Jak najít motivaci k plnění důležitých, ale ne akutních úkolů

Mám kamaráda, který je OSVČ, má vlastní firmu a vede se mu dobře. Až na to, že se mu často stává, že prokrastinuje, když jde o splnění důležitého úkolu jako je například psaní.

Ne, nemluvím sám o sobě, i když někdy dělám to samé, abych byl upřímný.

Myslím, že to děláme všichni. Víme, že bychom se měli pustit do něčeho důležitého pro svoji kariéru, osobní život nebo byznys, ale místo toho stejně radši lelkujeme. Koukáme se na e-maily, odpovídáme na zprávy, čteme noviny nebo hledáme jiné zajímavé věci k přečtení.

Naším problémem není, že by byly důležité úkoly těžké. Problém je, že nejsme dost motivovaní. A tak prokrastinujeme.

Je těžší se namotivovat, když máte vlastní firmu nebo když vám nikdo nedýchá za krkem. Ke všemu když je před vámi celý svět plný fascinujících věcí na internetu, nebo jinde okolo vás. Co v takovém případě dělat?

Navrhuji tohle:

1. Uvědomte si, na čem záleží. Pokud chcete například něco napsat, proč je to pro vás důležité? Co na psaní milujete? Můj kamarád má třeba rád, když může druhé učit, co se sám naučil, a pak čte komentáře lidí, kterým pomohl. Přináší mu to radost. A to je úžasné. Dnes je tak snadné nechat si ujít hlubší prožitek a nechat se strhnout pracovním dnem.

2. Připomínejte si, jak moc to milujete. Někdy si můžeme důležité úkoly opravdu užívat. Ano. Často je na nich něco, kvůli čemu se na ně netěšíte. Možná se u toho budete muset více soustředit, nebo to zabere víc času, ale má to světlou stránku. Psaní může být také skvělý způsob, jak si odpočinout po namáhavém dni. Způsob, jak se propojit s tím, co je pro vás důležité. Možná je to skvělá šance, jak se vyjádřit, když normálně nemůžete.

3. Mluvte o tom s někým. Když mi o tom kamarád řekl a musel odpovědět na pár mých otázek, najednou našel opět motivaci, aby začal psát. Nebylo to v ničem, co bych udělal. Myslím si ale, že když o tom s někým promluvíte, tak vynesete problém na světlo. Ten se pak už nezdá tak velký a nemá nad námi takovou moc.

Ptejte se sami sebe, co vás drží zpátky. Když zjistíte, že prokrastinujete, tak se zastavte a zeptejte se: “Co mi brání v tom, abych psal/a? (nebo od jakéhokoli jiného úkolu, který máte). Buďte upřímní. Někdy máte pocit, že nemáte čas, ale pravdou je, že ho máte dost.

Někdy nevíte, jak se úkolu zhostit. V tom případě se můžete někoho zeptat, nebo si to najít na internetu. A někdy se to prostě zdá těžké nebo nepříjemné. V tom případě vám navrhuji, abyste udělali tři kroky, které jsem popsal výše. Obvykle vám ale nic v cestě nestojí. Nic vám nebrání v tom, abyste dělali důležitou, zábavnou a smysluplnou práci. Tak jděte na to!

Není jednodušší úkol než žádný úkol

„ Pamatujte, že není rychlejší kód než žádný kód.“ – Taligentův průvodce programováním

Jaký je nejrychlejší způsob, jak se zbavit úkolu na vašem úkolníčku?
Prostě ho smažte nebo ho tam vůbec nedávejte.

Když čteme články a knihy o produktivitě, o tom, jak věci dokončit a být efektivní, není to proto, že chceme být supervýkonní a rychlí jako Gonzales.

Chceme prostě dokončit něco úžasného.

To je dobře. Musíme si ale pamatovat jedno: nebuďme produktivní, protože chceme být produktivní. Soustřeďme se jenom na to, co je potřeba (nebo lépe: na to, co máme rádi).

Nejlepší způsob, jak se tam dostat, je dělat věci co nejjednodušeji. Kolik kroků je k tomu potřeba? Jak se můžete zbavit těžké práce, věcí, co nás rozptylují, a nekonečných mítinků nebo nepotřebných úkolů?

Prostě je vynechte.

Vyškrtněte je ze svého seznamu nebo je tam vůbec nedávejte. Udělejte si u každého úkolu malý test: Je to opravdu potřeba? Budu se pak cítit skvěle, až to dodělám?

Nejlepší často totiž bývá úkoly vůbec nedělat.

Nejlevnější, nejrychlejší a nejspolehlivější části počítačového systému jsou ty, které v něm nejsou.“ – Gordon Bell

Zrychlené myšlení

Běžně jsem v pracovním módu, který vypadá nějak takto:

  • projedu si svoje e-maily a vyřídím je, co nejrychleji to jde
  • pak si otevřu dokument a něco píšu
  • rychle překliknu na některou z mých oblíbených stránek, abych se podíval na zajímavé nebo užitečné články
  • pak se vrátím k psaní
  • pak něco poklidím
  • pak jdu zase psát

Problémem je, že moje hlava je pořád v jiném módu než v psacím. Je ve zrychleném režimu psaní e-mailů, rychlého rozhodování a odpovědí.

V tomhle rychlém procesu mívám problém i se psaním delších e-mailů. Jsou to přesně ty, které mi nějakou dobu leží ve schránce, protože moje myšlenky jsou ve zrychleném režimu prakticky vždycky, když e-maily vyřizuju.

Psaní nebo jakákoli tvorba jsou ve zrychleném režimu prakticky nemožné. Člověk musí překliknout do pomalejšího režimu. Jinak prostě přeskočíte ze psaní na něco svižnějšího anebo se necháte úplně rozptýlit.

Složitější rozhodování, kdy musíte zvažovat možnosti a udělat správné rozhodnutí, je ve zrychleném režimu prakticky nemožné. A tak rozhodnutí odložíte na potom i když může zabrat třeba jenom pár minut.

Jakýkoliv úkol, který není o rychlém kliknutí, se také přesune na potom. Ve zrychleném režimu na to prostě nemáte ani těch pět minut. Jste přeci „busy“!

Nemůžete cvičit nebo meditovat, protože to zabere více jak minutu. Potřebujete víc času.

Můžete ale koukat na televizi, ta je tomu přizpůsobená. Neustále přepíná různé podněty. Nebudete ale chtít koukat na pomalý film, který vyžaduje vaši pozornost a zamyšlení na několik minut.

Zrychlený režim vede k neustálému překlikávání a zaneprázdněnosti. Vede k přepracování – protože kdy je čas vypnout? Vede k vyčerpání, protože si nikdy neoddychnete.

Naučte se rozpoznat, kdy jste ve zrychleném režimu, a procvičujte přepínání mezi rychlým a pomalým. Je to zásadní pro to, abyste byli schopni dlouhodobě vydržet u věcí, které jsou pro vás důležité.

Jak se zbavit prokrastinace

Jedním z nejhorších problémů, kterým čelíme, když si vytváříme nový návyk, je prokrastinace.

Děláme to všichni: snažíme se meditovat, cvičit nebo si čistit pravidelně zuby nití, ale jsme unavení a busy. A tak to odložíme a pak zase a zase. A brzy je po návyku.

Je jednodušší návyk odložit, než to prostě udělat, že? Ale jaké je řešení?

Před pár dny jsem se šel projít s mojí mámou Shannon. Jak jsme tak šli, mluvili jsme o návycích. Shannon se prostě umí naučit nový návyk, když ví, že to pro ni bude dobré. Když zjistí, že potřebuje začít brát vitamíny každý den, cvičit na válečku nebo denně chodit, prostě to udělá. Žádný povyk, žádný problém. Má to tak se vším. S penězi, úkoly do práce nebo s guampedií.

A jaké je její tajemství? Ptal jsem se jí, dokud jsem nedostal odpověď.

: Většina lidí návyk vynechá, když je unavená nebo vystresovaná. Ale ty ne. Jak to?
Shannon: Jenom si řeknu: „Nejdeš do toho pořádně. Bude to trvat jenom 2 minuty. Prostě to udělej.“
: Co myslíš tím: „Nejdeš do toho pořádně?“
Shannon: Vím, co se stane, když člověk sklouzne a návyk neudělá. Zažila jsem to. Tak se zkrátka rozhodnu, že do toho nespadnu. Nový návyk bude trvat jenom 2 minutky, tak je lepší to udělat hned.
: Takže jsi zažila, jaké to je, když člověk návyk neudělá, a víš, co se pak stane.
Shannon: Jo. I když jde jenom o čištění zubů nití, tak mi dojde, jak se mi budou kazit, když to neudělám. Jak to bude u zubaře bolet a kolik mě to bude stát. Dojde mi, že je lepší se o zuby postarat teď, než se pak potýkat s problémy.

Ukázalo se, že si Shannon vždycky představí následky toho, když bude líná a návyk neudělá (nebo už následky zná). Pokud jde o nezdravé jídlo, už viděla důsledky cukrovky u svých známých, kteří to zažili.

To je schopnost, kterou má hodně úspěšných lidí, které znám, především ti, co mají dobré návyky ohledně zdraví, produktivity a peněz. Prostě to funguje.

Takže to shrneme: tady je Shannonina metoda:

  1. Uvědomte si, že je potřeba udělat malý krok k tomu, abyste se o sebe starali (malý krok pro zdraví, práci, peníze, atd…).
  2. Zjistěte, kdy máte co udělat a když přijde čas, udělejte to.
  3. Jakmile chcete návyk vynechat, protože jste unavení, máte toho moc nebo jste ve stresu, vzpomeňte si, kam sklouzáváte. Představte si následky svého jednání. Nejenom teď, ale i do budoucna. Víte, co se děje lidem, kteří tenhle návyk nemají.
  4. Řekněte si, že je lepší to udělat teď, než pak trpět, když dojde na důsledky. Jde o pár minut ne tak těžké práce versus nepříjemné a často trvalé následky v budoucnu.
  5. A pak řekněte: „Nejdeš do toho pořádně. Bude to trvat jenom 2 minuty. Prostě to udělej.“

Nech vše dýchat

Právě teď jak sedíte a čtete tyto řádky, tak dýcháte. Zkuste se na chvíli zastavit a na dech se zaměřit.

Můžete ho kontrolovat, můžete s ním dělat, co chcete nebo prostě jenom dýchat.

Je v tom určitý klid, aniž byste se o něj museli jakkoli snažit. Představte si, že dýcháte i rukama. Nechte je položené, nehýbejte s nimi. Jen je nechte se nadechnout.

Podívejte se kolem sebe. Co je kolem vás v místnosti? Koukněte se na každou věc a nechte ji dýchat.

Nechte dýchat i lidi okolo vás. V místnosti, budově, sousedství. Představte si je v mysli a dovolte jim to.

Když to uděláte, necháte je být, jak jsou. Nemusíte je měnit, kontrolovat, vylepšovat. Necháte je dýchat v klidu a přijmete je. Můžete se tomu i pousmát. Nechte během svého dne vše dýchat. Dýchejte i vy.

Nemusíte nic dělat. Neočekáváte nic od nikoho. Nechte lidi přijít, jak budou přicházet, nechte je odejít, když budou chtít jít pryč.

Oceňte vše a všechny (zázraky existence), jak jsou, a že lehce dýchají vzduch na tomhle světě. A usmějte se tomuhle výrazu lásky.

Otázka priorit

Která z věcí, na kterých právě děláte nebo na kterých dělat chcete, je ta naprosto nejdůležitější? Co je vaše priorita?

Zeptám se vás na dvě otázky:

1. Jakmile začnete pracovat, je první věc na vašem listu ten nejdůležitější úkol dne? A když ne, kdy během dne se jí věnujete?

2. Kolik pracovního času dáte svým prioritám?

Co když vaše práce a čas, který jí věnujete, nejde ruku v ruce s vašimi prioritami? Jak to můžete změnit?

Stejně důležité je ptát se i na to, co děláte ve volném čase. Jaká činnost je v tu chvíli nejdůležitější? Věnujete se jí, když máte relax? Kolik času jí dáváte?

Někdy stojí za to se zastavit a na tyto otázky se zeptat. Jednou týdně nebo aspoň jednou měsíčně. A pak jít do akce a svoje sny a cíle spojit s tím, co děláme.

Buďte ve formě!

Jsem velkým fanouškem výzev.

Už jsem je použil na to, abych byl zdravější nebo abych cvičil. Například:

  • Kliky s mojí ženou a dětmi
  • S kamarádem jsme dělali kliky s výskokem
  • Cvičení ve skupině
  • Posilování a diety s mojí ženou (Odměnili jsme se, když jsme vydrželi.)
  • Výzvy ohledně změny jídelníčku

Bylo jich hodně. A vždycky mě namotivovaly, abych zvedl zadek a šel do akce.

Někdy je to přesně to, co potřebujete, abyste prostě šli.

A tak mám výzvu pro vás všechny, která vám pomůže i přes počáteční nechuť. Jste připraveni?

Tady je:

1. Zařekněte se, že budete cvičit jen 5-10 minut denně (ze začátku) po 6 týdnů. Opravdu si dejte v hlavě závazek.

2. Řekněte o tom někomu nebo rovnou několika lidem.

3. Dělejte to 10 minut denně, buďte u toho přítomní a užívejte si cvičení s vděčností.

4. Pište si jednoduché zápisky o každém cvičení každý den.

5. Na konci týdne si napište 5-10 vět o tom, jak týden probíhal, a projděte si úspěchy a neúspěchy. Někomu to dejte přečíst. (Pošlete e-mailem, atd…)

6. Pokud se vám první týden dařilo, zvyšte čas o 2 minuty a dodržujte ho tak další týden. Pokud se vám v prvním týdnu nedařilo, čas nechte stejný nebo dokonce minutu či dvě uberte.

Takže si uděláte závazek a také o něm řeknete ostatním. Držíte se krátkých cvičení každý den po šest týdnů a vedete si o něm krátký deníček. Budete po šesti týdnech super fit? No, rozhodně víc, než jste teď. A bude to ještě lepší, když budete cvičit dlouhodobě.

Vy to zvládnete!

Tipy, jak na výzvy:

Váš úspěch mě zajímá, ale je pravdou, že většina lidí ve svých výzvách selže. Vy ale ne, vy jste teď díky mým návodům chytřejší.

A tady mám pro vás taktiky, které fungují mně:

1. Dělejte každý den méně, než si myslíte, že zvládnete. Většina lidí je až moc ambiciózní a pak vyhoří. Měli byste s energií šetřit a dát si laťku trochu níž. Alespoň ze začátku.

2. Vytvořte si poznámky. Ať už v digitální podobě nebo psané. Na vašem telefonu, na papírku, zkrátka někde, kde vám neuniknou. Nechcete přeci zapomenout!

3. Udělejte z každého cvičení radostnou meditaci. Buďte ohledně toho uvědomělí, soustřeďte se na vděk za všechny, kdo mohou cvičit. Udělejte z každého cvičení odměnu.

4. Ať je to legrace. Cvičení může být sport, který milujete, může to být procházka nebo běh s někým, s kým rádi trávíte čas nebo můžete jít do fitness výzvy, jako je Fitbit či jiné aplikace.

5. Přehled jednou týdně je tu proto, abyste mohli poupravovat situaci. Po cestě narazíte na spoustu překážek a přehled je způsob, jak se podívat na to, co jste udělali správně, co se vám dostalo pod nohy a co je potřeba změnit.

6. Vytvořte si upomínku, která vám bude každý týden vyjíždět.

7. Pokud jeden den vynecháte, nepeskujte se. To se stane. Nejvíc lidí to vzdá právě v tuhle chvíli. Buďte místo toho člověk, který se prostě hodí zpátky na kolej, ať už se děje cokoli.

3 kroky, jak mít neustále čistý stůl

Kdysi dávno byl můj stůl plný věcí, na kterých jsem pracoval. A ještě nespočtu těch, na kterých jsem nehnul ani prstem: poznámek, odkazů, telefonních čísel, nevyplněných papírů a hald papírů, na kterých jsem chtěl dělat později. Nestíhal jsem to zorganizovat, a když už se mi to uklidit povedlo, za chvíli tam byl zase binec.

Dneska je všechno jinak. Můj stůl je vždycky prázdný, kromě jedné věci, na které zrovna dělám, a možná tam mám i notebook a pero, abych si mohl dělat poznámky, psát nápady a úkoly, které přijdou. Je to osvobozující. Uklidňuje mě to.

Nestresuji se a nemám pocit chaosu. Každopádně je díky tomu jednodušší cokoli najít a jsem daleko efektivnější a produktivnější. Jak jsem se to naučil? No, nebylo to jednoduché. Zdokonaloval jsem se roky, ale základní kroky jsem vám vypsal. Důležité je si zapamatovat, že musíte mít systém a musíte se naučit se jím řídit. Jinak můžete uklízet, jak chcete, ale brzy budete mít zase nepořádek.

A tady je:

1. Vezměte vše ze svého stolu a šuplíků a dejte to na jednu velkou hromadu. Odteď musíte vše roztřídit.

2. Udělejte to odshora dolů. Nikdy netřiďte dvakrát, nepřeskakujte jediný kousek papíru, nikdy nevracejte nic zpátky na hromádku. Udělejte, co je potřeba, a pak pokračujte s něčím jiným. Možnosti: vyhoďte to, někomu to dejte, uložte to do šanonu, zpracujte to nebo si to dejte na seznam toho, co uděláte později. Udělejte to podle důležitosti. Udělejte to hned, pokud to zabere 2 minuty nebo méně. Pokud to trvá déle a nemůžete to vyhodit, oddelegovat nebo uložit, napište si, že to uděláte později.

3. Opakujte to aspoň jednou denně, aby byl váš stůl vždy čistý. Nejlepší je na konci dne, ale já mám tendence i vícekrát denně. Jakmile se zbavíte hromádky, váš stůl je čistý. Vyhodili jste, založili nebo uložili vše tam, kam patří (ne na váš stůl nebo do šuplíku). Nechte to tak. Musíte se řídit systémem, který jsem vám právě popsal: vždy si vše dejte na jednu hromadu nebo do jednoho šanonu a pak si k tomu sedněte a vše roztřiďte. Pokud máte papír, kde je úkol ke splnění, dejte si ho do šanonu akce. Musíte ho ale denně kontrolovat a úkoly plnit.

Je to až tak jednoduché. Máte na stole telefonní číslo? Nenechávejte ho tam ležet. Uložte si ho do kontaktů. Potřebujete na něčem pracovat později? Nenechávejte papíry na stole. Dejte si je do šanonu akce a napište si do úkolníčku, co je potřeba. Vše ostatní vyhoďte, zadejte někomu jinému nebo uložte do šanonu.

To, že necháte na stole věci a papíry, je prokrastinace (jako člověk, co sám prokrastinuje, to moc dobře znám). Jakmile to odložíte na později, budou se vám věci na stole kupit. Vyřiďte je ihned, rozhodněte se a jděte do akce.

To, co jsem popsal, je dobrý návyk, ale chce to se ho naučit. Nepůjde vám to hned na 100%. Jen si to uvědomte a udělejte úkol hned. Brzy z toho bude návyk, který bude těžké zlomit. A věřte mi, jakmile budete zvyklí na čistý stůl, nebudete se svého návyku chtít zbavit.

Moje nejlepší metoda, jak být produktivní

Můžete přečíst celé knihy o produktivitě, tucty článků na blozích a začít používat desítky různých systémů. Jenže pak stejně na konci dne nemáte nic důležitého hotovo.

Pravdou je, že produktivita je dost jednoduchá, teoreticky. I když toho máte před sebou hodně, není těžké přijít s jednoduchými kroky, jak z toho ven:

  1. Vybrat něco důležitého, na čem je potřeba pracovat (úkol z vašeho nejdůležitějšího projektu například). Nezáleží na tom, co přesně vyberete, protože se brzy dostanete i ke zbytku.
  2. Zaměřte se pouze na tento jeden úkol, a pokud možno ho dokončete.
  3. Vyberte další důležitý úkol a vrhněte se na něj.

A samozřejmě si dávejte pauzy. Jděte se projít, zacvičte si jógu. Meditujte. Dejte si něco zdravého. Jděte mezi lidi. Ale když jdete pracovat, soustřeďte se na to a snažte se to dokončit. Můžete mít pocit, že toho je na vás moc, ale pravdou je, že se ve skutečnosti můžete stejně soustředit jenom na jednu věc v jednu chvíli.

Takže, když je to tak jednoduché, co vám stojí v cestě? Je to strach.

Některé strachy, které nám brání: strach ze selhání, nejistota, pocit, že na to nemáme, nepohodlí, pocit, že to nemáme pod kontrolou.

Ve skutečnosti se bojíme jenom jedné věci: že nebudeme mít kontrolu, jistotu, bezpečí a pohodlí. U všech jde o jedno, o jistotu. Všechny naše strachy pramení z nejistoty.

Nechceme se tak cítit. A tak se strachům vyhýbáme, hledáme možnosti, jak mít věci pod kontrolou, hledáme jistotu, pohodlí, a to tím, že koukáme po rozptýlení. Na webech, sociálních sítích, videích, e-mailech, po smskách. Snažíme se získat zpět kontrolu tím, že jdeme od nejistých úkolů k úklidu, pochůzkám po úřadech, organizování a tvoření systému, jak být produktivní. Čemukoli, abychom nepříjemným pocitům unikli.

A teď se konečně dostáváme k nejlepší metodě, jak být produktivní. Jde o ponoření se do nejistoty.

  1. Začněte tím, že si určíte důležitý úkol. To zvládne každý. Jakmile si všimnete, že máte tendenci od úkolu utíkat, udělejte krok zpět a vraťte se k němu.
  2. Zaměřte se na úkol a pouze na něj. Pokuste se ho dokončit nebo na něm pracovat alespoň 10 – 15 minut nepřerušovaně.
  3. Když se snažíte opět vzdálit nebo přeskakovat k něčemu jinému, zastavte se, podívejte se na svou nejistotu. Dýchejte.
  4. Zkoumejte ten pocit. Dívejte se, co to dělá s vaším tělem. Zůstaňte tak chvíli a uvědomte si, že i když je to nepříjemné, pořád tu jste, zvládáte to. V srdci máte všichni základ pohody, která tam vždycky bude, i když nevíte, jak tenhle úkol nebo okamžik dopadne.
  5. Ponořte se do úkolu, i když máte strach. Je v pořádku o strachu vědět a i tak úkol udělat.

To je ono. Uvědomte si, že máte strach, ale nenechte se jím unášet. Zkoumejte ho, buďte zvědaví a dělejte i tak, co je potřeba.

Jakmile budete utíkat, bude se to opakovat dokola a dokola. Je to ale právě okamžik, kdy se rozhodnete tomu čelit, kdy se váš život opravdu změní.

Vnitřní dítě, které nás drží zpátky

Trvalo mi dlouho, než jsem přišel na to, proč já i tolik ostatních máme problém se změnou svých návyků a skutečnou změnou ve svém životě.

Všechno jde zpátky do dětství. Všichni v sobě máme stále dítě.

V roce 2005 jsem se potýkal s kouřením. Nemohl jsem se ho zbavit. Nelíbilo se mi, kolik nepříjemností to přináší. Bylo to těžké a neustále jsem přemítal nad tím, jestli přestat, nebo ne. Měl jsem potřebu se tomu odevzdat a zase to mít jednoduché. V nejhorších chvílích jsem to chtěl vzdát.

A vzdal jsem to. Celkem sedmkrát, kdy jsem se pokusil přestat, ale zase jsem se k tomu vrátil. Vzdal jsem se tomu hlasu v hlavě, který říkal: “Jdi a zapal si. Proč si všechno ztěžovat? Život je příliš krátký.”

To je hlas, který nám brání v tom, abychom něco opravdu trvale změnili.

Je to hlas, který říká: “To je v pořádku jíst tyhle dorty, ty hranolky a to smažené kuře. Život by sis měl užít.”

Je to pořád ten hlas, který vám tvrdí, že je v pořádku nejít cvičit, protože to je přeci namáhavé a není to zábava. Je mnohem lepší být na Facebooku, hrát hru nebo koukat na televizi. Život je příliš krátký na to, abychom trpěli a namáhali se.

Je to hlas, který způsobuje, že prokastinujete, když máte před sebou těžký úkol. Kvůli němu si nezameditujete, neučíte se slovíčka a nepokračujete v psaní knihy, protože budete radši dělat něco snazšího.

Je to hlas, který vám brání v tom, abyste začali podnikat nebo si šli za prací, po které toužíte, protože máte strach, že neuspějete.

Je to hlas, který to vzdává, když je něco těžké, a vás do toho nutí také. Brání vám potkat lásku vašeho života, protože stýkat se s novými lidmi je nepříjemné. Brání vám v tom, abyste žili se svou láskou, protože upřímnost je děsivá. Brání vám, abyste se naučili být sami, protože je to strašidelné a osamělé.

Ten hlas nejste vy! Je to dítě ve vás. Vaše mladší verze, když vám bylo tak 5 nebo 6.

Tohle malé dítě, vaše mladší verze, nemá rádo věci, které jsou nepohodlné, děsivé nebo těžké. Co dělá pětileté dítě?

Malé dítě má rádo věci, které jsou pohodlné, bezpečné a přináší potěšení.

Je to dítě, kterým jste byli, když jste se učili svoje první návyky, kdy jste dělali různé věci, ale vzdali to, protože to bylo těžké. Kdo by mohl pětileté dítě z něčeho vinit? Pět vám ale už dávno není. I tak se ale tím pětiletým necháváte ovlivnit. Také jsem to tak měl a někdy se mi to ještě stane.

Trik je v tom si uvědomit, kdy na vás tohle pětileté dítě mluví a říká vám, co dělat. Neposlouchejte ho. A nevěřte jeho řečem.

Vy to zvládnete, i když se můžou věci ztížit. Dokážete se naučit být s nepříjemnými pocity OK. Dokážete čelit strachu.