Dívka, která rozeznala iluzi

Byla v práci, když jeden z jejích kolegů řekl něco kritického směrem k ní. Ihned se naštvala, šla do obranného postoje a celý den přemýšlela nad tím, jak jí křivdil a jak by mu to dokázala.

Doma našla špinavé nádobí, které nechal její přítel ve dřezu, ani koš nebyl vynesený. Měla pocit, že mu na ní vůbec nezáleží. Přemýšlela nad tím, jak špatně se zachoval, a proč proboha nemůže víc myslet na její potřeby?

Jak se tak dusila ve vlastním vzteku nad oběma, začala přemýšlet nad tím, co se vlastně dělo. Proč se musí takhle stresovat, být naštvaná a podrážděná kvůli takovým drobnostem?

Další den šla opět do práce a všimla si, že i ostatní jsou podráždění, vystresovaní a naštvaní. A to několikrát za den. Viděla to ve tvářích cizích lidí na ulici, slyšela to, když si jí její přátelé na něco stěžovali v baru, kam si po práci vyrazili.

Co se to dělo?

A pak uviděla něco zvláštního:

Každý člověk měl u sebe poklad, který střežil. Nádherný kámen, který nikdo jiný nemohl vidět, ale člověk sám si ho neuvěřitelně cenil a chránil ho. Drahý kámen uvnitř v těle.

Když se jeden člověk dal do řeči s jiným, i když to nemělo s kamenem co do činění, vždycky se bál, že mu druhý chce na kámen zaútočit, že ho chce zničit. Vše se začalo točit okolo ochrany tohohle pokladu a kontroly, jestli je v pořádku.

Dívka si uvědomila, že kameny nebyly skutečné. Došlo jí, že si jen myslíme, že jsou, a neuvědomujeme si to.

Pochopila, že jde jen o iluzi.

A že nás ta iluze činí nešťastnými.

A tak se od toho dne přestala snažit svůj imaginární poklad chránit. Přestala usilovat o to, aby měla za každou cenu pravdu, aby byla dost dobrá, aby byla za chytrou a dokonalou, přestala se snažit být taková 24 hodin denně. Přestala si myslet, že myšlenky a činy druhých mají něco společného s tím, co si sama myslí. Přestala se snažit ochraňovat svoji pozici a svou image.

Jemně nechala svoje iluze odplout a začala být šťastnější. Usmála se, když viděla jiné, jak ochraňují svoje poklady. Uvědomila si, že jejich frustrace a hrubé chování nemají nic společného s ní, ale jen s kamenem, který ochraňují. A tak si užívala každý den a snažila se udělat svět lepším.

Autor

Pavel Říha

Článek byl přeložen z anglického originálu Lea Babauty. „Pomáhám lidem měnit život budováním nových pozitivních návyků; a předávám své zkušenosti, jak podnikat přes internet odkudkoliv na světě.“ Více o Pavlovi najdete na jeho osobních stránkách pavelriha.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *