Jak najít své štěstí v neštěstí

Náš život není vždycky jen šťastný. Někdy se nám může dokonce zdát, že se propadáme do temnoty.

Podívejme se na pár příkladů situací, které se mohou stát nám všem.

  • Když ztratíme někoho drahého.
  • Když obdržíme špatné zprávy.
  • Když zjistíme, že jsme na mizině.
  • Když máme opravdu špatný den v práci.
  • Když se s partnerem pohádáte, nebo když se rozejdete.
  • Když jste vážně nemocní.
  • Když máte bolesti.
  • Když vám někdo emocionálně ublíží.

Zažít některou z nich je hrozné a je naprosto normální být hodně smutný a nešťastný, když se nám něco takového přihodí. Možná se ptáte, proč je život někdy tak těžký, tak nespravedlivý. A proč se nemohou stávat jen hezké věci.

Většinou se nám nepříjemné věci stávají tak říkajíc samy od sebe, nemůžeme je nijak ovlivnit či kontrolovat, ať už v daném okamžiku, či následně. To ale neznamená, že se nemůžeme pokusit najít alespoň jiskřičku štěstí i když je nám nejhůř a vše vypadá beznadějně.

Najít onu jiskru štěstí je možné, když se naučíte pár jednoduchých technik:

Dovolte si být nešťastný.

Když se cítíme zle, něco nás bolí jediné co často chceme aby to prostě přestalo. Chceme od toho utéct. Ignorovat to, předstírat, že je vše v pořádku, utišit bolest a někam se schovat. Všechno to zapomenout a třeba si sáhnout po léku na bolest a prostě to vypnout. Tohle všechno je naprosto běžná lidská reakce. Ale ve skutečnosti to, že od neštěstí a bolesti utečete, vaše utrpení neukončí. Většinou to problémy spíše prohloubí. Místo útěků a schovávání zkuste pro jednou něco jiného. Řekněte si, že je to OK, cítit se nešťastný, je to OK cítit bolest. Zpomalte, nadechněte se a zcela vědomě prožijte svou bolest. Buďte do své bolesti a neštěstí zcela pohroužení. Za chvíli jí zkuste místo odmítání přijmout, prozkoumejte ji, buďte zvědaví a projděte všechny její kouty. Není to nic příjemného, ale nebojte se, zvládnete to. A ve skutečnosti to bude ten moment, kdy začnete léčit svou duši i tělo a  opět o něco vyrostete na své cestě za sebepoznáním.

Poděkujte, že jste naživu.

V okamžiku, kdy se postavíte své bolesti a utrpení tváří v tvář, uchopíte ji a zcela ji poznáte, najednou zjistíte, že se vlastně díky ní cítíte tak nějak více na živu. Život přece není o tom nic necítit, vyhýbat se všemu nepříjemnému (alespoň ne stále). Život přece není jen o jednorožcích, beruškách a sluníčku. Být naživu znamená cítit bolest, cítit strach a někdy se také o tom cítit se úplně sám, odpojený od ostatních. Dovolte si toto procítit a představte si, že přesně toto znamená BÝT NA ŽIVU. Ano, můžete mi na to odvětit: „ Ale to je fakt na nic, to mi nijak nepomůže“, nebo to můžete zkusit a sám pro sebe si říci: „Wow, to je hodně zajímavá zkušenost, tak takové to je být naživu.“

Je to jako bungee jumping, nebo já si to také představuji jako pocit, kdybychom zjistili jak můžeme začít létat. Pocit plný strachu, vzrušení. Pocit který s tebou otřese, ale zároveň tě naplní štěstím. Je to neuvěřitelná zkušenost. A vy máte právě příležitost ji prožít.

Zkuste najít drobek vděčnosti.

V okamžiku, kdy jste plně naživu a plně ponořeni do bolestivého okamžiku můžete se zeptat: „ A za co mám být teď jako vděčný?“ Zkuste maličkosti, které vám dělají radost. Smích dítěte, krásná květina, nebo nádech teplého vánku v létě, šumící pole, cokoliv co vás potěší. Nebo se zaměřte na věci, které už bereme jako samozřejmost. To, že vidíme, že si můžeme pustit hudbu, máme vztah a podporují nás milióny lidí. To, že můžeme dělat všechno to, co chceme. Připomeňme si chuť jahod a vůni dobrého jídla. Svůj dech. Můžeme být vděční za jakoukoliv z těchto věcí, kdykoliv a kdekoliv. Zkuste najít právě tři věci, za které jste vděční právě teď.

Okuste chuť života.

Jste naživu! Měli byste vyběhnout na kopec a z plných plic zakřičet. JÁ JSEM NAŽIVU! I v těch nejhorších okamžicích našeho života můžeme najít záchytný bod štěstí jen v konstatování tohoto faktu. Že jste živí. Vaše srdce pracuje. Jak úžasné to je! Jo, já vím. Je to těžké. A neříkám, že když zkusíte postupovat podle tohoto návodu tak se jako zázrakem všechno spraví. Ale opravdu pevně věřím, že v každém okamžiku našeho života dokážeme najít alespoň nějakou drobnost, která nám přinese pocit štěstí. A že hlavně musíme chtít hledat a nikdy to nevzdat.

Tři rituály ke zvládnutí stresu, úzkosti a pocitu zahlcení

Mnozí z nás se cítí doslova zavaleni vším tím, co potřebujeme udělat, což může být velmi stresující.

Chtěl bych podělit se o tři praktiky, které vás ze stavu zavalení přenesou do uvolnění.

Nemůžete zcela eliminovat stres, úzkost nebo pocit, že se na vás vše v životě valí a ani byste to zřejmě nechtěli. Můžete ale pocity stresu, úzkosti začít brát místa, kde můžete zkoušet tyto skvělé , praktiky, které vám pomohou ve všech oblastech vašeho života.

Když se cítíte ve stresu, ovládne vás úzkost či jste vším kolem zahlceni … můžete zkusit začít praktikovat jeden nebo i více z těchto tří malých rituálů:

  1. Zůstávejte v nejistotě.

To, že se cítíte ve stresu či na vás přijde úzkost, pochází z pocitu nejistoty. Nevíme, co se na nás chystá, obáváme se, že to všechno nezvládneme. Nevíme, jak to zvládneme a jsme si jisti, že jsme dost dobří. Nejistota. Naší mysli se tento pocit vůbec nelíbí. Chceme stabilní půdu pod nohama, něco pevného, ​​jistého a uklidňujícího. Ale život nám nikdy nedává úplnou jistotu. Takže jsme stále v pohybu, snažíme se vypořádat s nejistotou tím, že děláme co nejvíce, vytváříme seznamy, hledáme dokonalý software nebo systém, utíkáme k rozptýlení. Místo toho můžeme trénovat naši mysl, aby zůstala v nejistotě a aby se jí postupně v tomto stavu zalíbilo. A pak můžeme najít klid uprostřed chaosu.

  1. Nechte to jít.

Když jsme stresováni, je to proto, že jsme s něčím propojeni – s tím, že musíme zvládnout všechno, s tím, jak nás lidé vidí, s dosažením cíle nebo termínu nebo s určitým výsledkem, propojeni s naším obrazem. Co kdybychom se mohli zbavit této spoutanosti a mohli jsme jen tak BÝT v okamžiku? Věci by se najednou zjednodušily. Naštěstí nechat to jít, je něco, co je v našich silách.

  1. Dělejte pouze jednu aktivitu.

Naše mysl je zahlcena a stresována protože stále přemýšlíme o naší nejisté budoucnosti … ale co kdybychom se naučili věřit tomuto okamžiku? Co když bychom se, místo stresu, plně ponořili do činnosti, kterou právě vykonáváme? Jedná se vlastně o kombinaci prvních dvou rituálu, tedy nechat to jít a být právě teď. Opravdu se stačí plně věnovat aktivitě, kterou děláte, ale pouze jen té jedné. Jen si přečtěte tento příspěvek. Nebo odpovězte na jeden e-mail. Jen si umyjte jídlo. Vykonejte to, jako by to byla jediná a nejdůležitější aktivita na světě. Protože ona je.

Jedná se o vysoce transformační praktiky a můžete je praktikovat jednu po druhé nebo jen jednu a za nějaký čas další (a zřejmě i ve výše uvedeném pořadí).

Každá z nich vám zabere jen chvíli, ale všechny mohou změnit váš svět. Vyzkoušejte je s láskou ve svém srdci, a uvidíte, že začnete znovu hluboce věřit sami v sebe.

Zdolejte svůj den s mini-misemi

V poslední době jste nebyli příliš produktivní, přiznejte to.

Sledovali jste příliš mnoho videí, surfovali jste po internetu a na sociálních sítích, moc jste necvičili …ocitli jste se na šikmé ploše přátelé.

Mám tu pro vás řešení. Mini-mise.

Zde je návod, jak to funguje:

Můžete si nastavit několik mini-misí pro ten který den.

Například z mého zápisníku:

  1. Napiš příspěvek na zenhabits.com
  2. Zacvič si
  3. Natoč další video lekci pro svůj kurz

V ideálním případě netrvá jednotlivá mise déle než 15 minut, ale pokud máte pocit, že na to máte,

může trvat i 20-30 minut.

Vyberte jednu misi a připravte se. Postavte se, protáhněte se, rozhýbejte se, psychicky se posilněte a připravte se na dobití mise. Pusťte si nějakou rytmickou hudbu. Vyčistěte počítač nebo pracovní plochu. Ponořte se.

Zůstaňte soustředění, propojte se sami se sebou a nakopejte pár zadků.

Odměňte se, až budete hotovi. Zvedněte pěst na znamení vítězství, pak se odměňte.

Například tím, že se podíváte na svou oblíbenou sociální síť, video na Youtube nebo si dáte ty dobré sušenky, které jste si nechat až po tréninku.

Můžete to opakovat několikrát denně, nejvíce však pětkrát. Pokud zvládnete pět mini-misí za den, jste skvělí!

Dejte si nějakou extra odměnu.

Pokud vám to pomůže, řekněte někomu o vaší příští misi a poproste ho, aby na vás dohlédl.

Ale i bez předání odpovědnosti se můžete dát dohromady a soustředit se právě na jednu mini-misi.

Proč to funguje?

Protože si nastavíte něco, co je splnitelné a zároveň pro vás důležité a vydržíte motivovaní 10-20 minut.

To zvládnete. A děláte si to zábavné, hrajete hru, neděláte z toho povinnost. Hra je úžasný způsob, jak zvládnout a dokončit vše potřebné.

Pokud si každý den nastavíte sví mini-mise, určitě sami uvidíte úžasné výsledky.

OK, skončil jsem s touto mini-misí, čas na sušenku!

Jak milovat svou temnou stránku

Všichni máme stránku (nebo více stránek), kterou nechceme aby ostatní viděli. Můžete o ní mluvit jako o své „temné stránce“ nebo, jak říká můj přítel Adam, jako o Glumovi ve vás.

Může se stát, že prokrastinujete nebo trávíte mnoho času na webu či při online hrách, pijete nebo kouříte, příliš žárlíte, jste lakomí, kritizujete ostatní, jste v depresi nebo osamělí.

To obvykle nejsou věci, které chceme aby ostatní viděli. Ale co kdybychom se pokusili obejmout našeho vnitřního Gluma? Co kdybychom se naučili milovat svou temnou stránku?

To jde zcela proti našemu obvyklému přístupu a může se to zdát nemožné. Milovat vnitřního Gluma? Absurdní! Obvykle ho hlavně chceme schovat, zbavit se ho, vyléčit se a zapomenout na to všechno.

Ale co kdybyste se místo toho pokusili:

  • Říci někomu jinému o vaší temné stránce a přivedli tak trošku slunce do této oblasti vašeho života.
  • Buďte na sebe hodní a podívejte se na sebe milujícíma očima. Například, možná jste unaveni a toužíte po odpočinku, možná jste smutní a chcete se zbavit toho smutku. Když se na ní podíváte takto, naše temná stránka není špatná, je to jen váš (možná pro někoho špatný) způsob jak si pomoci od potíží.
  • Zkuste sami se sebou soucítit spíše než byste se trestali. Pokud si přejete překonat své potíže a dáte sami sobě trochu lásky, možná zjistíte, že vaše temná stránka není tak špatná věc. Že je to jen další zážitek ve vašem životě, který si můžete zamilovat.
  • Když začnete pracovat se svou temnou stránkou, zastavte se a přijměte jakoukoli bolest, která se objeví. Nesnižujte se k útěku či obvyklému popírání skutečnosti.  Zůstaňte v bolesti a prociťte ji úplně. Ponořte se do ní se zvědavostí a láskou.
  • Smějte se svému vnitřním Glumovi a vyprávějte o něm ostatním s humorem. Je to jen vaše další část, tak proč se za ní stydět.  Pokud ji odhalíte ostatním, pomůžete jim s vámi komunikovat důvěrněji. Přiznejte se k ní a oslavujte jí.

Tento postup vás zřejmě nevyléčí, ale je to jemnější a především milující způsob, jak potkat sami se sebou a zabývat se problémy, kterým čelíme. Doporučuji vám, abyste se pokusili milovat tuto stránku sebe sama stejně tak, jak se o to snažím i já.

5 klíčů k formování jakéhokoliv návyku

My všichni bojujeme se svými návyky – jak se jich držet, jak zůstat motivováni, jak vůbec začít, jak vyřešit porušení návyku? S tím vším můžeme každodenně zápasit.

Změnit naše návyky totiž znamená změnit naše životy. Pokud se zasekneme na současných zvycích, náš život se zasekne s námi. Budeme stát na místě a dělat věci jen protože je tak děláme vždy.

Jestli chcete zhubnout, překonat prokrastinaci, napsat knihu, být fit, žít v bdělé pozornosti … musíte rozvíjet své návyky.

Naštěstí je tento proces jednodušší, než si většina lidí uvědomuje.

Jednoduchý, ale ne snadný. Musíte cítit odhodlání a opravdu chtít provést onu změnu. V opačném případě skončíte vždy, když se věci nebudou vyvíjet podle vašich představ.

Tady je první věc, kterou je třeba mít na paměti.

Vyberte si pouze jeden návyk. Ano, budete chtít změnit spoustu věcí. Mějte však na mysli tuto mou radu a držte se jí. Později můžete začít pracovat na více věcech najednou, ale teď se zaměřte jen na jednu.

Dále pak postupujte podle těchto jednoduchých kroků:

  1. Klíč první. Začněte maličkostmi.

Maličkosti jsem zmínil zde na blogu už asi tak miliónkrát, takže si teď třeba myslíte, že tuto část můžete přeskočit – ale nedělejte to.  Je to opravdu ta nejdůležitější věc. Začněte jen s jednou maličkostí. Jak malou? Jen meditujte po dobu 2 minut. Nebo se 5 minut věnujte psaní. Udělejte 5 kliků nebo si zacvičte 5x pozdrav slunci. Stačí sníst jeden kousek zeleniny denně. Pokud začnete s maličkostmi, odstraníte přirozený odpor ke změnám a novým začátkům, což je ta nejtěžší část celého procesu. Kdysi jsem si říkal: „Jen si oblékni boty a vyjdi ze dveří,“ a tak jsem si vytvořil svůj návyk na běžecký trénink. Díky tomuto malému zvyku jsem uběhl už několik maratónů a ultra maraton. Pro meditaci si třeba řekněte: „Stačí si dát zadek na polštář.“ Pro kreslení stačí vyndat svou podložku a tužku.

  1. Klíč druhý. Odeberte si možnost volby.

Nemyslete na to – rozhodněte se dopředu, že to budete dělat každý den ve stejnou dobu alespoň měsíc. Prostě každý den nedělejte rozhodnutí. Stačí začít. Najděte nějaký spouštěč, už máte ve svém každodenním životě (jako je probouzení nebo sprchování, čištění zubů, spuštění kávovaru, oběd, cokoliv) a použijte to jako spouštěč pro otázku kdy / poté: „Když se probudím, budu meditovat po dobu 2 minut.“ Tam, kde se akce bude denně odehrávat si ponechte nějakou připomínku. Hlavním bodem ale je, že se rozhodnete to dělat každý den, a pak to prostě uděláte bez přemýšlení.

  1. Klíč třetí. Delegujte odpovědnost.

Zainteresujte nejméně jednu osobu jako odpovědného partnera. Nebo skupinu přátel. Nebo svého běžeckého partnera. Nezáleží na tom, jak si to nastavíte, ale mít někoho, kdo na vás dává pozor, znamená mnohem větší pravděpodobnost, že odoláte svodům minulosti, když vás budou lákat do svých osidel.

  1. Klíč čtvrtý. Udělejte z toho zábavu a projevujte vděčnost.

Nepřijímejte nový návyk jako by to byla jen nepříjemná povinnost. Podívejte se, jestli si tuto cestu také můžete vychutnat. Jak do rutiny vnést zábavu, hravost, radost? Můžete uprostřed vašeho tréninku pocítit vděčnost? Je mnohem větší pravděpodobnost, že se budete držet svého návyku, pokud se budete soustředit na části, které se vám líbí, než jen bezmyšlenkovitě kontrolovat seznam úkolů.

  1. Klíč pátý. Buďte odhodlaní.

Proč vlastně chceš změnit tento návyk? Zamyslete se nad tím během prvního týdne, který věnujete změně svého návyku. Jaký hlubší důvod máte? Chcete tím pomáhat druhým? Nebo je to akt sebe-lásky, abyste mohli být zdravější nebo šťastnější? Pokud to děláte jen proto, že si myslíte, že byste měli, nebo protože to zní skvěle, opravdu se nikam neposunete.

Můžete začít jen s prvním klíčem, ale doporučil bych, abyste během prvního týdne nebo dvou přidali tolik z dalších čtyř klíčů, kolik můžete, protože s každým z nich zvýšíte své šance na úspěch.

Toto je opravdu možné zvládnout. Můžete změnit staré způsoby tím, že vědomě děláte něco nového opakovaně, dokud se to nestane zvykem. Na začátku dělejte malé kroky, odstraňte volbu, abyste si nevymýšleli, zda začít či ne, přidejte odpovědnost a pochopte svou motivaci, abyste překonali odpor a v neposlední řadě najděte vděčnost v rámci celého procesu.

Jeden zvyk denně. Malé kroky s vědomým záměrem, podporou a úsměvem. A tak můžete ovlivnit celý svět.

Kouzlo propojení se světem

Právě teď, když čtete tento článek, jste obklopeni neviditelnou, magickou sítí.

S vděčností ve svém srdci, zvažte prosím následující:

Čtete článek, který jsem pro vás napsal a poslal po internetu díky práci tisíce a tisíce inženýrů, pracovníků v energetice a pracovníků v počítačových továrnách, a to za použití počítačového zařízení vyrobeného tisíci lidí po celém světě.

Jste naživu, protože jíte potraviny a nápoje vyráběné a dodávané tisíci lidmi. Žijete v domě postaveném tisícem lidí (když vezmete v úvahu celý výrobní proces), který je napájen z elektrické sítě se kterou každý den pracují další tisíce lidí. Máte k dispozici vodu, kterou produkují tisíce lidí, kabel (nebo jiné připojení na internet) aby zábava proudila až k vám. To vše vyrobily miliony lidí. Váš nábytek, oblečení, spotřebiče, auto, silnice, stavby, města…za tím vším stojí miliony lidí.

Když jste se narodili, nebyli jste schopní žít bez podpory své rodiny, která vás krmila, chránila, měnila plenky, držela vás při životě každý den. Vaši rodinu v tomto snažení podporovalo mnoho dalších, a ještě více lidí bylo u vašeho vzdělávání. Byli jste vychováváni vesnicí, bez ohledu na to, jaké bylo vaše dětství.

Celá vaše existence byla podpořena miliony lidí, po celý váš život, včetně nynějšího okamžiku.

A není to jen o vaší fyzické existenci. Vaše myšlenky byly ovlivněny spisovateli, vědci, televizními pořady, filmy, hudbou, pedagogy, přáteli a rodinou, prací kterou děláte s ostatními, politiky a vládami, filozofy a náboženskými osobnostmi, životním prostředím, ve kterém žijete. To, co si myslíte a kdo jste, není něco, co jste právě vynalezli, bylo to vytvořeno všemi a vším kolem vás.

Byli jste spoluvytvářeni každým dalším živým člověkem, celým světem. A vaše akce společně ovlivňovaly a vytvářely to co vnímáte kolem sebe.

Jste obklopeni a propleteni s neviditelnou, magickou sítí lidských životů a myšlenek, jídla a přístřeší, elektřiny a zařízení, lidské tvorby, přírody a vesmíru kolem vás.

My všichni spoluvytváříme každý okamžik. A všechno to považujeme za samozřejmost.

Jedinou rozumnou reakcí, když si toto uvědomíte, je vděčnost. Potlesk. Radost.

Jsme všichni spojeni a naše akce jsou důležité. Jak můžete dnes společně vytvářet svět kolem vás? Jaké akce můžete s láskou podniknout, postarat se o ostatní kolem sebe, navrhnout lepší život? Co můžete udělat, abyste ocenili a ukázali vděčnost těm, kteří vás podpořili?

Naplňte své srdce láskou těch, kteří vás pomáhali dotvářet a naplňte jejich životy svou láskou, abyste pro ně mohli vytvořit něco úžasného.

To nejzásadnější ze Zen habits za rok 2016

Pro mě a Zen habits byl tohle opravdu úžasný rok. A jsem rád, že jste šli celou tu dobu společně se mnou.

V roce 2016 se toho stalo hodně. Mimo jiné byly volby amerického prezidenta, ale o tom tu mluvit nechci. Pro mě osobně se událo mnoho změn:

  • Minulý měsíc zemřel otec mojí ženy Evy a letěli jsme zpět na Guam na jeho pohřeb. Hezké na tom bylo ale to, že jsme se sešla celá rodina a společně strávili svátky.
  • Můj syn Rain odmaturoval a dostal se na vysokou, dcera Chloe se odstěhovala zpátky na Guam, kde začala pracovat jako novinářka. V létě jsme měli velké rodinné setkání s rodinou mojí ženy. Náš syn Justin se přestěhoval zpátky do Kalifornie a začal se soustředit na studium 3D animace. Můj další syn Seth se začal zabývat elektronickou hudbou, dcera Maia začala hrát v kapele a dělat animace a dcera Noelle si našetřila na výlet na Guam.
  • Hodně jsem cestoval. Byl jsem v ekvádorském deštném pralese, šplhal v Japonsku po horách, plavil se ze Sydney na Hawaii skrz Kaledonii, Vanuatu a Fidži, strávil jsem 9 dní na lodi kolem Islandu. Navštívil Stockholm, New York, Maui, Guam, Buenos Aires, Limu, Cusco a Machu Picchu. Ve skutečnosti jsem cestoval skoro až moc, ale nestěžuju si!
  • Začal jsem se zabývat ultralight turistikou, objevil opuštěné divoké kouty přírody a kempoval ve Sierra Nevada se svojí ženou a dětmi. A na tenhle rok mám naplánováno ještě daleko víc výletů.
  • Ponořil jsem se ještě hlouběji do studia mysli. V posledním roce jsem se na to zaměřil nejvíc a doufám, že v roce 2017 to bude jenom pokračovat.
  • Pracoval jsem s vývojáři, abychom vytvořili aplikaci Habit Zen web a udělali jsme tomu skvělou kampaň.
  • Napsal jsem několik e-booků a vytvořil 8 videa kurzů.

Uff! To byl ale rok! Jsem vděčný, že jsem u vší té nádhery mohl být.

Jak si snadno a rychle uklidit

Moje rodina se příští víkend kompletně stěhuje do jiného domu. Připravujeme proto všechno na stěhování a chystáme se projít celý dům a zbavit se věcí, které nepotřebujeme.

Nový dům nemá tolik úložných prostor, což mi přijde jako požehnání. Znamená to, že musíme vyhodit zbytečnosti. V tom jsem docela dobrý, ale přesto se člověku děje, že se mu za nějakou dobu věci jednoduše nahromadí (hlavně u dětí v pokoji!).

Stěhování je mimochodem nejlepší důvod k úklidu. Obyčejně rozdělím úklid do několika menších kroků, ale někdy může být zábava vrhnout se na všechno najednou.

A tady je návod, který na úklid používáme doma my. Místnost po místnosti:

  1. Ukliďte si psací stoly. Jako odkladnou plochu použijte postel nebo podlahu.
  2. Začněte na jedné straně místnosti a postupujte ke druhé.
  3. Vždy vyklízejte jenom jednu poličku nebo šuplík, abyste si nepomíchali věci.
  4. Z poliček a šuplíků všechno vyndejte, dejte na hromádku a poličku nebo šuplík umyjte.
  5. Hromádku si rozdělte na dva komínky: 1) to, co používáte často a máte rádi a 2) to, čeho se chcete zbavit. Berte předmět po předmětu a rozhodujte se – Kdy jsem to na sobě měl/a naposledy? Kdy jsem to naposledy použil/a? Pokud je odpověď několik měsíců (6 a více), vyhoďte to. Vyjma sezónního oblečení, které nosíte třeba jenom v zimě.
  6. Jakmile jste si protřídili věci, vraťte je zpět do poličky nebo šuplíku. Hezky srovnané. Věci na vyhození vložte do krabice, kterou vyhodíte, zrecyklujete nebo někomu darujete.
  7. Přejděte k další poličce nebo šuplíku. A zopakujte celý proces od začátku. Udělejte to samé také se skříněmi. Jednu po druhé.

Díky takovému postupu budete mít jednotlivé místnosti uklizené během pár hodin. Pokud to chcete dělat pořádně, počítejte tak se 3-5 hodinami na jednu místnost. Vyčleňte si tedy nějaký čas o víkendu.

A ten pocit, když máte hotovo.

Hezky si sedněte a užívejte si ten pořádek a jednoduchost.

Vědomý život

Většina z nás jde životem, je vzhůru, ale přitom jenom jede podle zajetých vzorců, které vyvinula během života. Děláme domácí práce, jsme online, v práci a ani o tom moc nepřemýšlíme.

Porovnejte si to s myšlenkou na vědomý život. Vše, co děláte, činíte vědomě a naplňujete u toho alespoň jednu z vašich hlavních hodnot (například soucit). Vše děláte vědomě.

Je pravda, že hodně činností děláme s nějakým záměrem. Myji nádobí, protože nechci mít doma nepořádek nebo hmyz v kuchyni. Jezdím do práce, protože si musím nějak vydělat peníze. Vozím děti do školy, protože se musí učit. Jakmile to ale opakuji každý den, záměr odpluje někam do pozadí a už si ho ani neuvědomuji.

Záměr víme od začátku, nemusíme o něm proto přemýšlet.

Co když to ale změníme?

Co kdybyste si byli vědomi velice dobře toho, proč děláte, co děláte? Jak by to změnilo váš život?

Co kdybyste umyli nádobí, ale předtím si řekli, dělám to pro svoji rodinu, aby měli radost a abych u toho uklidnil/a vlastní mysl? Mytí nádobí bude najednou daleko důležitější a přestane být nudné.

Rozdíl je v záměru.

Z jízdy do práce se může stát cesta za přáteli, kterým jedu pomoci, udělám jim radost a získám zadostiučinění. Jízda je najednou veselejší a pravděpodobně vás nerozruší ani ten řidič, co vám nedal přednost.

To je vědomý život.

Praktikuji ho po kouskách každý den. Ne neustále, ale čím dál tím víc. Když to dělám, cítím se jinak. Můj život má větší smysl, víc ho prožívám, v každé činnosti je daleko víc radosti.

Proto pro vás mám jednoduchý návod na to, jak žít víc vědomě:

Než půjdete do další činnosti vašeho dne, zastavte se, zavřete oči a v duchu si dejte záměr. Proč to dělám? Je to kvůli druhým? Chci někomu udělat radost? Zlepšit svět? Je to z vděčnosti, že mám práci nebo dobroty k ostatním?

A pak, když jdete do akce, si svůj záměr připomínejte.

Je to malý krok, ale budou to právě tyto momenty, kdy budete žít opravdu vědomě.

Pauza. Na ničem jiném nezáleží.

Existuje jeden návyk, který změnil celý můj život.

Pauza.

Když se nám něco nepovede, jednáme zkratkovitě, aniž bychom si to uvědomili. Máme potřebu jíst fast food, tak to uděláme. Máme potřebu jít na email, místo toho, abychom napsali další kapitolu do naší knihy, tak jdeme a otevřeme prohlížeč. Chceme kouřit, brát prášky, kousat si nehty, hrát hru na Facebooku, prokrastinovat, vynechat cvičení, sníst víc hranolek, kritizovat, žárlit, být naštvaní, hrubí…a tak tomu podlehneme.

Co kdybychom se ale před každou činností zastavili? Co kdybychom pochody stopli, podívali se, kam nás ženou, vnímali pocity, které nám proudí, ale nezachovali se tak, jak nás situace nutí?

Potřeba by nás už neměla pod kontrolou. Byli bychom schopni udělat vědomá rozhodnutí, která by pro nás mohla být zdravá, díky kterým bychom byli šťastnější.

Pokud zastavíme, vytvoříme prostor. Prostor dýchat, přemýšlet, nic nedělat.

Pauza je odpověď na mnoho problémů. Taková malá věc a tak mocná.

Stačí si to uvědomit v momentě, kdy máte další nutkání sklouznout do návyku. Je potřeba jít se podívat na e-mail? Sníst něco nezdravého? Věnujte svojí pozornost nutkání a naučte se o něm, co to půjde. Pokud mu podlehnete, je to v pořádku. Jen si to uvědomte a příště se zastavte.

Udělejte to tak pokaždé. Nakonec se v tom zdokonalíte a příležitostí k procvičování bude určitě dost.

Nutkání jen tak neodejdou, ale vaše schopnost se zastavit a změnit situaci se bude zlepšovat. A jakmile se budete umět zastavit, zvládnete cokoli.