Rodinná setkání: základní místo pro trénink vědomé přítomnosti

V období svátků se rodiny setkávají, ať už na chvilku nebo delší čas.

A stejně tak jako mohou být Vánoce kouzelné, pro mnohé mohou být obdobím přemáhání a to z mnoha důvodů: vyplouvají na povrch staré konflikty, dochází k bolestivým situacím, lidé vás kritizují a spousta lidí pohromadě může vytvořit pěkně stresující zmatek. Najednou nežijete svou denní rutinu, plánování oslav a všechny ty přípravy přináší jen další stres…

Jak se s tím vyrovnáváte?

Před časem mě jeden čtenář požádal, abych napsal o tom, „jak jednat v emocionálně náročných situacích/potenciálních konfliktech během svátečních setkání a jak si stále udržet pozitivní energii bez toho, abychom ji museli předstírat“.

Můj návrh zní: využijte rodinná setkání k tréninku vědomé přítomnosti.

Může to vypadat, že nejlepší místo k tréninku vědomé přítomnosti je poklidný zenový chrám..a v mnoha případech je. Ale stejně jako střelba na terč není to samé jako opravdový boj, tak posadit se na podušku a meditovat není to samé jako být uprostřed bláznivé rodinné sešlosti. Váš trénink to posouvá na zcela novou úroveň.

Co a jak tedy můžete dělat? Až bude strejda Josef povídat zase jednu ze svých nudných historek, vyzkoušejte některý z těchto postupů:

  • Pozorujte své tělo a dýchejte: uprostřed toho všeho co se děje, věnujte několik sekund tomu, že zaměříte svou pozornost na váš postoj, jak držíte své tělo, jak se cítí, když dlouho sedíte apod. A párkrát za sebou následujte svůj dech. Toto je cvičení, které vás dovede k vašemu středu a vrátí do přítomnosti.
  • Všímejte si svého zaměření na sebe: když nás ostatní dráždí nebo frustrují, je to často kvůli tomu, že jsme zaměření na to, co chceme my; jak si představujeme, že by s námi měli jednat; jak by se ostatní měli podle nás chovat, jaký by měl být svět… Tohle je důležité si uvědomit, hned jak se objeví podobné pocity. Uvědomte si, že jste zaměření na sebe a na své potřeby.
  • Zeptejte se: co tenhle člověk vlastně potřebuje? místo přemýšlení o tom, co chcete vy, se ptejte, co potřebují ostatní lidé. Zjistěte, jak byste jim mohli pomoci. Vžijte se do nich. Představte si jejich potíže a neposuzujte je.
  • Pouze poslouchejte: občas lidé potřebují jen to, abyste je vyslechli. Je to něco, co ne vždy děláme se 100% pozorností. Cvičte naslouchání bez toho, abyste si dělali závěry, bez přemýšlení, co na to druhému povíte. Buďte empatičtí, představte si, jaké by to bylo být na místě té osoby, vžijte se do toho, co se vám snaží sdělit.
  • Pozorujte své myšlenky: buďte nestranným pozorovatelem, pozorujte své myšlenky, jako by se objevovaly z nějakého neznámého zdroje. Opravdu jste mohli předpokládat tuto myšlenku? A dovedete předvídat tu další? Jaké myšlenky přijdou příště? Jste to vy, tyhle myšlenky nebo je to jen něco, co se objeví a přejde asi tak jako mračna na obloze?
  • Vzdejte se kontroly: často jsme ve stresu, protože chceme mít vše pod kontrolou. Samozřejmě kontrolu doopravdy nemáme – jen si myslíme, že ji máme a nebo ji mít chceme. Vzdejte se kontroly, nechte věci být a dovolte jim se uskutečnit. Neodporujte tomu, co se děje. Buďte spokojení nezávisle na okolnostech.
  • Ať je pro vás daná činnost vším: když si naléváte kávu, ať je to pro vás v dané chvíli vším. Celým světem. Není nic jiného, jen tohle. To samé udělejte, když si s někým povídáte. Když jíte ovoce. Jdete po schodech. Když se líbáte.
  • Trénujte vděčnost: Věci jsou pro nás stresující, protože si přejeme, aby byly jiné. Přitom jsou dost skvělé už tak, jak jsou; bez toho aby musely být jiné. Pouze potřebujeme obrátit pozornost k tomu, jaké jsou; všímat si toho, co už tu je, uvidět tu krásu a ocenit ji. A neustále to trénovat.

Všechny tyhle postupy nejdou využít najednou. Vyberte si jeden a chvilku s ním pracujte, pak vyzkoušejte další.

Jeden postup v danou chvíli, jeden okamžik a budete mnohem vědomější uprostřed rodinného zmatku o svátcích. A pak v tom všem uvidíte krásu, která tu vždycky byla.

1 komentář u „Rodinná setkání: základní místo pro trénink vědomé přítomnosti“

  1. Pěkný seznam. Když jsem dělala překladatelství, dělávali jsme si srandu, že přece nebudeme mít nad psacím stolem velký nápis KOMPENZUJ (trochu jsme si utahovali z překladatelských teorií). Ale vzhledem k tomu, že si na některé body tohoto seznamu vzpomenu až poté, co se nechám do té pasti svých představ a emocí chytit, a vylezu z ní notně pošramocená, říkám si, jestli bych si neměla nějaký někam napsat (třeba na papír v kapse, do mobilu, na obraz doma), abych si na to vzpomněla, dokud je čas :-)))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *