Učiňte den smysluplným: Nejdůležitější úkol dne (MIT)

Stručně jsem se o tom již zmínil v článku Můj ranní rituál, přesto myslím, že by bylo dobré vysvětlit MITs (nejdůležitější úkoly dne, z anglického Most Important Tasks) podrobněji. Není to má vlastní metoda, ale využívám ji denně a ohromně mi pomohla.

Je to jednoduché: váš MIT je úkol, který v daný den chcete, či potřebujete nutně splnit. Sám jsem si to trochu poupravil, takže mám úkoly tři – 3 věci, které dnes musím udělat. A že toho stihnu mnohem víc? Samozřejmě. Nicméně hlavní myšlenkou je, že nezáleží na tom, co dnes stihnu navíc. Důležité jsou ony 3 věci, u kterých si chci být jist, že je splním. MIT je proto první věcí, kterou dělám každý den hned po probuzení.

A zde je můj klíč k úspěchu: alespoň jeden MIT by měl souviset s některým z mých cílů. Zatímco zbylé dva mohou být (a obvykle jsou) pracovní povahy, první musí být dalším krokem ke splnění cíle. Každý den tak udělám něco, co mě posune k mým cílům blíž.

A v tom je celé kouzlo. Každý den jsem udělal něco, co mi pomohlo proměnit sny v realitu. Je to zabudované do mého ranního rituálu: zvolit si další krok ke splnění jednoho z mých cílů. A tak dělám automaticky každý den.

Druhá věc: splňte MITs hned po ránu, a to buď doma, nebo jako první věc po příchodu do práce. Pokud to odložíte na později, budete zaneprázdněni a už si nenajdete čas. Zbavte se jich hned a zbytek dne je pohodička!

Ačkoliv je to jen málá změna v návycích, stále o ní přemýšlím, jako o něčem velkém. A skutečně to velké je. Někdy i malé věci mohou zapříčinit velké změny. Opravdu vám to doporučuji vyzkoušet.

GTD: 5 cest k naplnění cílů

Již dříve jsem psal, že jsem velkým fanoušekem GTD (Můj GTD systém, Mysl jako voda). Dnes bych však rád mluvil o tom, jak vám může GTD pomoci v plnění cílů.

Jasně, snažíte-li se něčeho dosáhnout, nepotřebujete do toho tahat GTD… mnoho lidí to zvládá i bez něj, o tom žádná. Přesto se však hodí cokoliv, co vám může nějakým způsobem pomoci. A GTD je nástroj, jež vám tuto pomoc nabízí.

Zde zjístíte jak:

  1. GTD posune plnění cílů na vyšší level. Mnoho lidí má velké cíle, ale nikdy nepřejdou k jejich realizaci. GTD vás nutí zvolit další krok u každého projektu (každý cíl považuji za projekt, ačkoliv i dílčí cíle mohou být projekty). Díky tomu je mnohem pravděpodobnější, že skutečně uděláte něco pro splnění vašich cílů.
  2. S GTD máte cíle pod kontrolou. I když GTD zpočátku nevyžaduje seznam cílů, jakmile dostanete pod kontrolu „rozjezdovou dráhu“, je povzbuzující zaměřit se také na dlouhodobější priority. Osobně jsem začínal stanovením cílů, které se pak v podobě projektů krásně promítly do mého GTD systému. A pokud děláte GTD správně – včetně týdenního zhodnocení – své projekty pravidelně kontrolujete a ujišťujete se, že máte ke každému připraven další krok.
  3. GTD vám pomůže přiřadit úkoly ke správným kontextům. Jsou úkoly, které můžete dělat pouze na určitém místě – například v práci, doma nebo venku. Když máte všechny úkoly na jednom seznamu, nebo smíchané dohromady se vším ostatním, musíte stále posuzovat, zda něco vykonat lze, či nikoliv. GTD vám to roztřídí – úkoly, které můžete udělat pouze v práci, máte na seznamu @práce, atd. Práci to velmi zjednoduší a zvýší se tak pravděpodobnost, že úkoly splníte.
  4. GTD vám získá čas na důležité úkoly. Dobře, není to zaručeno. GTD samo o sobě nezajistí, že budete mít vše hotovo… ale jamile zvládnete systém (a přestanete ho neustále vylepšovat), je to minimálně pravděpodobnější. Pomůže vám dát stranou podřadné úkoly, a získat více času na ty důležité.
  5. GTD umožňuje soustředit se na vaše cíle. Jedním z našich každodenních problémů je, že jsme vyrušováni vším, co musíme udělat – a to nejen tím, co zrovna děláme, ale i tím, co neděláme. GTD odstraňuje toto vyrušování vložením úkolů do důvěryhodného systému. Vyčistíte si tak hlavu a můžete se soustředit na to, co skutečně potřebujete udělat (připouštím, ani s GTD to není vůbec jednoduché). Pokud to dokážete, svým úkolům můžete věnovat plnou pozornost. A pozornost, to je polovina práce.

Na závěr řeknu, že GTD není kouzelnou hůlkou, která by udělala práci za vás. Nic takového samozřejmě neexistuje. Je to pouze nástroj, a i když velmi užitečný. Doporučuji každému, aby zkusil změnit své sny v realitu.

Jak šetřit peníze

Myslím, že jsem docela skromný. Nebylo to tak vždy a zabralo to roky postupného zjednodušování a škrtání maličkostí. A i když je stále mnoho věcí, na kterých bych mohl ušetřit, jsem pyšný, kam jsem již došel.

Zde je můj postup, jak šetřit peníze:

1) Sám se stříhám. Za dvacet dolarů jsem koupil strojek, který vydrží asi rok. Za stejných dvacet dolarů jsem se dřív nechával stříhat každý měsíc (včetně spropitného, bez peněz za benzín a času u holiče stráveného). Takže šetřím za jedenáct návštěv holiče ročně. Stejně to dělají moji tři synové, což ušetří dalších 36 stříhání (10 dolarů každé). Ročně ušetřím: 580 dolarů

2) Žádná kabelovka. Koukáme na DVD nebo čteme. Za DVD přesto příliš neutratím (nejspíš méně než většina lidí). Kabelovka stojí asi 65 dolarů měsíčně. Ročně ušetřím: 780 dolarů

3) Stal jsem se veganem. Jím hodně čerstvého ovoce a zeleniny, což je sice drahé, ale jíst by ji měl každý, nehledě na to, zda je vegan, vegetarián, nebo masožravec… proto tyto výdaje nepočítám. Skutečný rozdíl je mezi masem a bílkovinými náhražkami, které používám. Většina mých bílkovin je z tofu, jím ale také fazole a sójové proteiny, jako třeba falešné mleté hovězí nebo sójové burgery. Myslím si, že celkově ušetřím asi 2-3 dolary denně tím, že nejím maso. Ročně ušetřím: 900 dolarů

4) Nechodím do posilovny. Dříve jsem byl členem. Moc jsem tam nechodil, ale stejně jsem platil roční permanentku. Nyní cvičím hodně, ale pouze doma či venku – posiluji v obýváku a ven chodím běhat (brzy začnu ještě jezdit na kole a plavat). Ročně ušetřím: 420 dolarů

5) Do kina chodím pouze výjimečně. Dřív jsem chodil jednou týdně, někdy i častěji. Postupně jsem to omezil na jednou za čtrnáct dnů a nyní chodím méně než jednou za měsíc. Děti bereme do parku nebo jinam, dělat něco zábavnějšího a kreativnějšího. Ročně ušetřím: 780 dolarů

6) Přestal jsem kouřit. Kouřil jsem krabičku denně a k tomu si dával vodu, čaj nebo kávu. Vyšlo mě to zhruba na 5 dolarů denně. Ročně ušetřím: 1825 dolarů

7) Moc nepiju. Nikdy jsem nepil, možná na vysoké škole. Ale pro některé je popíjení největší výdaj. Jedno či dvě piva denně se načtou a já vám spočítám, kolik to je. Ročně ušetřím: 800 dolarů

8) Nechodím do společnosti. Nechodím do klubů, do divadla, na balet ani na operu. Prostě asi nejsem ten typ člověka. Ročně ušetřím: asi 500 dolarů

9) Starám se o své zdraví. Jak bylo řečeno, jsem vegan, běhám, přestal jsem pít i kouřit. Nemusím běhat po doktorech a když si tento životní styl udržím, pravděpodobnost, že dostanu nějakou obvyklou nemoc, je výrazně menší. Ročně ušetřím: asi 1200 dolarů

10) Nechodím nakupovat. Dříve jsme hodně chodili do nákupních center. Bylo to pohodlné, je tam spousta skvělých věcí k prohlížení a také obchody s občerstvením. Samotné občerstvení nás stálo 30 dolarů a pak jsme nakoupili věci za dalších 25-75 dolarů. Nyní tam, až na vyjímky, vůbec nechodím. Stejně to nesnáším. Pouze si skočím do Kmartu, když něco potřebuju, ale i tomu se snažím vyhnout. Ročně ušetřím: asi 2600 dolarů

11) Máme pouze jedno auto. Jsme rodina se šesti dětmi, fotbalovými tréninky, pěveckým sborem, školními povinnostmi, mnoha rodinnými sešlostmi, tréninky bojových umění či běhání a mnoha dalšími aktivitami. Ale máme pouze jedno auto. Chceme si koupit ojetou dodávku s lepší spotřebou a já začnu dojíždět alespoň párkrát týdně na kole. Ročně ušetřím: nevím, ale možná 5000 dolarů

Pozn. red.: k dnešnímu dni Leo auto nevlastní vůbec – prodal ho a chodí pěšky

12) Nosím si vlastní oběd. Kolegové si kupují každý den jídlo za 8-20 dolarů. Já si nosím, co doma zbyde, nebo sendvič s ovocem a preclíky. Cena je menší než 5 dolarů. Ročně ušetřím: 1800 dolarů

13) Žádné předplatné časopisů nebo novin. Nechával jsem si doručit noviny. Nyní je čtu online v práci. Také jsem měl předplacené 1-2 časopisy. I ty čtu na internetu. Ročně ušetřím: 360 dolarů

14) Nové oblečení kupuji jen výjimečně. Věci i boty nosím, dokud nejsou obnošené. Opravdu. Zeptejte se ženy a dětí. Ročně ušetřím: možná 400 dolarů

15) Necestuji. Rád bych. Až vyrovnám dluh a mé účty budou zdravé, tak budu. Ale nyní ne. Ostatní co znám, někam jedou alespoň jednou do roka. Ročně ušetřím: 1500 dolarů

16) Už žádné latté. Dával jsem si jedno každý den, někdy i dvě. Za cenu kolem 4 dolarů. Nyní si dělám vlastní kávu. Ročně ušetřím: cca 1000 dolarů

Je ještě pár malých věcí, které mi pomáhájí šetřit. Třeba kupování knih z druhé ruky, příprava vlastních jídel (stejně jako u zmíněných obědů), šetření energiemi, žádná mezistátní volání, omezení jídel ve fastfoodech, atd.

Odhadované úspory celkem: 20 445 dolarů

Pozn. red.: Leo Babauta počítá ušetřené peníze v dolarech. Zkusil jsem proto přepočítat, kolik by to zhruba bylo, vezmeme-li v úvahu rozdílnost českých cen a vyjádříme v korunách.

Částka, kterou lze ročně ušetřit je i tak značná – 271 148 Kč.

Teď, když na to koukám, si nejsem, jestli já, nebo někdo jiný skutečně utratí zmíněnou částku. Ale mnozí se jí jistě přibližují.

Můžete se na to dívat jakkoliv, ale já jsem na sebe pyšný. Myslíte, že vše co ušetřím, dávám na úspory?

Samozřejmě že ne. Jiné výdaje vzrostly, protože nyní máme šest dětí a náš příjem se dočasně snížil. Také splácíme dluhy, ale jakmile budou splaceny, dáme na úspory víc.

100 způsobů, jak se bavit se svými dětmi

Včera jsem publikoval článek o Rodinném dni, v rámci kterého se snažíme bavit dohromady jako rodina, obvykle zadarmo nebo alespoň levně. Myslel jsem proto, že by nemuselo být od věci vypsat nějaké tipy, jak se bavit s dětmi bez zbytečného utrácení.

1. Zaveďte čtecí maraton.
2. Pište společně příběhy.
3. Hrajte fotbal.
4. Malujte, nebo kreslete.
5. Postavte ve vašem obývacím pokoji pevnost z polštářů, či papírových krabic.
6. Lezte po skalách.
7. Udělejte si piknik na lavičce v parku při západu slunce.
8. Hrajte deskové hry.
9. Zahrajte si volejbal.
10. Vstaňte brzy, zabalte snídani a posnídejte venku při rozbřesku.
11. Jděte do muzea.
12. Jděte na hřiště.
13. Zahrajte si na schovávanou.
14. Uspořádejte polštářovou bitvu.
15. Projeďte se na kole.
16. Stavte hrady z písku.
17. Vypůjčete si dvd a udělejte k tomu popcorn.
18. Vyprávějte příběhy.
19. Zahrajte si scavenger hunt (ang.).
20. Vytvářejte si navzájem bludiště, nebo si navzájem zamíchejte puzzle.
21. Hrajte karty.
22. Pracujte společně na zahrádce.
23. Pečte cukroví (nechte děti pomáhat).
24. Jděte do ZOO.
25. Jděte do knihovny.
26. Nakupte v sekáči.
27. Založte společně blog.
28. Vytvořte deníček.
29. Natočte film s použitím kamery a počítače.
30. Učte se hrát na hudební nástroje.
31. Malujte prsty.
32. Modelujte postavičky ze speciálního těsta.
33. Upečte domácí pizzu.
34. Kupte nanuky.
35. Vytvořte ručně malovaná trika.
36. Natáhněte houpací síť, připravte limonádu a relaxujte.
37. Jděte do bazénu.
38. Jděte do centra, pozorujte lidi a vymýšlejte o nich příběhy.
39. Navštivte příbuzné.
40. Napište dopis příbuzným.
41. Vymalujte, nebo vyzdobte dětský pokoj.
42. Udělejte mléčné koktejly.
43. Zahrajte si na babu.
44. Připravte pro děti hledání pokladu a rozmístěte po domě a na zahradě indicie.
45. Ozdobte džíny.
46. Udělejte vědecký experiment.
47. Hrajte hry online.
48. Naučte děti hrát šachy.
49. Naučte je kouzla.
50. Vytvořte knihu o rodině s obrázky a informacemi o každém členovi rodiny.
51. Jděte pouštět draka.
52. Běžte se potápět.
53. Grilujte.
54. Zapojte se do dobrovolnictví.
55. Darujte věci na charitu.
56. Soutěžte v běhu mezi tříčlennými týmy, jejichž členové mají svázané nohy k sobě.
57. Vytvořte překážkovou dráhu.
58. Postavte stan a přespěte venku.
59. Opékejte marshmallow (žužu).
60. Pusťte si nahlas hudbu a splašeně tancujte.
61. Napište a nacvičte hru (pak ji zahrajte před zbytkem rodiny).
62. Namalujte vzájemně své portréty.
63. Uspořádejte bitvu s vodními balonky.
64. Uspořádejte bitvu s pěnovými pistolemi.
65. Prozkoumejte vaši zahradu a pátrejte po hmyzu.
66. Jděte na procházku a prozkoumejte okolí.
67. Jděte si zaběhat.
68. Nafoťte přírodu.
69. Hrajte triviální hry.
70. Vytvářejte jednoduché otázky jeden o druhém.
71. Uvařte si teplé kakao.
72. Zahrajte si na rodinu.
73. Vyzdobte dům ozdobami, které vytvoříte.
74. Vyrobte si vlastní nanuky.
75. Zahrajte si na školu.
76. Hrajte si se stínem.
77. Hrajte si v dešti.
78. Vytvořte komix.
79. Udělejte placičky z bahna.
80. Foukejte bubliny.
81. Střídejte se v přeříkávání jazykolamů.
82. Zpívejte písničky.
83. Ve tmě s použitím baterky vyprávějte příběhy o duchách.
84. Stavte z lega.
85. Dopřejte dětem bublinkovou koupel.
86. Hrajte si s vodními pistolemi.
87. Hrajte společně videohry.
88. Zahrajte si wiffleball, alternativu baseballu.
89. Zahrajte si fotbal s pěnovým míčem.
90. Sestavte raketku ze zakoupené sady.
91. Upečte a ozdobte dort.
92. Zahrajte si na módní přehlídku.
93. Zápaste s prsty, nebo se jen pošťuchujte.
94. Upečte perníkový dům, či jen ozdobte perníkovou postavičku.
95. Říkejte si navzájem vtipy a učte se je.
96. Zahrajte si basketbal.
97. Naučte se žonglovat.
98. Choďte s bosýma nohama trávou a sbírejte květiny.
99. Postavte letadla z papíru a soutěžte, čí letadlo bude mít nejdelší dolet.
100. Parodujte jejich prarodiče a používejte přehnané a komické hlasy.

Rodinný den a Rodinné porady: rituály, které stmelí vaši rodinu

Minulý rok začala má rodina (žena, já a našich šest dětí) s nejlepší tradicí, kterou jsme kdy zavedli – každou sobotu pořádáme Rodinnou poradu a v neděli Rodinný den, díky čemuž jsme se velmi sblížili. Doporučuji to každé rodině bez ohledu na velikost.

Předtím, než jsme zavedli Rodinné dny, se naše víkendy skládaly z hraní fotbalu, procházek a mnoha dalších aktivit. Naše děti trávily noci u kamarádů nebo příbuzných, a bylo velice těžké najít alespoň chvíli, kterou bychom strávili jako rodina společně.

Poté ale nastal zlom: zavedli jsme Rodinný den, který je každou neděli a má jediné pravidlo – sobotu a páteční večery si může každý trávit po svém (děti přespávají u kamarádů, atd.), ale neděle se stala posvátnou. Je vyhrazena pouze pro nás, pro nás osm, pro naše společné aktivity.

Téměř současně s Rodinným dnem jsme zavedli také Rodinné porady, které se konají buď v sobotu, nebo v neděli ráno. Na těchto setkáních se všichni usadíme v obývacím pokoji, diskutujeme o rodinných záležitostech a plánujeme Rodinný den. Je to velmi zábavný a sbližující rituál, na který se vždy všichni těšíme. Nyní vám zkusím oba dva nápady popsat trochu blíže.

Rodinné porady

Většinou se scházíme v sobotu odpoledne v obývacím pokoji, vytáhneme rodinný zápisník, ve kterém jsou zaznamenána všechna naše setkání, a střídáme se o funkce Lídra a Tajemníka (ten zaznamenává do sešitu) – tyto funkce si předáváme každý týden, rodiče i děti (starší čtyř let).

  1. Lídr začne každou poradu komplimenty. Každý z nás řekne něco hezkého o jiném členovi rodiny. Je to příjemný způsob, jak ostatním ukázat, že si jich vážíme, a zároveň se zamyslet nad dobrými věcmi, které udělali.
  2. Následuje řešení problémů: Lídr se zeptá ostatních, zda mají nějaké problémy k diskuzi. Mohou to být věci od „Prkýnko na záchodě by se mělo dávat po použití dolů.“, přes „Jakým způsobem bychom mohli být o letošních Vánocích skromnější?“, až po „Měli bychom všichni dobrovolně pomáhat v domě pro sociálně slabé?“. Otázky jsou diskutovány všemi členy rodiny, což pomáhá řešit problémy, které se během týdne objevily.
  3. Třetí na řadě je Rodinný den – co chceme dělat? Každý podá svůj návrh a poté se snažíme přijmout takový, který vyhovuje všem (ne autoritativní rozhodnutí). To znamená, že všichni vysloví svůj názor a následně je sepíšeme tak, aby zbyly dvě až tři možnosti. Někdy se stane, že v Rodinný den uděláme vše, co sepíšeme. Ale všichni musí souhlasit – jakmile někdo nesouhlasí, musíme najít kompromis nebo alternativní řešení, které je přijatelné pro všechny.
  4. Poslední je zábava. Lídr vymyslí zábavnou aktivitu, kterou sezení ukončíme. Může to být cokoliv, např. střídání se v doplňování krátkého příběhu s následným přečtením vzniklé motanice, nebo závod přes překážkovou dráhu, hra na schovávanou, cokoliv vás napadne.

Rodinný den

V tento den jsme již vystřídali mnoho her a aktivit, ale ať děláme cokoliv, vždy si to společně užijeme. Naším posledním nápadem bylo zřízení kasičky, do které si každý Rodinný den ukládáme deset až dvacet dolarů. Pak je pouze na nás, zda-li peníze přes víkend utratíme, nebo ušetříme pro větší událost.

Zde je několik našich oblíbených aktivit:

  • Deskové hry: moc rádi hrajeme Risk, Sorry, Yahtzee, bingo nebo Clue.
  • Sporty: prostě jdeme ven a hrajeme fotbal, kickball atd.
  • Knihkupectví: velice rádi chodíme do místního knihkupectví (s knihami z druhé ruky)
  • Restaurace: zavedli jsme takovou věc – pokaždé jdeme do jiné restaurace a necháváme se překvapit rozmanitou kuchyní, místo abychom chodili pořád do té samé
  • Filmová noc: je příjemné půjčit si DVD a povečeřet u hezkého filmu
  • Večeře při západu slunce: připravíme, případně koupíme večeři, a jdeme se navečeřet na pláž, kde je západ slunce nejkrásnější
  • Kino: také chodíme do kina, ale spíš výjimečně, protože je drahé a náš nejmladší nevydrží tak dlouho v klidu
  • Aquapark: toto je nejdražší, ale zároveň nejoblíbenější varianta. Celý den strávíme u bazénů a domů přicházíme totálně vyčerpaní.

Ať už strávíte Rodinný den jakkoliv, zavedete-li jej do svého života, budete ho zbožňovat. Vyzkoušejte to!

Jak přijmout kritiku a neztratit tvář

Konvenční lidi přivádí porušování konvencí k zuřivosti, a to hlavně proto, že jej považují za kritiku jich samých.
– Bertrand Russell

Chcete-li dělat něco zajímavého, kritika je toho nevyhnutelnou součástí.

Budete kritizováni, jelikož budete dělat chyby, protože někteří budou žárlit a protože lidé mají rozdílné názory. Někteří vám rádi pomohou, jiní chtějí shodit každého, kdo dělá něco jinak.

Abyste úspěšně propluli mezi krami kritiky, je třeba rozpoznat, které jsou užitečné, a vyhýbat se těm, které nejsou.

A především, neztratit tvář.

Kritika na Zen Habits

Poté, co se Zen Habits začal stávat známějším – na konci prvního roku jsem měl 26 tisíc odběratelů – dostával jsem všechny druhy kritiky. Mnoho jí bylo od nových čtenářů, většinou byla neuvěřitelně pozitivní a povzbuzující, ale občas se objevil i nějaký ten kousavý komentář.

Naučil jsem se proto taktice, která funguje opravdu skvěle. Pokud byl komentář zlý, dal jsem si chvíli na uklidnění, a pak se sám sebe zeptal: “Může mít ten člověk pravdu (i přes jeho arogantní tón)?”

Následně jsem dotyčnému za kritiku poděkoval. Uznal jsem ji bez toho, abych se přehnaně bránil. Když jsem měl pocit, že jsem v právu, uvedl jsem své argumenty, byla-li kritika opodstatněná, přijal jsem ji a slíbil, že se zkusím zlepšit.

Mělo to překvapivý dopad: lidé většinou reagovali velmi pozitivně. Poděkovat za komentář a uznat argumenty je odzbrojující. Lidé zanechávající arogantní komentáře nečekají, že jim budete naslouchat, tím méně, že budete vděční a empatičtí. Poté, co jsem tak učinil, jsem se s mnoha kritiky spřátelil – nikdy jsem neviděl taktiku s lepšími výsledky.

Kritizován jsem byl také prostřednictvím cizích webů. Mojí obvyklou reakcí je zeptat se sám sebe (opět po vychladnutí): “Má ten člověk pravdu?” Pokud ano, zamyslím se, co můžu změnit. Když ne, jdu si dál svou cestou.

Naučil jsem se, že kritika je ve skutečnosti hrou. Mohu reagovat s hněvem, nechat se od své činnosti odradit, nebo se z kritiky poučit. Případně ji mohu nechat plavat, a jít si svou cestou. Já volím poslední dvě možnosti.

Jak na kritiku NEreagovat

Jestliže to kritice dovolíte, ráda vás znemožní. Lidi odrazuje čelit kritice a tak se raději vzdají. Dá se to pochopit, ale proč nechat někoho, kdo má zrovna špatný den (nebo měsíc), aby vás odradil od něčeho výjimečného. Co kdyby Shakespeare přestal psát, když se publikum poprvé ušklíblo nad jednou z jeho linií? Nebo kdyby se Gandhí vzdal jen kvůli tomu, že Britové nebyli z jeho aktivit zrovna nadšení?

Obvykle lidé na kritiku reagují hněvem. Mlátí kolem sebe, útočí, přehnaně se brání, jsou agresivní.

Jestli jste nečetli toto neslavně proslulé vlákno komentářů (anglicky), vřele doporučuji. Recenze knihy je v pořádku, ale komentáře napsané její autorkou, jsou prostě neuvěřitelné. Je to taková katastrofa, že se od toho lze jen těžko odtrhnout.

Je to ukázka, jak nereagovat na kritiku. Je to nejhorší způsob, který můžete zvolit. Pokud jste naštvaní, nemusíte hned ostatní posílat do řiti. Nemusíte je napadat, obviňovat za své chyby, odmítat, že byste nějaké chyby mohli udělat, a přilévat olej do ohně tím, že ke svým chybám přidáváte další. Bylo by mnohem lepší mlčet.

Dělejte výjimečné věci

Nenechte se kritikou od ničeho odradit. Řekne-li vám někdo, že vaše psaní nestojí za nic, pokračujte. Zlepšete se. Učte se od lidí, kteří to dělají dobře, pak na ně zapomeňte a dělejte to po svém – poslouchejte svůj vnitří hlas. Výsledek bude výjimečný svou upřímností, hledáním pravdy a osobitým názorem.

Nebojte se dělat velké věci. Podílejte se na světě, a přizpůsobte si ho tak, jak vám to vyhovuje.

Jděte ven a udělejte něco jinak. Nic nedělejte jen proto, že to dělají všichni ostatní. Zde je tajemství:

Zjistíte-li, že plavete s ostatními rybami, plujte na druhou stranu. Oni beztak nevědí, kam plují.

Dělejte něco výjimečného a sdílejte to se světem. Kritiky se sice nezbavíte, ale stejně je často jen pokusem shodit lidi, kteří dělají něco jinak. Nedovolte, aby vás zastavila.

Jak ji přijmout s elegancí

Než na kritiku zareagujete, uklidněte se. Vždycky. Odpovídat ve vzteku není dobrý nápad. Pro případ, že jsem to neřekl jasně: nikdy, fakt nikdy, neodpovídejte rozzuření.

Zeptejte se sami sebe, proč jste kritizováni. Snaží se vám dotyčný pomoci, udělat věci lepšími, varovat vás před možnými chybami nebo navrhnout pozitivní zlepšení? Je dotyčný rozladěný nebo má špatný den? Je arogantní, případně žárlivý? Má ke kritice důvod?

Bez ohledu na jeho pohnutky se sami sebe zeptejte, zda nemůže mít pravdu. Někdy ji opravdu má, a místo toho, aby vás kritika poškodila, pomůže vám ke zlepšení. Přiznejte, že v tom co děláte nejste perfektní (ačkoliv jste), ne vše děláte bezchybně, a chcete se zlepšit. I já dělám stále chyby, a mám hodně co zlepšovat.

Poděkujte osobě, která vás kritizuje. Někdy vám chce jen pomoci. To vyžaduje kuráž a je to velmi velkorysé. Buďte za to vděční. Dokonce i když se vám nesnaží pomoci, obětuje svůj čas, aby vám napsala – a věřte mi, zpětná vazba je vždy lepší než absolutní ticho. Vyprovokujete-li reakci, znamená to, že jste udělali něco zajímavého – a za to byste měli být vděční. Tak či onak, poděkování za kritiku povede k pozitivní změně.

Vždy odpovídejte racionálně a v klidu. Místo abyste se přehnaně bránili, buďte upřímní. Podělte se o své důvody, přijměte kritiku, pokud je oprávněná, a místo plamenné obrany vašich postupů, dospějte k rozumnému závěru.

Nebo zůstaňte mlčet. Pokud nemohu odpovědět v klidu, tak prostě neodpovím vůbec. Mlčení je mnohem lepší než vztek či nepřiměřená obrana.

Nenechte se odradit. S elegancí jste odpověděli, a nyní se můžete vrátit ke své skvělé práci.

Jen mrtvé ryby plavou s proudem.
– autor neznámý

Jak začít

“Existují jen dvě chyby, kterých se můžeme dopustit na cestě za pravdou… neujít celou cestu a vůbec nevyrazit.”
– Buddha

Jak začít s něčím novým?

Ať už chcete pravidleně cvičit, dokončit rozdělaný úkol, nebo od základu vybudovat nový byznys, otázka zní, jak začít?

Začátek je jedna z věcí, které nás nejvíce odrazují. Právě nechuť začít znemožňuje realizaci většiny úkolů a projektů.

Prokrastinace je odkládání startu. Svůj nový projekt dáte stranou, protože začít by bylo příliš těžké.

Jak jsem začal já

Když jsem se pustil do Zen Habits, neměl jsem tušení, jak začít. Podíval jsem se na ostatní blogy a bylo až zastrašující, kolik toho dokázali: měly stovky článků, tisíce čtenářů, úžasný design, vlastní doménu, nabízely mnoho služeb, ebooky, trička a další.

Všechno toto jsem udělat nemohl – měl jsem zaměstnání (dokonce dvě) a rodinu s šesti dětmi. Proto jsem se rozhodl udělat jedinou věc: náhodně jsem vybral jméno, které mi přišlo dobré, a založil účet na blogger.com.

Bylo to neuvěřitelně snadné a já se cítil skvěle.

Poté jsem udělal další krok: napsal jsem krátký článek o věcech, kterým jsem se zrovna věnoval. V podstatě takový deníkový zápisek. Poprvé jsem se ocitl v novém světě!

To byl můj začátek. Nebylo to náročné – ve skutečnosti to bylo tak snadné, že to nešlo zamítnout. Nakonec jsem udělal vše, co dělali ostatní, ale to přišlo až později. Nejdřív jsem udělal jedinou věc, až pak další.

Osvojení návyku

Jak začít? Někteří lidé nemají problém s návykem začít, ale je pro ně těžké si ho osvojit, jiní něco roky plánují, ale stále se nemohou dokopat k akci.

Tak či onak, je důležité začít co nejjednodušeji.

Umění začít je klíčem k osvojení návyku. Dokud nezačnete, nikdy nemůžete uspět. Takže začněte jednoduše. Chcete si zacvičit? Jen si vemte boty a vyjděte ze dveří. Stačí vám pouhých 5 minut.

Co když vás to začlo bavit a rádi byste udělali mnohem víc? Nedělejte. Začněte co nejjednodušeji. Proč? Protože osvojení je mnohem lehčí, jedná-li se o drobný návyk. Zkuste začít běhat 30 minut denně, a pak zkuste běhat 5 minut denně. Co vám vydrží déle? Odpověď je snadná: to jednodušší.

Pokud si chcete návyk osvojit, začnete tak jednoduše, že nemůžete selhat. Později ho můžete rozšiřovat až na požadovanou úroveň. Ale začněte jednoduše.

Start nového projektu

Konečně jste připraveni nasměrovat svou tvůrčí energii do nového projektu. Není to jen obyčejný pracovní projekt, ale takový, který je pro vás novou výzvou – takový, který odstartuje nový byznys, nový život, a zapíše vaše jméno do dějin této planety.

Ale vy ho odkládáte. Je třeba toho tolik udělat a jste vážně zaneprázdnění. Obáváte se začít.

Začněte nejjednodušeji, jak jen je to možné. Jak jednoduchým dokážete novým byznys udělat? Jak jednoduchý může být váš produkt? Udělejte to ještě jednodušší.

Zaměřte svůj nový projekt na jedinou věc. A pak z ní udělejte ještě méně. Samozřejmě, později můžete rozšiřovat a pár věcí přidat, ale když začínáte, dělejte tak málo, jak jen to je možné.

Jinak nebudete schopni začít… a v začátku se skrývá vše. Začátkem jsou tvořeny nové světy, započaty nové cesty a zrozen nový život.

“Jsou dva druhy lidí. Ti kteří dokončí, co začali, a ti ostatní.”
– Robert Byrne

Vaše emaily jsou příliš dlouhé

Nedokážete-li myšlenku napsat na zadní stranu vizitky, nemáte jasnou myšlenku.
– David Belasco

Jeden z největších problémů s emaily, na který narážím neuvěřitelně často, je následující: jsou příliš dlouhé.

Tak jako mnozí, jsem i já celkem zaneprázdněný člověk. Ačkoliv se snažím na emaily odpovídat pohotově, u těch opravdu dlouhých to není možné. Když je email krátký, odpovím hned po přečtení.

Tak proč posílat dlouhé emaily?

Zde je pravidlo: nikdy není třeba psát dlouhý email. Nikdy.

Proč tohle píšu? Že by výpad proti lidem, kteří mi posílají emaily? Nikoliv. Je to obecný problém, který v emailech vidím, a doufám, že pomohu lidem psát efektivněji.

Jak používám email

Když jsem dříve psal, že jsem se zbavil emailu, byla to pravda jen na 90 procent. V omezeném množství email nadále používám – obvykle ke komunikaci s lidmi, se kterými spolupracuji (s partnery, designéry, vydavateli, atd.). Odpovídám také na emaily zákazníků (reklamace, problémy se stažením).

Pro komentáře a zpětnou vazbu se čtenáři využívám Twitter. S rodinou (přibuznými na Guamu a v dalších částech světa) komunikuji prostřednictvím Facebooku (kromě rodiny nemám mezi “přáteli” mnoho dalších, celkově mám na Facebooku méně než 100 přátel.)

Neznamená to tedy, že by můj problém s emaily byl nějak specifický. Nezáleží na tom, jak email používáte. Číst dlouhé eseje nebo odpovídat na 10 otázek nechce nikdo. Všichni jsme zaneprázdnění a ceníme si svého času.

Když píšu email, snažím se to mít rychle za sebou. Nerad zůstávám u emailu celý den, takže ho rozkliknu, přečtu, odpovím nebo archivuji, a jdu od něj pryč.

Přijde-li mi dlouhý email, je pravděpodobné, že bude archivován. Pokud je odpověď opravdu nezbytná, neodpovím pravděpodobně v daný den.

Malé upozornění: Tento článek není jen o mně. Je o každém, kdo je zaneprázdněný a cení si svého času. Pokud takovému člověku pošlete dlouhý email, vzkazujete mu, že si jeho času nevážíte a nemáte ponětí, co je důležité. Navíc tím snižujete svou šanci na odpověď.

Proč jsou dlouhé emaily špatné

Pár stručných důvodů:

  • Čtení zabere příliš času. Nemám mnoho času na čtení, a posíláním dlouhých emailů mi vzkazujete, že váš esej je důležitější než ostatní věci, které musím přečíst.
  • Nerespektuje to můj čas. Když mi pošlete email, žádáte tím o můj čas (k přečtení, zpracování a odpovědi). Pokud mi pošlete dlouhý email, znamená to, že jste se nezabývali jeho úpravou. Nerozhodli jste se, co je nejdůležitější. Vlastně mi naznačujete, že to mám udělat za vás. Vysíláte zprávu, že váš čas je důležitější než můj.
  • Nemusíte vystihnout hlavní problém. Co je vlastně cílem vaší snahy? Jaká je hlavní otázka? Ven s tím dřív, než u emailu umřu.
  • Ptáte se na příliš mnoho věcí. Nebudu schopen odpovědět na všechny, aniž bych tomu věnoval půlhodinku mého cenného dne. Takže se tolik neptejte – stačí jedna, dvě otázky.
  • Neodpovím. Pokud očekáváte, že si email přečtu hned, nebo ještě hůř, že pro vás něco udělám, tak hodně štěstí. Nejsem žádná primadona, jen mám také něco na práci a nemůžu se věnovat každému dlouhému emailu. A je jich mnoho, ne jen ten váš.

Pravidla pro krátké, efektivní emaily

Tyto pravidla ignorujte pouze na vlastní nebezpečí:

  1. Zůstaňte u pěti vět. Ne více. Samozřejmě jsem to ukradl z five.sentenc.es, ale užívám to roky a funguje to. Obvykle se snažím o méně než pět vět.
  2. Vystihněte hlavní problém. Pokud myslíte, že potřebujete víc jak 5 vět, ještě přesně nevíte, co chcete říct. Přijďte na to a držte se jen toho.
  3. Ptejte se na jednu věc. Neptejte se na 10 věcí, ale jen na jednu, maximálně dvě. Mnohem pravděpodobněji obdržíte rychlou odpověď.
  4. Editujte. Pokud jste protáhli email na 8 vět, zkraťte ho na 3.
  5. Odkazujte. Potřebujete-li uvést nějaké informace, vložte do emailu vhodný webový odkaz.
  6. Publikujte to. Pokud na webu potřebné informace nejsou, dejte je tam. Vytvořte dlouhou odpověď nebo dlouhý přidružený dokument (pak ho zkratťe na nezbytné minimum) a zveřejněte online. Použijte svůj blog nebo jeden z mnoha nástrojů pro sdílení informací. Bude-li vám to užitečné, vytvořte si FAQ a v emailech na něj odkazujte.

Mimochodem, tento článek je příkladem posledního pravidla.

Můj příběh

Mnoho mých čtenářů (tímto vítám i ty nové) se po přečtení některých mých článků o dosažení cílů, šetření peněz, cvičení či brzkém vstávání zajímá, jaká je vlastně má kvalifikace.

Má odpověď je, že žádnou formální kvalifikaci nemám. Nejsem žádný expert, doktor, ani trenér. Nevydělal jsem miliony dolarů a nejsem nejlepší světový atlet.

Jsem obyčejný chlápek, otec šesti dětí, manžel a spisovatel. Nicméně jsem toho za posledních pár let mnoho dokázal (též mnoho pokazil) a hodně se tím naučil.

V následujících odstavcích je uvedeno vše, co jsem dokázal od prosince 2005, kdy jsem ve svém životě začal dělat změny (bude to znít trochu jako vychloubání, tak mi, prosím, odpusťte).

  • Skončil s kouřením (18. listopadu 2005). Opravdu výrazná změna, která uvedla do pohybu všechny ostatní. Přestat s kouřením mne naučilo mnoho o změně návyků, plnění cílů a všech ostatních náležitostí, nezbytných k úspěchu. Již dříve jsem se pokusil přestat kouřit a selhal jsem. Když jsem tentokrát uspěl, zanalyzoval jsem to, poučil se a byl inspirován svým úspěchem. Pokud toho využijete, úspěch může plodit úspěch.
  • Stal se běžcem. Za účelem ulevit si od stresu jinak než kouřením jsem začal běhat. Nejprve jsem běhal okolo půl míle a býval velmi zadýchán. Postupně jsem tuto vzdálenost navyšoval a po měsíci jsem poprvé uběhl pět mil. Běhání mě natolik zaujalo, že jsem se rozhodl zkusit maraton.
  • Uběhl několik maratonů. Rok po té, co jsem začal běhat, jsem uběhl svůj první maraton. Sice ne nijak rychle, ale uběhl jsem ho. Byl to jeden z mých celoživotních cílů a jeho splnění byla jedna z nejlepších věcí, kterou jsem kdy dokázal. Doufám, že se ještě mnoha zúčastním a všem to doporučuji.
  • Začal brzy vstávat, tak abych mohl začlenit běhání do denního programu. Pustil jsem se do toho zlehka, a jakmile se mi podařilo vstát bez námahy, objevil jsem slasti spojené s tichými ranními hodinami. Během rána jsem udělal o mnoho víc – nikoliv povinností, ale práce na mých cílech.
  • Stal se organizovaným. Na počátku roku 2006 jsem se rozhodl vytvořit jednoduchý systém organizace. Naučil jsem se jak uspořádat své složky, zvládat papírování, být organizovaný v práci i doma. Nejsem dokonalý, ale jsem výrazně lepší než dříve.
  • Začal jíst zdravě. Jakožto běžec a člověk, jehož cílem je shodit pár kilo, jsem se rozhodl jíst zdravěji. Začal jsem omezováním nezdravých věcí, jako jsou smažená, slaná a sladká jídla. Jedl jsem dietnější věci jako drůbeží a ryby, více zeleniny, ovoce a cereálií. Cítil jsem se skvěle!
  • Stal se veganem. V srpnu 2006 jsem se rozhodl stát veganem. Nejdříve jsem přestal jíst maso a poté pomalu přešel na 99% veganskou dietu. Nepiji mléko, nejím vejce. Nyní jsem po většinu dní veganem, s výjimkou některých dní, kdy to mohu porušit a dát si buďto sýr, nebo něco jiného se stopami mléka. Jím zdravěji než kdy předtím.
  • Ztrojnásobil svůj příjem. Většinu roku 2005 jsem jsem byl na volné noze a nevydělával dost, abych uživil rodinu. Našel jsem si práci a zaroveň pokračoval na volné noze. Efektivně jsem tak zdvojnásobil svůj příspěvek do rodinného rozpočtu (přičemž jsem stále měl čas na cvičení a svou rodinu).
  • Napsal román. Účastnil jsem se konceptu NaNoWriMo 2006 a v listopadu 2006 sepsal román o 50 000 slovech. Vlastně ještě potřebuji dopsat závěr a celý ho zkontrolovat, ale dosažení mého cíle, padesáti tisíc slov, bylo prostě úžasné.
  • Převzal kontrolu nad svými financemi. Toto je samozřejmě spojené s navýšením příjmu, ale navíc jsem přestal žít od výplaty k výplatě a naučil se, jak dodržovat svůj rozpočet, utrácet méně, šetřit a splácet dluhy.
  • Začal ukládat peníze na nouzový účet. Jeden z nejchytřejších finančních kroků, který jsem kdy učinil. Pokud toto ještě neděláte, začněte hned dnes! Na mém nouzovém účtu je stále méně, než bych si představoval, ale alespoň tam něco je. Peníze na něj posílám pravidelně s každou výplatou a během pár měsíců tam bude již slušná částka, takže budu moc začít spořit na další věci.
  • Kompletně se zbavil dluhů. V roce 2006 jsem začal s menšími závazky, a do konce roku 2007 jsem splatil všechny dluhy. Bylo to úžasné! Nyní žiji bez dluhů.
  • Zjednodušil svůj život. Stal jsem se velmi skromným (ang.) a odstranil z života spoustu zbytečností. Sice krůček po krůčku, ale i tak jsem spokojen s jednoduchostí mého domu i zbytku života.
  • Vyčistil mailovou schránku a pracovní stůl a udržel je v tomto stavu. Moje mailová schránka je vždy prázdná a stejně tak i můj stůl. Je to nádherné.
  • Zhubnul. Shodil jsem 65 liber a cítím se lépe než kdy dřív.
  • Trénoval a dokončil několik krátkých triatlonů. Dělal jsem to pro zábavu, ne závodně, ale byl to záhul.
  • Začal dojíždět do práce na kole (ang.). Začal jsem před pár týdny a činím tak jednou až dvakrát do týdne. Doufám však, že to postupně navýším na čtyřikrát až pětkrát týdně. Šetřím za benzín, pomáhám přírodě, jsem skromný, zjednodušuji svůj život, skvěle si zacvičím a to vše v jednom.
  • Začal se Zen Habits a do roka z něj vytvořil top blog. Dnes má Zen Habits přes 200 tisíc odběratelů a byl dvakrát uveden mezi 25 top blogy časopisu Time Magazine.
  • Začal s druhým blogem Write to Done pro spisovatele a bloggery. Nyní má přes 20 tisíc odběratelů a řadí se mezi top 10 blogů pro spisovatele.
  • Napsal světový bestseller o produktivitě, Zen to Done. Knihu si koupili a stáhli desítky tisíc čtenářů.

    TIP redakce: V češtině vydalo pod názvem Zen a hotovo nakladatelství Jan Melvil Publishing

  • Napsal bestseller The Power of Less. Má kniha se zařadila mezi nejúspěšnější na Amazon.com a je k dispozici v knihkupectvích po celé světě.

    TIP redakce: Kniha vyšla v češtině pod názvem Síla jednoduchosti

  • Vytvořil třetí blog mnmlist o minimalismu, který má již více než 12 tisíc odběratelů.
  • Podruhé dokončil NaNoWriMo napsáním románu o 108 tisících slovech během 30 dní v listopadu 2009.
  • Rozloučil se s autem v létě 2010. V těchto dnech má rodina chodí pěšky, či používá MHD. Také začínáme s ježděním na kole.

Zní to, jako by toho bylo hodně, a podívám-li se na to s odstupem, tak opravdu je. Ale nepustil jsem se do všeho naráz. Jen díky zkušenostem z předchozích úspěchů, jsem byl schopen dosáhnout cílů, které jsem si předem stanovil. Měl jsem z toho úžasný pocit (a stále mám).

Nemám nárok tvrdit, že jsem perfektní. Stále něco kazím, což je na mém denním pořádku. Nicméně nedovolím, aby mne to zastavilo. Možná jsem dnes nebyl běhat. Ale to neznamená, že nepůjdu běhat zítra. Kouknu-li se na to z dlouhodobého hlediska, udělal jsem obrovský pokrok.

Jak jsem to všechno dokázal? Žádnými kouzelnými triky, ani příliš velkým odhodláním či obětováním se, ale jednoduchými metodami, o kterých mluvím na tomto blogu. Metodami, které stále zlepšuji a které nebudou dokonalé nejspíš nikdy.

Je to cesta bez cílové stanice, moji přátelé. Připojte se ke mně. Společně toho mnoho dosáhneme a cestou si užijeme spoustu zábavy.

Nová ekniha Lea Babauty: The Little Guide to Un-Procrastination

Nic neunavuje tak, jako věčné čekání na dokončení úkolu.
– William James

Jsem nadšený, že se mohu podělit o svůj nový ebook: The Little Guide of Un-Procrastination.

Prokrastinace je něco, co řeší mnoho lidí – je to problém, s kterým všichni bojujeme, a mě se ho podařilo v průběhu posledních let překonat.

Řeknete si: “Přečtu si to později!”. Ale neodkládejte to, zde jsou důvody:

  1. Tato kniha vám pomůže zjistit, proč věci odkládáte, jaké obavy vás brzdí, či zda jste skutečně motivováni k tomu, co myslíte, že byste měli dělat – a samozřejmě vám pomůže tyto problémy vyřešit.
  2. Naučíte se jednoduchou metodu, která alespoň mně funguje extrémně dobře – popravdě jsem díky ní navrhl a napsal tuto knihu za tři dny.
  3. A především: nezapomeňte, že prokrastinace může překazit realizaci vašich snů.

Co vlastně dostanu?

Dostanete krátký, stručný průvodce k překonání prokrastinace v digitálním formátu (PDF, v nejbližší době také Kindle & epub). Průvodce je plný těch nejlepších metod, rad a tipů, které vám mohu na téma prokrastinace dát – věcí, které jsem otestoval a skutečně fungují (viz Můj příběh).

Navíc dostanete:

  • Rozhovor s Timem Ferrissem (autorem bestselleru Čtyřhodinový pracovní týden), ve kterém vám prozradí své oblíbené triky v boji s prokrastinací, podělí se o zkušenosti se svým posledním knižním projektem a poradí, jak prokrastinovat produktivně.
  • Rozhovor s zen mistryní a podnikatelkou Mary Jaksch (jednou z nejproduktivnějších lidí, které znám), která vám nabídne několik praktických tipů týkajících se boje s prokrastinací, motivace ke cvičení, či proměny neoblíbených povinností v oblíbené.

Obsah knihy

Kniha obsahuje 18 stručných kapitol:

1. My Procrastination Story
2. Why Procrastination Hurts Us
3. When Procrastination is Good
4. Why We Procrastinate
5. A Simple Method
6. Fine-tune Your Motivation
7. Choosing Important Tasks
8. Find Your Best Time
9. Create a Distraction-free Workspace
10. Single-tasking
11. The Art of the Small
12. Fear & Procrastination
13. Reduce Friction to Get to Done
14. Kill Choice
15. More Procrastination Remedies
16. Engineer Habit Change
17. Procrastination Questions, Answered

Kupte si knihu The Little Guide to Un-Procrastination včetně bonusových rozhovorů za $11.95.

Koupit!

Otázky

Existuje kniha v tištěném formátu?
Nikoliv. Kniha existuje pouze v digitální podobě, aktuálně v PDF, ale brzy také ve formátech pro iPad (epub) a Kindle. Koupíte-li knihu nyní, obdržíte emailem odkaz na stažení epub a Kindle souborů hned, jak budou dostupné. Okamžitým nákupem tedy o nic nepřijdete.

Mohu si knihu koupit v Kindle Store?
Ano. Je v prodeji (nebo brzy bude) za $7.99. Neobsahuje ovšem bonusové rozhovory.

Jak dlouhá kniha je?
Je záměrně krátká. Nechtěl jsem, aby kdokoliv čtení odložil, takže jsem ji ponechal velmi stručnou. PDF verze má 65 stránek. Není tak problém dostat se k podstatě knihy nebo ji dočíst.

Četl jsem již knihu Focus. Jak rozdílné jsou tyto knihy?
Určité části se přirozeně překrývají. Obě knihy pojednávají o podobných metodách, jak se zbavit rozptýlení, a samozřejmě mají stejnou filosofii. Tato kniha je cílena na lidi, kteří hledají odpovědi na problém s prokrastinací, je kratší, obsahuje méně bonusového materiálu, a je také mnohem levnější. Focus je širším pojednáním, pohlížející na problém vyrušování v našem moderním světě a jeho řešení.

Existuje affiliate program pro tuto knihu?
Ne.

Komentář: Knihu si samozřejmě co nejdříve přečtu, a její recenzi můžete očekávat na badguy.cz.
– Pavel Říha