Méně než 300 slov o tom, jak se stát pozitivním člověkem

Od té doby, co se neptám po štěstí, jsem se štěstím stal já sám.

~ Walt Whitman

Jsem docela pozitivní člověk – myslím si, že je to jeden z důvodů, proč se mi v posledních letech podařilo dosáhnout svých drobných úspěchů v osvojování návyků a dosažení cílů.

Jen těžko bych uběhl tři maratóny bez pozitivní mysli, nevytvořil bych ani Zen Habits, mnmlist, nebo nenapsal Sílu jednoduchosti. Nezhubnul bych 50 liber, nepřestal kouřit, nesplatil dluhy, a nepřestal docházet do zaměstnání.

Pozitivní myšlení, ať je to jakkoliv banální, změnilo můj život.

Nechci vás s tím obtěžovat, ale zajímá-li vás to, zde je zhuštěný průvodce, jak změnit jakýkoliv život k lepšímu:

Představte si, že je to reálné, místo abyste přemýšleli, proč to nejde.
Uvědomujte si své vnitřní rozmluvy.
Zažeňte negativní myšlenky stejně jako otravný hmyz.
Nahraďte je pozitivními.
Milujte to, co už máte.
Buďte vděční za svůj život, dary a lidi kolem vás.
Každý den.
Soustřeďte se na to, co máte, ne na to, co nemáte.
Neporovnávejte se s ostatními.
Ale inspirujte se jimi.
Přijímejte kritiku s pokorou.
Ale ignorujte své odpůrce.
Vnímejte špatné věci jako požehnání v přestrojení.
Selhání vnímejte jako schůdek k úspěchu.
Obklopte se pozitivními lidmi.
Méně si stěžujte, více se usmívejte.
Představte si, že již pozitivní jste.
A následně se takovými staňte.

Osvojte si tento návyk jako první, a se všemi ostatními to již bude mnohem snazší.

Pozitivní přístup možná všechny vaše problémy nevyřeší. Ale naštvete tím docela dost lidí. A to se vyplatí, ne?

~Herm Albright

Zapomenuté umění samoty

Nikdy jsem nenašel společníka družného, jako je samota. Vyjdeme-li mezi lidi, jsme opuštěnější, než když zůstaneme ve své světnici.
– Henry David Thoreau

Nemusíte být mnichem, abyste nalezli samotu, a nemusíte být ani poustevníkem, abyste si ji mohli vychutnat.

Samota je v dnešní době, kdy je propojeno všechno se vším, zapomenutým uměním… a i když nepopírám výhody této celosvětové komunity, domnívám se, že je dobré se od ní pravidelně vzdálit.

Mezi mé nejoblíbenější činnosti patří sednout si, dívat se na oceán, a v tichosti rozjímat… procházet se sám s vlastními myšlenkami… odpojit se a jen psát… odpočinout si u dobrého románu… dát si osamělou lázeň.

Nechápejte mě špatně: Miluji být se svými blízkými, rád se projdu s přítelem, sleduji západ slunce se svou ženou nebo čtu svým dětem knihu. I toto patří mezi mé absolutně nejoblíbenější věci.

Ale samota je v dnešních dnech nezbytná víc, než kdy dřív.

Co přináší samota

To nejlepší umění vzniká osamotě, a je k tomu dobrý důvod: jen když jsme sami, můžeme naslouchat svému nitru a nalézt pravdu a krásu naší duše. Nekteří z nejslavnějších filozofů chodili každý den na procházku, a právě zde přišli na své nejhlubší myšlenky.

Mé nejlepší texty, a vlastně vše nejlepší, co jsem kdy udělal, bylo vytvořeno osamotě.

Několik pozitiv, které nám samota přináší:

  • čas k zamyšlení
  • osamotě poznáváme sami sebe
  • postavíme se tváří v tvář svým démonům, a získáme nad nimi kontrolu
  • získáme místo k tvoření
  • prostor k odpočinku a nalezení klidu
  • čas zhodnotit, co jsem udělali, a jak se z toho můžeme poučit
  • díky izolaci od vlivu ostatních, zaslechneme vlastní hlas
  • klid nám pomáhá cenit si menších věcí, které se v každodenním hluku ztrácejí

Existuje mnoho další věcí, toto bylo jen pár do začátku. Skutečné pozitivum samoty nelze vyjádřit slovy, ale je třeba jej v samotě nalézt.

Jak najít samotu

Začněte tím, že se odpojíte.

Vezměte veškerá spojení s ostatními, a vypněte je. Odpojte se od emailu, od Facebooku, Twitteru, Google+, od dizkuzních fór, messengerů, zpravodajských webů a blogů. Vypněte mobilní telefony i pevnou linku.

Vypněte počítač… v případě, že chcete pomocí něj tvořit, vypněte internet, zavřete prohlížeč a každý program, který slouží ke spojení s druhými.

Další kroky záleží na tom, kterou ze dvou strategií upřednostňujete:

  1. Najděte tichý kout. Toto můžete uskutečnit ve své kanceláři, zavřete-li dveře, případně, nasadíte-li si sluchátka s uklidňující hudbou dle vlastního výběru. Je-li to možné, dejte kolegům vědět, že nechcete být v danou dobu rušeni. Nebo to můžete realizovat doma, nalezněte klidné místo, pokud můžete, zavřete dveře, případně využijte sluchátek. Klíčové je najít způsob, jak se vzdálit vnějšímu světu, a to včetně kolegů a lidí, s kterými žijete.
  2. Jděte ven. Momentálně má nejoblíbenější metoda, jak být chvíli sám. Vyjděte zedveří a užívejte si venkovního prostředí. Udělejte si procházku, navštivte park, pláž nebo hory, najděte klidnou kavárnu nebo stinné místo k odpočinku. Pozorujte lidi nebo přírodu.

Další tipy:

  • Zkuste si čas od času dopřát tichou, relaxační koupel.
  • Zalezte si do postele s dobrým románem.
  • Máte-li rodinu s dětmi, poproste partnera, jestli by vám nedopřál chvilku samoty. A pak mu laskavost oplaťte. Udělejte z toho pravidelnou výměnu.
  • Choďte denně na procházku.
  • Jděte do práce dřív, a v tichosti pracujte.
  • Dejte si šálek dobrého čaje.
  • Zkuste si určit čas, kdy budete pravidelně offline.
  • Omezte příliv informací
  • Zkuste sedět v klidu, zaměřit se na svůj dech, jak přichází a odchází. Jestliže vaše mysl bloudí minulostí nebo budoucností, s trpělivostí si myšlenky uvědomte, a pomalu se vraťte k dýchání.

Žiji v oné samotě, jež je bolestná v mládí, ale lahodná v letech zralosti.
– Albert Einstein

Jak být šťastný v jakékoliv situaci

Můj přítel Barron se mě nedávno zeptal: “Kdyby si právě teď mohl být na jakémkoliv místě a dělat cokoliv bys chtěl, co by to bylo?

Má odpověď zněla: “Jsem tam, kde chci být, a dělám to, co chci dělat.”

Uvědomil jsem si, že jsem si dříve, stejně jako mnoho lidí, často přál dělat něco jiného. Přemýšlel jsem, co bych mohl dělat v budoucnu, vytvářel si dlouhodobé plány, a (s žárlivostí) četl o skvělých věcech, kterým se věnují jiní.

Je to pošetilé.

Mnozí z nás to dělají zrovna tak, ale pokud budete neustále přemýšlet, co byste mohli dělat, nikdy nebudete spokojení s tím, co právě děláte. Budete srovnávat svoji činnost s tím, co dělají ostatní. Budete si přát, aby váš život byl lepší. Nebudete nikdy spokojení, protože vždy bude existovat něco, co byste dělali raději.

Místo toho jsem se naučil přemýšlet tak, že ať dělám cokoliv, užívám si to. Pokud píšu nový článek, je to úžasné. Když brouzdám na internetu, je to zajímavé. Nedělám-li nic, a jenom tak se pofalkuji se svou rodinou, nemá to chybu. A když se jdu projít ven, užívám si čerstvý vzduch… a je to osvobozující.

Neexistuje nic, co bych dělal, a nebyla to zároveň nejúžasnější věc na zemi. Když dělám něco, co stojí za prd (nemohu si zrovna na nic vzpomenout), je to možná neocenitelná životní zkušenost. Mám-li co do činění s někým nudným či nepříjemným, je to lekce trpělivosti, empatie, případně způsob, jak se naučit lépe rozumět lidem.

Přítomné bytí v praxi

Řekněme, že právě teď myjete nádobí. Dali byste si raději něco dobrého k snědku, nebo zašli s kamarádem na pivo? Jistě, jsou to skvělé věci, ale lepší než mytí nádobí budou jen tehdy, dokud tomu budete věřit… a hlavně, jejich srovnávání je naprosto zbytečné. Proč byste měli porovnávat to, co právě děláte, s čímkoliv jiným? Získáte tím něco? Budete někdy šťastnější, když to, co děláte, budete vždy provnávat s tím, co byste dělali radši?

Mytí nádobí může být stejně skvělé jako cokoliv jiného, rozhodnete-li se jej tak vnímat. Jste u toho sami, což je dobrá věc. Pokud se na mytí plně soustředíte, může být opravdu příjemné – cítite mydlinky a pěnu na svých rukou, vnímáte povrch umývaných věcí, uvědomujete si svůj dech a myšlenky. Je to meditace, je to poklidné, je to krásné.

To samé můžete říct o čemkoliv. Dojíždíte do práce? Užívejte si samotu, možnost být chvíli s vlastními myšlenkami, poslouchejte oblíbenou hudbu nebo sledujte svět kolem vás. Jste s kolegy na poradě? Vnímejte, jak lidé mluví, jak reagují, učte se o lidské mysli, podívejte se na sebe očima lidí kolem vás, učte se mít rádi každého, bez ohledu na to, o koho jde, učte se oprostit od očekávání, jak by se lidé měli chovat nebo jaká by měla porada být.

Osobně jsem vždy spokojený s tím, co právě dělám, protože se věnuji činnosti samotné, místo abych ji provnával s něčím jiným. Jsem šťastný ve společnosti jakékoliv osoby, jelikož jsem se naučil v každém vidět dokonalost. Jsem šťastný kdekoliv na světě, protože na Zemi neexistuje místo, které by nebylo kouzelné.

Jestliže budete neustále chtít dělat něco jiného, váš život nebude stát za nic. Jakmile si uvědomíte, že, ať děláte cokoliv, je to ta nejlepší možnost, prožijete život naplno.

Nadechni se.

Dýchej.

Dýchání změní tvůj život.

Cítíš-li se stresovaný a je toho na tebe moc, dýchej. Uklidníš se a sníží to tvé napětí.

Obáváš-li se toho, co tě teprve čeká, nebo prožíváš-li něco, co se odehrálo dříve, dýchej. Přivede tě to zpět k přítomnosti.

Jsi-li znechucený nebo si zapomněl, co je smyslem tvého života, dýchej. Připomene ti to, jak vzácný život je, a že každý nádech tvého života je dar. Seber se a vytěž z něj maximum.

Máš-li příliš věcí na práci a něco tě vyrušuje, dýchej. Pomůže ti to obnovit soustředění, a zaměřit se na úkol, který je právě teď nejdůležitější.

Trávíš-li čas s někým blízkým, dýchej. Umožní ti to prožít přítomnost s milovanou osobou, místo přemýšlení o práci a věcech, které potřebuješ udělat.

Když cvičíš, dýchej. Trénink si užiješ, a vydržíš trénovat mnohem déle.

Ubíhá-li tvůj život příliš rychle, dýchej. Připomene ti to, že bys měl zpomalit a život více vychutnávat.

Ať už se děje cokoliv, hlavně dýchej. A užívej si každý moment svého života. Náš čas se krátí, a byla by škoda jej nevyužít naplno.

Tip: Nastavte si slovo “Dýchej” jako spořič obrazovky nebo wallpaper, případně si jej napište na zeď, ledničku či pracovní stůl. Pak se nadechněte pokaždé, když jej spatříte.

Anglický originál publikoval Leo Babauta 5. července 2009 na zenhabits.net

20 věcí, které bych chtěl znát na začátku života

“Bylo vymyšleno vše, kromě toho, jak žít.”
– Jean-Paul Sartre

Je mi skoro skoro 35 let, a ve svém životě jsem udělal celou řadu chyb. Nejsem z těch, kteří by jich litovali… místo toho se z každé z nich učím… a můj život je v podstatě skvělý.

Přesto existuje pár věcí, které bych si přál vědět, když jsem opouštěl střední školu a začínal svůj dospělý život.

Změnil bych tím něco? Nejsem si jistý. Možná bych nikdy nenadělal takovou horu dluhů, ale pak bych nezažil tu úžasnou satisfakci, když jsem se z nich dostával. Možná bych si zvolil lepší kariéru, ale pak bych neměl všechny ty zkušenosti, které jsem získal jako blogger a spisovatel, kterým jsem dnes.

Možná, kdybych se neoženil hned napoprvé, nikdy bych se nerozvedl… ale pak bych neměl dvě naprosto úžasné děti z prvního manželství.

Nemyslím, že bych chtěl cokoliv z toho měnit. Přesto, když se podívám zpět, jsou zde věci, které jsem se naučil, a které bych pravděpodobně řekl svému 18letému já. Myslíte, že se chci podělit o svou lítost? Nikoliv, chci se podělit o naději, že mladí muži a ženy, kteří právě začínají svůj život, mohou těžit z mých chyb a lekcí.

To, co následuje, není vyčerpávající seznam, ale jen takový, o kterém doufám, že bude užitečný alespoň pár lidem.

“Doufám, že život není jeden velký vtip. Protože jsem ho nepochopil.”
– Jack Handey

  1. Jak ovládnout impulsivní výdaje. Pokud zde bylo něco, co mě dostalo do finančních potíží, byly to impulzivní výdaje. Kupování oblečení, když jsem ho nepotřeboval. Kupování technických vymožeností, protože jsem je prostě musel mít. Objednávání věcí online, protože je to tak jednoduché. Koupě toho nového nablýskaného SUV, protože… no, protože ke mně přitahoval ženy. Nejsem pyšný na žádnou z těchto věcí a naučil jsem se svá nutkání ovládat alespoň o trochu lépe. Nyní si dávám čas se chvíli nadechnout. Přemýšlím nad svým nákupem, podívám se, jestli mám peníze, zamyslím se, zda to potřebuji nebo jen chci. Toto by mi bylo opravdu užitečné před 15 lety.
  2. Musíte zůstat v pohybu. Na střední škole jsem běhal, hrál basketbal, ale jakmile jsem přešel na vysokou, běhání i basket šly pomalu stranou. Ne úplně – basketbal jsem si rekreačně zahrál i potom. Ale i to vymizelo, a ze mě se stal povaleč. Když jsem si hrál venku s dětmi, býval jsem zadýchaný. A začal jsem tloustnout. Zvrátil jsem tento trend a ač jsem dnes velmi aktivní, stále se snažím spálit tuk, který jsem získal za ty roky nicnedělání.
  3. Jak plánovat finance. Vždy jsem věděl, že bych měl znát svůj rozpočet a hlídat své výdaje, jen jsem byl příliš líný, abych to dělal. A také jsem neměl dobrý nápad, jak to doopravdy realizovat. Dnes jsem se naučil, jak rozpočet plánovat, a jak se plánů držet. Jistě, občas se od plánu odchýlím, ale naučil jsem se zvládat i to. Možná to není dovednost, kterou získáte čtením knih. Chce to trochu praxe. No, doufám, že to naučím své děti dřív, než vezmou život do vlastních rukou.
  4. Nezdravé jídlo se vrátí a kousne vás do zadku. Skutečně, nebyl to jen sedavý způsob života, kvůli kterému jsem ztloustl. Byly to také všechny ty zatraceně nezdravé fastfoody. Jedl jsem pizzu, hamburgery, sladkosti, koblihy,… no, už asi máte obrázek. Jako někomu, kdo jedl cokoliv chtěl, mi nikdy nepřišlo, že by v tom byl nějaký problém. Špatné zdraví je něco, čeho se začnete bát až na stará kolena. Jenže moje džíny mi začaly být příliš těsné, velikost kalhot jsem navýšil o několik čísel a vypěstoval jsem si pupek, kterého se snažím zbavit ještě teď. Přál bych si, aby mi někdo ukázal moji “budoucí” fotku, když jsem byl mladý a ve formě.
  5. Kouření je jen natvrdlost. Nezačal jsem kouřit dřív, než jsem se stal dospělým. Nebudu rozebírat, proč jsem začal, ale nepovažoval jsem to za problém, jelikož jsem věděl, že mohu skončit kdykoliv se mi zachce. Nebo jsem si to myslel, alespoň do té doby, než jsem se o několik let později pokusil přestat, a nedokázal to. O 5 pokusů později jsem si s hrůzou uvědomil, že má závislost je silnější než já. Jistě, nakonec jsem se zlozvyku zbavil, ale dokázat to, mě stálo neskutečné úsilí.
  6. Šetři si na důchod, synu. A nevybírej to. Tato rada, a nejspíš i všechny výše uvedené, se mohou zdát naprosto zřejmé. A také, že jsou. Nemyslete si, že jsem toto nevěděl, když mi bylo 18. Věděl. Jen jsem tomu nevěnoval dostatečnou pozornost. Důchod byl něco, o co jsem se mohl starat po třicítce. No, dnes jsem po třicítce a přál bych si, aby se 18letý Leo staral o trochu víc. Kolik peněz jsem mohl investovat do dnešního dne! Měl jsem důchodový plán, ale vybral jsem ho a lehkovážně utratil ve třech obdobích, kdy jsem měnil práci.
  7. Vše, co děláte, vypadá náročně – a přinese vám užitek. Toto je první rada, která možná není tak zřejmá. V mém životě byly momenty, kdy práce byla opravdu náročná, a dělal jsem ji přesto, že jsem ji nesnášel. Dělal jsem ji, protože jsem musel, ale stresovala mě a zanechávala mě vyčerpaného. Tvrdě pracovat není tak jednoduché, jak bych chtěl, aby bylo. Ale víte co? Každý moment tvrdé práce, kterou jsem dělal, aniž bych věděl proč, to všechno se mi z dlouhodobého hlediska vyplatilo. Možná ne v původní podobě, ale stále používám dovednosti a návyky, které jsem se naučil v dobách neustálého stresu a nekonečně dlouhé nudné práce – používám je neustále, a právě ony mě proměnily v osobu, kterou jsem dnes. Díky, mladší Leo!
  8. Nekupujte starší auto bez důkladné kontroly. Myslel jsem, že se zachovám chytře, když koupím ojeté auto, ale dostatečně jsem ho neprohlédnul. Auto mělo spoustu problémů s motorem, dveře, které málem upadly za jízdy, boční zrcátka, která se ulomila, žádné rezervní kolo, okna, která nešla zavřít, neustálé drnčení a náhodně foukající topení… Mohl bych pokračovat dál a dál, ale řekněme, že to nebyl můj nejlepší nákup. Stále si myslím, že kupovat z druhé ruky se vyplatí, ale je třeba si to lépe prohlédnout.
  9. Chystáte se prodat auto? Ústní dohodou? Své peníze nikdy neuvidíte. Jiné auto jsem prodal kamarádovi kamaráda, který mě ujistil, že mi zaplatí a není třeba nic sepisovat. To bylo chytré. Vidím toho chlapíka čas od času na silnici, ale nemám energii honit se za ním a peníze z něj vymáhat.
  10. Udělejte si čas na své záliby, nehledě na to, jak moc jste zaneprázdněni. Vždycky jsem chtěl být spisovatel a vydat svou knihu. Jen jsem nikdy neměl čas psát. S rodinou, školou a prací na plný úvazek nemá den nikdy dost hodin. Vyhraďte si blok času, kdy budete dělat to, co milujete. Ořezejte ze svého života ostatní věci, které vám zabírají čas, a vyhrazený čas si nenechte ničím narušit. Kdybych to udělal před 15 lety, mohl jsem již mít napsaných 15 knih. Ne vše by asi bylo tak skvělé, ale stejně.
  11. Všechny ty věci, které vás teď stresují, vám budou připadat za 5 let nepodstatné, natož za 15. Věci, které se dějí právě teď, vypadají, jako by na nich stál celý svět. Míval jsem termíny dokončení, projekty a lidi, kteří mi dýchali na krk, a moje hladina stresu byla nadmíru vysoká. Nelituji tvrdé práce (viz výše), ale myslím si, že bych byl méně vystresovaný, kdybych si uvědomil, že o pár let později již na tom nebude záležet. Perspektiva je věc, které je dobré se naučit.
  12. Lidé, s kterými se přátelíte jsou mnohem důležitější než vaše práce nebo věci, které si chcete koupit. Za posledních 15 let jsem vystřídal několik zaměstnání, koupil si hromadu věcí, a získal mnoho přátel. Jediná z těchto věcí, na které mi stále ještě záleží, jsou moji přátelé. A přál bych si, abych s nimi (a s rodinou) mohl strávit více času.
  13. Všechen čas, který strávíte sledováním televize je naprostá, ale naprostá ztráta času. Nemám tušení, kolik času jsem za ty roky sledováním televize strávil, ale stálo to za nic. Hodiny, dny a týdny, které nikdy nedostanu zpět. Koho zajímá, co se děje v televizi, když vám utíká skutečný svět venku? Čas je něco, co nikdy nedostanete zpět – neztrácejte ho u televize.
  14. Vaše děti vyrostou rychleji než myslíte. Neztraťte ani minutu. Já jsem si to uvědomil nedávno. Mé nejstarší dceři, Chloe, bude příští měsíc 15. Zbývají mi 3 roky, než opustí dům a stane se dospělou. Tři roky! Jsem šokován touto skutečností, protože to opravdu nevypadá na příliš času. Chtěl bych se vrátit ke svému mladšímu já a říct mu: Přestaň pracovat tak tvrdě! Přestaň koukat na televizi! Věnuj více času svým dětem! Těchto 15 let s Chloe (a mými ostatními úžasnými dětmi) uběhlo, hrozně, ale hrozně rychle.
  15. Zapomeňte na dramatické události. Snažte se být šťastní. Existuje mnoho věcí, pracovních i osobních, o kterých jsem myslel, že jimi svět končí. A když jsou tyto události špatné, rozleží se v hlavě a stanou se věcí číslo jedna. Čas od času mi způsobovali depresi. Jaká ztráta času. Když jsem si uvědomil, že je to všechno jen v mé hlavě, a že bych místo toho mohl mít radost, snažil jsem se myslet pozitivně, na to, co mám, a co bych mohl dělat… Vše špatné jsem mohl přeskočit.
  16. Věnujte více pozornosti blogování, když o něm poprvé uslyšíte. Je to víc než jen psaní deníčku. O blogování jsem poprvé četl před 7-8 lety, ale když jsem ho prozkoumal blíže, nepřišlo mi to jako něco zajímavého. Jen zápisníčky nějakých lidí o věcech, které si přečetli na webu. Proč bych to měl číst? Měl jsem vlastní myšlenky, ale nepotřeboval jsem je sdílet se světem. Strávil jsem spoustu času na internetu, na mnoha stránkách a fórech, ale pokaždé, když jsem narazil na blog, bez zájmu jsem jej přešel. Není to více než pár let, co jsem objevil jak zajímavé může blogování být. Kdybych se k němu dostal před lety… no, tak bych neztratil všechen ten čas.
  17. Když už o tom mluvíme, veďte si deník. Vážně. Vaše paměť je extrémně zapomnětlivá. Zapomínám věci opravdu snadno. Ne krátkodobé věci, ale dlouhodobé. Nepamatuji si, když byly mé děti malé, protože jsem si nic z toho nezaznamenal. Nevzpomínám si na věci ze svého vlastního života. Jsou to jen mlhavé vzpomínky, ke kterým už nikdy nezískám plný přístup. Přál bych si, abych si vedl deník.
  18. Tequila je vážně zlo. Nebudu zacházet do detailů, bude stačit, když řeknu, že mám špatné zkušenosti, a nejsem si jist, zda-li mi přinesly něco kromě zjištění, že tequila je nápoj ďábla.
  19. Ano, dokážete zaběhnout maratón. Nevzdávejte tento cíl – je extrémně obohacující. Běžet maratón bylo mým snem již od střední školy… něco, co jsem chtěl udělat, ale myslel si, že je to mimo můj dosah. Nebo pokud to dokážu, bude to za mnoho a mnoho let. No, zjistil jsem, že to není jen dosažitelné, ale také extrémně obohacující. Přál bych si, abych začal trénovat, když jsem byl mladý a ve formě… Mohl bych zaběhnout několik dobrých cílových časů.
  20. Uděláte všechny tyto chyby i přes moje rady? Stojí to za to. Mé 18leté já by si pravděpodobně přečetlo tento článek a řeklo by: “Dobrá rada!” A pak by, navzdory dobrým úmyslům, dělalo dál stejné chyby. Byl jsem hodné dítě, ale nebyl jsem dobrý v následování rad. Musel jsem udělat své vlastní chyby a žít svůj vlastní život. Přesně to jsem udělal a ani na minutu toho nelituji. Každá zkušenost, kterou jsem získal (dokonce i ta s tequilou) mě vedla tam, kde jsem dnes. Miluji svůj dnešní život, a nevyměnil bych ho za žádný jiný. Bolest, stres, dramatické události, těžká práce, chyby, deprese, kocoviny, dluhy, špatná fyzička… to všechno stálo za to.

“ Nechte nás žít tak, že až jednou zemřeme, i hrobníkovi to bude líto.”
Mark Twain

Anglický originál publikoval Leo Babauta 17. února 2008 na zenhabits.net

Zastavte se.

Zastavte se.

Alespoň na chvíli.

Poslouchejte svět okolo vás. Soustřeďte se na svůj dech. Nádech, výdech. Naslouchejte svým myšlenkám. Sledujte detaily ve vašem okolí.

Vnímejte ten klid a mír.

V dnešním moderním světě je neustálá aktivita považována za něco naprosto běžného. A netýká-li se to těla, týká se to aspoň naší mysli, naší pozornosti. Celý den spěcháme, pracujeme, hovoříme, vyřizujeme emaily, chatujeme, překlikáváme mezi weby, klikáme na každý odkaz.

Bez přestání běžíme, jsme trvale připojeni, neustále myslíme, ustavičně hovoříme. Není zde čas pro chvíli klidu – celodenní sezení před otravným počítačem a následně před uřvanou televizí, nelze v žádném případě za klid považovat.

A daň za to je vysoká: ztrácíme čas pro přemýšlení, pozorování a naslouchání. Ztrácíme možnost pocítit mír.

A co je ještě horší: všechen ten spěch bývá často kontraproduktivní. Já vím, v naší společnosti je činnost tím nejdůležitějším – když ji někdo nedělá, je v očích ostatních líný, pasivní a neproduktivní. A to přesto, že někdy je přílišná snaha horší než žádná. Můžete běhat jako šílení, běsnit a pokřikovat, ale stejnak neuděláte nic. Nebo možná uděláte mnoho, ale ne nic důležitého. A někdy může přehnaná snaha věci dokonce zničit, udělat je horšími než kdybyste zůstali v klidu.

A když jsme nuceni zůstat v klidu – protože stojíme ve frontě, sedíme v čekárně u lékaře nebo čekáme na autobus – jsme často netrpěliví a hledáme, čím si zkrátit dlouhou chvíli. Někteří z nás mají telefon, jiní vytáhnou zápisník, případně si něco čtou. Ostatní se nervózně vrtí. Zůstat v klidu není něco, na co bychom byli zvyklí.

Udělejte si chvilku a zamyslete se, jak trávíte své dny – v práci, po práci, po ránu, večer a o víkendech. Neustále někam spěcháte? Bez přestání vyřizujete emaily, sledujete zprávy a vždy musíte mít nejaktuálnější informace? Ustavičně se snažíte „mít vše hotovo“? Řítíte se skrz váš plán, odškrtávajíce úkoly jako stroj?

Je tohle způsob, kterým chcete trávit život?

Pokud ano, pak je vše v pořádku. Jestli ne, zkuste se na chvíli zastavit. Nemyslete na to, co musíte udělat, nebo co jste již udělali. Prostě buďte teď a tady.

Potom, co strávíte minutu, dvě v přítomnosti, popřemýšlejte o svém životě a o tom, jaký byste chtěli, aby byl. Představte si život bez zbytečného běhání, práce a spěchu. Naopak přidejte více klidu, míru a času k zamyšlení.
Pak vizi proměňte ve skutečnost.

Je to fakt jednoduché: jediné co musíte udělat, je každý den chvíli v klidu posedět. Poté, co si na to zvyknete, zkuste každý den pracovat o něco méně. Máte-li pocit, že žijete příliš rychle, zhluboka se nadechněte. Zpomalte. Buďte přítomní. Vyrazte hledat spokojenost místo toho, abyste na ni čekali.

Vychutnávejte si klid. Je to poklad, který tu je pro vás. A bude tu vždy.

Z knihy Tao Te Ching:

Není moudré utíkat vpřed.
Dech se krátí a působí stres.
Příliš energie do toho dáš,
a velmi brzy se vyčerpáš.
Takhle to není přirozené.
A cokoliv staví se proti tomu,
již brzy padne poražené.

Do češtiny přeložil Pavel Říha

Mimo zenhabits.cz provozuje Pavel také badguy.cz, osobní blog, skrze který sdílí svoje vlastní myšlenky.

Anglický originál publikoval Leo Babauta 19. července 2009 na zenhabits.net

Malý, ale šikovný průvodce kreativitou

„Tajemstvím kreativity je vědět, jak zakrýt své zdroje.“
– Albert Einstein

Být kreativní, něco vytvářet, proměnit své představy v realitu, je dnes snažší než kdy dříve.

Zároveň je však opravdu náročné udržet koncentraci v době, kdy jsme rozptylováni víc, než jsme si v minulosti dokázali představit.

Nezáleží, jakým druhem kreativce jste – spisovatel, malíř, muzikant, marketér, blogger, fotograf, designer, rodič nebo podnikatel – všichni budou vždy hledat inspiraci, způsoby, jak uvolnit svého tvůrčího ducha.

A ačkoliv jsou ohledně kreativity na internetu miliony tipů, chtěl bych zde zmínit ty, které jsem shledal nejužitečnějšími – takové, které jsem vyzkoušel, otestoval a začal jich s radostí využívat.

Zde je máte, bez ladu a skladu:

  • Hrajte si.
  • Nekonzumujte obsah při tvůrčích činnostech – oddělte tyto procesy.
  • Zapomeňte na vnější svět.
  • Přemýšlejte o svém životě a denně na něm pracujte.
  • Hledejte inspiraci ve všem kolem vás, i v těch nejmenších detailech.
  • Začínejte pozvolna.
  • Ukažte svůj výtvor světu. Nezáleží, jak mizerný první návrh je.
  • Nesnažte se o dokonalost. Co nejdříve s tím jděte ven a získejte zpětnou vazbu.
  • Neustále se zlepšujte.
  • Ignorujte rýpaly.
  • Avšak kritiku nechte, ať vás posune dál.
  • Učte ostatní a sami se mnoho naučíte.
  • Rozbořte zažité pořádky, zkuste změnit úhel pohledu.
  • Využijte věci z jiných oblastí tak, jak to neudělal nikdo před vámi.
  • Pijte směšné množství kávy.
  • Své nápady si ihned zapisujte.
  • Udělejte z práce hru.
  • Hrajte si s dětmi.
  • Jděte ven, hýbejte se, objevujte nové věci, bavte se s novými lidmi.
  • Čtěte, co vám přijde pod ruku. Zvláště to, s čím nesouhlasíte.
  • Dopřejte si dostatek odpočinku. Příliš práce ničí kreativitu.
  • Nic netlačte násilím. Relaxujte, hrajte si… a půjde to samo.
  • Nechte svou mysl jen tak se potulovat. Hledáte-li inspiraci, nebojte se rozptýlení.
  • Jdete-li však tvořit, rozptýlení odstraňte.
  • Dělejte věci, dokud jste z nich nadšení.
  • Nejste-li nadšení, najděte si něco, co vás zaujme.
  • Nebojte se vypadat hloupě či pošetile.
  • I drobné nápady mohou být dobré. Netřeba hned měnit svět – stačí jedna věc.
  • Zničte to, co ničí vaši kreativitu.
  • Přestaňte o kreativitě číst, hoďte vše za hlavu, a prostě tvořte.
  • A hlavně se u toho bavte!

„Někdy jsem věřil až šesti nemožným věcem, před snídaní.“
– Lewis Carroll

Jak přijmout kritiku a neztratit tvář

Konvenční lidi přivádí porušování konvencí k zuřivosti, a to hlavně proto, že jej považují za kritiku jich samých.
– Bertrand Russell

Chcete-li dělat něco zajímavého, kritika je toho nevyhnutelnou součástí.

Budete kritizováni, jelikož budete dělat chyby, protože někteří budou žárlit a protože lidé mají rozdílné názory. Někteří vám rádi pomohou, jiní chtějí shodit každého, kdo dělá něco jinak.

Abyste úspěšně propluli mezi krami kritiky, je třeba rozpoznat, které jsou užitečné, a vyhýbat se těm, které nejsou.

A především, neztratit tvář.

Kritika na Zen Habits

Poté, co se Zen Habits začal stávat známějším – na konci prvního roku jsem měl 26 tisíc odběratelů – dostával jsem všechny druhy kritiky. Mnoho jí bylo od nových čtenářů, většinou byla neuvěřitelně pozitivní a povzbuzující, ale občas se objevil i nějaký ten kousavý komentář.

Naučil jsem se proto taktice, která funguje opravdu skvěle. Pokud byl komentář zlý, dal jsem si chvíli na uklidnění, a pak se sám sebe zeptal: “Může mít ten člověk pravdu (i přes jeho arogantní tón)?”

Následně jsem dotyčnému za kritiku poděkoval. Uznal jsem ji bez toho, abych se přehnaně bránil. Když jsem měl pocit, že jsem v právu, uvedl jsem své argumenty, byla-li kritika opodstatněná, přijal jsem ji a slíbil, že se zkusím zlepšit.

Mělo to překvapivý dopad: lidé většinou reagovali velmi pozitivně. Poděkovat za komentář a uznat argumenty je odzbrojující. Lidé zanechávající arogantní komentáře nečekají, že jim budete naslouchat, tím méně, že budete vděční a empatičtí. Poté, co jsem tak učinil, jsem se s mnoha kritiky spřátelil – nikdy jsem neviděl taktiku s lepšími výsledky.

Kritizován jsem byl také prostřednictvím cizích webů. Mojí obvyklou reakcí je zeptat se sám sebe (opět po vychladnutí): “Má ten člověk pravdu?” Pokud ano, zamyslím se, co můžu změnit. Když ne, jdu si dál svou cestou.

Naučil jsem se, že kritika je ve skutečnosti hrou. Mohu reagovat s hněvem, nechat se od své činnosti odradit, nebo se z kritiky poučit. Případně ji mohu nechat plavat, a jít si svou cestou. Já volím poslední dvě možnosti.

Jak na kritiku NEreagovat

Jestliže to kritice dovolíte, ráda vás znemožní. Lidi odrazuje čelit kritice a tak se raději vzdají. Dá se to pochopit, ale proč nechat někoho, kdo má zrovna špatný den (nebo měsíc), aby vás odradil od něčeho výjimečného. Co kdyby Shakespeare přestal psát, když se publikum poprvé ušklíblo nad jednou z jeho linií? Nebo kdyby se Gandhí vzdal jen kvůli tomu, že Britové nebyli z jeho aktivit zrovna nadšení?

Obvykle lidé na kritiku reagují hněvem. Mlátí kolem sebe, útočí, přehnaně se brání, jsou agresivní.

Jestli jste nečetli toto neslavně proslulé vlákno komentářů (anglicky), vřele doporučuji. Recenze knihy je v pořádku, ale komentáře napsané její autorkou, jsou prostě neuvěřitelné. Je to taková katastrofa, že se od toho lze jen těžko odtrhnout.

Je to ukázka, jak nereagovat na kritiku. Je to nejhorší způsob, který můžete zvolit. Pokud jste naštvaní, nemusíte hned ostatní posílat do řiti. Nemusíte je napadat, obviňovat za své chyby, odmítat, že byste nějaké chyby mohli udělat, a přilévat olej do ohně tím, že ke svým chybám přidáváte další. Bylo by mnohem lepší mlčet.

Dělejte výjimečné věci

Nenechte se kritikou od ničeho odradit. Řekne-li vám někdo, že vaše psaní nestojí za nic, pokračujte. Zlepšete se. Učte se od lidí, kteří to dělají dobře, pak na ně zapomeňte a dělejte to po svém – poslouchejte svůj vnitří hlas. Výsledek bude výjimečný svou upřímností, hledáním pravdy a osobitým názorem.

Nebojte se dělat velké věci. Podílejte se na světě, a přizpůsobte si ho tak, jak vám to vyhovuje.

Jděte ven a udělejte něco jinak. Nic nedělejte jen proto, že to dělají všichni ostatní. Zde je tajemství:

Zjistíte-li, že plavete s ostatními rybami, plujte na druhou stranu. Oni beztak nevědí, kam plují.

Dělejte něco výjimečného a sdílejte to se světem. Kritiky se sice nezbavíte, ale stejně je často jen pokusem shodit lidi, kteří dělají něco jinak. Nedovolte, aby vás zastavila.

Jak ji přijmout s elegancí

Než na kritiku zareagujete, uklidněte se. Vždycky. Odpovídat ve vzteku není dobrý nápad. Pro případ, že jsem to neřekl jasně: nikdy, fakt nikdy, neodpovídejte rozzuření.

Zeptejte se sami sebe, proč jste kritizováni. Snaží se vám dotyčný pomoci, udělat věci lepšími, varovat vás před možnými chybami nebo navrhnout pozitivní zlepšení? Je dotyčný rozladěný nebo má špatný den? Je arogantní, případně žárlivý? Má ke kritice důvod?

Bez ohledu na jeho pohnutky se sami sebe zeptejte, zda nemůže mít pravdu. Někdy ji opravdu má, a místo toho, aby vás kritika poškodila, pomůže vám ke zlepšení. Přiznejte, že v tom co děláte nejste perfektní (ačkoliv jste), ne vše děláte bezchybně, a chcete se zlepšit. I já dělám stále chyby, a mám hodně co zlepšovat.

Poděkujte osobě, která vás kritizuje. Někdy vám chce jen pomoci. To vyžaduje kuráž a je to velmi velkorysé. Buďte za to vděční. Dokonce i když se vám nesnaží pomoci, obětuje svůj čas, aby vám napsala – a věřte mi, zpětná vazba je vždy lepší než absolutní ticho. Vyprovokujete-li reakci, znamená to, že jste udělali něco zajímavého – a za to byste měli být vděční. Tak či onak, poděkování za kritiku povede k pozitivní změně.

Vždy odpovídejte racionálně a v klidu. Místo abyste se přehnaně bránili, buďte upřímní. Podělte se o své důvody, přijměte kritiku, pokud je oprávněná, a místo plamenné obrany vašich postupů, dospějte k rozumnému závěru.

Nebo zůstaňte mlčet. Pokud nemohu odpovědět v klidu, tak prostě neodpovím vůbec. Mlčení je mnohem lepší než vztek či nepřiměřená obrana.

Nenechte se odradit. S elegancí jste odpověděli, a nyní se můžete vrátit ke své skvělé práci.

Jen mrtvé ryby plavou s proudem.
– autor neznámý

9 rituálů přítomného bytí

“Usměj se, nadechni a zpomal.” – Thich Nhat Hanh, buddhistický mnich

Procházíte svým dnem, aniž byste žili naplno?

Já to tak dělal mnoho let. Bylo to, jako by mě život míjel a já čekal, až se něco stane. Vždy jsem se cítil, jako bych se připravoval na později.

Avšak dnešní den není přípravou na zítřek. Dnešní den je hlavní událostí.

Žít plně dneškem a odevzdat se přítomnému okamžiku… uvědomuji si, že je to jednodušší říct, než udělat – život v přítomnosti je návyk, jehož osvojení není jednoduché. Rozhodl jsem se proto podělit o několik mých oblíbených rituálů, které vám pomohou užít si každý moment.

Nemusíte dělat vše. Vyberte si několik z nich a vyzkoušejte, zda udělají váš den lepším.

Rituály přítomného bytí

Rituál není o tom, dělat věci bezmyšlenkovitě. Je to způsob, jak do svého života přinést něco dobrého. Provádíte-li rituál vědomě, pomůže vám žít v přítomnosti. Provádíte-li ho bezmyšlenkovitě, je k ničemu.

Zde je několik mých oblíbených rituálů:

  1. Ráno chvíli poseďte. Když vstanete, v tichu brzkého rána, možná za zvuku vařící se kávy, si vemte malý polštářek a sedněte si na zem. Já často tuto chvíli využívám k protahování, protože má ohebnost není zrovna nejlepší. Uvědomuji si každý sval v těle a je to, jako bych se pomalu probouzel do nového dne. Dále jen tak sedím a soustředím se na své dýchání, nádech a výdech. Jedná-li se o meditaci, jsem naprostý začátečník, ale svůj den vždy zahajuji tímto rituálem.
  2. Vyčistěte si zuby. Předpokládám, že zuby si čistíme všichni, ale často to děláme nevědomě, zatímco přemýšlíme o jiných věcech. Zkuste se na čištění zubů plně soustředit, vnímejte každou mezeru, každý zub z jedné strany úst až na druhou. Odvedete lepší práci a pomůže vám to uvědomit si, kolik toho děláte na autopilota.
  3. Soustřeďte se na jídlo. Vypněte televizi, odložte notebook a telefon, pryč dejte dokonce i knihu či noviny. Pokud jíte s některou z těchto věcí (většina lidí to dělá), jídlo se bez nich bude zdát nudné. A přesto, dokud to neuděláte, nedokážete jídlo pořádně ocenit. Rád se soustředím na své ovesné vločky (s ořechy a bobulemi – viz moje dieta), vnímajíce každé sousto. Dělá to jídlo chutnějším, a já jím dlouho a s vděkem.
  4. Umyjte nádobí. Když dojíte, umyjte po sobě nádobí. Věnujte plnou pozornost umývání, vodě a pěně.
  5. Pijte čaj. Na čajovém obřadu je cosi starobylého – a když pijete čaj s plným vědomím, spojíte se s miliony dalších, kteří tak činili v průběhu staletí.
  6. Choďte pomalu. Mám rád udělat si přestávku a jít se chvíli projít. Jděte pomalu, vnímejte každý svůj krok. Věnujte pozornost svému dechu, všemu okolo vás, zvukům, světlům, jednotlivým předmětům…
  7. Najděte klid k četbě. Vyhraďte si tichou chvilku (pro mě jsou skvělá rána a večery) a místo na čtení dobrého románu. Nemějte poblíž žádnou televizi ani počítač, a plně se ponořte do fiktivního světa. Může se zdát protikladné přenést svou mysl z přítomnosti do dění v knize, ale je to skvělý trénink soustředění. Dobrý román navíc miluji jako máloco jiného.
  8. Buďte vděční. Každý den najděte někoho, na kom vám záleží a místo vnímání tak, jako ho vnímáte obvykle, se na něj opravdu podívejte. Uvědomte si, co pro vás znamená, a buďte vděční za jeho existenci. Pokud mu chcete udělat radost, svěřte se, jak vděční za něj jste.
  9. Pracujte soustředěně. Začněte pracovní den výběrem jedné věci, která vaši práci posune o kus dál, a vše ostatní hoďte za hlavu. Pracujte jen na tomto úkolu, a nepřebíhejte k jiným, dokud nebude hotový. Dělat jednu věc v jednu chvíli je skvělý způsob, jak nalézt koncentraci.

Tyto rituály nejsou jedinou chvílí, kdy se můžete soustředit na přítomnost, ale skvěle vám život v přítomnosti připomenou. Vyzkoušejte některé z nich a prožijte, díky nim, dnešní den naplno.

Mysl jako voda

Článek o mém GTD systému mě dovedl k myšlence, co mě na GTD přitahuje nejvíc. Samozřejmě se mi líbí celková organizace a zachycení všeho v mém životě, uklizený stůl a čistá mailová schránka. Všechno toto miluji.

Ale co mě opravdu přitahuje, je dosažení stavu „Mysl jako voda“. Musím přiznat, že se mi, stejně jako mnoha ostatním GTD nadšencům, ještě úplně nedaří tohoto stavu dosáhnout. Ale GTD mi velmi pomáhá. Čím víc věřím svému systému a čím lépe zvládám GTD návyky, tím více se stavu „Mysl jako voda“ přibližuji.

To mi připomíná citát Bruce Lee:

Vyprázdni svou mysl, buď tvárný. Tvárný, jako voda. Dáš-li vodu do šálku, vyplní šálek. Dáš vodu do láhve a vyplní láhev. Dej ji do konvice a vyplní konvici. Jindy voda teče nebo padá. Buď vodou můj příteli.

Myslím, že hlavním půvabem je klid a mír, kterého chceme dosáhnout. Mít vše na svém místě a mysl čistou od problémů a dalšího nepořádku. Dokážete-li to, jste připraveni na vše, co se vám postaví do cesty. Někdy, když nejsem ve své kůži, pozoruji lidi kolem sebe a uvědomuji si, jak dlouho cestu směrem k „Mysl jako voda“ jsem již ušel.

O svých pokrocích budu dále informovat. Držte mi palce.