Vylepšený zápisník Bena Franklina aneb sledování cílů

Spousta lidí se zmiňuje o zápisníku Bena Franklina, jako o jednom z nejlepších způsobů, jak sledovat své cíle. Již nějaký čas jsem přemýšlel, že ho vyzkouším, a tento týden jsem se konečně rozhodl předělat zápisník tak, aby vyhovoval mým potřebám.

Vytvořil jsem si jednoduchou tabulku v Excelu, pomocí které sleduji dodržování všech svých návyků – od cvičení, přes omezení kofeinu, až po ranní rituály a cíle týkající se dluhů a spoření.

Mám vypracovaný týdenní rozvrh, ve kterém mám každý cíl či zvyk naplánován na jiný den. Pokud se některým z nich nemusím daný den zaobírat, je příslušné okénko začernalé.

A nyní to nejdůležitější: Každý večer zhodnotím svůj den (tak jako Ben Franklin). Projdu okénka jednotlivých cílů a úkolů, splněné odfajfkuji a u nesplněných udělám křížek. Mým záměrem je mít odfajfkováno vše. Následně se podívám, co mě čeká zítra, a jsem tak na příští den připraven.

Toto zhodnocení dne je poslední věcí, kterou dělám před uložením se do postele. Funguje to kouzelně. Jako každý jiný, i tento systém pro vás pracuje pouze tehdy, pokud se mu věnujete – což doposud dělám. Opravdu jej doporučuji. Nejen, že je skvělým způsobem, jak sledovat dodržování svých návyků, ale také vás motivuje k nim přilnout.

Tip redakce: Velmi dobrým nástrojem (nejen) pro sledování návyků je aplikace Optimism, dostupná pro Windows, Mac, iPhone, i jako webová aplikace.

Samozřejmě, vím, že obdobnou metodou je “Joe’s Goals”, ale tato se mi líbí ještě více. Vytiskl jsem si několik malých stránek (velikosti poloviny dopisního papíru), plus krásné desky s nápisem „Kniha zvyků“ na přední straně.
Dejte tomu také šanci!

Jak přestat žít od výplaty k výplatě

Několik let jsem procházel z finančního hlediska těžkým obdobím. Dostával jsem se do stále větších dluhů, některé účty jsem neplatil vůbec (byly vymáhány exekutory), ostatní velmi pozdě, klidně až v den splatnosti. Určitý čas mi trvalo, než jsem byl schopen se s odstupem podívat na svou situaci a uvědomit si, že jsem se do ní dostal vlastní vinou, svým nerozvážným utrácením, a že ji mohu obrátit k lepšímu.

Dnes, i přesto že jsem stále v mínusu, mohu říct, že se má finanční situace výrazně zlepšila. Začal jsem šetřit, splatil několik menších závazků, jsem na dobré cestě splatit dluh z kreditní karty (kterou jsem zrušil) a do konce roku snad splatím i auto. Zhruba do roka mám v plánu zbavit se dluhů úplně a získat tak lepší vyhlídky pro život. V budoucnu chci začít spořit na důchod, trochu cestovat a pořídit si menší domek. Oproti stavu před rokem a půl se moje finanční situace ubírá mnohem lepším směrem.

Časopis Kiplinger nedávno vydal dobrý článek s názvem „Přestaňte žít od výplaty k výplatě“ a já bych se s vámi také rád podělil o svůj názor na toto téma. Některé z mých rad jsou sice podobné těm uvedeným v Kiplingeru, nicméně se domnívám, že mé jsou více praktické. Koneckonců jsem si finančními problémy prošel osobně a dle svých rad žiji.

Nejdříve to nejdůležitější
Kiplinger doporučuje začít sledovat všechny vaše výdaje a to denně, což je běžná rada, kterou získáte od finančních poradců, nebo ji vyčtete na internetu, a opravdu je užitečná. Nicméně mé rady se pokouší o praktičnost – sám jsem si tím prošel a jsem si vědom, jak obtížné může být denní sledování útrat. Radím vám to dělat, ale pokud vám to nepůjde, ať už z jakéhokoliv důvodu, hlavně vás to nesmí odradit od nápravy vašich financí.

Ať už zaznamenáváte vaše denní útraty, či nikoliv (a že byste měli), doporučuji alespoň následující:

  1. Zastavte nekontrolované utrácení. Okamžitě přestaňte používat vaše kreditní a debetní karty. Rozstříhejte je, dejte je třeba do uzavíratelného sáčku naplněného vodou a zmrazte je. Již si neberte další půjčky a to ani od bank, ani od finančních společností, vašich přátel či rodiny. Prostě se přestaňte dále zadlužovat.
  2. Začněte šetřit a to hned! Jednou z dalších velmi důležitých věcí, se kterou je třeba začít hned, je otevřít si nějaký menší spořící účet – tedy pokud jste si již nějaký nezřídili. Začněte na něj ukládat alespoň 100 dolarů z každé výplaty, můžete-li, klidně i víc. Pokud nevíte, jak dát dohromady 100 dolarů, řiďte se dalším bodem. Nastavte si trvalý příkaz tak, aby se daná částka v den vaší výplaty automaticky odeslala na spořící účet, protože to je nejdůležitější! Spořicí účet vám pomůže vyrovnat vaše finance, když nastane stav nouze. Například když se vám porouchá auto, nebo někdo z vašich blízkých onemocní, uhradíte to vlastními prostředky a nebudete si muset opět půjčovat.
  3. Zrevidujte nepovinné výdaje. Pokud nejste schopni uspořit 100 až 200 dolarů z vaší výplaty, je na čase omezit některé z vašich nepovinných výdajů. To je moment, kdy sledování vašich výdajů přijde vhod. Ale i když je nesledujete, stejně dobře víte, za co utrácíte a není to nutné – cigarety, káva, čokoládové tyčinky, sladkosti, dortíky, jídla v restauracích, časopisy, oblečení, boty, hračky, alkohol a tak dále. Netvrdím, že je nutné přestat naráz utrácet za všechny tyto věci. Obvykle stačí přestat utrácet jen za některé z nich nebo omezit jednu věc a postupem času omezovat další. Takto ušetřené peníze vezměte a v den výplaty je odešlete na svůj spořící účet.
  4. Využijte metodu sněhové koule k zbavení se dluhů. Pro případ, že jste o metodě sněhové koule nečetli, stručně ji vysvětlím. Sepište si seznam svých dluhů řazený od nejnižšího dluhu po nejvyšší. Pak se zaměřte na první dluh na seznamu (nejnižší) a k jeho minimální měsíční splátce přidejte alespoň něco navíc, a to i v případě, že by to mělo být jen 40-50 dolarů (samozřejmě, čím více, tím lépe). Když je dluh splacen, slavte! Poté vezměte další dluh na seznamu, a k jeho minimální splátce přidejte částku, kterou jste dosud spláceli u předchozího dluhu (řekněme 70 dolarů minimální splátky+ 50 dolarů navíc, což znamená přidat 120 dolarů k minimální splátce nově řešeného dluhu). V tomto procesu postupného navyšování částky přidávané k minimální měsíční splátce pokračujte až do té doby, než splatíte všechny své dluhy. To vše může trvat i několik let, ale je to prospěšné a velmi důležité.

Nyní jste z nejhoršího venku
Výše uvedené kroky jsou prvními, které je třeba provést. Zatímco se jimi budete řídit, vyzkoušejte také tyto:

  1. Vytvořte si rozpočet. Vím, že pro většinu z nás zní toto slovo hrozně. Ale není to tak těžké, a když se k tomu postavíte čelem, je to v podstatě hračka. Doporučuji k tomu využít jednoduchou tabulku v Excelu. Zapište do ní všechny pravidelné výdaje (nájem, auto, pracovní pomůcky, internet, atd.) a také jejich výši. Dále do ní zapište všechny proměnné výdaje (nákupy, plyn, jídla v restauracích, atd.) a v neposlední řadě také nepravidelné výdaje (věci jako údržba auta či výdaje za léky, vás sice nezastihnou každý měsíc, ale i tak je zahrňte – když vás roční údržba auta vyjde na nějakých 600 dolarů, spořte si průběžně 50 dolarů měsíčně). A nyní porovnejte výdaje s příjmy. Výdaje by měly být nižší.
  2. Zautomatizujte své platby. Snažte se, aby se vám placení účtů stalo přirozeným. Ti z vás, kteří to nedokážou, mohou k včasnému placení využít inkasa či trvalého příkazu. Podobně byste měli platit všechny pravidelné výdaje. A také spoření by mělo jít touto cestou – ujistěte se, že se vše děje automaticky.
  3. Spořte pro případ nenadálých výdajů. Někdo tomu říká „Účet svobody“, ale pro bezproblémové finance a zachování rozpočtu, je třeba brát v úvahu všechny nepravidelné výdaje, jako například: pojištění, údržbu a opravy auta, dárky (nezapomínejte na Vánoce), léky a další podobné věci. Vypište si je, odhadněte, na kolik vás ročně vyjdou, a měsíčně si na ně ukládejte odpovídající částku. Ještě jednou pro přehlednost: pokud dáte ročně 600 dolarů za opravy auta, dávejte si měsíčně stranou 50 dolarů. Můžete si vytvořit specifické účty pro každý typ výdajů, nebo dát peníze na jediný účet, a finanční pohyby na tomto účtu sledovat pomocí výpisů z účtu či tabulky v Excelu. A potom, což je účelem, až se vyskytnou nečekané výdaje, použijte peníze, které pro tyto účely spoříte! Běžné peníze z rozpočtu tak můžete užít na to, k čemu jsou určeny, a ne je vynakládat na neočekávané výdaje.
  4. Používejte systém obálek na proměnlivé výdaje, jako je jídlo či plyn. Je to nepovinné, nicméně užitečné. Sám tento systém používám a musím říct, že funguje opravdu skvěle. Řekněme, že si každý výplatní den dáte stranou tři určité částky z vašeho rozpočtu – jednu na účty za plyn, druhou na jídlo a poslední na stravování se mimo domov. Vezměte tyto částky v den výplaty a vložte každou z nich do samostatné obálky. Snadno tak dohledáte, kolik jste utratili za jednotlivé položky a hlavně okamžitě zjistíte, pokud vám dojdou peníze. Navíc neutratíte více, než jste si dali do obálky. Pokud se určitá obálka opakovaně rychle vyprazdňuje, je na čase se zamyslet nad vytvořeným rozpočtem.
  5. Začněte přemýšlet o svých cílech a vyjděte jim vstříc. Kdy chcete jít do důchodu? Jak často chcete cestovat? Kdy si chcete koupit ten vysněný dům? Chcete ušetřit na vysokoškolská studia vašich dětí? Promyslete si, co v životě chcete a začněte na to šetřit, a to tím spíš, pokud jste již dokázali splnit výše uvedené body.

Jakmile se jednou vypořádáte s výše uvedenými body, měl by pro vás být syndrom žití od výplaty k výplatě minulostí. Nyní můžete plnohodnotně spravovat své osobní finance, s čímž souvisí i spousty možností, včetně investic do vašich cílů. Nejdůležitější ovšem je úspěšně zvládnout první fázi zmíněného postupu.

Jak jsem se stal ranním ptáčetem

Uvědomil jsem si, že brzké vstávání je jednou z nejlepších věcí, které jsem se v poslední době naučil. Rád bych se proto podělil o pár tipů a zkušeností. Z posledního článku, představujícího můj ranní rituál, již možná víte, že vstávám ve 4:30 ráno.

Dlouhé roky jsem vstával velmi pozdě. Zbožňoval jsem, když jsem si mohl přispat. Pak se ale věci změnily, a já musel začít vstávat mezi 6 – 6:30 ráno, abych stihl připravit dětem svačiny a vypravit je do školy. Nicméně když jsem loni začal trénovat na svůj první maraton, uvědomil jsem si, že chci-li ráno běhat a zároveň se postarat o svou rodinu, budu muset vstávat ještě mnohem dřív.

Rozhodl jsem se tedy zavést ranní vstávání jako svůj zvyk. Začal jsem vstáváním v 5:30 ráno, poté v 5 ráno. Když už jsem si zvykl na vstávání v tuto hodinu, nebyl pro mě problém vstát ve čtyři, či dokonce ve 3:30, abych si mohl zaběhnout delší trať. A minulý listopad, když jsem se rozhodl účastnit NaNoWriMo (napsání románu za měsíc, pozn. red.), učinil jsem rozhodnutí vstávat ve 4 ráno, tak, abych se mohl alespoň hodinu denně věnovat psaní. Nyní, když jsem svůj cíl napsat román splnil, již nepotřebuji vstávat tak brzy. Ale přesto jsem si stanovil hezký kompromis, což znamená vstávat ve 4:30. Čas od času, když jsem opravdu unavený (například když jdu velmi pozdě spát), vstávám až v 5:00, nebo dokonce v 5:30. Ale i to je stále o hodně dříve, než tomu bývalo před pár lety.

Zde jsou mé rady, jak se stát ranním ptáčetem:

  • Nedělejte drastické změny. Začněte zlehka, vstaňte o 15-30 minut dříve než obvykle. Takto vstávejte pár dní, a poté si posuňte budíček o dalších 15 minut. Stejným způsobem postupujte dokud nedosáhnete cíleného času.
  • Jděte spát dřív. Možná, že jste zvyklí zůstávat dlouho vzhůru, sledovat televizi, nebo brouzdat po internetu. Pokud však budete v tomto zvyku pokračovat, povede to akorát k tomu, že brzké vstávání dříve či později vzdáte. Stane se to právě tehdy, když si v důsledku pozdního ulehnutí po ránu přispíte. Pak je vaše úsilí zničeno a můžete začít od znova. Proto bych vám doporučil chodit do postele dříve, a to i když se necítíte unavení – v takovém případě si můžete číst knížku. Pokud jste opravdu unavení, usnete rychleji, než si dokážete představit.
  • Umístěte budík dále od postele. Pokud ho máte vedle postele, akorát vás nutí vypnout ho, či odložit zvonění. Nikdy neodkládejte zvonění! Pokud budík umístíte dále od vaší postele, musíte z ní při vypínání vylézt, čímž se vlastně proberete. Nyní už se jen do postele nesmíte vrátit.
  • Odejděte z pokoje jakmile vypnete budík. Nedovolte úvahám o návratu do postele, aby si vás podmanili. Prostě se přinuťte odejít z pokoje. Mým zvykem je odebrat se do koupelny a jít na záchod. Po tom, co vykonám potřebu, spláchnu a podívám se na ten hrozný obličej v zrcadle, jsem dostatečně probuzený na to, abych čelil nástrahám nadcházejícího dne.
  • Nepřemýšlejte. Pokud dovolíte mozku, aby začal uvažovat nad brzkým vstáváním, nikdy se k němu nedonutíte. Neberte návrat zpět do postele jako možnost, o které lze uvažovat.
  • Dovolte si jednou za čas přispat. I přesto, co jsem řekl v předchozích bodech, je hezké si čas od času přispat. Tedy pokud to neděláte běžně. Já sám si také jednou až dvakrát týdně přispím.
  • Odměňte své ranní vstávání. Ano, z počátku můžete mít pocit, že se nutíte do něčeho hrozného, ale zkuste si to zpříjemnit. Budete se tak na ranní vstávání těšit. Mou odměnou býval šálek horké kávy a čtení knihy. Nedávno jsem pití kávy omezil, ale kniha je mi stále dostatečnou odměnou. Další odměny mohou být například dobrá snídaně, pozorování úsvitu, nebo meditace. Najděte si něco, co vás rozveselí a zaveďte to jako ranní rituál.
  • Plně využijte získaný čas. Nevstávejte o hodinu či dvě dřív, jen abyste pročítali blogy, tedy pokud to není hlavní náplň vašeho dne. Když už vstanete brzy, neztrácejte svůj získaný čas. Vrhněte se po hlavě do vašeho dne! Rád využívám tento čas k přípravě svačin pro mé děti, k plánování zbytku dne, ke cvičení, meditaci nebo čtení. A než odbije půl sedmá, zvládnu udělat více věcí, než většina lidí za celý den.
  • Vychutnejte si rozbřesk. Kochejte se pohledem z okna (nebo ještě lépe jděte rovnou ven) a užijte si ten pohled, jak jen to jde. Pozorujte, jak se rozjasňuje obloha, protože to opravdu stojí za to. A jaké je při tom mírumilovné ticho! Pro teď je toto má nejoblíbenější část dne. Ranní vstávání je pro mě odměna sama o sobě.

Můj ranní rituál

Dnes začínám s novým zvykem: ranním rituálem (abych byl upřímný, začal jsem již před několika dny), na jehož zavedení se zaměřím v následujícím měsíci.

Různé druhy ranních rituálů jsem zkusil, a náramně si je užil, již v minulém roce. Avšak žádný jsem nedržel celý měsíc, což je pro tentokrát mým cílem.

Důvod, proč mám tak rád ranní rituál, nespočívá pouze v dodání smyslu a účelu do mého dne, ale také zajišťuje, že každé ráno splním určité věci. Rituál mi vyhrazuje ráno jako čas klidu, míru a postupných krůčků k naplnění cílů.

Zde je můj současný ranní rituál (časem jej budu vylepšovat):

Ranní rituál
1. Vstát ve 4:30 ráno.
2. Napít se vody.
3. Stanovit si 3 nejdůležitější věci nadcházejícího dne (MITs, z anglického Most Important Things).
4. Připravit oběd sobě a svým dětem.
5. Nasnídat se, číst si.
6. Cvičit (běhat, jet na kolo, plavat, posilovat, pracovat na zahradě), nebo meditovat.
7. Osprchovat se.
8. V 6:30 vzbudit manželku a děti.

Trocha vysvětlení: Nejdůležitější věci (MITs), které si pro daný den stanovuji, zahrnují alespoň jeden krůček k splnění mých cílů a zhruba 1-2 věci, které MUSÍM udělat v práci. Daný den toho udělám mnohem víc, ale mým hlavním úkolem je splnit alespoň tyto 3 věci.

Co se týče cvičení, mám rozvrh, dle kterého se věnuji každé ráno jedné činnosti (s výjimkou pátků, kdy hodlám alespoň 10-15 minut meditovat). Vlastně také často cvičím po večerech, takže někdy mám pohyb dvakrát denně – třeba kolo po ránu a večer plavání. Mé tělo si stále ještě zvyká, takže uvidíme, jak to dopadne.

Pokud jde o vstávání ve 4:30, začal jsem s tím před několika málo měsíci, předtím jsem vstával v 5:00, či 5:30 a rok zpátky v 6:30, takže ranní ptáče se ze mě vyklubalo až letos. Více o brzkém vstávání se dozvíte v příštím článku.

Následující měsíc očekávejte informace o mých pokrocích ohledně ranního rituálu.

3 kroky k trvale uklizenému stolu

Kdysi dávno býval můj stůl zaneřáděn všemi možnými věcmi, na kterých jsem zrovna pracoval – netřeba zmiňovat tucty věcí, které tam ležely jen tak: poznámky, upomínky, telefonní čísla, formuláře čekající na vyplnění a hory věcí odložených k pozdějšímu dokončení. Byl jsem příliš zaneprázdněn na to, abych dal věcem na stole nějaký řád. A když jsem se výjimečně odhodlal stůl uklidit, velmi brzy se nakupené věci  objevily znovu.

Ovšem dnes je situace jiná. Můj stůl je permanentně uklizen a vyskytují se na něm pouze věci, na kterých zrovna pracuji, čas od času notebook a pero pro psaní poznámek, nápadů a úkolů, které je třeba udělat. Je to osvobozující pocit….uklidňuje mě to….omezuje to stres a chaos….výrazně to usnadňuje hledání věcí….a jsem mnohem efektivnější a produktivnější.

Jak jsem této změny docílil? Popravdě to nebyla jednoduchá cesta a trvalo mi několik let, než jsem dosáhl optimálního řešení. Nicméně stěžejní body mé cesty najdete v tomto článku. Důležitá věc, na níž nesmíte zapomenout, je vytvoření určitého systému, který se naučíte dodržovat. Jinak dosáhnete pouze toho, že krátce po úklidu bude váš stůl opět zaneřáděn a budete moct začít nanovo.

Můj současný systém (který již delší dobu praktikuji) je téměř celý převzatý z knihy Mít vše hotovo od Davida Allena. Pokud jste ji nečetli, rychle to napravte.

Zde je slibovaný systém:

  1. Nejprve vezměte všechny věci ze stolu a šuplíků, dejte je na jednu hromadu a následně přendejte do nějakého košíku (pokud do něj nepasují, jednoduše je vyrovnejte do sloupečků vedle stolu). Od teď musí všechny věci, které směřují na váš stůl, zamířit nejprve do košíku a poté projít níže popsaným procesem.
  2. Nyní projděte váš košík od shora dolů. Nikdy se nevracejte k již protříděným věcem, nepřeskočte ani jediný papír a nic nevracejte zpět do košíku. Vždy udělejte, co je třeba udělat, a přesuňte se k další položce. Při rozhodování máte tyto možnosti: vyhodit, delegovat, založit, udělat, nebo zapsat pro pozdější vykonání. K řešení je vhodné přistupovat v tomto pořadí. Pokud vám úkol zabere víc než 2 minuty a zároveň nelze hodit za hlavu, zapište si jej pro pozdější zpracování (jinak budete rozptylováni od samotného úklidu).
  3. Pro udržení pořádku proces opakujte aspoň jednou denně. Nejvhodnější dobou je konec dne, nicméně osobně tíhnu k průběžnému uklízení a zpracovávání nových věcí v košíku. Jakmile košík protřídíte, váš stůl je uklizen. Právě jste se zbavili zbytečností a důležité věci umístili tam, kde pro ně máte vyhrazené místo (a ne jen pohodili na stůl, či s nimi zaneřádili šuplík). Držte se tohoto postupu. Je to jednoduché, pouze musíte dodržovat výše uvedený systém: umístit vše do košíku a následně o každé věci rozhodnout jaký krok, z již zmíněných, podniknete. Co se týče věcí pro pozdější vykonání, můžete je umístit například do seznamu “Další úkoly”. Avšak nesmíte zapomenout, že je nutné tento seznam pravidelně (denně, popřípadě týdně) procházet, abyste úkoly včas splnili.

Je to tak jednoduché. Máte na stole lístek s telefonním číslem? Nenechávejte ho tam a radši ho uložte do složky pro kontakty. Potřebujete něco udělat později? Nepište si to na lístek, který necháte na stole, ale zapište si to rovnou do seznamu dalších úkolů. Vše ostatní založte, vyhoďte nebo delegujte.

Odkládání věcí na stole je prokrastinace (jako člověk trpící prokrastinací vím, o čem mluvím). Pokud danou věc odložíte na později, opět se vám na stole začnou vytvářet hromádky. Vypořádejte se s nimi hned, buďte rázní a rozhodní!

To, co jsem zde právě popsal je dobrý zvyk k naučení, vyžaduje ale čas a vůli. Může se stát, že se přestanete uvedeným systémem řídit. Pak musíte sebrat své odhodlání a jít do toho znovu. Zvyk ve vás brzy hluboce zakoření. A věřte mi, jakmile se naučíte mít uklizený pracovní stůl, již nebudete chtít jinak.

Přečtěte si také:

Co je opravdu nezbytné? Průvodce skromným životem

Jeden z úkolů, na kterém jsem začal letos znovu pracovat, je odstranění všech zbytečností z mého života. Možná si říkáte, že tak přijdu o všechnu zábavu, ale není to pravda. Dovolte mi to vysvětlit.

První otázka, kterou si musíme položit zní, co znamená „nezbytné“? Nezbytné pro co? Jaký je skutečný cíl? Moje odpověď zní „nezbytné pro spokojený život.“

Kromě základního oblečení, přístřeší a jídla, zahrnuje tato definice spoustu dalších věcí. Pro přežití možná nepotřebuji dobrý vztah se svou ženou, ale potřebuji ho, abych byl šťastný. To samé platí o mých dětech. Chci-li být šťastný, musím s nimi dobře vycházet, starat se o ně a společně s nimi trávit čas.

Neznamená to však, že vše, co s nimi dělám, je nezbytné. Spokojení můžeme být, i když půjdeme na procházku do parku – nemusím jim stále něco kupovat nebo navštěvovat kina, nákupní centra a akvaparky.

Stejné je to s jídlem. Musíme jíst, ale nemusíme jíst nezdravě. Můžete říct, že sladkosti nebo hranolky vás dělají šťastnými. A to je přesně ono: Opravdu je potřebujete, abyste byli šťastní? Potřebujete je denně nebo jednou za čas?

Podobně to mám s kávou a čokoládou. Obojí miluji. Ale jsem na těch věcech závislý (kvůli kofeinu), což mě nutí užívat jich víc, než ke štěstí potřebuji. Takže se, alespoň prozatím, snažím přestat. Myslím, že až se závislosti zbavím, budu si je moci jednou za čas dopřát bez obnovení návyku.

Další věci, kterých se chci zbavit (nebo je dělat jen výjimečně):

  • Chození do kina (chodím již málokdy)
  • Sladkosti, jako pečivo a cukrovinky (snažím se odolávat, ale stále bojuji s pokušením)
  • Elektronika a jiné vychytávky (je s nimi legrace, ale nejsou nutné – stejně tak MP3 přehrávač)
  • Nové knihy (snažím se kupovat použité nebo je vyměňovat)
  • Stravování mimo domov (omezuji ho, ale stále jím venku víc, než bych chtěl)

Věci, o kterých musím ještě přemýšlet:

  • Rychlý internet (mám ho v práci – doma je příjemný, ale nevím, zda nezbytný)
  • Mobilní telefon (příliš ho nepoužívám – je pohodlný, ale jen výjimečně ho opravdu potřebuji)

Celkově jsem se již zbavil hodně věcí a jsem šťastný, jak moc se mi zjednodušil život. Mám toho před sebou ještě mnoho, ale užívám si cestu, nikoliv konečný cíl.

Jak se zbavit nepořádku

Jednou z věcí, která mi dává pocit pohody, je čistý, prostý domov. Když se ráno probudím a přijdu do uklizeného, minimalisticky zařízeného obýváku, kde se nepovaluje žádný nepořádek, cítím klid a štěstí.

Vejdu-li naopak do obýváku plného hraček, knih a dalších věcí, všude je chaos a mě to ruší.

Miluji jednoduchost a pořádek už mnoho let (zhruba 8-9) a v jeho udržování jsem se stal poměrně pečlivým. Zjistil jsem, že čas od času se k věcem musíte vrátit a zjistit, zda pro vás má jejich vlastnictví stále ještě význam.

Zde jsou mé nejlepší tipy pro udržení pořádku:

  • Uklízejte postupně. Dejte si 15 minut, ve kterých se zaměříte na úklid jedné poličky. Až ji uklidíte nebo vyprší stanovených čas, oslavte to. Následující den si dejte opět 15 minut na další poličku. Úklid celé skříně nebo místnosti může vypadat nepřekonatelně a můžete mít pocit, že ji budete uklízet do smrti. Pokud tomu tak je, dělejte to po krůčcích.
  • Vyhraďte si na úklid několik hodin. Může se vám zdát, že je to v rozporu s výše uvedeným tipem… a taky, že je. Je to jiná strategii a je pouze na vás, která vám bude vyhovovat víc. Pro mě je někdy lepší vyhradit si část dopoledne nebo sobotní ráno a uklidit celou skříň či místnost. Udělám vše najednou a když je hotovo, cítím se úžasně.
  • Dejte věci na hromádku. Ať už si vyberete jakoukoliv z uvedených strategií, v jednu chvíli byste se měli zaměřit na jednu poličku (nebo šuplík) a kompletně ji vyprázdnit. Vyndejte všechny věci na hromádku a poličku očistěte. Potom hromádku roztřiďte (viz následující tip) a věci, které si chcete nechat, vraťte zpět. Nyní se pusťte na další poličku.
  • Třiďte věci jednu po druhé a hned rozhodujte, co s nimi. Mějte po ruce pytel na odpadky a krabici na věci, které chcete dát pryč. Když vyndáte věci z poličky, jednu po druhé je roztřiďte. Berte je do ruky a rozhodněte se: vyhodit, dát pryč, nebo ponechat. Nevracejte je zpět na hromádku. Udělejte to tak se všemi věcmi a brzy budete hotovi. Budete-li dělit hromadu na menší hromádky a ty pak dále třídit, strávíte nad úklidem věčnost. Do poličky vraťte pouze to, co si chcete nechat a pečlivě to urovnejte.
  • Buďte neúprosní. Můžete patřit k lidem, co si schovávají věci s myšlenkou „Někdy se to může hodit.“. Ale pravda je taková, že většinu krámů, které takto nahromadíte, vám nikdy k ničemu nebude. Pokud jste věc za poslední rok nepoužili, zbavte se jí. Je to jednoduché. Použili-li jste věc za poslední rok jednou nebo dvakrát, ale víte, že v příštím roce ji používat nebudete, zbavte se jí také. Vyhoďte ji, pokud je nepoužitelná nebo, může-li být někomu užitečná, věnujte mu ji.
  • Papíry? Nejsou-li důležité, buďte neúprosní. Časopisy, katalogy, reklamní letáky, rok staré účtenky, vaše poznámky, poznámky od ostatních, staré pracovní věci … vyhoďte je! Jedinou výjimku tvoří účetnictví, které by mělo být uchováno po dobu sedmi let (pozn. překl.: V ČR 5-10 let dle jednotlivých dokumentů) a jiné důležité písemnosti, jako jsou záruky, rodné, úmrtní a oddací listy, pojištění, závěti, atd. Ostatní vyhoďte!!
  • Váháte-li, vytvořte si krabici „možná“. Pokud něco nedokážete vyhodit, protože myslíte, že byste to mohli ještě potřebovat, dejte to do krabice, zavřete ji, označte a uložte někam mimo dohled (garáž, podkroví, skříň). S největší pravděpodobností krabici již nikdy neotevřete. Pokud se tak stane, po šesti měsících nebo roce ji dejte pryč či vyhoďte.
  • Vytvořte si systém proti nepořádku. Existuje důvod, proč máte všude stohy papírů, hromady knih, oblečení a dalších věcí. Je to proto, že nemáte systém pro udržení věcí na svém místě a zbavení se těch nepotřebných. Toto je téma na další článek, ale měli byste o tom přemýšlet. Nikdy nebudete mít perfektně uklizeno, zamyslíte-li se však nad tím, kde se u vás doma vzalo tolik nepořádku, najdete možná způsob, jak tomu předcházet.
  • Oslavte, když máte hotovo! To je pravidlo, které by mělo platit vždy: oslavte všechny své úspěchy, bez ohledu na jejich velikost. I když uklidíte pouze jeden šuplík, je to skvělé. Užijte si to. Otevřete šuplík (skříň nebo cokoliv) a obdivujte ten pořádek. Nadechněte se a řekněte si, že jste udělali dobrou věc. Těšte se z dobrého pocitu.

Recept, jak mít ploché břicho

Vždy, když jsem hubnul, snažil jsem se shodit pár kilo. Dnes vím, že to byla chyba. Hmotnost je pouze jedním z faktorů – svalová hmota, procento tělesných tuků, obvod pasu, všechny tyto faktory jsou stejně důležité.

Když jsem si to uvědomil, začal jsem usilovat o perfektně vypracované břišní svaly. To je také špatný cíl. Zaprvé, pro většinu lidí nejsou takové proporce geneticky přirozené. Zadruhé, i supermodelky a modelové, kteří perfektně vypracované břicho mají, jej nemají trvale. Obvykle mají břišní svaly pokryté tukem, který spálí krátce před focením.

Nyní je mým cílem ploché břicho. Nejlepší by bylo soustředit se na snížení procenta tělesného tuku, ale to nedokážu efektivně měřit. Zda mám ploché břicho, poznám v zrcadle nebo to posoudí má žena. Nepotřebuju mít břicho dokonale vypracované, chci jen změnšit svůj pupek. Budu vypadat lépe, cítit se lépe a budu zdravější.

Udělal jsem si výzkum a zjistil, co mi funguje. Zde nabízím tři kroky k plochému břichu:

1. Pohyb, pohyb, pohyb. Žádné cviky na vypracování břišních svalů vám nepomohou, pokud je pokrývá vrstva tuku. Silové cviky mohou sice pomoci, ale ne tolik jako aerobní cvičení. Můj plán je pokračovat v běhání a k němu přidat ještě plavání a cyklistiku. Mám v úmyslu dopřát si alespoň 30 minut aerobního pohybu 6x týdně. Některé dny si dám i více – 45 minut, hodinu, dvě, když budu mít čas, možná ještě víc. S plaváním a ježděním na kole začnu pozvolna, stejně jako jsem to dělal s během, než jsem získal vytrvalost. Krátká poznámka: Skvělá věc je také intervalový trénink. Až zlepším svou vytrvalost, určitě ho přidám. Zařadit po aerobním cvičení nějaký silový cvik zaměřený na břicho může být také dobré. Ujistěte se však, že pracuje celý trup, nejen horní břišáky – tj. musí být zapojeny i dolní břišáky, dolní část zad a boční svaly.

2. Méně tuku a cukru. Obyčejná strava je obvykle plná cukrů a tuků, takže s ní nikdy plochého břicha nedosáhnete. Můžete-li, vyškrtněte ze svého jídelníčku maso a ještě lépe, odstraňte i mléčné výrobky a vejce. Nepřistoupíte-li na to, jezte alespoň libové maso (krocana, kuřecí prsa bez kůže, libové hovězí maso, ryby) a vyhýbejte se smaženým pokrmům a příliš sladkým dezertům. Rozhodně to neznamená, že musíte hladovět – jíte-li zdravě, můžete jíst skutečně mnoho – nebo můžete jíst nezdravé věci a neustále se omezovat. Pokud je veganská strava vyvážená, je bohatá na rostlinné bílkoviny, vlákninu, vápník a minerály, plná čerstvého ovoce a zeleniny.

3. Dejte tomu čas. Chcete-li mít ploché břicho za 3 týdny, nebo dva měsíce, tak na to zapomeňte. Zbavit se tuku vyžaduje čas a je nezdravé ztratit ho příliš rychle. Zaměřte se na to, shodit půl až jedno kilo za týden. Postupné hubnutí je zdravější a hlavně je pravděpodobnější, že si váhu udržíte. Nezměníte-li svůj životní styl tak, abyste se ho mohli držet po zbytek života, váhu brzy naberete zpět. Hubnutí je maraton, nikoliv sprint.

Plnění cílů s mým synem: Náš čtecí maraton

S mým synem Rainem (kterému bude v lednu 9) jsme si v prosinci stanovili cíl: přečíst prvních pět knih Harryho Pottera dříve, než 13. července 2007 vyjde film. Měli jsme tedy sedm měsíců na přečtení pěti knih. Pokud jste je četli, tak víte, že jsou poměrně obsáhlé (zvláště ty poslední).

Můj syn navíc u mě žije pouze tři dny v týdnu. Ale jak řekla má dcera, Rain a já jsme velmi odhodlaní a dokážeme se této výzvě postavit.

Zatím jsme zvládli první dvě knihy a dočítáme třetí. Nadále nám k přečtení zůstávají dvě nejdelší. Máme na ně pět měsíců, takže věřím, že to dokážeme. Než film vyjde, stihneme možná začít číst i šestou knihu. Když je Rain u mě vždy čteme večer a brzy ráno vstáváme (obvykle v 5:30 hod.), abychom mohli ve čtení pokračovat. A když u mě není, večer mu často volám a čteme po telefonu.

Tento čtecí maraton je skvělý zážitek. Četli jsme i předtím, ale nikdy ne tak často. Trávíme spolu nyní více času než kdykoliv dřív. Snažit se společně s Rainem dosáhnout cíle, je úžasné nejen proto, že z toho mám dobrý pocit, ale proto, že z toho má dobrý pocit také on. Nejenže společně trávíme čas a bavíme se, ale také ho učím, jak dosahovat svých cílů.

Je to tak dobré, že něco podobného chci začít dělat i s mými ostatními dětmi. Mám jich šest, takže to bude celkem výzva. Pro každé z nich chci připravit něco odlišného, něco, při čem si užijeme legraci a zároveň je to naučí dosahovat cílů.

10 tipů, jak přestat kouřit

Nedávno jsem oslavil výročí – je tomu rok, co jsem přestal kouřit. Dobře, stále ještě nemám vyhráno… Stejně jako většina kuřáků jsem se snažil přestat mnohokrát. Bezúspěšně. Ale tentokrát se mi daří. Chci se proto podělit o 10 věcí, díky kterým jsem úspěšný tam, kde jiní selhávají.

1. Zavažte se přestat. V předchozích neúspěšných pokusech, jsem toto dělal jen napůl. Řekl jsem si, že chci přestat, ale kdesi vzadu jsem cítil, že selžu. O svém rozhodnutí přestat kouřit jsem nikam nenapsal, nikomu to neřekl (možná své ženě, ale jen ji). Posledně jsem to udělal jinak. Napsal jsem si plán, zmínil jsem se na blogu, dal slib své dceři. Řekl jsem rodině a přátelům, že končím. Na internetu jsem se zaregistroval do odvykacího fóra a připravil jsem si odměny. Mnoho z nich bude popsáno v následujících tipech, ale faktem zůstává, že jsem se plně zavázal přestat a nebylo cesty zpět. Zařídil jsem to tak, aby nebylo jednoduché selhat.

2. Udělejte si plán. Nemůžete najednou vstát a říct: „Dneska bych chtěl přestat kouřit.“ Musíte na to být připraveni. Naplánovat si to. Mít systém odměn, podpůrný systém, osobu, které zavoláte, když je vám nejhůř. Předem si napište, co uděláte, když dostanete chuť. Vytiskněte to a nalepte si to na zeď doma i v práci. Pokud budete jen čekat až se nutkání dostaví, jste předem ztraceni. Když přijde, musíte být připraveni.

3. Poznejte svou motivaci. Když na vás přijde chuť si zapálit, vaše mysl ji začne racionalizovat. „Čemu to uškodí?“ říkáte si a zapomenete, proč chcete přestat. Důležité je proto vědět, proč přestáváte, dřív, než dostanete chuť. Je to kvůli dětem? Pro vaši ženu? Kvůli zdraví? Protože dívka vašeho srdce nemá ráda kuřáky? Mějte dobrý důvod nebo důvody, proč přestat. Vypište si je. Vytiskněte a dejte na zeď. A připomínejte si je každý den, když si chcete zapálit.

4. Ani jednu cigaretu. Nikdy. Mysl je ošemetná věc. Nabádá vás, že jedna přeci neuškodí. Je těžké mysli oponovat, obzvlášť když na cigaretu máte chuť. Zakažte si jí. Dřív než se nutkání dostaví, řekněte si, že si cigaretu už nikdy nedáte. Ani jednu. Protože jedna cigareta vede k druhé, druhá k třetí, a brzy zjistíte, že kouříte znovu. Neklamte sami sebe. Jakmile si zapálíte, selžete. TAKŽE ŽÁDNOU CIGARETU!

5. Přihlaste se na fórum. Jednou z věcí, která mi pomohla nejvíc, bylo internetové fórum pro odvykače (quitsmoking.about.com)… Díky němu se necítíte tak sami, když jste na tom mizerně. Ostatní vás podrží. Zaregistrujte se, představte se, seznamte se s dalšími, kteří procházejí tím samým co vy. Podělte se o své zkušenosti a přečtěte si o těch, kteří jsou na tom ještě hůř než vy. Nejlepší pravidlo: Napište sem, než si zapálíte. Určete si toto pravidlo a držte se ho vždy, když dostanete chuť si zakouřit. Členové fóra vám to rozmluví a společně s vámi oslaví první den, týden i měsíc bez cigaret.

6. Odměňte se. Vytvořte si plán odměn. Odměňte se po prvním, druhém a třetím dnu. Pokud chcete, můžete i po čtvrtém, ale každopádně se odměňte po prvním a druhém týdnu, po prvním a druhém měsíci, po šesti měsících, po roce. Vyberte si takové odměny, na které se budete těšit: CD, knihy, DVD, trička, boty, masáže, kolo, dobrou večeři, pobyt v hotelu … cokoliv, co si můžete dovolit. Nebo ještě lépe: dávejte si peníze, které ušetříte za cigarety, stranou. To je vaše odměna. Odvažte se! Oslavte každý svůj úspěch!! Zasloužíte si to.

7. Odložte to. Máte-li nutkání zapálit si, počkejte. Zkuste následující: 10x se zhluboka nadechněte. Napijte se. Dejte si něco na zub (nejprve jsem používal bonbóny a žvýkačky, pak jsem přešel na zdravější věci, jako jsou mrkev, rozinky nebo preclíky). Zavolejte člověku, který vás podporuje. Napište na odvykací fórum. Zacvičte si. DĚLEJTE COKOLIV, ALE HLAVNĚ ODKLÁDEJTE, ODKLÁDEJTE, ODKLÁDEJTE. Dostane vás to přes nejhorší a nutkání odejde. Potom to oslavte! Dejte tomu čas a zvládnete to.

8. Nahraďte negativní návyky pozitivními. Co děláte, když jste ve stresu? Pokud ve stresové situaci kouříte, najděte si něco jiného. Mně se skvěle osvědčilo zhluboka dýchat, masírovat si krk a ramena nebo si zacvičit. Ať už jste zvyklí kouřit hned po ránu, po cestě do práce nebo kdekoliv jinde, také tyto návyky nahraďte pozitivními. Ačkoliv mám několik návyků, kterými nahrazuji kouření, nejlepším je pro mě běh.

9. Projděte si prvním týdnem, pak druhým a máte z půlky vyhráno. Nejtěžší na odvykání jsou první dva dny, během kterých se projeví vysazení nikotinu. Zbytek je už spíš duševní. Ale celý první týden je peklo. Druhý týden je stále obtížný, ale není zdaleka tak strašný jako ten první. Po prvních dvou týdnech mi to již šlo hladce. Občas se dostavilo silné nutkání, ale většina jich byla lehkých a cítil jsem, že to zvládnu.

10. Když spadnete, vstaňte. A poučte se z chyb. Všichni selháváme. To však neznamená, že nikdy nemůžeme uspět. Neúspěch není konec světa. Vstaňte, vezměte si ponaučení a zkuste to znovu. Já selhal nesčetněkrát. Ale víte co? Každé z těchto selhání mě něco naučilo. Někdy jsem opakoval stále stejné chyby, ale nakonec jsem je zdolal. Rozpoznejte překážky bránící vám uspět, a naplánujte si, jak je překonáte. Nečekejte s dalším pokusem několik měsíců. Dejte si pár dní na plánování a přípravu, zavažte se k úspěchu a jděte do toho!

Tip navíc: 11. MYSLETE POZITIVNĚ. Nejdůležitější tip ze všech jsem nechal na konec. I když to může znít banálně, věříte-li v úspěch, dosáhnete ho. Důvěřujte mi. Funguje to. Řekněte si, že to dokážete, a taky, že jo. Dokázali jste to. Řekněte si, že to nezvládnete a selžete. I když se věci nevyvíjejí zrovna nejlépe, myslete pozitivně! Můžete překonat své nutkání. Překonejte první týden. Když jsem to dokázal já a miliony dalších, můžete i vy. Nejsme o nic lepší. (Popravdě jsem ještě horší.)