Moje čtyři přikázání

Gretchen Rubin, která má skvělý blog s názvem Projekt Štěstí nedávno napsala příspěvek, kde radí, aby si lidé napsali svoje vlastní osobní přikázání. A to mě donutilo k zamyšlení. Jaká jsou ta moje?

Gretcheniných Dvanáct přikázání jsem si velice oblíbil, a to ještě před tím, než jsem začal psát Zen Habits, ale až teď jsem se nad nimi skutečně zamyslel.

Je to těžká otázka. Mnoho z nás má různé ideály, které bychom rádi v životě ztvárnili. Jak si vybrat? Začal jsem přemýšlet nad tím, jaká je moje osobní filosofie. Vytvořil jsem si seznam a pak ho zjednodušil. Určitě by to šlo ještě víc (stačilo by asi i jedno přikázání), ale můj list se mi líbí. Ukazuje mi různé věci, kterých se v životě snažím dosáhnout.

Původně jsem měl na svém seznamu 12 činností, ale zkrouhnul jsem je. Tady jsou moje 4 přikázání:

  1. Buď přítomný.
  2. Snaž se pochopit a přijímat.
  3. Měj soucit a vášeň.
  4. Dělej méně.

A zde jsou činnosti, které jsem ze svého seznamu vymazal: usmívej se, jdi pomaleji, buď láskou, udělej to hned, zjednodušuj, buď jemný. Některé jsem také nakombinoval. To vidíte u dvojky a trojky.

Buďte v klidu

Buďte v klidu.

Aspoň na chvíli.

Naslouchejte světu kolem sebe. Vnímejte svůj dech, jak jde dovnitř a ven. Poslouchejte svoje myšlenky. Všímejte si detailů ve vašem okolí.

Buďte v míru a poklidní.

V dnešním moderním světě je neustálá aktivita a pohyb něco jako standard. Když ne pro naše těla, minimálně pro naše hlavy a pozornost. Neustále někam spěcháme, něco děláme, mluvíme, emailujeme, posíláme a čteme zprávy, klikáme na internetu z jedné stránky na druhou.

Jsme neustále aktivní, připojení, přemýšlíme a mluvíme. Není čas na klid. A sezení před blikajícím počítačem nebo uřvanou televizí rozhodně nemůžeme počítat jako odpočinek.

Platíme za to tuto cenu: ztrácíme čas na to se pozastavit a zamyslet, pozorovat okolí, naslouchat. Přicházíme o klid.

A co je horší: všechen ten spěch je strašně neefektivní. Vím, že v dnešní společnosti se tvrdí, že je to důležité, odpočinek je brán jako lenost, pasivita a neproduktivita. Ale někdy je až moc akce horší, než když neděláte nic. Můžete zběsile pobíhat, být hlasití a udýchaní a přitom nic nemít hotovo. Nebo můžete udělat všechno, ale nic, co by bylo skutečně důležité. Svojí snahou být akční můžete všechno ještě zhoršit.

Když jsme nuceni být v klidu – čekáme u doktora, na autobus nebo vlak, cítíme se nepříjemně a snažíme se najít si nějakou činnost. Vezmeme do ruky mobil, notebook, úkolníček, knihu nebo se ošíváme. Na klid nejsme zvyklí.

Dejte si chvilku na to, abyste se zamysleli na tím, jak trávíte dny. V práci, po práci, když se vypravujete do práce, večer a o víkendech. Spěcháte? Neustále něco čtete, kontrolujete zprávy, koukáte na novinky a nesmí vám nic uniknout? Snažíte se neustále zvládnout toho, co nejvíc, odškrtáváte si úkoly jako robot a prolétáváte skrz svůj denní harmonogram?

Takhle chcete strávit svůj život?

Pokud ano, potěš pánbůh. Pokud ne, dejte si pauzu a vyklidněte se. Nemyslete na to, co všechno musíte udělat nebo co už jste zvládli. Prostě jenom buďte.

Pak, po minutě nebo dvou, popřemýšlejte nad svým životem a jaký chcete, aby byl. Podívejte se na něj a představte si, že je klidnější, děláte toho méně, méně spěcháte. Představte si více klidu, času na zamyšlení, pohody.

Pak se tou představou staňte.

Je to dost jednoduché. Vše co musíte udělat je v klidu sedět každý den. Jakmile si na to zvyknete, zkuste ubrat práci. Pokud odhalíte, že zase spěcháte, pořádně se nadechněte a vydechněte. Dýchejte, zpomalte, buďte přítomní. Najděte radost teď, v tomto okamžiku místo toho, abyste na ni neustále čekali.

Vychutnejte si klid. Je to poklad, který máme neustále k dispozici.

 

Realita tohoto okamžiku

Jak tak sedíte a čtete tenhle článek, zastavte se a zkuste trochu vnímat svoje okolí, kromě počítače nebo telefonu…co se právě teď děje?

Koukáte na tyto řádky a možná máte několik úkolů, které musíte dnes udělat na svém počítači, ano. Ale je tu také vaše tělo. Jak se cítíte? Máte kolem sebe prostor, možná jiné lidi. Nablízku je i příroda, alespoň částečně.

Pozastavte se a opravdu se podívejte na realitu okamžiku.

Jak tak procházíme dnem, jsme často vystresováni z toho, co všechno musíme udělat a z toho, co neděláme nebo nestíháme. Bojíme se budoucnosti a prokrastinujeme, protože máme strach, že bude úkol až moc těžký. Máme pocit, že nejsme dost dobří, přirovnáváme se k druhým a myslíme si, že na ně nemáme. V hlavě si přehráváme dokola rozhovory, které se už staly.

To všechno se odehrává v naší mysli, je to ale všechno jenom výmysl. Ve skutečnosti jsme v pohodě. Ve skutečnosti existuje tolik věcí, za které můžeme být teď a tady vděční.

Jde o věci, které probíhají právě teď. Kombinace zvuků, barev, tvarů a pachů, které se už se takhle přesně neseskupí, nikdy. Způsob, jakým se cítí vaše tělo, myšlenka, kterou máte v hlavě, už vás přesně takhle nikdy nenapadne.

My sami se také neustále měníme. Přemýšlíme nad sebou jako nad někým, kdo je stejný, ale naše já je před přečtením a po přečtení tohohle článku už jiné. Stejně jako to, co se probudilo dnes ráno. Dějí se nám různé věci, které nás ve větším či menším měřítku mění.

Naše já se tedy za chvíli změní a pak znovu a znovu… Já, kterým jsme teď už nebude nikdy znovu existovat.

Tohle je naše podstata. Ve skutečnosti se neměníme jenom my, ale i vše kolem, jen to nemusí být vždy tak nápadné. Každý se mění. Každý okamžik je jen výstřižek z neustále měnícího se kolosu, který spolu vzájemně interaguje.

To je realita okamžiku. Nezmeškejme ji.

Toto uvědomění máme neustále na dosah ruky. Během dne, jak přijdou obavy, a když se ztratíme v množství práce, se musíme zeptat sami sebe: „Jaký je tento okamžik doopravdy?“

Nenechte si ujít příležitost

Naším asi největším hříchem je, že si spousty věcí nevážíme a bereme je jako samozřejmost.

Mám proto také chvíle, kdy se za to cítím provinile a ke všemu si připadám někdy děsně líný…..Můj život ve zkratce často vypadá asi takto: Vzbudím se. Pospíchám zkontrolovat svůj email. Pokračuji dalšími drobnými úkony na internetu nebo si čtu. Vůbec mi uniká ta jedinečnost, že dneska je nový den. Já žiju! Byl mi dán další nový úžasný den plný příležitostí… až mi to bere dech.

Já jsem lidská bytost. Mám své tělo a svou mysl, a to je obrovská možnost žít každý den naplno! Ale já si tohle často neuvědomuji. Kdyby k vám někdo přišel a řekl vám: „Hej, můžu ti dát takovou sílu a možnost pomoci změnit 10 lidem jejich život každý den“, šli byste do toho nebo byste radši otevřeli svůj Facebook nebo Instagram a zkontrolovali byste, co je nového? To by byla přeci taková škoda a totálně byste promarnili svou životní šanci. Ale víte, co my (mnohdy nevědomky) vlastně děláme? Hodně marníme své šance. Šance být každý den lepším člověkem a být sami sebou.

Co nám to vlastně přináší být lidskou bytostí?

  • Co třeba možnost zažívat všechny úžasné věci kdekoliv na světě jsme? Každou minutu vnímáme neskutečné množství podnětů, do kterých se můžeme ponořit a užít si je.

 

  • A co takhle fakt, že můžeme věci a situace prozkoumávat, učit se, objevovat, vymýšlet, tvořit, hrát si, představovat si a stavět?

 

  • Dokážeme se hluboce spojit s druhým člověkem.

 

  • Je tady možnost se starat o druhé, chtít pro ně to nejlepší a nepodporovat hrubé zacházení se zvířaty a tvořit tak lepší svět, ve kterém společně žijeme.

 

  • Co takhle možnost, že si tvořím svůj vlastní život a často se mi může stát, že ještě něco mnohem lepšího, než jsem si vůbec uměl/a představit?

 

  • Co nám může nabídnout chvíle, kdy nepřemýšlíme nad tím „Co kdyby, co když….“?

 

Jste ochotni přijmout dar, že jste lidskými bytostmi a že je to váš největší poklad? Je to úleva být konečně a jednou provždy sami sebou tady a teď v té nejlepší možné verzi vás samých?! Cítíte to?

Láska k dlouhým procházkám

Včera odpoledne jsem si vyšel na dlouhou procházku.

Měl jsem den volna. Byl jsem unavený, demotivovaný a soustředil jsem se na jeden důležitý úkol. Proto jsem se rozhodl se jít projít.

Vzal jsem si svačinu, knihu a vodu do batohu, navlékl běžecké šortky, triko, boty a čepici. Bylo horko, ale naštěstí už pět odpoledne.

Líbilo se mi to. Měl jsem dobrý pocit, že se hýbu a že jsem venku. Cítil jsem svobodu a oprostil se od práce doma. Cestou jsem potkával jiné chodce, cyklisty, děti, co si hrály na hřištích, a zamilované páry.

Šel jsem asi hodinu, než jsem si dal pauzu na jídlo, vodu a trochu čtení. Mezitím mě začalo pálit chodidlo, ale ignoroval jsem to. Slunce pomalu zapadalo a stíny se rozpínaly, ale bylo stále teplo.

Po odpočinku jsem zase vyrazil. Byl jsem uklidněný z chůze, trochu mě bolely nohy, ale nebylo to nic hrozného.

Po pár hodinách to ale začalo být nepříjemné. Dlouho jsem se takhle neprocházel a začal jsem nad tím přemýšlet. Chtěl jsem cítit trochu nepohodlí, tak jsem pokračoval dál. Ať už si moje hlava stěžovala, nebo ne. To přeci zvládnu.

Slunce začalo rudnout a mně to z nějakého důvodu připomínalo 80. léta. Bylo to dechberoucí, tak jsem se zastavil, abych tu krásu vyfotil, ačkoli můj foťák nemohl tu nádheru snad ani pojmout. No jistě. Jak jsem psal ve svých předešlých článcích. Měl bych být schopen si to užít, i bez focení a potřeby to s někým sdílet, že?

Zastavil jsem se znovu v jednom malém lesíku a dal se opět do čtení. K tomu jsem si dal pár dobře zasloužených sušenek.

Po chvíli jsem zase pokračoval v procházce. Obdivoval jsem fialovou a oranžovou oblohu a podivně růžové slunce. Nikdo okolo mě nevypadal, že by ho ten obraz tolik ohromoval, ale já cítil úžas a radost.

Moje nohy už byly unavené. Domů jsem to měl ale ještě aspoň 7 kilometrů, takže jsem nezastavil. Světlo postupně zmizelo úplně, až byla noc a já šel potmě. Bylo ticho, byl jsem sám. Rád bych společnost, ale co se dalo dělat.

Dorazil jsem asi o čtyři hodiny a nejméně 16 kilometrů později a dal si doma pivo. Tu noc jsem spal nejlíp za poslední měsíc.

Dobrá procházka vám může pomoci vyčistit si hlavu, zbavit se stresu a pomoci vidět majestátnost života, které si doma nemusíte všimnout. Už se nemůžu dočkat, až půjdu příště.

Tři tajemství spokojeného života

Všichni víme, že za peníze si štěstí nekoupíme… ale občas se chováme,  jako by nám k naprostému štěstí chybělo jen těch pár korun.

Byli jsme vychováni tak, že prostě chceme být bohatí (i když víme, že nás to neučiní šťastnými). Toužíme po nejnovějším telefonu nebo doplňku, o kterém nám televize říká, že ho potřebujeme. Takže musíme vydělat více peněz, protože pak určitě budeme mít ten skvělý život.

Ale ono nám to spokojenost nepřinese. Nezáleží na tom, kolik vyděláme, kolik máme na účtu nebo kolik stála naše krásná auta, oblečení a hračky, protože nic z toho nás nedělá šťastnějšími. A smutné je, že v mnoha případech strávíme roky honbou za luxusem, než nám tato stará pravda dojde.

Takže co nás tedy spokojenými udělá? Naštěstí existují tři věci, které jsou úplně zadarmo. Toto bylo dokázáno i vědecky a to průzkumy, které podstoupily stovky tisíc lidí. Lidé odpovídali na jednoduché otázky o tom, co mají, jak žijí a jak jsou šťastní.

A tady jsou tři tajemství spokojenosti:

  • Zdravé vztahy. Každý jednotlivý člověk potřebuje být v kontaktu a mít důvěrné vztahy s ostatními lidmi. Parta dobrých přátel, manželský svazek nebo i dobré vztahy v rodině jsou tím nejdůležitějším faktorem ke spokojenosti. Jak na to? Zkuste dnes strávit nějaký čas se svými blízkými, řekněte jim, co pro vás znamenají, naslouchejte jim a upevněte tak pouta, která s nimi máte.
  • Pozitivní myšlení. Je jasné, že já sám jsem velkým zastáncem pozitivního myšlení, jako nejlepší cesty k dosažení všech vašich cílů. A stejně snadno může vést i ke spokojenosti. Podle optimistického přístupu a sebeúcty lze velmi snadno poznat spokojeného člověka. Šťastní lidé bývají často více energičtí, jsou pány svého osudu a mají pozitivní pohled na život. Jak na to? Zapojte pozitivní myšlení do vaší životní filosofie. Začněte tím, že vymažete všechny negativní myšlenky a nahradíte je pozitivními. Místo „to nezvládnu“ si řekněte „to zvládnu“. Zní to trochu otřepaně, ale mně to pokaždé fungovalo.
  • Flow. Na internetu v poslední době velice populární fenomén je vlastně stav, do kterého se dostaneme, pokud se dokážeme plně soustředit na práci nebo úkol. Jsme jím natolik pohlcení, že ztratíme přehled o čase. Když si najdete práci a koníčky, které vás do takového stavu dostanou, s největší pravděpodobností vás dokáží dovést ke spokojenosti. Největší radost lidem nepřináší bezduchá pasivita, ale právě zaujetí a řešení smysluplných problémů. Jak na to? Najděte si zajímavou práci. Ne vážně, tohle je extrémně důležité. Najděte si zajímavé koníčky. Vypněte televizi (ta představuje pravý opak konceptu Flow) a jděte dělat něco, co vás dokáže skutečně zaujmout.

Teď už znáte tři tajemství spokojeného života, tak tuto příležitost nepromarněte!

7 způsobů, jak začít pravidelně cvičit

Nejspíš jste to už sami několikrát zkoušeli. Máte už po krk svojí postavy, ať už příliš hubené, nebo tlusté. Rozhodnete se s tím něco udělat. A tak si koupíte kartičku do posilovny, třeba i společně s přáteli. Jenže po několika týdnech váš kamarád vynechá, takže chodíte sami a nakonec skončíte i vy.

Ano, vím. Stává se to. Viděl jsem to mnohokrát. A vím, co si myslíte. Jak to, že to někteří zvládnou a jiní ne? Co je jejich tajemstvím?

Nejdříve vám povím, o čem to není: Není to o disciplíně nebo síle vůle. Ty fungují pouze krátce.

Co funguje dlouhodobě je návyk. To je to tajemství. A o tom je i tenhle článek – 7 způsobů, jak začít pravidelně cvičit

1. Určete si cíl. Čeho chcete dosáhnout?
Větších svalů?
Méně tuku?
Větší síly?
Chcete být rychlejší?

Cvičit můžete z různých důvodů. Než začnete chodit do posilovny, dejte si nejdříve cíl. Co vlastně od cvičení chcete?

Nezkoušejte docílit více, jak jedné věci najednou. Začněte s jedním cílem. Jakmile ho dosáhnete, můžete se posunout k dalšímu.

2. Určete si deadline.

Napište si datum, do kterého dosáhnete svého cíle. Napište si ho na kousek papíru a dejte někam, kde ho můžete během dne několikrát vidět. Dobrým místem je noční stolek. Uvidíte tak lístek, když vstáváte nebo když jdete spát. Bude to pro vás neustálá připomínka.

3. Vytvořte si plán
Když si určíte cíl, musíte mít jasný plán, jak k němu dojít.

Jaké cviky budete praktikovat?
Kolik uděláte setů?
Jak často budete chodit do posilovny?

Váš čas je nejcennější. Každá minuta v posilovně vás musí přivést blíž k vašemu cíli. Vyberte si proto efektivní tréninkový program. Pokud jste naprostý začátečník, zkuste si o cvičení přečíst nějakou tu knihu. To je pro začátek nejlepší.

4. Cvičte hned po ránu.

Pokud jste prožili těžký den v práci, může být dost těžké cvičit pak ještě někde v posilovně. Řešením je cvičit hned ráno:

  • Vstaňte brzy
  • Nasnídejte se
  • Připravte se do práce
  • Jděte cvičit

O hodinu později jste už mnohem blíž svému cíli. A máte k dispozici celý den na práci a další věci.

5. Držte se plánu.

Tohle jsem zažil už tolikrát. Dny, kdy se vám nechce cvičit, jsou obyčejně ke cvičení nejlepší. Možná je to něco ve spojení těla a hlavy: tělo říká ne, ale mysl křičí běž. Jestli bude tělo nakonec souhlasit, nevím.

Ať už je to jakkoli, když máte cvičit, cvičte. Nevymlouvejte se, jděte do toho. Když vám není dobře, cvičte trochu méně, ale nevynechávejte. Fakt, že jste tam vůbec byli, je mnohem podstatnější než to, že jste cvičili. A jak už jsem řekl, nakonec z toho může být ještě jeden z nejefektivnějších tréninků.

Čím víc cvičíte, tím spíš si vytvoříte návyk. Držte se proto svého plánu.

6. Cvičte s někým, kdo už návyk má.

Pokud váš tréninkový parták přestane cvičit, nejspíš to ukončíte také. Jenže když vydrží, bude to pro vás výzva.

Až příště půjdete do posilovny, podívejte se kolem sebe. Sledujte lidi, kteří cvičí kolem vás. Najděte si někoho, kdo to myslí vážně, a oslovte ho, jestli nechce trénovat s vámi. Správný člověk to přijme. Většina lidí ví, že to není jednoduché, protože to sami zažili.

Správný parťák vás namotivuje a pomůže vám cíle dosáhnout. A pokud ne, poohlédněte se po někom jiném.

7. Věřte si.

Můžete dosáhnout čehokoli, když tomu budete opravdu věřit. Jasný cíl a plán vám dodají to pravé sebevědomí a sebejistotu.

Pamatujte, že to trvá 30 dní, než získáte návyk. Během prvních třiceti dní se budete muset dost nutit. Pak už to bude jednodušší: návyk přebere práci a bude vás nutit sám.

Toto si napište vedle svého cíle a deadlinu: “Když to dokáží oni, zvládnu to i já.”

 

Buďte ve formě!

Jsem velkým fanouškem výzev.

Už jsem je použil na to, abych byl zdravější nebo abych cvičil. Například:

  • Kliky s mojí ženou a dětmi
  • S kamarádem jsme dělali kliky s výskokem
  • Cvičení ve skupině
  • Posilování a diety s mojí ženou (Odměnili jsme se, když jsme vydrželi.)
  • Výzvy ohledně změny jídelníčku

Bylo jich hodně. A vždycky mě namotivovaly, abych zvedl zadek a šel do akce.

Někdy je to přesně to, co potřebujete, abyste prostě šli.

A tak mám výzvu pro vás všechny, která vám pomůže i přes počáteční nechuť. Jste připraveni?

Tady je:

1. Zařekněte se, že budete cvičit jen 5-10 minut denně (ze začátku) po 6 týdnů. Opravdu si dejte v hlavě závazek.

2. Řekněte o tom někomu nebo rovnou několika lidem.

3. Dělejte to 10 minut denně, buďte u toho přítomní a užívejte si cvičení s vděčností.

4. Pište si jednoduché zápisky o každém cvičení každý den.

5. Na konci týdne si napište 5-10 vět o tom, jak týden probíhal, a projděte si úspěchy a neúspěchy. Někomu to dejte přečíst. (Pošlete e-mailem, atd…)

6. Pokud se vám první týden dařilo, zvyšte čas o 2 minuty a dodržujte ho tak další týden. Pokud se vám v prvním týdnu nedařilo, čas nechte stejný nebo dokonce minutu či dvě uberte.

Takže si uděláte závazek a také o něm řeknete ostatním. Držíte se krátkých cvičení každý den po šest týdnů a vedete si o něm krátký deníček. Budete po šesti týdnech super fit? No, rozhodně víc, než jste teď. A bude to ještě lepší, když budete cvičit dlouhodobě.

Vy to zvládnete!

Tipy, jak na výzvy:

Váš úspěch mě zajímá, ale je pravdou, že většina lidí ve svých výzvách selže. Vy ale ne, vy jste teď díky mým návodům chytřejší.

A tady mám pro vás taktiky, které fungují mně:

1. Dělejte každý den méně, než si myslíte, že zvládnete. Většina lidí je až moc ambiciózní a pak vyhoří. Měli byste s energií šetřit a dát si laťku trochu níž. Alespoň ze začátku.

2. Vytvořte si poznámky. Ať už v digitální podobě nebo psané. Na vašem telefonu, na papírku, zkrátka někde, kde vám neuniknou. Nechcete přeci zapomenout!

3. Udělejte z každého cvičení radostnou meditaci. Buďte ohledně toho uvědomělí, soustřeďte se na vděk za všechny, kdo mohou cvičit. Udělejte z každého cvičení odměnu.

4. Ať je to legrace. Cvičení může být sport, který milujete, může to být procházka nebo běh s někým, s kým rádi trávíte čas nebo můžete jít do fitness výzvy, jako je Fitbit či jiné aplikace.

5. Přehled jednou týdně je tu proto, abyste mohli poupravovat situaci. Po cestě narazíte na spoustu překážek a přehled je způsob, jak se podívat na to, co jste udělali správně, co se vám dostalo pod nohy a co je potřeba změnit.

6. Vytvořte si upomínku, která vám bude každý týden vyjíždět.

7. Pokud jeden den vynecháte, nepeskujte se. To se stane. Nejvíc lidí to vzdá právě v tuhle chvíli. Buďte místo toho člověk, který se prostě hodí zpátky na kolej, ať už se děje cokoli.

Zbavte se stresu, na ničem nelpěte

Stres je zabiják. Vede ke zdravotním problémům, depresím, problémům ve vztazích a dalšímu.

V životě se stresu asi nikdy úplně nezbavíme, ale jak s ním můžeme nakládat?

Tím, že najdeme příčinu a pracujeme s ní.

Při mém zkoumání jsem zjistil, že důvodem stresu je, když na něčem lpíme. Doufáme, že se věci vydaří tak, jak jsme plánovali nebo očekávali a pak se vystresujeme tím, že se snažíme to uskutečnit. A když to nejde, jsme frustrovaní.

Lpění způsobuje, že jsme vystresovaní a v depresi. Tak jak můžeme přestat lpět? Tím, že si uvědomíme, že není na čem.

Věci, na kterých lpíme, jako kdyby byly skutečné, pevné a trvalé, ve skutečnosti takové nejsou.

Pokud něco, tak jsou pohyblivé, měnící se, nestálé nebo dokonce jenom vymyšlené.

Není na čem lpět.

Představte si, že plavete ve vodě a snažíte se chytit něčeho pevného. A to vás stresuje.

Zkuste si představit, že tam nic pevného na chycení není. Jenom voda. Můžete se snažit neustále něčeho chytit, nebo prostě přijmout, že je kolem jenom voda, a uvolnit se. Plout. Sami jsme jenom kapka uprostřed oceánu.

Mám pro vás proto dnes výzvu:

Zeptejte se sami sebe, co vás dnes stresuje. Zeptejte se, na čem lpíte.

Teď si představte, že ta věc, na které lpíte, neexistuje. Jenom plavete ve vodě.

Co všechno to mění?

Dosáhněte vytouženého cíle díky rannímu návyku

Slunce začíná vycházet a první paprsky odhalují další nový den. A moje otázka je jednoduchá. Už víte, jak dnes naložíte se svým časem?

To je to nejdůležitější.

Pokud máte projekt, co chcete uskutečnit (například chcete napsat knihu), je načase začít budovat návyk, který vám v tom pomůže. Co třeba začít každé ráno psát? Samotné přání vás nikam nedostane, ani věta: „Někdy si k tomu sednu.“

Je to důležité? Pak si vytvořte návyk:

  • Chcete-li zhubnout, začněte každé ráno chodit, cvičit nebo jíst zdravou snídani jako ovoce a zeleninu
  • Pokud chcete založit firmu, sedněte si k tomu každé ráno, byť na chvilku
  • Chcete-li být daleko vědomější a uvolněnější, každé ráno meditujte
  • Chcete-li zlepšit vztah se svým partnerem, domluvte se, že spolu budete pravidelně mluvit nad šálkem ranní kávy
  • Jestliže chcete psát, vytvořte z toho návyk

Proč je ráno nejlepší na vytvoření návyku? Proč ne odpoledne nebo večer? Jsem trochu předpojatý, protože rána prostě miluju, ale zjistil jsem, že je to čas, kdy je největší klid, kdy se člověk může zastavit a opravdu se soustředit. Někomu půjde práce lépe večer, ale já jsem tou dobou už většinou unavený. Zkuste proto zjistit, který čas je pro vás nejlepší. Myslím, že pro většinu to bude ráno, ale ne pro všechny.

Většinu svých úspěchů jsem dosáhl díky ranním návykům: cvičil jsem na několik maratonů, vytvořil svůj blog, napsal desítky knih, zlepšil svůj stav vědomí díky meditaci, začal pravidelně cvičit a zdravě jíst. Chodil jsem, psal, cvičil jógu a povídal si s manželkou Evou.

I odpoledne nebo večer si můžete vytvořit skvělý návyk, ale doporučuji ráno.

Vytvořte si návyk, který uskutečníte jako první věc během dne.