte vděčnost. Může vám to změnit život.

Čas na reflexi

U svátků na konci roku si rád beru čas na to, abych se podíval na svůj život. Na rok, který proběhl a na ten, který teprve bude. Je to skvělá příležitost posoudit, upravit nebo vyřešit, co v příštím roce chci.

Rád využívám tento čas i k tomu, abych zjednodušil svůj život. Abych nezapomněl, co je důležité a zbavil se toho, co mi neslouží.

Je to nejlepší období na zjednodušení života a na to udělat si pořádek. Rád se zbavuji věcí, které jsem za rok nashromáždil. I ti nejpořádnější z nás musí někdy uklidit. Společně s Evou pomáháme dětem vyklidit jejich skříně a udělat místo na všechny ty blázniviny, které ještě v prosinci dostanou.

Čas k oslavám

Vím, že povětšinou nejste křesťané, ale pro ty z nás, kdo slavíme Vánoce, je tohle ve skutečnosti oslava Krista a všeho, co symbolizuje. Vy ostatní máte jiné důvody k oslavám. Ať už náboženské nebo jiné.

Myslím si, že slavit je důležité, protože nám to pomáhá si uvědomit, co je důležité a co nám do života přináší radost. Okořeňuje to život a kdo nepotřebuje k životu trochu radosti?

Miluji tradice, které jdou ruku v ruce s tímhle ročním obdobím. Ty vaše můžou být samozřejmě odlišné, ale ať už jsou jakékoli, jsou důležité. Moje matka například zve mě i moje sestry, abychom k ní přijeli na vánoční sušenky. Vezmeme si sebou děti a užíváme si zábavy!

Existují různé drobné tradice plné zábavy od zdobení stromku přes líbání pod jmelím až po dávání dárků. A jaké jsou ty vaše?

Je důležité najít způsob jak slavit, aniž bychom utráceli majlant. Vánoce a další svátky nejsou o tom, abyste se dostali do dluhů. Nemusí to tak být. Pokud vaše rodina obvykle utrácí o svátcích hodně peněz, je možná načase si o tom promluvit a zjistit, jestli neexistují i jiné způsoby, jak si užít svátky bez karet Visa nebo Mastercard.

Nápady:

  • Dát si ručně vyrobené dárky nebo jídlo

  • Jít koledovat

  • Přihlásit se na pomoc do charity

  • Uspořádat party se zpěvem, tancem, hrami a jídlem, ale bez nutnosti dárků

  • Spojit se dohromady a udělat společný projekt s přáteli

Věřím, že vás napadne mnoho dalších.

Čas dávat

Dostávat dárky je vždy zábava, stejně jako jejich dávání. Ale tohle roční období nemusí být o kupování, abyste mohli dát. Můžete něco vyrobit nebo ještě lépe, můžete dávat jiným způsobem:

Třeba dobrovolničit pro charitu. Děláme to tak s dětmi. Zvoníme na zvon v Armádě spásy (je to zábava, protože zpíváte koledy a dáváte lidem sladkosti) nebo vaříme a dáváme jídlo lidem bez domova. Učí to děti hodně o dávání a zahřeje vám srdce, když můžete někomu pomoct.

  • Udělejte něco hezkého pro lidi, které milujete. Umyjte jim auto, pomozte jim s prací a obejděte za ně úřady, pohlídejte jim dítě, aby mohli jít na schůzku, uvařte jim jejich oblíbené jídlo nebo sladkost, pomozte jim s projektem.

  • Pokud máte hodně peněz nazbyt (jak se zdá, když všichni neustále tolik utrácíme!), dejte je někomu, kdo je potřebuje víc. Darujte na dobrou věc.

Konzumerizmus a vše okolo

Už jsem se o konzumerizmu několikrát zmínil a myslím, že bych o něm měl říct i něco dalšího. Nechte mě začít tím, že vám řeknu, že já sám proti němu nejsem imunní. Jsem jeho součástí jako každý jiný, takže ho mohu kritizovat zevnitř, ne zvenku.

A co je to vlastně konzumerizmus? V podstatě to znamená, že dáváme do rovnosti štěstí a materiální statky. Nakupujeme, abychom byli šťastní a vyřešili tak svoje problémy. Utrácíme víc, vyděláváme víc a opět utrácíme za věci, které nám ukazují v reklamách a tvrdí, že jsou to naše sny.

Je to dobré pro ekonomiku, ale špatné pro člověka. Ocitneme se v nekonečném kruhu utrácení a dluhů. Neustálá práce a život naplněný věcmi, ale život bez významu a štěstí.

Během svátků se to dostává do nejhoršího bodu. Jsme součástí konzumního šílenství, které mě někdy upřímně děsí. Dluhy se stávají čím dál větším problémem pro řadu z nás. A proč? Aby lidé mohli skončit s množstvím věcí, které nepotřebují a často ani nechtějí?

I děti, které milují dárky víc než kdokoli jiný, nemají čas hrát si se všemi. Roztrhají pečlivě zabalené balíčky, rychle se podívají a pak se posunou k další krabici. A tady je tvrdá realita: už teď mají dost hraček a zařízení! Moje děti mají víc věcí než by dítě kdy mělo mít (k mojí obraně jsem je nekupoval všechny já). Už teď jsou v bodě, kdy musí opravdu přemýšlet, co chtějí k Vánocům. To už je moc.

Tak jaké je řešení? Jednoduše přestat utrácet, najít způsoby jak dávat a oslavovat. To ale často vyžaduje změnu hluboko usazených tradic a nepříjemných rozhovorů s rodinou a přáteli. Znamená to, že uděláte něco jinak a tím si možná vysloužíte nálepku podivína.

Jde to. Musíme si jen uvědomit, že tohle roční období není o kupování věcí. Je o oslavování, dávání, trávení času s rodinou, přemýšlení a vděčnosti.

Důvody, které vám brání změnit své návyky

Několik let jsem strávil pokusy o změnu svých návyků. Šel jsem na to dost nešikovně.

S optimismem jsem hodněkrát začal cvičit nebo držet dietu. Asi sedmkrát jsem vyhodil všechny cigarety a pokusil se přestat kouřit. Zkoušel jsem vstávat brzo, víc číst, denně psát, zbavit se dluhů, trávit míň času u televize a u všeho jsem pohořel.

Je to hrozný pocit, když vám návyky nevydrží. Já jsem strávil spoustu času tím, že jsem ze sebe měl neustále hrozný pocit. Co mi ale nedošlo dřív, než jsem úspěšně začal měnit své návyky v roce 2005, bylo, že to nebylo o tom, že bych neměl dost disciplíny. Bylo to tím, že jsem návyky měnil úplně špatně.

Při změnách návyků jsem dělal obrovské chyby a jakmile jsem tyto chyby napravil, okamžitě jsem se stal daleko lepším v zachovávání návyků.

Pokud zápasíte se změnou návyků, tady jsou některé z problémů, které jsem měl. Doufám, že vám jejich popis pomůže.

  1. Nezměnění okolí návyku. Často se při změně návyků zcela spoléháme na naši silnou vůli, ale v praxi se to málokdy povede. Je daleko lepší změnit svoje okolí. Ulehčete si návyk například tím, že si dáte boty na běhání k posteli a spíte v tom, v čem chodíte běhat, nebo kolem sebe mějte spoustu zdravého jídla, nebo si pište malé kroky, které můžete podnikat ve svém volném čase a zmenšit tak např. dluh. To, co nechcete dělat si udělejte těžší tím, že se zbavíte všeho nezdravého jídla, které doma máte nebo tm, že si nastavíte nad sebou „dohled“  od známých, nebo dejte televizi do skříně nebo odpojte router a dejte ho někomu na hlídání na pár hodin. Jděte na to chytře a změňte své okolí tak, aby byl váš nový návyk úspěšný a pokud nebude, změňte své okolí ještě víc.
  2. Očekáváte pohodlí. Změna návyků je sama od sebe nepříjemná, ale většina z nás chce dělat věci tak, jak jsme je dělali vždy a nikdy se nechtějí cítit nepříjemně. Proto většina lidí necvičí – nemají rádi nepříjemný pocit. Pokud si dovolíte otevřít nepříjemným pocitům, aspoň po troškách, sníží se pravděpodobnost, že nový návyk opustíte. Neradi běháte? Buďte ochotní to dělat aspoň chvilku a buďte ochotní bojovat s nepříjemným pocitem. Zjistíte, že na nepříjemném pocitu není nic špatného a toto zjištění se stane vaší superschopností pro změnu jakéhokoliv návyku.
  3. Nezačnete něčím malým. Většina lidí je optimistická a začíná velkým návykem. Je tolik důvodů, proč u změny návyků začínat něčím malým, že je ani nedokážu všechny vyjmenovat – povězme si aspoň ty nejdůležitější. Pokud začnete něčím malým, nepříjemný pocit není zdrcující. Pokud začnete od mala, překonáte problém setrvačnosti a nezačínání. Také překonáte problém vyčerpání veškerého nadšení nebo spotřebování veškeré vůle. Pokud začnete něčím malým, nebude možné říct ne, nebude možné selhat. Pár příkladů: meditujte 2 minuty denně, vyjděte ze dveří a běhejte minutu, jezte jeden kousek zeleniny denně, kuřte o jednu cigaretu méně každý den.
  4. Máte o návyku nereálné představy. Když začínáme se změnou návyku, často to bývá proto, že v hlavě máme nějakou představu o tom, jak náš život bude skvělý, až provedeme změnu – budeme zdraví, ve formě a sexy, naše životy nebudou plné zbytečností a budou jednoduché a krásné, budeme šťastní. Bohužel, v realitě změny nejsou přesně takové, jaké jsme si je představovali, takže jsme zklamaní a odrazuje nás to. Lepší je si uvědomit, že tyto představy a ideály nejsou pravdivé a nenechat se jimi příliš vést. Místo toho, zkuste na to jít se zvědavostí: jaké je to změnit se? Jaké je se cítit nepříjemně? Jak můžu být šťastný na každém kroku, nejen v cíli?
  5. Začnete okamžitě. Nevím, kolikrát jsem odhodil cigaretu v chvilkovém zápalu a rozhodl se přestat kouřit. Zjistil jsem ale, že okamžitý začátek není dobrý, protože to znamená, že změnu beru na lehkou váhu. Změna návyku byla stejně jednoduchá jako vynesení odpadků a stejně jednoduše odložitelná. S jediným rozdílem, že když jsem ho pořád odkládal, nesmrdělo to tolik jako odpadky. Takže jsem našel lepší způsob: nastavte si začátek nebo konec na datum v budoucnosti. Minimálně několik dnů, možná i týden až dva. Mé datum pro konec kouření bylo 18. listopadu 2005, zapsal jsem si to do kalendáře a stalo se to důležitým. Sepsal jsem si plán, měl jsem náhradní návyky pro spouštěče a když jsem okolo dalších kuřáků, nastavil jsem odpovědnost a četl o tom. Změna návyku potom nabrala na důležitosti a stalo se tedy méně pravděpodobné, že toho jen tak nechám.
  6. Nemáte zodpovědnost. Jedním z nejlepších způsobů, jak změnit okolí návyku je nastavení zodpovědnosti. Vytvořte si výzvu a řekněte o ní lidem. Nastavte si důsledek, když se vám to nepovede – já jsem například řekl kamarádovi, aby mi hodil koláč do obličeje, když nezůstanu u návyku. Přidejte se k nějaké skupince. Denně se hlašte. Řekněte jim, ať vás nenechají se vzdát a opustit je. Zodpovědnost vám dovolí zůstat na správné cestě, když vše ostatní zklame.

Pokud dokážete tyto chyby změnit – a jejich změna je relativně jednoduchá – minimálně desetkrát zvyšujete své šance na úspěch. Tyto zlepšováky změnily můj život a doufám, že ten váš změní také.

I když málokdy doporučuji knihy, pokud si chcete přečíst jednu z nejužitečnějších knih o návycích, přečtěte si Superhuman by Habit od mého přítele Tynana.

Jak si vytvořit krásné ráno

“Když ráno vstanete, zamyslete se nad tím, jaké drahocenné privilegium je být naživu – dýchat, myslet, užívat si, milovat.”

– Marcus Aurelius

Když se ráno probudím, má mysl se pomalu dává dohromady a já se začnu hýbat, zatímco se dovnitř pomalu prodírá první ranní světlo.

Dám si sklenici vody, začnu dělat kávu a potom medituji. Potom si užiju kávu, dobrou knihu a ticho před tím, než začne prach a rámus a shon dne. Potom píšu.

Toto je moje krásné ráno, které mi přináší nadměrné potěšení.

Ne vždy to tak bylo: vstával jsem později, spěchal jsem skrz nudnou rutinu, před tím, než jsem se ponořil do e-mailů a práce a pochůzek a schůzek. Bylo to hektické a hrozné, ale byl to můj život a nemyslel jsem si, že by se změnil.

Mýlil jsem se. Změnil jsem svá rána k lepšímu několika jednoduchými nápady.

Tady se s vámi o ně podělím a pokud si začnete víc užívat klidu svých rán, vyšlete mým směrem úsměv.

  1. Vstaňte o něco dřív. Pokud jsou vaše rána uspěchaná, nejjednodušším řešením je vstát o něco dřív. To také znamená jít spát o něco dříve. Dělejte to pomalu, o 10 minut dříve každý týden a ani si nevšimnete změny.
  2. Dělejte to jednoduše. Jednou z mých dřívějších chyb bylo, že jsem se toho do rána snažil nacpat hodně – chtěl jsem meditovat a cvičit a číst a psát si deník. Nakonec jsem zjistil, že nemůžu dělat všechny tyto věci. Bylo to příliš strnulé, příliš nacpané. Pomohlo mi mít pár věcí, které dělám ráno, ale nemít rána plná úkolů, abych měl prostor a flexibilitu. Díky tomu je můj čas klidnější a příjemnější. Takže pouze meditace, čtení a psaní jsou jediné věci, které dělám skoro každé ráno, ale i u nich si povolím být flexibilní.
  3. Mějte něco, na co se těšíte. Neplňte si rána věcmi, které musíte udělat…ale mějte něco, čeho se nemůžete dočkat abyste vstali a udělali to. Pro mě to je čtení a psaní. Pro ostatní může být lepší ranní jóga nebo malování nebo čtení novin u kávy. Nedělejte jen věci, které si myslíte, že byste měli dělat, ale do kterých se vám nechce.
  4. Procvičujte uvědomění. Rád začínám meditací (i když ji v některé dny vynechám), protože udává tón mého rána – tón uvědomění. Potom piju kávu a píšu a dělám všechno s větším uvědoměním, všimnu si, kdy začínám spěchat a být ve stresu, všímám si menších věcí, které bych přehlédl, kdybych byl roztržitý.
  5. Nepouštějte se do e-mailů a malých věcí. Berte tento brzký ranní čas jako posvátný – neplňte ho blbostmi. Blbosti zahrnují televizi, zprávy, e-mail, sociální sítě, aplikace atd. Místo toho si do tohoto posvátného času dejte smysluplné věci, na které nebudete mít čas později. Do e-mailů se můžete pustit po hodině (nebo víc) krásného ranního klidu.
  6. Užívejte si prostory a udávejte si klidné tempo. Čas není jenom něco, co zaplníte činnostmi – je to volný prostor. To znamená, že samotný prostor je něco, čeho byste si měli vážit, ne jen věcí, co do něj date. Například, když cvičíte jógu a čtete si, není ráno cenné jen kvůli józe a čtení, ale prostor kolem těch dvou činností je také úžasný. Čas, který trávíte uklízením podložky na jógu, děláním kávy, cestou pro knížku, sezením a díváním se na ranní světlo …tyto drobné prostory jsou stejně tak úžasné jako všechno ostatní. Nespěchejte tolik od jedné činnosti k druhé, ale užívejte si i tento čas.

Krásné ráno není něco, co vám jen tak spadne do náruče – je vědomě vytvořené. Nemusíte začínat se všemi těmito nápady najednou, ale vyzkoušejte jeden nebo dva a podívejte se, jestli se vám vaše rána zlepšila. Myslím, že si je užijete stejně jako já.

“Když se ráno vzbudím, usměju se. Je přede mnou dvacetčtyři nových hodin. Přísahám, že budu každý moment prožívat naplno.”

–Thich Nhat Hanh

 

 

 

Představy, které žijeme každý den

“Většina lidských bytostí tráví 50 – 90 % a více času ve své fantazii…žijí ve svých představách.”

– Charlotte Joko Beck

Kvůli představám selháváme ve vytváření nových návyků.

Kvůli představám prokrastinujeme.

Kvůli představám jsme frustrovaní ostatními lidmi i sami sebou.

Kvůli přestavám nám unikají divy světa.

My všichni – většinou – žijeme své životy v představách. Možná vám to nepřijde pravdivé, ale zamyslete se:

  • Když se vzbudíte a začnete myslet na to, co budete dnes dělat, vaše plány se opravdu nedějí, jsou jen ve vaší hlavě.
  • Když se bojíte selhání, které může nastat, když na sebe vezmete v práci velký úkol a prokrastinujete, doopravdy neselháváte, všechno je to jen ve vaší hlavě.
  • Když někdo dělá něco, co vám vadí, je to jen proto, že se nechová tak, jak by se podle vás chovat měl (např. měl by být ohleduplnější), ale ono „měl by se nějak chovat” není realita, ale jen ideál, který nosíte v hlavě. Frustrace nepochází z jeho chování, ale z toho, jak se jeho činy liší od vašich představ.
  • Když začnete s novým návykem (řekněme cvičení), jste motivovaní představou toho, jaký váš život bude, až si návyk vytvoříte…ale to není opravdové. Když nastane realita návyku, nikdy se nesejde s vaší představou. Často je těžší, neupravená. Méně idealizovaná. A díky tomu s novým návykem přestanete.
  • Když se pohybujete doma nebo v kanceláři, vaše mysl se často nesoustředí na chůzi a věci kolem vás, ale na něco jiného – na představy.
  • Když jíte, většinou se nesoustředíte na jídlo. Vaše mysl je někde jinde, v představách.
  • Když s někým mluvíte, nesoustředíte se na to, co říká, ale přemýšlíte nad tím, co řeknete, nebo nad něčím jiným.

Samozřejmě, občas se soustředíme na daný moment, ale ta pravděpodobnost je menší než si myslíme.

Představy nám zabírají většinu času a většinou nám moc nepomůžou. Způsobují, že se bojíme, prokrastinujeme, naštveme se, zklameme a skončíme.

Namísto toho, zkuste opustit představy a věnujte se přítomnému okamžiku. Vnímejte ho takový, jaký je, ne jaký byste ho chtěli mít. Přijměte ho takový, jaký je – s bradavicemi i se vším ostatním.

Pohybujte se dnem a trénujte dívání se na věci, jaké jsou.

Dělejte svou práci bez přemýšlení nad svou představou selhání nebo toho, co se může stat v budoucnosti, jak těžká ta práce bude…jen ji udělejte teď, v přítomnosti.

Nový návyk (cvičení, meditace, zdravá strava) dělejte v aktuálním momentu, berte to tak, jak to je, ne jaké to je oproti vaší představě. Ne jak to bude v budoucnosti těžké. Ale jaké to je. Teď.

Dívejte se na lidi takové, jací jsou a akceptujte je bez odsuzování. Včetně cizích lidí.

Můžeme si to představovat, jak chceme, ale všechny představy se nikdy nezrealizují. Právě probíhající realita je vše, co máme. Naučme se ji milovat.