Jak být šťastný a vyhnout se stresu

Běžně se na věci tolik nedíváme jako je spíš přehlížíme. – Alan Watts.

Kolikrát jste už jedli a ve skutečnosti nevnímali chuť? Nebo jste dodělali namáhavou práci či jeli do zaměstnání, aniž byste o tom vůbec přemýšleli?

Naše dny často ubíhají, zatímco jsme myšlenkami úplně mimo.

Jedním z mých nejoblíbenějších způsobů, jak být šťastný a vyhnout se stresu, je být v přítomném okamžiku neboli být vědomý. Samozřejmě jde o jeden ze základních kamenů Zen buddhismu (vlastně si myslím, že celého buddhismu), ale není to všechno o meditaci, jako spíš o tom, že si uvědomujeme, co děláme, nad čím přes den přemýšlíme a co nám říkají naše smysly.

Nikdo nedokáže být pořád v přítomnosti. Myslím, že to ani nejde.

Někteří se díky tréninku dokážou naučit být přítomní častěji než většina z nás, ale vždycky se může stát, že budete myslet na budoucnost nebo minulost. Budete cítit strach a zapomenete být v přítomném okamžiku.

Je to ve skutečnosti dost těžké. Zkuste to hned teď: zavřete oči (jakmile dočtete všechny instrukce) a zaměřte se na váš dech. Na vzduch, který prochází vaším nosem nebo pusou, zaplňuje plíce a opět jde ven. Pokud přijdou dotěrné myšlenky, uvědomte si je, přijměte je a nechte je odejít (nesnažte se je vypudit) a potom se opět soustřeďte na dýchání.

Není to jednoduché, viďte? Být v přítomném okamžiku není tak lehké, jak se zdá.

Chce to cvik. Nakonec toho ale lze dosáhnout. Mám pro vás 5 tipů, které vám k tomu můžou pomoci:

  1. Děti. Být přítomní umí nejlépe děti. Rád pozoruji svého tříletého syna Setha, když si hraje. Nepřemýšlí nad tím, co se mu stalo včera nebo co se stane později. Je Spidermanem, bojuje proti zloduchům a nic jiného neexistuje. Když se rozčílí, není na světě nic důležitějšího než to, co ho rozzlobilo. Vybrečí se a pak se zase spokojeně vrátí k tomu, co dělal předtím. Nepříjemná situace je dávno pryč. Neřeší, co bude zítra. Proto se na něj tak rád dívám. Musíme děti použít jako inspiraci a zkusit být někdy jako ony. Ježíš řekl: „Buďte jako děti.“ A byla to moudrá slova.

  2. Kočky. Rád se dívám na svého kocoura Riddla. Myslí si, že je lev. Nenápadně pronásleduje brouka nebo ještěrku, jako by byli schovaní ve vysoké trávě někde v savaně, a pak se na ně vrhne a zaútočí. Víte, že nepřemýšlí nad tím, co měl k snídani, ani jaký nábytek bude zapotřebí poškrábat a roztrhat na kousky. Kočky (a další zvířata) žijí pouze teď. Buďte jako kočka.

  3. Moje žena a zákusek. Má žena Eva opravdu ví, jak jíst moučník. Ve skutečnosti je ze všech lidí, které znám, nejlepší, když jde o bytí v přítomném okamžiku. Skutečně si dokáže celou svou duší užít cokoli dělá. Naučil jsem se jíst dobroty tak, že jsem jí sledoval. Mezitím, co jsem se snažil do sebe rychle něco naházet, Eva zavřela oči a pomalu si dala lžíci zmrzliny do pusy. Vychutnávala si chuť, texturu, studenost, sladkost i tu čokoládovost. Eva si dokáže věci vychutnat daleko víc než jiní, a tím mě inspiruje. Až budete příště něco jíst, zkuste nemyslet na nic jiného. Nečíst si, nemluvit. Jen vychutnávat jídlo.

  4. Zenový metař. Říká se, že správný zenový mnich má na starosti pouze dvě věci. Meditovat a zametat. Úklid je jedním z denních rituálů zenového mnicha. Je to jedno z jejich nejdůležitějších cvičení. Zametají nebo hrabou. Nedělají nic jiného. Nepřemýšlejí nad tím, jak se dostat do zenového stavu. Tím už je samotné zametání. Až budete příště doma uklízet (nebo dělat cokoli jiného), zkuste se na úklid soustředit, na prach, na pohyb a na svoje pocity.

  5. Když se v něčem ztratíte. Už jste to určitě několikrát zažili. Dokážete si vzpomenout na chvíli, kdy jste se v nějaké činnosti úplně zapomněli? Ne v myšlenkách, ale v té činnosti samotné. Naprosto jste se soustředili a na nic jiného nemysleli. Svět jakoby neexistoval. Mohli jste pracovat a přitom být ve flow (ve stavu, kdy všechno přirozeně plyne), nebo to najednou byl koníček. Sport, práce na zahradě nebo oprava rozbité pračky. Zkuste si na něco takového vzpomenout a jděte to udělat zas.

Zrychlené myšlení

Běžně jsem v pracovním módu, který vypadá nějak takto:

  • projedu si svoje e-maily a vyřídím je, co nejrychleji to jde
  • pak si otevřu dokument a něco píšu
  • rychle překliknu na některou z mých oblíbených stránek, abych se podíval na zajímavé nebo užitečné články
  • pak se vrátím k psaní
  • pak něco poklidím
  • pak jdu zase psát

Problémem je, že moje hlava je pořád v jiném módu než v psacím. Je ve zrychleném režimu psaní e-mailů, rychlého rozhodování a odpovědí.

V tomhle rychlém procesu mívám problém i se psaním delších e-mailů. Jsou to přesně ty, které mi nějakou dobu leží ve schránce, protože moje myšlenky jsou ve zrychleném režimu prakticky vždycky, když e-maily vyřizuju.

Psaní nebo jakákoli tvorba jsou ve zrychleném režimu prakticky nemožné. Člověk musí překliknout do pomalejšího režimu. Jinak prostě přeskočíte ze psaní na něco svižnějšího anebo se necháte úplně rozptýlit.

Složitější rozhodování, kdy musíte zvažovat možnosti a udělat správné rozhodnutí, je ve zrychleném režimu prakticky nemožné. A tak rozhodnutí odložíte na potom i když může zabrat třeba jenom pár minut.

Jakýkoliv úkol, který není o rychlém kliknutí, se také přesune na potom. Ve zrychleném režimu na to prostě nemáte ani těch pět minut. Jste přeci „busy“!

Nemůžete cvičit nebo meditovat, protože to zabere více jak minutu. Potřebujete víc času.

Můžete ale koukat na televizi, ta je tomu přizpůsobená. Neustále přepíná různé podněty. Nebudete ale chtít koukat na pomalý film, který vyžaduje vaši pozornost a zamyšlení na několik minut.

Zrychlený režim vede k neustálému překlikávání a zaneprázdněnosti. Vede k přepracování – protože kdy je čas vypnout? Vede k vyčerpání, protože si nikdy neoddychnete.

Naučte se rozpoznat, kdy jste ve zrychleném režimu, a procvičujte přepínání mezi rychlým a pomalým. Je to zásadní pro to, abyste byli schopni dlouhodobě vydržet u věcí, které jsou pro vás důležité.

Jak překonat strach a jít si za svým snem?

Už jako malý kluk jsem věřil, že budu dělat to, co miluju, díky penězům budu hodně cestovat a dokonce, že budu mít doma v obýváku živého tygra. Proč ne.

Měl jsem vizi, ale pochyboval jsem. Znáte to?

Seděl jsem doma v kuchyni a říkal si, jak sakra vydělám svoje první peníze. Bylo mi 17. Nenápadnej kluk, co se mu všichni smáli.

Nebylo to jednoduchý.

Moje chyby totiž byly:

1. Špatně jsem využíval svoje zdroje
2. Měl jsem špatná přesvědčení v hlavě

Jak jsem to vyřešil? Odpověděl jsem si na následující otázky. Udělejte to také, protože tím zjistíte, co stojí za vaším strachem a jak ho překonat:

1) Kam směřujete svoje zdroje?

Už nějakou dobu učím o trojúhelníku úspěchu. Podle něho existují 3 omezené zdroje, které máme k dispozici:

  • peníze
  • energie
  • čas

Otázkou je:

Kam tyto zdroje dáváme? Jdeme díky nim za svými sny, nebo plníme sny ostatních?

To byste si měli pokládat každý den, protože tak odhalíte, jestli svou energií plýtváte, nebo ji investujete.

2) Jaká přesvědčení ve vaší hlavě aktuálně podle vás nejvíc brání startu vašeho podnikání?

Vezměte si tužku a papír a během 3 minut si přesvědčení napište.

Najednou uvidíte, co vás přesně brzdí a můžete to změnit.
Jako já, když jsem nevěděl, co dál. Začal jsem být zoufalý. A tak jsem hupnul na to první, co mi nejvíc šlo. Tvorba webových stránek.

Nejdřív jsem dělal zdarma, pak za peníze. Na několik měsíců mě to dokonale strhlo. Byla to vášeň a radost. Znáte ten pocit?

Takže můžu být placený za to, že dělám něco, co naprosto a totálně zbožňuji? Asi ano.

Háček byl v tom, že mě práce postupně přestala bavit. Přepískl jsem to a vyhořel. Stereotyp, neplnění termínů a vášeň vyprchala rychleji než teplo, když otevřete dokořán okna.

Absolutně jsem netušil, co dál.

Jenom si to představte, několik měsíců jsem proválel na gauči, hrál hry a zavíral se před světem. Byl jsem na dně.

Potřeboval jsem se vypovídat, a tak jsem začal psát svůj první blog. Schovaný pod přezdívkou a bez fotky. Svěřoval jsem se cizím lidem a cítil se lépe.

Schytával jsem kritiku jako rány pěstí. Zleva, zprava, ale nevzdal jsem to. Postupně mě začali lidi pravidelně číst a tvořila se komunita.

A bylo to právě tady, kde jsem položil základ svému podnikání.

Nebylo v tom nic složitého. I vy to zvládnete.

Pokud stojíte před strachem a nemůžete se rozhodnout, mám pro vás 5ti-krokový návod, kterým jsem se řídil:

  • Přemýšlejte o svém nastavení mysli
  • Buďte ochotní ho změnit
  • Pozorujte sami sebe – co máte za myšlenky
  • Přijměte je
  • Změňte svoje přesvědčení

K tomu všemu ale něco potřebuji. Váš závazek.

Musíte do toho jít naplno. Chci, abyste mi slíbili, že pro to uděláte naprosto všechno. Dejte mi závazek, dejte ho sami sobě. Ten je rozhodující.

Víte, návody, postupy, tipy. Už jsem jich rozdal spoustu. To nejdůležitější je ale pořád stejné. Musíte vstát od svého počítače nebo televize a něco pro svoje sny udělat.

Máte strach, pochyby a nemůžete se rozhodnout?

To jste na tom stejně jako my všichni. I já mám strach. Pořád.

Strach z toho, že bych pro svoje sny nic neudělal. A co vy?

Jak se zbavit prokrastinace

Jedním z nejhorších problémů, kterým čelíme, když si vytváříme nový návyk, je prokrastinace.

Děláme to všichni: snažíme se meditovat, cvičit nebo si čistit pravidelně zuby nití, ale jsme unavení a busy. A tak to odložíme a pak zase a zase. A brzy je po návyku.

Je jednodušší návyk odložit, než to prostě udělat, že? Ale jaké je řešení?

Před pár dny jsem se šel projít s mojí mámou Shannon. Jak jsme tak šli, mluvili jsme o návycích. Shannon se prostě umí naučit nový návyk, když ví, že to pro ni bude dobré. Když zjistí, že potřebuje začít brát vitamíny každý den, cvičit na válečku nebo denně chodit, prostě to udělá. Žádný povyk, žádný problém. Má to tak se vším. S penězi, úkoly do práce nebo s guampedií.

A jaké je její tajemství? Ptal jsem se jí, dokud jsem nedostal odpověď.

: Většina lidí návyk vynechá, když je unavená nebo vystresovaná. Ale ty ne. Jak to?
Shannon: Jenom si řeknu: „Nejdeš do toho pořádně. Bude to trvat jenom 2 minuty. Prostě to udělej.“
: Co myslíš tím: „Nejdeš do toho pořádně?“
Shannon: Vím, co se stane, když člověk sklouzne a návyk neudělá. Zažila jsem to. Tak se zkrátka rozhodnu, že do toho nespadnu. Nový návyk bude trvat jenom 2 minutky, tak je lepší to udělat hned.
: Takže jsi zažila, jaké to je, když člověk návyk neudělá, a víš, co se pak stane.
Shannon: Jo. I když jde jenom o čištění zubů nití, tak mi dojde, jak se mi budou kazit, když to neudělám. Jak to bude u zubaře bolet a kolik mě to bude stát. Dojde mi, že je lepší se o zuby postarat teď, než se pak potýkat s problémy.

Ukázalo se, že si Shannon vždycky představí následky toho, když bude líná a návyk neudělá (nebo už následky zná). Pokud jde o nezdravé jídlo, už viděla důsledky cukrovky u svých známých, kteří to zažili.

To je schopnost, kterou má hodně úspěšných lidí, které znám, především ti, co mají dobré návyky ohledně zdraví, produktivity a peněz. Prostě to funguje.

Takže to shrneme: tady je Shannonina metoda:

  1. Uvědomte si, že je potřeba udělat malý krok k tomu, abyste se o sebe starali (malý krok pro zdraví, práci, peníze, atd…).
  2. Zjistěte, kdy máte co udělat a když přijde čas, udělejte to.
  3. Jakmile chcete návyk vynechat, protože jste unavení, máte toho moc nebo jste ve stresu, vzpomeňte si, kam sklouzáváte. Představte si následky svého jednání. Nejenom teď, ale i do budoucna. Víte, co se děje lidem, kteří tenhle návyk nemají.
  4. Řekněte si, že je lepší to udělat teď, než pak trpět, když dojde na důsledky. Jde o pár minut ne tak těžké práce versus nepříjemné a často trvalé následky v budoucnu.
  5. A pak řekněte: „Nejdeš do toho pořádně. Bude to trvat jenom 2 minuty. Prostě to udělej.“

Neustálé přebíhání od úkolu k úkolu

Vím, že ztrácím pozornost, když neustále přeskakuji od úkolu k úkolu. To je pro mě vykřičník. Znamení, že dělám něco špatně. Asi to znáte: koukáte z jedné webové stránky na druhou, otevíráte e-maily a zprávy, sledujete tohle a tamto.

Žádné soustředění, stres, hodně mentální únavy, aniž byste vlastně cokoli udělali nebo dokončili.

Znamená to, že jsme se ztratili ve změti věcí, které nás rozptylují, a ve skutečnosti si nejsme úplně vědomi toho, co děláme.

Mám pro vás řešení, když se vám stane něco podobného:

1. Všímejte si toho, co je důležité. Na čem bych měl/a teď pracovat? Vím, že to není milion drobností. Je to něco velkého, čemu se nejspíš vyhýbám. Často to znamená podívat se zpět na svoje priority.

2. Zjednodušujte. Neustálé přepínání pozornosti může znamenat, že jsem toho na sebe nabalil moc. Musím se zbavit pocitu, že musím stihnout úplně všechno. Stačí se soustředit na to, co opravdu mohu dnes udělat. To může znamenat zavolat nebo napsat lidem, že něco dnes nestihnu (nebo tento týden). Nechám být nedůležité úkoly. Buď je úplně vyškrtnu, nebo si je nechám na později. Zjednodušování mi pomáhá se opět soustředit.

3. Udělejte si pořádek. Když mám úkol, na který se musím zaměřit, všude si uklidím. Zavřu záložky na počítači, prohlížeče, všechno, co nepotřebuji. A dělám pouze jeden jediný úkol. To mi neuvěřitelně pomáhá. Jakmile vyškrtáte rušivé vjemy, opravdu dotáhnete úkoly do konce.

4. Zůstaňte v přítomném okamžiku. Často se ztratíme mezi změtí úkolů. Když si všude uklidím, snažím se zůstat u daného úkolu a co nejvíc se soustředit. Dělám, co mohu, abych potlačil potřebu něco někde kontrolovat nebo přejít k činnosti, která je mnohem příjemnější, ale méně důležitá. Uvědomuji si svoje myšlenky, a jak reaguje moje tělo. Tohle soustředění se pak stane cvičením mysli.

Zjednodušování, zavření záložek a udělání toho nejdůležitějšího je užitečné, i když v tom ještě nejsem žádný mistr. Podle mě jde o proces: nechat být a přijmout.

Zbavit se potřeby být neustále online, kontrolovat novinky, všechno stihnout a na všechno kývnout.

A přijmout přítomný okamžik takový jaký je. A zůstat v něm.

Nechat být a přijmout je tajemství ke štěstí a klidu. Stojí za to.

Otázka priorit

Která z věcí, na kterých právě děláte nebo na kterých dělat chcete, je ta naprosto nejdůležitější? Co je vaše priorita?

Zeptám se vás na dvě otázky:

1. Jakmile začnete pracovat, je první věc na vašem listu ten nejdůležitější úkol dne? A když ne, kdy během dne se jí věnujete?

2. Kolik pracovního času dáte svým prioritám?

Co když vaše práce a čas, který jí věnujete, nejde ruku v ruce s vašimi prioritami? Jak to můžete změnit?

Stejně důležité je ptát se i na to, co děláte ve volném čase. Jaká činnost je v tu chvíli nejdůležitější? Věnujete se jí, když máte relax? Kolik času jí dáváte?

Někdy stojí za to se zastavit a na tyto otázky se zeptat. Jednou týdně nebo aspoň jednou měsíčně. A pak jít do akce a svoje sny a cíle spojit s tím, co děláme.

Zbavte se stresu, na ničem nelpěte

Stres je zabiják. Vede ke zdravotním problémům, depresím, problémům ve vztazích a dalšímu.

V životě se stresu asi nikdy úplně nezbavíme, ale jak s ním můžeme nakládat?

Tím, že najdeme příčinu a pracujeme s ní.

Při mém zkoumání jsem zjistil, že důvodem stresu je, když na něčem lpíme. Doufáme, že se věci vydaří tak, jak jsme plánovali nebo očekávali a pak se vystresujeme tím, že se snažíme to uskutečnit. A když to nejde, jsme frustrovaní.

Lpění způsobuje, že jsme vystresovaní a v depresi. Tak jak můžeme přestat lpět? Tím, že si uvědomíme, že není na čem.

Věci, na kterých lpíme, jako kdyby byly skutečné, pevné a trvalé, ve skutečnosti takové nejsou.

Pokud něco, tak jsou pohyblivé, měnící se, nestálé nebo dokonce jenom vymyšlené.

Není na čem lpět.

Představte si, že plavete ve vodě a snažíte se chytit něčeho pevného. A to vás stresuje.

Zkuste si představit, že tam nic pevného na chycení není. Jenom voda. Můžete se snažit neustále něčeho chytit, nebo prostě přijmout, že je kolem jenom voda, a uvolnit se. Plout. Sami jsme jenom kapka uprostřed oceánu.

Mám pro vás proto dnes výzvu:

Zeptejte se sami sebe, co vás dnes stresuje. Zeptejte se, na čem lpíte.

Teď si představte, že ta věc, na které lpíte, neexistuje. Jenom plavete ve vodě.

Co všechno to mění?

Týden bez televize

Proč byste si měli vypnout televizi? Abyste získali zpět svůj čas. Existuje tolik jiných a lepších věcí, které můžete dělat místo koukání do obrazovky, na filmy nebo hraní videoher.

A těmi jsou:

  • Zjednodušit svůj úkolníček
  • Trávit čas s milovanými lidmi
  • Cvičit
  • Pracovat na svých cílech
  • Číst
  • Mluvit s lidmi
  • Jít ven
  • Přivydělat si

Ať děláte cokoli, užívejte si to! Přidejte se ke mně a oslavte týden bez televize.

3 kroky, jak mít neustále čistý stůl

Kdysi dávno byl můj stůl plný věcí, na kterých jsem pracoval. A ještě nespočtu těch, na kterých jsem nehnul ani prstem: poznámek, odkazů, telefonních čísel, nevyplněných papírů a hald papírů, na kterých jsem chtěl dělat později. Nestíhal jsem to zorganizovat, a když už se mi to uklidit povedlo, za chvíli tam byl zase binec.

Dneska je všechno jinak. Můj stůl je vždycky prázdný, kromě jedné věci, na které zrovna dělám, a možná tam mám i notebook a pero, abych si mohl dělat poznámky, psát nápady a úkoly, které přijdou. Je to osvobozující. Uklidňuje mě to.

Nestresuji se a nemám pocit chaosu. Každopádně je díky tomu jednodušší cokoli najít a jsem daleko efektivnější a produktivnější. Jak jsem se to naučil? No, nebylo to jednoduché. Zdokonaloval jsem se roky, ale základní kroky jsem vám vypsal. Důležité je si zapamatovat, že musíte mít systém a musíte se naučit se jím řídit. Jinak můžete uklízet, jak chcete, ale brzy budete mít zase nepořádek.

A tady je:

1. Vezměte vše ze svého stolu a šuplíků a dejte to na jednu velkou hromadu. Odteď musíte vše roztřídit.

2. Udělejte to odshora dolů. Nikdy netřiďte dvakrát, nepřeskakujte jediný kousek papíru, nikdy nevracejte nic zpátky na hromádku. Udělejte, co je potřeba, a pak pokračujte s něčím jiným. Možnosti: vyhoďte to, někomu to dejte, uložte to do šanonu, zpracujte to nebo si to dejte na seznam toho, co uděláte později. Udělejte to podle důležitosti. Udělejte to hned, pokud to zabere 2 minuty nebo méně. Pokud to trvá déle a nemůžete to vyhodit, oddelegovat nebo uložit, napište si, že to uděláte později.

3. Opakujte to aspoň jednou denně, aby byl váš stůl vždy čistý. Nejlepší je na konci dne, ale já mám tendence i vícekrát denně. Jakmile se zbavíte hromádky, váš stůl je čistý. Vyhodili jste, založili nebo uložili vše tam, kam patří (ne na váš stůl nebo do šuplíku). Nechte to tak. Musíte se řídit systémem, který jsem vám právě popsal: vždy si vše dejte na jednu hromadu nebo do jednoho šanonu a pak si k tomu sedněte a vše roztřiďte. Pokud máte papír, kde je úkol ke splnění, dejte si ho do šanonu akce. Musíte ho ale denně kontrolovat a úkoly plnit.

Je to až tak jednoduché. Máte na stole telefonní číslo? Nenechávejte ho tam ležet. Uložte si ho do kontaktů. Potřebujete na něčem pracovat později? Nenechávejte papíry na stole. Dejte si je do šanonu akce a napište si do úkolníčku, co je potřeba. Vše ostatní vyhoďte, zadejte někomu jinému nebo uložte do šanonu.

To, že necháte na stole věci a papíry, je prokrastinace (jako člověk, co sám prokrastinuje, to moc dobře znám). Jakmile to odložíte na později, budou se vám věci na stole kupit. Vyřiďte je ihned, rozhodněte se a jděte do akce.

To, co jsem popsal, je dobrý návyk, ale chce to se ho naučit. Nepůjde vám to hned na 100%. Jen si to uvědomte a udělejte úkol hned. Brzy z toho bude návyk, který bude těžké zlomit. A věřte mi, jakmile budete zvyklí na čistý stůl, nebudete se svého návyku chtít zbavit.

Moje nejlepší metoda, jak být produktivní

Můžete přečíst celé knihy o produktivitě, tucty článků na blozích a začít používat desítky různých systémů. Jenže pak stejně na konci dne nemáte nic důležitého hotovo.

Pravdou je, že produktivita je dost jednoduchá, teoreticky. I když toho máte před sebou hodně, není těžké přijít s jednoduchými kroky, jak z toho ven:

  1. Vybrat něco důležitého, na čem je potřeba pracovat (úkol z vašeho nejdůležitějšího projektu například). Nezáleží na tom, co přesně vyberete, protože se brzy dostanete i ke zbytku.
  2. Zaměřte se pouze na tento jeden úkol, a pokud možno ho dokončete.
  3. Vyberte další důležitý úkol a vrhněte se na něj.

A samozřejmě si dávejte pauzy. Jděte se projít, zacvičte si jógu. Meditujte. Dejte si něco zdravého. Jděte mezi lidi. Ale když jdete pracovat, soustřeďte se na to a snažte se to dokončit. Můžete mít pocit, že toho je na vás moc, ale pravdou je, že se ve skutečnosti můžete stejně soustředit jenom na jednu věc v jednu chvíli.

Takže, když je to tak jednoduché, co vám stojí v cestě? Je to strach.

Některé strachy, které nám brání: strach ze selhání, nejistota, pocit, že na to nemáme, nepohodlí, pocit, že to nemáme pod kontrolou.

Ve skutečnosti se bojíme jenom jedné věci: že nebudeme mít kontrolu, jistotu, bezpečí a pohodlí. U všech jde o jedno, o jistotu. Všechny naše strachy pramení z nejistoty.

Nechceme se tak cítit. A tak se strachům vyhýbáme, hledáme možnosti, jak mít věci pod kontrolou, hledáme jistotu, pohodlí, a to tím, že koukáme po rozptýlení. Na webech, sociálních sítích, videích, e-mailech, po smskách. Snažíme se získat zpět kontrolu tím, že jdeme od nejistých úkolů k úklidu, pochůzkám po úřadech, organizování a tvoření systému, jak být produktivní. Čemukoli, abychom nepříjemným pocitům unikli.

A teď se konečně dostáváme k nejlepší metodě, jak být produktivní. Jde o ponoření se do nejistoty.

  1. Začněte tím, že si určíte důležitý úkol. To zvládne každý. Jakmile si všimnete, že máte tendenci od úkolu utíkat, udělejte krok zpět a vraťte se k němu.
  2. Zaměřte se na úkol a pouze na něj. Pokuste se ho dokončit nebo na něm pracovat alespoň 10 – 15 minut nepřerušovaně.
  3. Když se snažíte opět vzdálit nebo přeskakovat k něčemu jinému, zastavte se, podívejte se na svou nejistotu. Dýchejte.
  4. Zkoumejte ten pocit. Dívejte se, co to dělá s vaším tělem. Zůstaňte tak chvíli a uvědomte si, že i když je to nepříjemné, pořád tu jste, zvládáte to. V srdci máte všichni základ pohody, která tam vždycky bude, i když nevíte, jak tenhle úkol nebo okamžik dopadne.
  5. Ponořte se do úkolu, i když máte strach. Je v pořádku o strachu vědět a i tak úkol udělat.

To je ono. Uvědomte si, že máte strach, ale nenechte se jím unášet. Zkoumejte ho, buďte zvědaví a dělejte i tak, co je potřeba.

Jakmile budete utíkat, bude se to opakovat dokola a dokola. Je to ale právě okamžik, kdy se rozhodnete tomu čelit, kdy se váš život opravdu změní.