Co dělám, když udělám chybu?

Selhávám ve věcech častěji, než si možná dovedete představit. A to i přesto, že jsem napsal knihy o vytváření návyků; jak být sám se sebou spokojený; jak být minimalistou a další.

V tom všem selhávám a je to pro mě stejně hrozný pocit, jako pro kohokoliv jiného.

Jsem na sebe tvrdý, cítím se provinile, nerad si to přiznávám a nejraději bych se před všemi schoval. Selhání je nanic. Ale stejně se zvednu a zkusím to znovu.

Pravidelně si dám něco nezdravého, ale se zdravou stravou to vždy zkusím znovu. Nyní už pravidelně cvičím, ale roky jsem to nedělal a zkoušel to dál a dál. Na své současné knize pracuji už poněkolikáté – pokaždé jsem ji vyhodil, nebylo ono. A stejně jsem znovu začal a nyní je skoro hotová.

Často se nemám rád. Ale nevzdávám se. Selhávám v tom být dobrý otec, možná i několikrát denně. Ale dál se snažím a občas uspěju. Protože když to zkouším znovu a znovu, jednou za čas se to povede.

Co je tedy tím tajemstvím? Nesmíte to přestat zkoušet.

Zde jsou věci, které mi pomáhají:

  1. Naučil jsem se myslet flexibilně. Když se za každou cenu snažíte dodržet plán nebo dosáhnout cíle a věci pak nejdou podle plánu, cítíte se hrozně a věci jdou pomalu. Ale pokud to berete s přístupem, že “možná to nejde podle plánu, ale to je v pořádku, věci se mění,” tak to není taková katastrofa, když se dostanete mimo plán. Neexistuje jedna pevně zavedená kolej, které se musíte držet.
  2. Zjistil jsem, že z každého pokusu se můžu poučit. Když uděláte chybu, je to vlastně skvělá informace. Předtím jste si mysleli, že něco bude fungovat, ale potom jste zjistili, že tento předpoklad v reálném světě nefunguje. To znamená, že teď víte něco, co jste před chvílí nevěděli. To je skvělé. Teď můžete pozměnit plán, na něco přijít, vyzkoušet novou metodu. Stále se učte.
  3. Říkám si o pomoc. Když mi něco nejde, vím, že to buď můžu vzdát, nebo najít lepší způsob. Ale není vždy jednoduché ten lepší způsob najít. Řeknu si proto o pomoc manželce, přátelům nebo dalším členům rodiny. Můžou mi dát jednoduché, jasné řešení, které jsem na první pohled neviděl a nebo nějaké skvělé tipy… Ať se stane cokoliv, má rodina a moji milovaní mě nikdy nenechají na holičkách.
  4. Dám si pauzu. Když se mi nedaří, někdy si má mysl nebo tělo jen potřebují odpočinout od zavedeného režimu. Takže si dám den, dva, týden, nebo i víc volna. Nemám přesně danou dobu, řídím se pocitem v dané situaci a někdy jsou z toho i jeden nebo dva volnější měsíce.
  5. Připomenu si, proč je to důležité. Je snadné to vzdát, protože je vždy jednodušší něco neudělat. Ale vzdát se znamená, že často přicházíte o něco důležitého – třeba můžete i někomu pomoci. Takže většinou obnovím sílu dál bojovat. To často stačí k tomu, abych znovu začal, zvlášť pokud to dělám kvůli svým dětem.

Uvědomuji si, že zdaleka nejsem dokonalý a že tajemství, která v sobě skrývám nejsou jiná než tajemství ostatních lidí.

Vy všichni jste uvnitř stejní jako já. A zatímco všichni máme společné to, že na cestě za lepším já občas selžeme, tak nás spojuje i to, že máme možnost začít odznovu.

Takže znovu začněte.

Autor

Pavel Říha

Článek byl přeložen z anglického originálu Lea Babauty. „Pomáhám lidem měnit život budováním nových pozitivních návyků; a předávám své zkušenosti, jak podnikat přes internet odkudkoliv na světě.“ Více o Pavlovi najdete na jeho osobních stránkách pavelriha.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *