Výzva pro minimalistu: 100 věcí

Dokázali byste zredukovat všechen váš osobní majetek jen na 100 věcí?

Minulý týden jsem ve svém článku o efektivitě Haiku zmínil i bloggera Dave Bruna a jeho Sto věcí. Podobné výzvy jsem viděl už dříve na jiných fórech, ale v Davově verzi jde o to, snížit veškerý osobní majetek na pouhopouhých 100 věcí.

Nepočítejte:

  • věci, které sdílíte s ostatními členy rodiny
  • předměty, které se ani jako osobní nedají počítat; třeba talíře nebo čistící prostředky atd.
  • knihy
  • nástroje
  • sbírky se počítají jako jediný předmět

Řekl jsem si, že tuto výzvu vyzkouším už jen proto, že v podstatě doplňuje Efektivitu Haiku a její pravidlo: omez vše, co děláš. Když se snažíte zredukovat vaše věci, tak si prostě musíte vybírat. Věděl jsem, že zmíněná výzva nebude z nejnáročnějších (nemám zrovna tuny věcí), ale hodně zapůsobila na minimalistu ve mně. Má to být legrace! Chcete-li, přidejte se ke mně.

Dáme si na to měsíc (klidně si dobu prodlužte), počínaje dneškem. Bude 100 věcí konečný limit? Je to jen vymyšlené číslo nebo ne? Jasně že ano, stejně dobře jsme mohli vybrat třeba 78, 94, 126 nebo třeba kouzelných 42, ale 100 je takové pěkně kulaté číslo. Navíc o číslo zase tak moc nejde, spíš zkusit si žít jen s výrazně omezeným počtem věcí.

Proč to celé vůbec podstoupit?

Pár důvodů:

  1. Pomůže vám to zbavit dům nepořádku.
  2. Uvědomíte si, co je důležité, co máte rádi a co vlastně vůbec nepotřebujete.
  3. Zbavíte se břemene vlastnictví.
  4. Jen tak pro legraci.
  5. Přiměje vás to, stále se držet daného limitu a to i při získání nových věcí.

Určitě si to rádi zkusíte, i když jste minimalisté jen z části. V případě, že patříte k opravdovým minimalistům, pokusíte se jít ještě dál – co třeba jen 50 věcí?

Pár postřehů

Tato výzva může docela jednoduše spustit lavinu otázek, například: co se počítá, zda se svazky klíčů řadí jako jedna věc nebo co je považováno za „osobní“ a podobně. Moje odpověď: rozhodněte se sami. Není to soutěž ani příležitost se předvádět, je to jen pro zábavu a pro každého to bude trochu jiné. Tady je pár rad:

  • Udělejte si seznam. Já s ním začnu hned zde na konci.
  • Označte si ty nejdůležitější položky. Pár věcí, o kterých víte, že si určitě musíte nechat. Vaší kartičku s Jardou Jágrem, podepsaný výtisk Kolíbky od Kurta Vonneguta, iPod… Ty si označte třeba hvězdičkou a spočítejte je, abyste věděli, kolik místa na seznamu ještě zbývá.
  • Věci „někde mezi“. Předměty, které si možná budete chtít nechat, ale ještě si nejste jisti – označit kolečkem, pro přehled, na jakém čísle skončíte. Jestli už máte přes 100, přišel čas seznam trochu zkrátit. Takže ubírejte, dokud neskončíte na stovce.
  • Zbytku se zbavte. Všechno ostatní byste měli zlikvidovat. Co s tím? Máte spoustu možností: věnujte nepotřebné charitě; najděte někoho, komu se to hodí; dejte to na freecycle.org; vyhoďte nebo třeba prodejte na eBay nebo Aukru. Vlastně si tak můžete i celkem dobře přivydělat. Zkrátka udělejte cokoliv, hlavně se těch zbytečností zbavte.
  • Pokud je pro vás stovka moc snadná, vyberte si nižší číslo. Možná už teď jste minimalista. Jestli odstraníte jen 10 věcí, abyste na stovku dosáhli, zkuste něco náročnějšího – řekněme 70 nebo 50 (nebo 42)
  • Vyberte si, jak budete věci počítat, je to vážně jen a jen na vás. Zapisovat hokejové kartičky jednotlivě? To asi ne – berte je jako jednu sbírku. A co PC? Doplňky k iPodu? Dobrá zásada, která se dá použít: co přišlo v jedné krabici, počítejte jako jednu věc. Pokud je to zvlášť, zařaďte jako samostatnou položku.

Můj seznam

Tady je vše, co jsem si zatím hodil na seznam:

  1. klíče
  2. doklady a balíček kreditek
  3. snubní prsten
  4. zápisník v kůži
  5. druhý, ještě neotevřený zápisník (to až bude ten první plný)
  6. kolo
  7. přilba
  8. boty na běh
  9. sandále
  10. žabky
  11. Martensky
  12. džíny
  13. džíny
  14. džíny
  15. kalhoty
  16. kalhoty
  17. kalhoty
  18. košile
  19. košile
  20. tričko s dlouhým rukávem
  21. triko
  22. triko
  23. triko
  24. triko
  25. triko
  26. triko
  27. triko
  28. triko
  29. triko
  30. košile
  31. košile
  32. košile
  33. košile
  34. košile
  35. košile
  36. košile
  37. košile
  38. košile
  39. opasek
  40. břitva
  41. pěna na holení
  42. kartáček

Mezi věcmi, kterých se chystám zbavit, jsou například:

  • kalhoty
  • trika
  • košile
  • kravaty

15 komentářů u „Výzva pro minimalistu: 100 věcí“

  2. Já přidám mírnější verzi, vhodnou zejména pro ženy – eliminovat v šatníku věci, které je nutno kombinovat s nějakými dalšími speciálními kusy.
    Barevné boty, barevné kabelky… to je velice těžké sladit, že? Dnešní trendy nám radí: kupte si k těm botám vhodné šaty. Opak je pravdou, když je těžké boty sladit, je třeba se jich nějak zbavit.
    Stanovila jsem si, že věci jako kabát, kabelky, boty atd. budu mít jen v černé barvě, která se z principu hodí ke všemu, kalhoty budu kupovat černé, džíny modré nebo černé, svetry a mikiny můžou být černé, šedé nebo bílé. Volnost v barvách si dám pouze ohledně triček a košil, ale budu si dávat pozor aby neměla zdobení na ramenou (problém když si potřebujete vzít batoh), nebyla moc krátká (pak se dají nosit jen ke kalhotám s vysokým pasem) a neměla na sobě nějaké přebytečné řasení a volány (potom se přes ně nedá vzít svetr nebo mikina, tudíž poslouží jen v létě, a na zimu abych si pořizovala nějaká další trika).

    Stejný princip se dobře uplatní například v kuchyni ohledně nádobí, nebo ohledně sortimentu pro úklid – vyhýbejte se věcem, které slouží jen k jednomu jedinému účelu, většinou to není potřeba.

    Odpovědět

    1. Tohle oblékání vypadá jako děsivá nuda. A také je to depresivní, v černé k vám nepronikne žádná energie, chráníte se, ale je fakt dobrý nápad oblékat se jako vdova – už napořád?

      Odpovědět

      1. Však můžete mít barevná trička, a mikiny mám také i ve světlých barvách (bílá a šedá).
        A ani v tom zimním kabátu to nevypadá nijak smutně, protože k němu se přeci nosí šála, čepice a rukavice.
        Jinak na pronikání energií apod. nevěřím, takže v celočerném oblečení se cítím velice dobře, plus si myslím že mi sluší a je elegantní. Ale já mám navíc velkoplošné barevné tetování, takže nejsem nikdy celá v černém. To je také dobrá věc, ohledně oblékání, samozřejmě pro ty, kteří si to můžou profesně dovolit. Jak se necháte potetovat (samozřejmě kvalitně), tak jste vždycky dobře oblečení. Neříkám „navěky“, protože barva se musí čas od času doplnit, ale na dlouho.

        Odpovědět

        1. Jen – Nikita, my rockstar pheogoraphtr you are amazing. I cannot wait to see the rest of the photos. These are so beautiful! Thank you for making this such a memorable time for us. I have a teary mom and sister back home who are so excited to meet you in October. They had so many nice things to say about your photos. Thank you thank you thank you!

          Odpovědět

  3. Říkal jsem si, stovka? No problem. Ale problém byl. Nemám tolik věcí. Tak jsem začal zmenšovat a znešovat. Přestalo mě to bavit, tak jsem to vzal z druhé strany. Potřebuji jen 8 věcí:

    1) kalhoty
    2) košile
    3) oblek
    4) zubní kartáček
    5) osuška
    6) notebook
    7) mobil
    8) sluchátka (ale musí být kvalitní :D )

    to vystačí k zábavě, práci i studiu. Zároveň je to dost na důstojný život. Nic víc vážně nepotřebuji :)

    Odpovědět

      2. a ten notebook a mobil se asi taky musí něčím nabíjet. klíče od bytu/domu? doklady? nábytek a hygienické potřeby se také nepočítají

        Odpovědět

  4. Heleno,
    naprostý souhlas s Vaším příspěvkem. Je mi 58 a řídím se Vaším heslem – černá nic nezkazí – od mládí. Kdy jsme černou nosili trochu na truc rudé :-)

    Navíc nepovažuji oblékání podle toho, co nám zavelí majitelé nadnárodních řetězců, za zajímavé. Dotyční majitelé obřích kšeftů potřebují, aby jim naivové pořád točili zboží. Tomu se snažím vyhnout.

    Co je u mě problém, jsou věci, nashromážděné za celý život…jasně – knížky, obrazy, grafiky, kytky. Teď trochu přízemně – nádobí a věci do kuchyně. Docela ráda peču dortíky,dělám omáčky atd. Spousta krámů mi tyto aktivity usnadňuje.
    A další kapitola sama pro sebe jsou fotografie – fotím od dětství a snažím se mít fotky v pořádku – ale je toho hodně – od původních svitkových, kdy mám perfektně filmy archivované a popsané až po zasekaný počítač fotkama, které si ale stejně, z každé akce, nechám vytisknout (jen pár).

    No a sporty – lyže, běžky, kolo, koně, pes…Tím, že se poořád přesunuji po našich několika bytech, podle potřeby a podnájemníků, tak se snažím věci držet na uzdě. Ale pořád to není na tu stovku :-( Ale dělám to tak, jsk autor píše – nabídnu do bazarů, potom známým na rozebrání a nakonec nastupuje charita. Nevyhodím nic! Ekologicky myslím už od svého mládí, kdy toto slovo ještě nikdo ani neznal :-) Odjakživa jsem třídila domovní odpad, vozila do sběren a dnes do ekodvorů.
    Tak takhle je to u mě :-)
    Jo a ještě každou polámanou věc (mixér, vysavač, toustovač) než vyhodím, aby odešel do křemíkové nebe, zkusím nechat opravit. A ejhle. Ono to jde. Za 4 stovky mi Family servis zatím opravil všechno, co jsem jim dala. A mixér z roku 1996 slouží doteď :-)

    Odpovědět

    1. Opravit – určitě. Zejména přístroje, které jsou starší. Dnes už bohužel výrobci hledí na to, aby se to „včas“ rozbilo a člověk byl nucen koupit si novou věc. Máme doma fén na vlasy, který jsme 1x dali do opravy. Takže slouží celkem 18 let. Pardon, ale pochybuji, že bych takový koupila. Na chalupě máme fén, který je ještě ze 70. let. Dobře, kdybych ho používala pravidelně, tak tím ty vlasy asi utrpí, ale k použití „na chalupě, a jen když je moc zima na to, aby se to nechalo být“ je vynikající. A ještě vypadá neatraktivně – zloději ho tam nechali.
      Jinak věci, které jmenujete – knížky, obrazy, kuchyňské potřeby, sportovní vybavení, a zejména fotky – nepokládám za něco, co bych se snažila nějak speciálně eliminovat. I když – tohle vyjádření je relativní, teď jsem se vyjádřila ve vztahu k tomuto článku. Třeba u obrazů a spol. tak nějak automaticky předpokládám, že mají nějakou uměleckou nebo památeční hodnotu, ale přitom v obchodech typu Ikea a Tchibo neustále vidím nějakou šílenou nabídku „ozdobných předmětů“, takže pro mnoho lidí to patrně nebude pravda.
      A vlastně i co se nádobí týče. Třeba pokud jsem bydlela sama ve sdíleném bytě (rozuměj že jsem tam bydlela s cizími lidmi, nikoli s přítelem nebo s kamarády), tak jsem měla dva hrnky (jeden velký, jeden malý), dvě sklenice, jeden hluboký talíř, dvě misky… žádný extrémní minimalismus, ale pak vidím jak jiný člověk vyrazí do Ikey a hned si přiveze – sám pro sebe – 4 malé hrnky, 4 velké hrnky, 4 misky, 4 mělké talíře… A tady se dostávám k otázce PROČ?
      A v tom je ten problém. Že valná většina lidí si jí nepoloží. Proč? Nooo… protože to je normální mít to doma, ne? Nooo… protože ten pokoj je nějakej prázdnej. Fakt nemůžeš počkat do příštího víkendu a říct: „Hele mami, ten můj pokoj v Práglu je ňákej prázdnej, nandej mi do krosny ňáký krámy jako vobrazy a barevnou deku a něco co si můžu dát na poličku.“?
      No a klasický problém pak je, když se nakupování pokládá za „zážitek“. A nemyslí se stylem „potřebuju X, kdepak seženu X?“, ale stylem „jdeme se podívat do obchodu, kdepak by se dalo sehnat něco pěknýho?“.

      Odpovědět

  5. Postavili jsme domek o rozměrech 7.5m x 5.5m a to nás donutilo úplně automaticky zredukovat téměř vše. Momentálně jsme čtyři. A neustále se musíme rozhodovat, zda to či ono potřebujeme.
    Doporučuji.

    Odpovědět

  6. Na popud článku jsem výzvu už jednou zkoušel – skončil jsem na stovce. Tentokráte dávám metu opět o něco nížeji, na číslo 72. Je úžasné cítit, že vlastně né všechno potřebuji tak moc, jak si myslím… Oprostit se ale věcí, které jsem draho (ukulele, obal na ně, ladička a stojánek), to je pro mě zatím nadlidský výkon.

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *